Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vás seznámíme s rekvalifikačními kurzy, které jsou zdarma a určeny jsou nejen Romům. V právní poradně vám řekneme co dělat, když vás někdo vytopí, pozveme vás do Tábora na festival Kerekat. V aktualitách ze života Romů se dozvíte vše, co přinesl tento týden a těšit se můžete na spoustu romské hudby.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané pořádá sdružení Velká ohrada zdarma
Romské občanské sdružení Velká ohrada pořádá rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané. Je o ně velký zájem, pro klienty jsou totiž zdarma. V předchozích letech si tak mnozí díky rekvalifikaci našli práci. I letos se proškolí 40 lidí v různých oborech. Více už nám řekl koordinátor tohoto vzdělávání, Ladislav Goral.
„Velká ohrada existuje od roku 1995 a její současný projekt rekvalifikace a návratu do práce je již třetím v pořadí. Vyhledáváme lidi, kteří jsou dlouhodobě na seznamu nezaměstnaných, anebo ty, kteří nemohou sehnat práci či si jen chtějí zlepšit kvalifikaci kvůli vylepšení finanční situace.“
Jaké rekvalifikace nabízíte?
„Je to řidič skupiny C plus profesní průkaz, svářečský kurz plamen-oblouk, vysokozdvižný vozík, kadeřník a holič, modelářka nehtů, masérka, profesionální úklid.“
O který z kurzů je největší zájem?
„U mužů samozřejmě převažuje řidič, u žen je to modelářka nehtů a kadeřnice.“
Skutečně najdou po kurzu uchazeči práci?
„Z předchozího projektu, kterého se zúčastnilo skoro 130 lidí, jich našlo uplatnění 128. Dva zbyli kvůli tomu, že měli záznam v rejstříku trestů a podniky je nechtěly zaměstnat.“
Převažuje zájem od Romů či neromů? Nebo jsou kurzy určeny jenom pro Romy?
„Rozdělení na Romy či neromy u nás neexistuje. Kurzy jsou určeny pro ty lidi, kteří je potřebují. Tak je to podle mého správné, žádný rasismus a nadržování Romům. Někteří neromové jsou na tom kolikrát ještě hůř než Romové.“
Vy jste zmínil řidičský průkaz skupiny C plus profesní průkaz řidiče, ten je ale poměrně drahý. Jak se vám toto osvědčení povedlo financovat?
„To by jste nevěřil, co to dá za práci ty peníze sehnat! Musíte mít kontakty, chodit po autoškolách, smlouvat, atd. Opravdu to není vůbec jednoduché, naštěstí jsme ale vykročili po správné cestě.“
Bude projekt pokračovat i v příštím roce? Existuje naděje, že proškolíte ještě více lidí?
„Určitě. Například na letošní první turnus se nám přihlásilo přes 200 lidí. Museli jsme udělat výběrové řízení a tím prošlo jen asi 40. Až je všechny proškolíme a zaměstnáme, otevřeme druhý turnus, do kterého přijmeme dalších 30 až 40 lidí ...“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Vytopená domácnost
Vytopit sousedy, nebo být vytopen patří často k domácím nepříjemnostem. Jak se zachovat, co dělat a co očekávat za výdaje řekl Marii Vrábelové právní poradce Miroslav Huml
„Samozřejmou povinností toho, kdo někoho vytopil, je uvést věc do původního stavu. Velmi často se poskytuje finanční kompenzace v přiměřené výši, tzn. že sousedovi zaplatíte malířské práce, popřípadě mu sami vysušíte a vymalujete byt. Dále je třeba posoudit, z jakého důvodu k vytopení došlo. Povinností každého člověka je nezpůsobovat ostatním škodu. Pokud je tato generální prevence porušena, musíme za to nést následky. Ceny se přitom odrážejí od dané lokality, tedy nikoliv, že sousedovi způsobíte vytopením škodu třeba za sedm tisíc korun a on na vás bude vymáhat sedmdesát.“
Pokud se na problematiku podíváme z druhé strany - někdo mě vytopí, já si byt uklidím, vymaluji a teď budu vymáhat náhradu škody ...
