Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se podíváme do města Hejnice, kde povodně poničily domy tamních obyvatel. Seznámíme vás s prací kriminalisty i s další romskou osobností. Chybět nebude ani právní poradna a spousta romské muziky.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Právní poradna ]=
Problémy s řemeslníky
V následujících minutách si povíme, jak se vyhnout problémům s řemeslníky – začíná právní poradna. Pozvat si domu řemeslníka vyžaduje opatrnost při placení. Může se
stát, že zaplatíte několikanásobně vyšší sumu, než samotná práce stojí. To potvrzuje Marii Vrábelové právní poradce Miroslav Huml.
„Bude-li od vás někdo chtít peníze tzv. „bokem“, nechte si to potvrdit. Stává se, že lidé zaplatí nemalé zálohy bez potvrzení a při závěrečném vyfakturování to řemeslníci zapírají. Klient je v takovém případě bezmocný, nemůže transakci nijak dokázat. Dojde-li na soud, řemeslník předloží fakturu, s největší pravděpodobností uspěje a vy budete muset částku zaplatit znovu.“
Nutností je tedy mít doklad o zaplacení ...
„Zcela jistě. Z pohledu soudu stačí i vlastnoručně sepsaný papír, protože z písma se dá poznat jeho autor. Doklad musí obsahovat částku, dále den, kdy byla přijata a specifikaci toho, za co byla kalkulována. Z účetního hlediska je potom prokazatelné, že za odvedenou práci byla vyplacena konkrétní suma peněz. Například za provedení nátěru. Objeví-li se v konečné faktuře tato položka znovu, stačí se odkázat na sepsaný doklad.“
Mohu se proti ceně ohradit, pokud se mi zdá příliš vysoká?
„Objednávám-li si jakoukoli službu, dohodnu se na ceně předem. Podle zákona se lze od dohody odchýlit maximálně o 10 % u velkých částek a do 20 % u malých. Ceník by měl být oběma stranami projednám a pokud objednavatel později s navýšením ceny nesouhlasí, práce by měly být zastaveny.“
Pokud je tedy práce hotova, ale smluvená cena je značně překročena, nelze ji na mě nijak vymáhat?
„Ne. Vezměme si například opravu koupelny. Řemeslník odhadne svou práci na 60 tisíc korun a kalkulaci vám dá v podrobném rozpise. Během obkládání ale zjistí, že by se mu práce prodražily, na což vás musí upozornit. Pokud nebudete s prodražením souhlasit, zaplatíte pouze obložení podle původně dohodnutého tarifu. Není vaší povinností platit cokoli navíc.“
Ale co když práci již udělal? Musím ji zaplatit? Může na mě peníze vymáhat?
„Navýšení maximálně do 20 %. Převedeme-li to na konkrétní čísla, je-li původní částka 40 tisíc, navýšení může být maximálně 48 tisíc. Vše, co je nad, je nevymahatelné.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Následky povodní v Hejnicích
Teď se podívejme do povodněmi poničených Hejnic. Odklízí se stále naplavený nepořádek a dříví kolem řeky i v zahradách domů. Z 50 poškozených budov jich je už přibližně polovina upravena tak, aby v nich jejich majitelé mohli alespoň v patře, kde nebyla voda, bydlet. Stále se ale velké množství domů opravuje. Povodně postihly také tamní romské rodiny. Více Janu Mišurcovi řekla Zuzana Kosařová z Obecně prospěšné společnosti Hope and help.
„Ta velká vlna, která byla, přišla strašně rychle. Hejnice byly trochu specifické v tom, že zde nejdříve spadlo velmi mnoho srážek. Zatopeni byli i lidé bydlící na kopcích, měli vyplavené sklepy. Navíc se tu otočily kanály, nestačily pobírat vodu a ta z nich tryskala v gejzírech. A teprve potom přišla voda z řeky. Mnoho lidí nakonec nebylo ani tak vytopeno vodou z koryta, ale voda k nim přišla například ze silnice.“
Jak dlouho už pomáháte a co se vám za tu dobu již podařilo?
