Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes zavítáme do pražského kostela u Salvátora, kde se konala Benefice pro Natálku. Přestavíme vám romského chirurga, budeme při zahájení Ceny Gypsy Spirit, nabídneme aktuality ze života Romů a spoustu romské hudby.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Koncert pro Natálku
Nejprve se podíváme do kostela u Salvátora. Právě tam se konal benefiční koncert, který finančně i lidsky podpořil malou Natálku Sivákovou. Na tomto charitativním koncertu vystoupila i slovenská kapela Živé kvety, která natočila speciálně pro Natálku píseň s názvem Hranice. Akce se zúčastnil i kolega Robert Ferko.
Kde se zrodil nápad uspořádat benefici pro Natálku?
„Je to tak, že se sešla parta kamarádů, kteří se rozhodli uspořádat dobrou věc. Mezi nimi je Milena Tučná, Fedor Gál, Martin Hanzlíček, který je zároveň režisérem dnešního večera. Rozhodli jsme se uskutečnit dobrou věc pro Natálku, aby jí pomohli.“
Pane Fialo, očekával jste tak velkou návštěvnost dnešního benefičního koncertu?
„Byla pozvána celkem rozsáhlá oblast lidí, jak politiků, tak běžných smrtelníků. Očekávali jsme vcelku hojnou účast, protože si myslíme, že spousta lidí má sociální cítění a bude se snažit podpořit dobrou věc, o kterou jsme se snažili.“
Co mě maličko zaráží je, že benefice se neúčastní žádní Romové. Jak je to možné?
„Byly pozvány různé skupiny, včetně Romů. Je tu zastoupena alespoň romská televize, ze které se na nás přijeli podívat. Bohužel, přijel takový vzorek lidí, jaký přijel. Podle mě je skvělé, že podpora je takovéhoto rozsahu. Spousta lidí to nečekala, spousta lidí doufala v ještě větší počet. Myslím si, že takhle je to, jak to mělo být.“
Jedná se o benefiční koncert, zeptám se proto: Kam poputují peníze vybrané z dnešního koncertu?
„Peníze poputují na konto Natálka, kam může přispět kdokoli. Na našich plakátech a letácích je i číslo konta, na které se dá přispět. Tyto peníze budou použiti na plastické operace pro Natálku, na její zabezpečení, např. co se týče školky, a na podobné věci. Vytvoří se také web, na kterém se bude monitorovat vše, co se z tohoto účtu zaplatí. Je to dvouletý projekt. Během této doby se tedy může uskutečnit ještě mnoho akcí.“
Na benefičním koncertě nechyběla ani maminka malé Natálky Anna Siváková, které jsem se zeptal, jak se malé Natálce v současné době daří, a co ji ještě čeká v budoucnu.
„Natálce je teď lépe. Žijeme jinak než předtím. Starost o děti je jiná, než byla předtím.“
Jak to poznamenalo Váš život? Jak vnímáte lidi kolem sebe?
„Trochu jinak. Mezi známými lidmi se cítíme v bezpečí, když jsme ale mezi cizími lidmi, máme obavy.“
Dnes se ne benefici sešla velká spousta lidí. Co tomu říkáte?
„Je skvělé, že tolik lidí má zájem o to, co se nám stalo, že nám chtějí pomoct. Je to hrozně pěkné.“
Jak se daří Natálce?
„Má před sebou ještě hodně operací. Jsme rádi, že teď máme klid, že je vše v pořádku. Nevíme, co nás bude ještě čekat dál. Další operací, která následuje, je operace pusinky.“
Několika zúčastněných jsem se také zeptal, proč právě oni přišli podpořit tento benefiční koncert.
/respondentka 1/ „Protože je mi Natálky hrozně líto. Myslím si, že je strašně statečná. Před chvílí jsem ji tady viděla, krásně chodí. Velmi mě překvapilo, jak dobře vypadá.“
Co říkáte tomu, že se vůbec něco takové stalo právě Natálce?
/respondentka 1/ „Je to šílené, to je bez komentáře.“
Co byste Natálce popřála do budoucna?