„Nejsprávnějším postupem bude kontaktovat člověka bydlícího nad Vámi a upozornit jej, že došlo k vytopení bytu. On má povinnost vrátit Váš byt do původního stavu, na způsobu jakým to provede by jste se měli domluvit mezi sebou. On například může znát stavební firmu, která bude schopna práce provést o polovinu levněji a má tedy nárok si tuto firmu vybrat. Na druhou stranu, není Vaší povinností pouštět si cizího člověka do bytu, ani proto, aby si mohl škody osobně zkontrolovat. Nicméně v rámci dobrých sousedských vztahů je to běžné. Osobně bych doporučoval, nechat souseda opravit Váš byt na jeho náklady nebo jeho vlastním přičiněním a až v případě, že se bude vymlouvat a do třiceti dnů nepodnikne žádný krok k nápravě, můžete začít jednat, objednat si stavební firmu a následně po něm vymáhat úhradu. V krajním případě se spor může dostat až k soudu spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu.“
I v případě, že jsou ceny vyšší?
„Pokud několikrát souseda písemně upozorníte, že si byt necháte opravit u konkrétní firmy a za konkrétní cenu a on nebude na Vaše výzvy reagovat, nebude vyzvedávat doporučené dopisy, apod. je to jen a jen jeho problém. On byl upozorněn, porušil generální povinnost, a to, že ceny jsou vyšší, je v pořádku.“
Znamená to, že souseda musím písemně upozornit na to, že si byt nechám opravit na jeho náklady?
„To se týká až možnosti podání žaloby, před kterou je třeba nashromáždit dostatek písemných důkazů.“
Pokud jsem pojištěna, mohu se obrátit na pojišťovnu?
„Samozřejmě. V takovém případě musíte na prvním místě pozvat pojišťovacího agenta, který si prohlédne rozsah škod a vyčíslí je. Můžete si nechat udělat opravu u jejich smluvní firmy a potom pojišťovně předložit konečný účet, nebo Vám pojišťovna vyčíslí nějakou částku, zaplatí náhradu a Vy si škody sama odstraníte.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V následujících minutách vás zveme do jižních Čech, kde v sobotu odpoledne budou znít romské kapely na festivalu Kerekate. Festival, který se odehraje v příjemném prostředí lesoparku Pintovka, si už za čtyři roky existence vybudoval solidní renomé, míří na něj lidé z různých koutů celé země. A co vlastně znamená romské slovo Kerekate? Ta to Janu Kopřivovi vysvětlila Pavla Kohelová z pořádajícího sdružení Slunowrat:
„Kerekate“ v romštině znamená „v kruhu“. Když jsme přemýšleli nad názvem festivalu, tak se nám toto spojení velice zalíbilo, jelikož kruh pomyslně představuje i společenství lidí bez rozdílu rasy, sociálního či náboženského původu. „Kereka“ zároveň znamená „kolo“ nebo „kruh“, tedy symbol vozu, kterým Romové putovali po Evropě, symbol, který mají i na své vlajce.“
Jaký byl první ročník?
„Především velice náročný, museli jsme se naučit spoustu nových věcí, ale na druhou stranu byl asi nejspontánnější. Já jsem měla k romské kultuře vždycky velice blízko a proto měl zajímalo, co se za tím vším ještě skrývá. Zkontaktovala jsem tehdy spoustu lidí, od kterých jsem získala nové zkušenosti. Měli jsme a máme z toho doteď velikou radost. Přišli romští spoluobčané, ale i lidé z majority. Setkali se lidé nejen z Tábora, ale z celých jižních Čech. Tehdejší sobota byla velice příjemným setkáním pro všechny.“
Jedním z hlavních cílů festivalu je právě setkání majority s minoritní společností. Funguje to?
„Řekla bych, že výborně. Zatím jsme neměli žádné problémy. Z majoritní společnosti sice pořád chodí méně lidí – majoritní společnost je na našem festivalu v menšině (smích) - ale doufáme, že se to změní, je to rok od roku lepší. Festival je opravdu velice příjemným zážitkem.“
Kolik lidí zhruba festival navštěvuje?
