Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se dozvíte, jak děti z chudých rodin odjely na tábor v Ratajích nad Sázavou, představíme vám mladičkou nadanou zpěvačku Andreu Hauerovou a v právní poradně se budeme opět zabývat nájmy. Aktuality ze života Romů přinesou zajímavé informace a celým pořadem vás bude doprovázet romská hudba.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Sdružení Romodrom pořádá letní tábor pro děti
K létu patří tábory, opékání špekáčků a koupání. Do kempů se sjíždějí malí i velcí a všichni se na spaní ve stanech nebo v chatkách těší. Bohužel takové pobyty nejsou nejlevnější a mnohé rodiny tak nemohou své ratolesti na prázdniny poslat. Pro děti z chudých rodin již tradičně připravuje sdružení Romodrom zdarma tábor v Ratajích nad Sázavou, kam tento týden děti odjely. Jaký tábor to je, to už nám prozradila koordinátorka Anna Chválová.
“Jedeme s dvaceti dětmi, vlakem z Prahy do Ratajů. Myslím si, že to bude dobrá cesta. Máme pro děti připravený velmi zajímavý program – máme tam nejenom bojovku a stezku odvahy - samozřejmě, že když bude hezky, půjdeme s nimi k vodě. Máme pro ně připravenou jednu hru, týká se evakuace. Děti budou rozděleny do různých družstev. Chceme je tak naučit, kdyby se něco stalo, kam volat, co dělat, co si vzít s sebou a tak dále. Budou mezi sebou tedy soutěžit celou dobu. Družstva budou získávat určité body. Za získané body dostanou na konci dárky.“
Jak se Vám podařilo uspořádat tento tábor? Co všechno tomu předcházelo?
“Přípravy byly opravdu velké. Na začátku byla samozřejmě myšlenka, pro koho a kde bychom to mohli udělat, psaní projektu. Dále jsme přemýšleli, jak vyřešit počet míst – hodně dětí chtělo jet, ale máme pouze omezený počet míst. Jak tedy udělat ten prvotní výběr? Rozhodli jsme se, že by měly jet děti, které to opravdu potřebují.”
Určitě Vám pomohli i sponzoři a dárci...
“Ano. Sehnali jsme spoustu věcí. Nejenom, že děti budou mít do vlaku bagetky a zmrzlinu, také pečivo, ovoce, zeleninu, dostanou různé dárky, například od UNICEFu, od magistrátu, který nám také přispěl.”
Jaké budou výlety? Kam budete jezdit?
“Ve čtvrtek pojedeme na hrad Český Šternberk. Na ten se moc těšíme. Máme tam již připravenou prohlíku. Hrad Šternberk byl také jedním z dárců, děti tedy budou mít vstup zdarma. Předchází tomu celodenní výlet. Budeme také jezdit do Sázavy.“
Co koupání?
“Koupání bude v Sázavě. V Ratajích se půjdeme nejspíš koupat do řeky.”
Plánujete i do budoucna, že bude tábor zdarma?
“Myslím si, že idea mít tábor zdarma pro tyto děti je naprosto vynikající. Tak by to mělo zůstat. Rodiče by měli mít samozřejmě také nějakou odpovědnost, takže se podílí na kapesném. Dítě by si mělo něco s sebou přivézt. Stává se nám většinou, že děti koupí za své peníze něco domů.”
Máte ráno rozcvičku? Je průběh stejný jako na běžném táboře?
“Samozřejmě je připravený denní režim, jinak by to nešlo. Den začínáme rozvičkou, pak následují různé aktivity. Máme vždy připraveny dva plány – jeden pro případ hezkého počasí, druhý pro případ, že bude ošklivo. Děti mají možnost vybrat si z různých dílen, malovat si na kamínky, mít sportovní odpoledne. Každé dítě si může vybrat, podle vedoucího, asistenta, co ho baví, nebude tedy muset být neustále v jednom družstvu.“
Berete s sebou také hodně malé děti. Nemáte strach, že ty tábor nezvládnou?