/respondentka 2/ „Hodně síly a hodně těch, kteří ji podpoří v jejím boji. Má dost těžký život, těžký začátek. Přeju jí tedy, aby bylo dost těch, kteří ji podpoří, když bude potřebovat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Právní poradna: Jednání s úřady
V příštích minutách Vám poradíme, jak se chovat na úřadě a neztratit nervy. Úřední jednání je pro většinu z nás noční můrou a návštěvu úřadů
doprovází strach a ztráta sebevědomí. Měli bychom ovšem znát svá práva a potom se i adekvátně k situaci zachovat. Marii Vrábelové poradil právník Miroslav Huml.
„Bohužel, toto je jedna z nejčastějších otázek, jaké v našich poradnách řešíme. V první řadě bych odkázal na paragraf 4 Správního řádu, který dává všem úředníkům povinnost chovat se ke svým klientům, neboli občanům, kteří na úřad přijdou, vstřícně, a pokud možno, je-li to v mezích zákona a je-li to žádoucí, vyhovět jim v co možná nejširší míře.“
Co když se úředník přesto chová arogantně? Co mám udělat?
„Nastane-li taková situace, je namístě podat stížnost. Ta by se nejdříve měla podat vedoucímu referátu, popřípadě odboru, pod který daný úředník spadal. Za předpokladu, že rozhodoval vyšší úředník, nebo že podaná stížnost tomuto, řekněme, vedoucímu zaměstnanci nevedla ke sjednání nápravy, je možné nebo žádoucí si stěžovat k nadřízenému správnímu orgánu, respektive k nadřízenému úřadu. Dám konkrétní příklad: Budete-li svědky nežádoucího chování úřadníka na obecním úřadě nebo stavebním úřadě spadajícím pod obecní úřad, máte možnost si stěžovat na úřad nadřízený, což je v tomto případě krajský úřad.“
Musím k tomu doložit nějaké důkazy? Mám si stěžovat raději písemně, nebo ústně?
„Doporučuju podat stížnost písemně, aby bylo vše zaprotokolováno, ať máte písemné důkazy o tom, na co konkrétně jste si stěžovala. Co se důkazů týče, obavám se, že ve většině takových situací se dostaneme do stavu tzv. důkazní nouze, protože objektivně je totiž vždy velmi těžké sehnat důkaz o tom, co přesně úředník slovo od slova říkal. Pokud s sebou budete mít na úřadě svědka, který toto bude moct dosvědčit, je to jedině plus.“
Je to i v případě diskriminačního jednání?
„Samozřejmě. Zejména v případě diskriminačního jednání, protože pojem diskriminace je v České republice daleko více chráněn zákony. Je to i ústavní zájem, protože i na ústavní rovině jsou specifikovány regulující právní principy snažící se diskriminaci zabraňovat. Z tohoto důvodu si myslím, že dojde-li k tomuto jednání ze strany úředníka, je to přesně ten důvod, proč by si občané měli stěžovat a měli by se stoprocentně domáhat sjednání nápravy.“
Nemusí se poté obávat, že daný úředník se jim bude mstít, a potom už jim vůbec nevyhoví?
„Jedná-li se o úřad, kde má jednu agendu na starosti více úředníků, není, podle mě, od věci podat žádost o vyloučení konkrétního úředníka pro podjatost a nechat celý systém přezkoumat úředníkem jiným. S otázkou podjatosti se samozřejmě setkáváme ve všech oblastech. Vždy je možnost namítat podjatost úředníka. Úřad by pak sám měl tuto podjatost prozkoumat, a pokud dojde k názoru, že zde byly objektivně dány důvody k podjatosti, měl by navrhnout jiné řešení. Není od věci, aby v daném případě rozhodoval třeba i úředník z jiného katastrálního úřadu, bude-li to nezbytné.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Druhý ročník soutěže Gypsy Spirit
Teď se zaměříme na soutěž Gypsy Spirit. Tu Úřad vlády vyhlásil letos již podruhé. Projekt vznikl na Slovensku a jeho úspěšným realizátorem byla Asociace pro kulturu, vzdělání a komunikaci. Co přinese letošní ročník? To zjišťoval na pondělní tiskové konferenci Tomáš Bystrý.
Gypsy Spirit, v překladu Romský duch, se po vzoru našich sousedů Slováků snaží vytvořit tradici oceňování práce pro romskou komunitu. Na Slovensku se projekt stal natolik úspěšným, že se loni exministr a bývalý zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb rozhodl organizovat podobnou soutěž také u nás. Letos vyhlásil úřad vlády soutěž již podruhé. Čím se bude lišit od loňského ročníku?