„Na prvním ročníku to bylo nějakých 300 lidí, v loňském roce něco přes 700.“
Jak vypadá letošní ročník? Co tebe osobně nejvíce zaujalo?
„Mojí srdeční záležitostí je Mário Biháry se svojí kapelou Bachtale Apsa, což znamená „šťastné slzy“. Mário je výborný slovenský muzikant, většina posluchačů ho nejspíše bude znát ze spolupráce se Zuzanou Navarovou. Další muzikant, který s nimi rovněž v kapele Koa hrál , je František Raba, výborný basista, jeden z nejlepších u nás. Ten teď opět vystupuje s Máriem v Bachtale Apsa. Tato kapela má i velice mladou, ale hodně nadanou zpěvačku, Sáru Kaliášovou, která je překvapením na každém festivalu, kde se objeví a zazpívá, protože má v sobě jiskru.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Město Holešov vystěhuje neplatiče nájemného a problémové obyvatele romské kolonie ve Školní ulici na periferii. Nabídne jim tak jednoduché montované bydlení. Radnici k razantnímu opatření dohnaly rostoucí dluhy, které v současnosti dosahují 300 000 korun.
Z Francie byly do svých zemí letecky vypraveni první asi ze sedmi set rumunských a bulharských Romů. Jejich vyhoštění oznámila Paříž tento týden v rámci zostřeného tažení proti kriminalitě. Jde o Romy, kteří ve Francii pobývají ilegálně. Francouzský postup vyvolal kritiku v obou balkánských zemích, nesouhlasnou reakci Evropské komise a hlasy francouzské opozice, že jde o státní rasismus. Vláda však tvrdí, že její rozhodnutí odpovídá normám Evropské unie.
V neděli 22. srpna pořádá brněnské Muzeum romské kultury v místech bývalého protektorátního tábora v Hodoníně u Kunštátu pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu. Doprava tam i zpět je zajištěna autobusem zdarma. Odjezd je od budovy Muzea romské kultury v Brně v 9 hodin a 30 minut.
Občanské sdružení Cikne Čhave pořádá již 6. ročník Romského talentu. Soutěžící se představí ve zpěvu, tanci a hře na hudební nástroj beze zpěvu. Soutěž se koná v sobotu 28. srpna v kulturní domě Ládví od 10 do 18 hodin. Hlavním hostem večera bude Jan Bendig. A od 20 hodin následuje taneční romská zábava.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Romové na Slovensku ]=
Božena Bílá se vypracovala až na ředitelku gymnázia
Vyrůstala ve východoslovenské romské osadě ve velmi špatných podmínkách, přesto se může pyšnit červeným diplomem z prešovské pedagogické fakulty. Božena Bílá je v současné době ředitelkou školy, kterou najdete ve slovenském Bardějově na romském sídlišti Poštárka. Navštěvuje ji více jak 160 dětí. Některé z nich pokračují ve studiu na gymnáziu. Na Poštárce byl s mikrofonem Tomáš Bystrý.
Poštárka, romské sídliště ve východoslovenském Bardejově. V místní říčce po sobě stříkají vodou tři malé romské děti. Je více jak třicet stupňů celsia. Opodál, hned u příjezdové cesty do sídliště, postává několik Romů. Celkem jich tu žije více jak tisíc. Sídliště Poštárka, které leží na okraji města, vzniklo v sedmdesátých letech. Od osmasedmdesátého roku tu působí salesiánský řád založený turínským knězem Donem Boscem. Od té doby na Poštárce vyrostl katolický kostel, na jehož výstavbě se podíleli zejména místní Romové, výchovně-vzdělávací centrum sloužící především volnočasovým aktivitám pro mládež a v neposlední řadě také mateřská a základní škola pro žáky prvního stupně. Ta na Poštáce stojí už od roku 2001. Od září tu do ředitelského křesla zasedne Božena Bílá, která předtím ve škole působila jako učitelka.
