Ondřej Houska: Hádka o Romech místo řešení podstatných věcí
Schůzky evropských lídrů v bruselském paláci Justus Lipsius většinou nebývají nudné. Na summitech se rozhoduje o zásadních záležitostech Evropské unie. A i když agenda občas není bůhvíjaká, z kuloárů obvykle pronikne nějaká ta zajímavá historka nebo okolnost z jednání.
Z tohoto pohledu byl čtvrteční summit výživný ažaž. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy porušil nepsané pravidlo evropských schůzek: nebýt osobní. Je jasné, že každý hájí především zájmy vlastní země, a to dost tvrdě. Vždycky se to ale děje bez osobních útoků. A tuhle železnou zvyklost Sarkozy nedodržel, protože se ostře pustil do předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa.
Je jasné, že to Sarkozy udělal především s ohledem na domácí publikum. Kvůli němu ostatně o prázdninách vygradoval i repatriace Romů, které se jinak ve Francii dějí už několik let. Na tiskové konferenci po summitu si dal záležet, aby na Evropské komisi nenechal ani niť suchou. Dokonce prohlásil, že s deportacemi Romů začne i Německo – prý mu to řekla sama kancléřka Angela Merkelová. Průměrný Francouz pokývá hlavou a už se k němu nedostane informace, že Merkelová něco takového později striktně vyloučila. Vypadá to, že si Sarkozy tuhle historku prostě vymyslel.
To vše ale není na evropské hádce to nejdůležitější. Zarazit by nás měla především skutečnost, že lídři Unie marnili čas přestřelkami ohledně repatriací Romů, aniž by se samozřejmě mohli dobrat k nějaké shodě nebo závěru. Určitě by bylo smysluplnější, kdyby summit řešil to, k čemu je skutečně povolán: tedy reformy pravidel hospodářské politiky členských zemí Unie.
Tato evropská schůzka ještě neměla a ani nemohla přijmout definitivní závěry ohledně zpřísnění sankcí pro státy, které by v budoucnu vytvářely nadměrný deficit. Dalo by se ale čekat, že z debaty lídrů aspoň vyplyne, jaký tip sankcí má naději na úspěch a na čem se naopak shoda nenajde.
Zatím to vypadá, že každý odmítá něco. Francouzi jsou proti zastavení zemědělských dotací, Poláci se nechtějí smířit s tresty v podobě stopky pro peníze ze strukturálních fondů. Češi podporují všechny finanční sankce, ale zase odmítají pozastavení hlasovacích práv, což naopak podporují Němci. Prostě každý chce něco jiného a průnik se zatím úplně zřetelně nerýsuje. Vylučovací metodou bychom došli k tomu, že zpřísněné sankce budou hodně vágní.
Zatím to není problém. Evropská komise přijde s konkrétním legislativním návrhem až 29. září a lídři Unie mají přijetí zpřísněných sankcí schválit na další schůzce, která bude ke konci října. V Unii se kompromis skoro vždycky najde a je víc než pravděpodobné, že dohoda nakonec bude i v téhle věci. Otázkou je jak bude vypadat a jestli nám bude k něčemu užitečná.
Zpřísnění sankcí za vysoké deficity případně i za absolutní výši dluhu má odradit potenciální následovníky Řecka. Tedy ty země, které by nedbaly na rozpočtovou disciplínu. Unie má ale celkem tvrdé sankce k dispozici už teď, jenže nikdo nevěřil v jejich použití, takže se státy ani nenamáhaly s dodržováním pravidel. Vždyť teoreticky mělo být Řecko potrestáno už dávno, protože od svého vstupu do eurozóny překročilo maximální povolený tříprocentní schodek rozpočtu s jedinou výjimkou úplně každý rok. Napříště mají být sankce téměř automatické, takže by už jejich zavedení neschvalovaly ostatní členské státy. To je rozumné, ale i tak můžeme s úspěchem pochybovat, že prostá hrozba sankcí někoho odradí od tvorby nadměrných dluhů.
Unie prostě svoji snahu napíná špatným směrem: namísto zákazu vysokých schůdků by se měla připravovat na situaci, kdy některá země vysoké schodky prostě má. Řecko se stalo takovým problémem z toho důvodu, že společenství nemá žádná pravidla pro případ, že se některá ze zemí dostane na pokraj bankrotu. Zpřísnění sankcí v Unii by tedy mělo doprovázet vytvoření pravidel pro to tuhle krajní situaci. Možný by měla být především řízený bankrot, tedy tak zvaná restrukturalizace dluhu pod evropskou kontrolou. Přesně to navrhují Němci s podporou Slováků. Jenže takový postup by pravděpodobně vyžadoval změnu evropských smluv a k tomu dnes v Unii chuť a vůle rozhodně není. Evropané tak budou doufat, že tvrdé sankce potenciální hříšníky odradí a sedmadvacítka už tak do budoucna nebude muset řešit další katastrofální situaci podobnou té řecké. Jenže to je téměř určitě jen zbožné přání.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
| 
Z tohoto pohledu byl čtvrteční summit výživný ažaž. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy porušil nepsané pravidlo evropských schůzek: nebýt osobní. Je jasné, že každý hájí především zájmy vlastní země, a to dost tvrdě. Vždycky se to ale děje bez osobních útoků. A tuhle železnou zvyklost Sarkozy nedodržel, protože se ostře pustil do předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články