„Chceme stavět na tom, co bylo úspěšné. Některé věci změníme, například nominační proces. V podstatě ale budeme pokračovat v tom, co se začalo. Nevím, jestli bude přímo tento ročník výjimečný, jsem ovšem přesvědčený, že samotné vyhlášení výjimečné bude, už třeba tím, že se ho bude účastnit kapela Cigánští ďábli, která je opravdu vynikající. Jsem si ale jist, že tento ročník bude výjimeční i nominacemi lidí a organizací vybraných do všech pěti kategorií,“ říká vyhlašovatel soutěže Czeslaw Walek. Kdo by podle jeho přání měl postoupit mezi nominované?
„Určitě své kandidáty mám. Nominovat je budu. Nebudu je ovšem jmenovat, abych neovlivňoval veřejnost. Každý může nominovat, posílat nominace až do 20. října. Věřím, že tak učiní. Věřím, že kandidáti, které nominační skupina vybere, budou kvalitními kandidáty.“
Soutěž má dvojí porotu. Odbornou, v níž zasedne kromě jiných například i Michael Kocáb nebo expremiér Jan Fischer, a porotu, která bude rozhodovat o vítězi v kategorii Čin roku. Jednou z těch, kteří budou rozhodovat o vítězi, je Gabriela Hrabaňová, ředitelka kanceláře Rady Vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Podle jakých kritérií bude vybírat vítěze?
„Myslím si, že velmi důležité je koukat se na to, do jaké míry opravdu nominovaný člověk v Činu roku nebo skupina lidí přispěli ke zlepšení kvality života jednotlivce. Vůbec to nebude lehké posuzovat, protože zde budou hrát role jednotlivé životní příběhy. Věřím ale, že v porotě se dohromady zaměříme na to, aby se kvalita opravdu zlepšila. Budu při tom vycházet z vlastních zkušeností a z života Romů tak, jak ho sama znám.“
Nominovat osobnosti a organizace v jednotlivých kategoriích mohou lidé až do 20. října. Slavnostní vyhlášení cen pak proběhne 10. prosince, na Mezinárodní den lidských práv, v centru Pražská křižovatka. Celý večer bude živě vysílat také Český rozhlas.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Převážně romští obyvatelé osady Dobrá Voda u Toužili odpracovali za uplynulé dva roky více než 4000 hodin na úpravách své obce. Hodnotu díla, které tam vytvořili, lze jen těžko odhadovat, ale určitě přesahuje půl miliónu korun. ČTK to řekla Eva Haunerová ze sdružení Český západ, které se snaží sociálně vyloučeným obyvatelům pomáhat. Novou podobu dostala zejména veřejná prostranství.
Španělská romská unie dala podnět k vypracování stížnosti k Evropskému soudnímu dvoru na Francii, kvůli jejímu vypovídání balkánských Romů. Na iniciativě spolupracuje také Mezinárodní Romská unie. Evropský soudní dvůr v Lucemburku je nejvyšší soudní instance Evropské unie.
Rumunsko si přeje vypracovat společně s Francií jednotný systém, podle něhož by se posuzoval vývoj deliktů, jichž se ve Francii dopouštějí rumunští občané. Oznámil to představitel rumunského ministerstva vnitra Marian Titulescu. Nemluvil speciálně o Romech, ale o rumunských občanech. Naznačil také, že Rumunsko si nepřeje, aby Francie takzvanou romskou otázku spojovala s eventuálním vstupem jeho země do schengenského prostoru.
Písně a modlitby v romském jazyce i netradičně pojaté kázání bylo slyšet v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Romskou pouť, která se konala už po dvanácté, navštívily stovky lidí z celé země, včetně dětí a mladých rodin. Po bohoslužbě se poutníci bavili v ambitech za bazilikou, kde je čekala řada hudebních a tanečních vystoupení i program pro děti.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S Annou Šabatovou o situaci rumunských Romů ve Francii
Teď vám nabídneme názor odborníka k tématu deportace Romů z Francie. Právě tato země vrací Romy z Rumunska zpátky do jejich vlasti. Názory na
takový hromadný odsun se různí. Je ovšem možné, že to nebude jediná země, která bude vracet Romy zpět do země, odkud přijeli. Tento problém zhodnotila Marii Vrábelové předsedkyně Českého helsinského výboru, Anna Šabatová.