„Abych řekla pravdu, z působení na romské škole jsem měla obavy – jak mě budou Romové brát, jestli mi nebudou nadávat, že jsem namyšlená - zkrátka, jak to mezi námi Romy chodí - ale byla jsem překvapená. Oni byli hrdí na to, že jsem Romka a že ve škole působím jako učitelka. Dokonce se se mnou chlubili. Možná je to tím, že jsem schopná s nimi mluvit normálně, důstojně, brát je takové jací jsou, nesnažit se je hned od začátku přetvářet. Myslím si, že na základě správné komunikace jsou sami schopni určit, co je špatné a co je zlé, jestli to s nimi myslíte dobře nebo ne.“
Škola na Poštárce podle její ředitelky Boženy Bílé segregaci nevytváří. Žáci jsou prý na tom s vědomostmi o něco hůř než slovenské děti, které chodí do školy do města. Proto je podle ní potřeba věnovat se romským dětem ze sídliště daleko intenzivněji.
„Děti jsou na jednu stranu roztroušeny po různých školách, na druhou zase ale získávají zkušenosti od dětí z majoritní skupiny, dříve se mezi ně začleňují. Ovšem mám i zkušenosti takové, že děti, které odchází z Poštárky do jiných škol, jsou trochu utlačené v oblasti vědomostí. Dostatečně se jim na jiných školách nevěnují. U nás jsou pouze romské děti a my se jim snažíme spravedlivě věnovat. Máme tu integrované děti, připravujeme individuální plány, věnujeme se jim jednotlivě. Jenže děti od čtvrtého ročníku nastupují do Bardejova a mají problémy se mezi tamní děti začlenit. I proto se stává, že tam mají horší známky než dříve u nás. Je to pro ně nevýhoda. U nás je výhodou, že jim dáme více vědomostí. Nejideálnější by bylo, kdyby u nás mohly pokračovat až do devátého ročníku. Bohužel na to nemáme kapacity, chybí nám třídy, není v našich silách to zvládnout.“
I přesto, že život na romském sídlišti jako je Poštárka není pro místní děti po mnoha stránkách příliš motivující, žáci z tamější základní školy pokračují ve studiu na gymnáziu v Kremnici. Chtějí studovat vysoké školy a plnit si své sny.
- „Jmenuji se Tomáš Dreveňák, letos půjdu to tercie. Po gymnáziu bych chtěl vyučovat hudební výchovu.“
- „Je mi třináct let, letos půjdu do sekundy. Velmi se mi tu líbí, chtěla bych školu dokončit. Z předmětů mě nejvíce baví angličtina, protože pan profesor ji dobře učí. Na gymnáziu se učíme sedm hodin, potom jdeme na internát, kde si děláme domácí úkoly a učíme se. Po škole bych chtěla studovat medicínu. Chtěla bych pracovat na chirurgii.“
- „Chodím do primy a ve škole se cítím dobře. Mám skvělé spolužáky a také máme dobrého pana ředitele. Z předmětů mám nejraději zeměpis, protože se v něm učíme o tom, co se děje ve světě. Po škole bych chtěla být ředitelkou na Poštárce.“
Sama Božena Bílá, od září ředitelka základní školy na Poštárce, vyrůstala v romské osadě. Přesto, že si zažila své, dnes se může pyšnit červeným diplomem, který získala na pedagogické fakultě v Prešově.
„Měli jsme takovou dřevěnou chatrč, ve které jsme bydleli. Někdy to bylo horší, jindy lepší, ale na rozdíl od ostatních mohu říct, že moji rodiče se snažili o své děti postarat. Moje mamka byla dokonce v 53 letech, když jsem nastoupila na gymnázium, nucena jít do práce, jinak by nebyli schopni se o mě postarat. Vyrůstala jsem jako šťastné dítě. Co se ale týkalo ostatních věcí, jak mě například přijala majorita, tak to bylo o něco horší. Když jsem nastoupila na vysokou školu, dívali se na mě jako na zázrak a co že vlastně vůbec chci. Necítila jsem se tam dobře. Často jsem utíkala domů, byla jsem z toho znechucená. Naštěstí jsem v sobě měla dostatek síly, řekla jsem si, že musím školu dokončit, a to se mi podařilo, dokonce s červeným diplomem.“
Božena Bílá věří, že ji romští studenti z Poštárky budou následovat a vystřídají ji například ve funkci ředitelky školy. Podle ní to může být otázka deseti let.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pietní shromáždění k uctění památky obětí holocaustu v Hodoníně u Kunštátu
Teď pro Vás máme pozvánku na tuto neděli. Jak už jste slyšeli ve zprávách, na místě protektorátního tak zvaného cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu se totiž uskuteční pietní shromáždění k uctění památky obětí holocaustu. Zároveň bude v areálu bývalého tábora slavnostně otevřena výstava Genocida Romů v době 2. světové války. Více Jana Šustová.