„Pomáháme od prvního dne, od prvních hodin. Podíle-li jsme se na záchranných pracích – stěhování lidí, zachraňování zahradních domků, materiálu apod.“
Nacházíme se ve skladu humanitární pomoci – co vám schází a co by ještě lidé měli nosit?
„Potřebujeme veškerý stavební materiál, cement, samonivelační hmoty, penetrace, impregnace, kari sítě, fólie, EPS desky do podlah. Spíše než cihly potřebujeme pórobetonové tvárnice, protože mnoho domů je poškozeno tak, že se musí odstraňovat nosné zdi, což jde s cihlami pomalu.“
Říkala jste, že byla zaplavena i romská rodina?
„Romských rodin tu bylo zaplaveno víc, ale ti, o kterých jsem mluvila, byli zasaženi velmi. Úroveň vodního sloupce u nich doma byla okolo dvou metrů dvacet, voda jim protékala pod stropy.“
Pomáhají Romové po povodních?
„Určitě. Máme jich tu na práci několik – jezdí s traktorem, pracují lopatami, pomáhají betonovat, ze začátku odstraňovali motorovými pilami padlé stromy.“
Jak v současnosti lidé situaci zvládají?
„Řekla bych, že poměrně statečně na to, že nemají kolikrát vůbec nic. Každé hlášení Hydrometeorologického ústavu o dalších přívalových deštích s nimi ale samozřejmě dělá divy. Hodně to sráží psychiku. Pokud prší, lidé v noci nespí.“
Na vašich webových stránkách je výzva občanům s místy a adresami, do kterých mohou lidé posílat pomoc ...
„Určitě. Naše webové stránky jsou www.hopeandhelp.cz.“
Foto: Kristýna Maková
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Děti z Jedličkova ústavu
Zavedeme Vás za dětmi do Jedličkova ústavu. Lidé je často litují, ale oni nepotřebují lítost. Všechno jim vynahrazuje duševní bohatství. Více řekla Marii Vrábelové jejich učitelka Eva Cieslarová.
„Jsou to děti jako kterékoliv jiné. Mají stejné zájmy, radosti, smutky a problémy jako naprosto zdravé děti. V naší škole jsou především fyzicky postižené děti, ovšem některá fyzická postižení souvisejí s dalším, duševním postižením.“
Nezanevřely na svět?
„Rozhodně ne. Myslím si, že mají velmi srovnané hodnoty a umí chápat věci, které zdravé děti pochopit nedokáží.“
Co například?
„Umí se dobře vcítit do problémů druhých, například pokud se děje nějaká nespravedlnost. Ví, že v životě není až tak důležité materiálno jako vztahy, láska, porozumění, zázemí a rodina.“
Máte tu i romské děti?
„Ano, pokud mají související postižení.“
Jak je přijímají ostatní a jak se chovají ony?
„Ostatní děti je přijímají stejně jako kohokoli jiného, protože ony s tímto problémy nemají. Když byla volby prezidenta, ptala jsem se jich, co by říkaly na to, kdyby byl zvolen třeba Číňan nebo Arab. Jejich odpověď mě překvapila, říkali: „To přece není podstatné! Důležité je, aby to uměl! Aby to byl dobrý člověk a staral se o naši zemi.“ Pro ně národnost není podstatná.“
Právě se připravuje koncert pro Natálku, soucítí s ní vaše děti?
„Naše děti byly Natálčiným osudem otřesené. Hlavně jeden z chlapců, Robert Diviš, se rozhodl, že přemluví ostatní a že pro ni společně vyrobí dárek. Napsaly jsem jí tedy dopisy, vyrobily dárky.“ „Naše děti ví, že je potřeba starat se i o druhé.“
Jaký mají vztah s vlastními rodiči, zejména romské děti?