„Ta otázka není jednoduchá, protože někteří Romové odjíždějí dobrovolně, respektive dobrovolně za to, že dostanou nějaké peníze. A zhruba patnáct procent těch lidí je vyhošťováno soudně. Celá záležitost je problematická proto, že v Evropě existuje volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu. To jsou ty čtyři základní svobody, na nichž pevně stojí Evropská unie. Sice je za určitých okolností možno individuálně omezit tento volný pohyb k ochraně veřejného zdraví, veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti, myslím si ale, že tímto testem by právě tyto záležitosti neprošly. Je závažné podezření, že se jedná o diskriminační jednání a že v jednotlivých konkrétních případech se ti lidé nedopustili ničeho, co by opravňovalo jejich vyhošťování.“
Zřizovali si svoje vlastní, dalo by se říci, osady. To asi není právě legální záležitost?
„Ve Francii je podle zákona už téměř dvacet let povinnost měst a obcí zřizovat tábořiště, kde je přístup k vodě, elektřině a základní infrastruktuře, mimo jiné s ohledem na lidi, kteří pravidelně cestují, což jsou defakto francouzští Romové. Některé obce to dělají, jiné to nezřídili. Do určité míry je tedy, řekněme, legitimní zřídit tábořiště i tam, kde není obcemi zřízeno.“
Není to náhoda, že Evropa si tzv. neví s Romy rady?
„Romové přijíždějí do Francie dobrovolně. Určitě tam nepřijíždějí z nějakého romantického snu o cestování, ale proto, že v Rumunsku je nesmírně těžký život. Sociálně těžký. Rumunsko je velká země, má poměrně velkou romskou komunitu a není to bohatá země. Jistě lze vytknout mnoho i rumunským úřadům ve vztahu k tomu, jak se chovají k vlastním Romům. Tito lidé se ale prostě rozhodli, že pojedou někam jinam, kde, přestože nejsou také jednoduché podmínky, je přeci jen taková situace, že přes léto přežijí lépe, mohou lépe uživit své děti. Ti lidé mají v Rumunsku hlad. A samozřejmě, že by se mělo očekávat, a já osobně očekávám, že bohatší země nějakým způsobem přispějí na programy, které budou směřovat k integraci, aby Romové v Rumunsku měli práci, aby mohli bydlet jinde než ve vyloučených osadách a mohli zůstávat v Rumunsku, protože většina rumunských Romů není kočovných.“
Netýká se to jen rumunských Romů, ale zřejmě všech Romů v Evropě. Myslíte si, že by se měl udělat nějaký zásadní program, aby se situace a postoje vůči Romům v daných společenstvích změnila?
„Určitě. Je to velký úkol pro nás pro všechny. Romové tu musejí žít s námi, vedle nás, společně. Všechno musíme dělat společně. Nemělo by docházet k vylučování.“
V čem jsou jejich práva nejvíce tzv. pošlapávána?
„Největším problémem je, že velmi obtížně získávají práci, jsou diskriminovaní na trhu práce. Mají velmi ztížený přístup k bydlení. A v důsledku toho, těchto velmi těžkých rodinných situací, v důsledku chudoby, jsou často děti posílány do zvláštních škol, ačkoliv to vůbec není potřeba.“
Nedá se tedy říci, že Francie je rasistická a posílá Romy domů?
„Takhle bych to ani neřekla, neřekla bych, že Francie je rasistická. Kdybyste viděla, jak silný odpor to vzbudilo ve francouzské společnosti, kolik lidí šlo demonstrovat. Po celé Francii byly velké demonstrace, ke kterým se připojilo asi 130 organizací. Biskup z Toulouse velmi kritizoval prezidenta Sarkozyho. A je třeba říci, že i někteří ministři francouzské vlády se na to tvářili kriticky a měli k tomu své výhrady.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S chirurgem Vladimírem Horváthem o vzdělání a o jeho práci
V následující reportáži vám představíme osobnost Vladimíra Horvátha, který je úspěšným romským chirurgem v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Letos slaví 40. narozeniny. Na jeho práci, cestu k ní či názory na překážky ve vzdělávání se ptala Gabriela Grmolcová.
Co Vás vůbec dovedlo k tomuto povolání? Byla to Vaše osobní ambice? Nebo Vás k tomu nějakým způsobem nasměrovala rodina, přátelé? Chtěl jste to odjakživa?