Program bude zahájen v areálu bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu v jedenáct hodin. Pro zájemce je zajištěna doprava autobusem z Brna a zpět zdarma. Autobus bude odjíždět od budovy Muzea romské kultury v Bratislavské ulici v devět hodin. Součástí pietního shromáždění bude i mše svatá, kterou bude sloužit páter František Lízna. Tento kněz rovněž vedl v květnu bohoslužbu při pietním aktu v Letech u Písku. Na místě stejného utrpení, k jakému docházelo i v Hodoníně u Kunštátu, jsem se ho zeptala, jakou vidí naději pro Romy.
„Stále jsem Rom. Já jsem přijal romskou národnost již v devadesátých letech. Pochopil jsme nelehkou situaci, v níž se tito lidé nacházejí, například jak těžce hledají uplatnění v práci. Nejlepší zkušenosti jsem s nimi získal ve vězení, kde mě romští vězni na rozdíl od tzv. gadžů skutečně uctívali jako kněze a nikdy proti mě, kromě pár výjimek, nepoužili vulgárních útoků. Tedy cítil jsem, že jedním z darů, které jsem v životě od Pána Boha dostal, je pochopení, že tito lidé mají blíže k Bohu než my. A čím je život tady na zemi těžší, tím mají větší záruku, že nakonec projdou tou úzkou cestou do nebe. Mnoho lidí, kteří tady žijí v blahobytu, odchází širokou cestou do záhuby. Já tedy osud Romů nevidím tragicky.“
Jak v Hodoníně u Kunštátu, tak i v Letech u Písku, zemřela řada romských dětí. Oba bývalé protektorátní tábory letos konečně začínají mít důstojnější podobu.
„Ty malé děti tady zemřely hladem. Jejich mrtvoly pak naházeli do romských vozů, kterými Romové procestovali Čechy a Moravu, tedy do jejich jediných domovů, a pak je svrhli do společné jámy, zasypali vápnem, všechno zakryli a teď, po letech, na těchto místech stojí prasečák ... to je velký zločin na jejich památce. Já jsem opravdu rád, že se konečně toto místo stává pietním. Řada kvalitních lidí si uvědomuje svůj dluh vůči Romům.“
Tragédii romských dětí, které zahynuly za holocaustu, přirovnává páter Lízna k situaci betlémských neviňátek, která dal povraždit král Herodes.
„Když byla vybíjena betlémská neviňátka, Kristus byl zachráněn. Tedy byla to strašná tragédie, ovšem tyto děti se staly jakousi výkupní obětí. Kdyby neviňátka dospěla a žila v době, kdy Kristus byl svými vlastními lidmi hnán na smrt, zřejmě by se na tom také podílela. Je to jakýsi mýtický přesah smrti těchto malých dětí. Já pochopitelně vůbec nejsem rád, když malé děti umírají. Pokud k tomu ale i přesto dojde, musíme brát osud takový, jaký je. Jak praví Job: „Bůh dal, Bůh vzal, budiž Jeho jméno pochváleno“. To je moje filozofie.“
Otec Lízna je velmi nešťastný z toho, že se Romové stydí za svoji etnickou příslušnost.