„U nás ve škole například pracují romské uklízečky a jedna romská maminka, která má hendikepovanou dceru, nám pomáhá s asistencí při vyučování. Ptala jsem se jí a podle jejích slov se u nás ve škole cítí velice dobře, protože u nás nejsou žádné problémy. Naopak ji děsí to, co se děje v okolí. Říkala „že už je pozdě“, tak jsem ji uklidňovala se slovy „nikdy není pozdě“.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Občanské sdružení Ester pracující s romskou menšinou v Uhelné na Jesenicku muselo ustoupit od svého plánu výstavby komunitiního centra a azylového domu. Obec si nepřeje výstavbu a má obavy z dalšího nárůstu počtu Romů. Sdružení Ester o vznik komunitního centra dál neusiluje, nerezignuje ale na poskytování sociálních služeb pro sociálně vyloučené. Romové v Uhelné potřebují například služby terénního sociálního pracovníka a dluhové poradenství.
Francii se v kontroverzní záležitosti repatriace balkánských Romů dostalo podpory xenofobní Ligy Severu, která je členem italské vládní koalice. Šéf její delegace v Evropském parlamentu Mario Borghezio zároveň obvinil lucemburskou členku Evropské komise Viviane Redingovou, která francouzský postup kritizovala, že káže Francii pravý opak toho, co dělá Lucembursko.
Slovensku údajně hrozí romské protesty a rabování, pokud vláda nadále nebude řešit tíživou situaci Romů. Vlna protestů zasáhla Slovensko naposledy v roce 2004. Žije tam téměř půlmilionová romská menšina, část z nich v osadách bez vody a elektřiny. Nejbližším dějištěm protestů by mělo být romské sídliště Luník 9 v Košicích.
Evropská komise je znepokojena, že Kanada stále žádá od českých občanů víza. Zavedla je pro občany České republiky loni v červenci ve snaze omezit počet žadatelů o azyl z řad romské menšiny. Praha takový postup dlouhodobě a ostře kritizuje. Ottawa naznačuje, že změní svůj postoj až poté, co schválí novou azylovou legislativu. To ale může trvat i několik let. Evropská komise v reakci pohrozila, že by mohla navrhnout zavedení víz pro kanadské diplomaty.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Osobnosti ]=
Rozhovor s Janem Kudry, vyšetřovatelem Služby kriminální policie a vyšetřování
Šestadvacetiletý Jan Kudry studuje na doktorandském stupni speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově. Jeho současné povolání ale s pedagogikou moc společného nemá. Pracuje totiž jako vyšetřovatel Služby kriminální policie a vyšetřování v Berouně. S rodákem z Postoloprt si o jeho práci povídal Tomáš Bystrý.
Co všechno musí člověk absolvovat, aby mohl být vyšetřovatelem kriminální policie?
„V současné době nastupuje policista na základní útvar a poté může být přijat na Úřad služby kriminální policie a vyšetřování. Pokud se osvědčí, může zůstat. Policie ale nyní nepřijímá nové kriminalisty, kvůli úsporným opatření.“
Byl jste v dětství jedním z těch, kteří si hráli na „policajty a zloděje“?
„Nebyl, nebavilo mě to. O policii jsem se začal zajímat až ve čtrnácti letech, kdy jsem chtěl pracovat jako protidrogový policista.“
Řekněte mi, jak vypadá Váš běžný pracovní den?
„Pokud je člověk zpracovatel u kriminální policie, znamená to, že dostává spisy. Ty přicházejí buď rovnou z ulice, tedy v podobě trestního oznámení, anebo je spis předběžně zpracován na místním či obvodním oddělení. Má práce spočívá v tom, že si spis nejprve přečtu, sepíši si plán prověřování a následně tyto úkoly plním. Cílem je ne prokázat vinu nebo nevinu, ale zjistit, zda je dostatek důkazů pro zahájení úkonů v trestním řízení podle § 160 odst.1 trestního řádu. Následně obviněného seznámím s výsledkem a spis postupuje na státní zastupitelství.“
Lidé z kriminálky bývají dost v ústraní, nemělo by se o nich moc vědět, neukazují tvář v médiích – vědí například Vaši sousedi, jakou máte práci?