„Nechtěl jsem to studovat odjakživa. Vím, že ještě na základní škole jsem chtěl studovat historii, dějepis mě strašně bavil. A vůbec všechny takové věci. Postupně na gymnáziu se moje názory měnily. Co se týče oborů, které tu mohl člověk za totality studovat, mi medicína přišla, řekl bych, ještě nejlepší.“
Co je podle Vás na té práci nejtěžší? A co nejzajímavější?
„Je to taková rukodělná práce. Vyžaduje ale větší pečlivost a nese s sebou větší rizika. Je to určitě větší psychická zátěž.“
Jak toto osobně řešíte? Jak řešíte větší psychickou zátěž? Jak se vyrovnáváte se stresem v práci? Možná je to dotaz na doktory obecně. Jakým způsobem to ale řešíte Vy?
„Musím se přiznat, že jsem se inspiroval svými kolegy, kteří hodně sportují. Když jsem na toto pracoviště nastoupil, byl jsem překvapen, že jsou všichni velcí sportovci. Snažím se tedy také sportovat, bez toho to nejde. Tento obor je velmi fyzicky náročný a myslím si, že bez nějaké jiné fyzické aktivity by se to nedalo zvládnout.“
Setkal jste se během studia s nějakými obtížemi, s diskriminací nebo s něčím takovým, ať již na základní škole nebo později?
„Občas se člověk setká s nějakými narážkami na to, že jsem Rom.
Nemůžu si stěžovat na nějaké rasistické problémy. To v žádném případě.“
Co myslíte, je to skutečně problém České republiky, protože teď se o tom hodně mluví v souvislosti se vzděláním, rasismus nebo neumožnění studia? To, že každý člověk takové narážky neunese?
„Myslím si, že toto není největší problém. Tím je sociální úroveň, ve které děti odcházejí do školy. Ta je dnes při tom, jaká je obrovská nezaměstnanost mezi Romy bez vzdělání, velmi nízká. Potom jsou na tom některé děti možná ještě hůř než jejich rodiče.“
Co si myslíte, že by mohlo být řešením? Jaký je Váš názor?
„Řešením je investovat do těch dětí. Myslím si, že je to věc, na které je vidět, že se vrací. Například některé programy pro malé děti, aby mohly chodit do školy. Jsou podporovány, protože většinou se od rodičů podpory nedočkají. A není to ani proto, že by to jejich rodiče nechtěli, oni si ani pořádně neuvědomují, o co jde, že v těch prvních letech, kdy dítě nastupuje do školy, kolem těch šesti let, se vlastně rozhoduje o jejich budoucím životě. Když se tomu věnuje pozornost, musí se do toho určitě dát také peníze, nese to ale plody. Je to vidět v Ostravě v té škole, která tam byla zřízena, i v Brně jsou samozřejmě vidět výsledky.“
Co Vás teď poslední dobou ve společenské oblasti nebo na politické scéně zaujalo? Řešíte nějaké téma? Sledujete nějaké téma?
„Abych pravdu řekl, vždycky se zdá, že politická scéna je bouřlivá. Myslím, že to není zas tak hrozné. Doufám prostě, že to půjde dobrým směrem. Nezbývá nic jiného.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 24. září už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský.
| 
Kde se zrodil nápad uspořádat benefici pro Natálku?
Poslech:
Související články
„Bohužel, toto je jedna z nejčastějších otázek, jaké v našich poradnách řešíme. V první řadě bych odkázal na paragraf 4 Správního řádu, který dává všem úředníkům povinnost chovat se ke svým klientům, neboli občanům, kteří na úřad přijdou, vstřícně, a pokud možno, je-li to v mezích zákona a je-li to žádoucí, vyhovět jim v co možná nejširší míře.“
Gypsy Spirit, v překladu Romský duch, se po vzoru našich sousedů Slováků snaží vytvořit tradici oceňování práce pro romskou komunitu. Na Slovensku se projekt stal natolik úspěšným, že se loni exministr a bývalý zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb rozhodl organizovat podobnou soutěž také u nás. Letos vyhlásil úřad vlády soutěž již podruhé. Čím se bude lišit od loňského ročníku?
Co Vás vůbec dovedlo k tomuto povolání? Byla to Vaše osobní ambice? Nebo Vás k tomu nějakým způsobem nasměrovala rodina, přátelé? Chtěl jste to odjakživa?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články