„Romové se třeba z hlediska politického vůbec nesdružují a nejsou silným subjektem, který by byl hrdý na svou minulost. Tolik jich zemřelo v koncentračních táborech - to jim přeci dává obrovskou síla k tomu, aby povstali a byli hrdi na to, že nepropadli pomstě a nejsou těmi, kteří likvidují druhé. Proto si jich jako národa tolik cením. Nacházím u nich obrovskou pokoru, nejsou vůbec agresivní, nechtějí za utrpení žádnou náhradu. Kdyby je nepovzbuzovali lidé z jiného etnika, tak by možná ani nestudovali svoje dějiny. Je to škoda. Romská mládež by měla být na svůj původ hrdá a nestydět se za svoji barvu pleti. I Kristus, jako Izraelec, měl snědou tvář. My gadžové si pořád myslíme, že jsem lepší než ostatní, ale to je absolutní nesmysl. Právě v rozmanitosti spatřuji krásu Božího díla. Nebo když vidím Romku, která si nechá odbarvit vlasy na blond - chápu ji, že nechce být vystavena útokům skinheadů, ale na jejím místě bych to nedělal. My máme být ochotni se s nimi porvat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 20. srpna už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a Jaroslav Sezemský.
| 
„Velká ohrada existuje od roku 1995 a její současný projekt rekvalifikace a návratu do práce je již třetím v pořadí. Vyhledáváme lidi, kteří jsou dlouhodobě na seznamu nezaměstnaných, anebo ty, kteří nemohou sehnat práci či si jen chtějí zlepšit kvalifikaci kvůli vylepšení finanční situace.“
Poslech:
Související články
„Samozřejmou povinností toho, kdo někoho vytopil, je uvést věc do původního stavu. Velmi často se poskytuje finanční kompenzace v přiměřené výši, tzn. že sousedovi zaplatíte malířské práce, popřípadě mu sami vysušíte a vymalujete byt. Dále je třeba posoudit, z jakého důvodu k vytopení došlo. Povinností každého člověka je nezpůsobovat ostatním škodu. Pokud je tato generální prevence porušena, musíme za to nést následky. Ceny se přitom odrážejí od dané lokality, tedy nikoliv, že sousedovi způsobíte vytopením škodu třeba za sedm tisíc korun a on na vás bude vymáhat sedmdesát.“
„Kerekate“ v romštině znamená „v kruhu“. Když jsme přemýšleli nad názvem festivalu, tak se nám toto spojení velice zalíbilo, jelikož kruh pomyslně představuje i společenství lidí bez rozdílu rasy, sociálního či náboženského původu. „Kereka“ zároveň znamená „kolo“ nebo „kruh“, tedy symbol vozu, kterým Romové putovali po Evropě, symbol, který mají i na své vlajce.“
Poštárka, romské sídliště ve východoslovenském Bardejově. V místní říčce po sobě stříkají vodou tři malé romské děti. Je více jak třicet stupňů celsia. Opodál, hned u příjezdové cesty do sídliště, postává několik Romů. Celkem jich tu žije více jak tisíc. Sídliště Poštárka, které leží na okraji města, vzniklo v sedmdesátých letech. Od osmasedmdesátého roku tu působí salesiánský řád založený turínským knězem Donem Boscem. Od té doby na Poštárce vyrostl katolický kostel, na jehož výstavbě se podíleli zejména místní Romové, výchovně-vzdělávací centrum sloužící především volnočasovým aktivitám pro mládež a v neposlední řadě také mateřská a základní škola pro žáky prvního stupně. Ta na Poštáce stojí už od roku 2001. Od září tu do ředitelského křesla zasedne Božena Bílá, která předtím ve škole působila jako učitelka.
Program bude zahájen v areálu bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu v jedenáct hodin. Pro zájemce je zajištěna doprava autobusem z Brna a zpět zdarma. Autobus bude odjíždět od budovy Muzea romské kultury v Bratislavské ulici v devět hodin. Součástí pietního shromáždění bude i mše svatá, kterou bude sloužit páter František Lízna. Tento kněz rovněž vedl v květnu bohoslužbu při pietním aktu v Letech u Písku. Na místě stejného utrpení, k jakému docházelo i v Hodoníně u Kunštátu, jsem se ho zeptala, jakou vidí naději pro Romy.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články