„Je pravda, že kriminální policie se dělí na zpracovatele a tzv. detektivy. U těch je lepší, pokud pracují skrytě a neví o nich úplně všichni, zatímco my sedíme téměř stále v kanceláři a zpracováváme případy. Tedy sousedi o mé práci vědí a nijak mi to nevadí. Myslím si, že policie by měla být s lidmi a pracovat s nimi.“
Asi mi neprozradíte recept na vedení rozhovoru, pochopitelně jiného než jaký teď vedu já s Vámi, přesto – jak postupujete u výslechu, když Vám zpovídaný nechce odpovídat na dotazy? Jak ho přimějete k tomu, aby mluvil pravdu?
„Záleží na jeho postavení. Můj výslech začíná v momentě, kdy si dotyčného na vrátnici vyzvedám. Vidím jak vypadá, jak se chová, funguje nonverbální komunikace. Následně s ním ve vyšetřovně jednám bez jakýchkoli předsudků. Pokud je dotyčný v postavení svědka, většinou vypovídat chce. Pokud se jedná o podezřelého či obviněného, záleží na trestném činu, který ten jedinec spáchal. Stává se mi, že někteří skutečně nechtějí vypovídat a je to jejich hlavní právo, výpověď mohou odmítnout.“
Vy působíte hrozně mírumilovně. Může to pro Vás, jako vyšetřovatele, znamenat problém?
„Ano, ale zároveň to může být i výhoda. Pokud se chováte jako „člověk“ a k přistupujete v vyslýchanému jako k někomu, kdo udělal chybu, kterou ostatně může udělat kdokoli z nás, je to lepší, než být represivní a vyvíjet nátlak.“
Vím, že nemůžete mluvit o konkrétních případech, dokážete přesto říct, na který den v práci nikdy nezapomenete?
„Byla to asi moje první domovní prohlídka, kterou jsem měl provést a ke které nakonec nedošlo. Bylo to hodně stresující.Domovní prohlídka je skutečným zásahem do práv a svobod jedinců, přicházíte do míst, která někomu patří, někdo tam má své osobní věci. Obecně je to celé náročné na přípravu a samotné zrealizování. Já jsem ji měl provést v Praze, ale podezřelý naštěstí věci vydal dobrovolně, i tak to ale pro mě byla stresující zkušenost. Do dnešního dne jsem domovních prohlídek zažil několik a všechny už byly v pořádku a v klidu.“
Co jiného je pro Vás v práci ještě traumatizující?
„Nejvíce to jsou osudy konkrétních lidí. Nerad lidi umisťuji do vazby či policejních cel, asi jsem se ještě nesmířil s tím, že představuji represivní složkou, kterou by ostatně policie měla být.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Osobnosti ]=
Rozhovor s Boženou Fílovou, romskou koordinátorkou pro Prahu
Na závěr dnešního vysílání vám představím Boženu Fílovou. Narodila se na Slovensku, ale v 7 letech se s rodinou přestěhovala do Čech. Vystudovala střední zdravotní školu, věnuje se aktivitám ve prospěch Romů a už 11 rokem je romskou koordinátorkou pro Prahu. Paní Fílové jsem se zeptala, která práce ji oslovuje více.
„Obě moje profese, tedy zdravotní sestra a sociální pracovnice, se navzájem prolínají a obě mám ráda.“
Pokud by jste měla šanci se znovu rozhodnout, zvolila by jste stejnou práci, nebo byste se vydala jiným směrem?
„Rozhodně bych šla stejnou cestou, ale dělala bych jiné věci.“
Co třeba?
„Například vysokou školu, na kterou jsem nešla. Ne proto, že bych nechtěla, ale protože jsem pomáhala Romům tím, že jsem studovala dvě střední školy.“
Vy tedy máte dvě maturity? A proč jste nešla na vysokou školu?
„Chtěla jsem, aby si několik Romek udělalo maturitu, ale ony řekly, že si ji neudělají, pokud nebudu studovat s nimi.“
Největší důraz tedy kladete na vzdělání?
„Ano a byla bych ráda, kdyby Romové více plánovali svůj čas. Vše co řeknu, platí nejen proto, že to říkám teď, ale proto, že někdo čeká, že přijdu.“
Jste silná žena?
„Ne, i když vypadám silně. Dokonce má ze mne kdekdo strach. Pokud ke mě přijde klient působící velice negativně a požaduje různé výhody jenom pro jeho osobní pocit práva, snažím se ho přesvědčit o opaku. Stalo se mi, že mi agresivní člověk i poděkoval. Pokud o něco usilujete a máte na to právo, musíte to dostat. Pokud ale v právu nejste a k tomu ještě vystupujete agresivně, vytváříte negativní náhled na celou romskou společnost.“
Vypadá to, že jste k sobě byla a stále jste nesmírně přísná. Máte stejný přístup i ke svým dětem?
„Ano a jsem velice nepopulární.“
Co Vám Vaše děti vytýkají?
„Hlavně přísnost. Říkají, že se všechno nedá řešit razantním způsobem.“
Řekla by jste, že rány, které život rozdává, člověka zocelují?
„Nevím jak ostatní, ale mě ne.“
Nepatříte tedy mezi lidi, kteří dostanou od života facku, která je posílí a oni pokračují dál?
„Rány od života dostávám a musím se opravdu vzmužit a jít dál, jinak bych nemohla existovat.“
Zažila jste někdy situaci, kdy jste si myslela, že to dál už nepůjde?
„Určitě. Jenže potom se ráno probudím, podívám se z okna a říkám si, jak jsem ráda, že jsem na světě.“
V současnosti pracujete jako koordinátorka pro Romy. Co Vám kromě toho ještě dělá radost, jaké máte jiné aktivity?
„Strašně velikou radost mi dělají vnoučata a potom třeba to, když lidé, kteří prošli rekvalifikačním kurzem od neziskového sektoru, přijdou a poděkují, nebo napíší děkovný dopis.“
Existuje nějaké motto, podle kterého se řídíte?
„Nedělej druhému to, co nechceš, aby dělali tobě.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 17. září už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský.
| 
„Bude-li od vás někdo chtít peníze tzv. „bokem“, nechte si to potvrdit. Stává se, že lidé zaplatí nemalé zálohy bez potvrzení a při závěrečném vyfakturování to řemeslníci zapírají. Klient je v takovém případě bezmocný, nemůže transakci nijak dokázat. Dojde-li na soud, řemeslník předloží fakturu, s největší pravděpodobností uspěje a vy budete muset částku zaplatit znovu.“
Poslech:
Související články
„Ta velká vlna, která byla, přišla strašně rychle. Hejnice byly trochu specifické v tom, že zde nejdříve spadlo velmi mnoho srážek. Zatopeni byli i lidé bydlící na kopcích, měli vyplavené sklepy. Navíc se tu otočily kanály, nestačily pobírat vodu a ta z nich tryskala v gejzírech. A teprve potom přišla voda z řeky. Mnoho lidí nakonec nebylo ani tak vytopeno vodou z koryta, ale voda k nim přišla například ze silnice.“
„Jsou to děti jako kterékoliv jiné. Mají stejné zájmy, radosti, smutky a problémy jako naprosto zdravé děti. V naší škole jsou především fyzicky postižené děti, ovšem některá fyzická postižení souvisejí s dalším, duševním postižením.“
Co všechno musí člověk absolvovat, aby mohl být vyšetřovatelem kriminální policie?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články