“Je pravda, že tu máme tři hodně malé děti. Dvě pětileté děti, a jedno dokonce tříleté. Ty dvě děti ale patří naší asistentce, ona si je dobře ohlídá. Jsou zvyklé být mezi ostatními. Myslím si, že jim to tady jen prospěje. Můžeme na nich dobře vidět obraz naší práce. Děti, které jsou mezi dětmi odmala, jsou jiné. Je škoda, že naše romské maminky nedávají děti do školky. Děti, které jsou zvyklé být mezi dětmi, malují si, jsou více komunikativní, samostatnější, jsou jiné. Nedrží se pořád jen maminčiny sukně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Osobnosti ]=
Andrea Haunerová, mladá a talentovaná zpěvačka
Přestože v září oslaví teprve šestnácté narozeniny, získala řadu ocenění v řadě celorepublikových pěveckých soutěžích. V roce 2006 se stala absolutním vítězkou soutěže Romský talent. O rok později postoupila do finálové kola celonárodní soutěže Zlatý oříšek, která oceňuje děti do 14 let v nejrůznějších oborech. Letos úspěšně složila přijímací zkoušky na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Andreu Hauerovou pozval k mikrofonu Tomáš Bystrý.
Andreo, jak dlouho se připravuje na přijímací zkoušky na konzervatoř? Na čem všem jste při Vašem talentu ještě musela zapracovat?
“Na zkoušky na konzervatoř se připravuji od dvanácti let. Docházím soukromně k učitelce zpěvu. Učí mě zpěv a hudební teorii. Docházím ještě soukromně na Ježkovu konzervatoř.”
V rozhovorech říkáte, že se chcete zpěvu věnovat I profesionálně. V šestnácti letech má samozřejmě každý své sny. Myslíte si ale, že Vás zpěv bude jednou živit? Bez ohledu na to, že si to jistě moc přejete...
“Je to můj velký sen a cíl. Stoprocentní jistotu, že to tak bude, nemám. To je jasné. Když člověk si člověk půjde usilovně za svým, bude na sobě pracovat, bude se neustále zlepšovat a zlepšovat, má větší šanci, že svého snu dosáhne, že se jeho sen uskuteční.”
Jaký styl hudby nejraději zpíváte?
“Nejraději zpívám pop, muzikály, soul. Všechno možné.”
Sama si poslechnete nejraději co?
“Mými nejoblíbenějšími zpěvačkami jsou Alicia Keys, Lucie Bílá, Věra Špinarová, ta má opravdu krásný hlas. Je jich mnoho. Pak ještě také Karel Gott.”
Když jsem měl možnost Vás slyšet, slyšel jsem Vás zpívat pouze česky. Co romská hudba? Romské písničky? Jsou Vám blízké?
“V romštině moc nezpívám. Zpívám česky i anglicky. Rozhodně se nedá říct, že bych se soustředila na romské zpěvy. Spíš mi přirostlo k srdci zpívat v angličtině. Lidé jsou zvyklí, že zpívám buď anglicky, nebo česky. V romštině mě moc neuslyší zpívat.“
Je pravda, že v angličtině se zpívá daleko lépe než v češtině?
“Řekla bych, že v mém případě je to spíše naopak. Lépe se mi zpívá v češtině než v angličtině. Ale ani to mi nedělá nijak velké problémy.“
Máte za sebou spoustu soutěží. Mnozí mladí talentovaní zpěváci a zpěvačky hledají možnost prosadit se v nejrůznějších reality show a televizních pěveckých soutěžích? Co si o tom myslíte? Je to podle Vás ta správná cesta? Vy sama jste se zúčastnila podobných projektů?
“Já jsem se nezúčastnila. Mám na to svůj názor, myslím si, že hodně záleží na štěstí. Někteří lidé mají velké štěstí, dostanou se tam, i když na sobě moc nepracují. Tím nemyslím, že by nedělali nic. Ale na druhou stranu, usilují o to co nejvíc. Musejí jít postupně po jednotlivých schůdkách, a pak se dostanou třeba k tomu, co chtějí.”
Myslíte si, že je to ta nejlepší cesta, jak se prosadit?
“Řekla bych, že moc ne. Je to rychlý vzestup, rychlá sláva, a pak zase rychlý pád. Ve více případech to takto dopadlo.”
Jsou letní prázdniny, Vy už máte po škole. Chystáte se sice na střední školu, jak si ale užíváte letní prázdniny?
“Užívám si. Musím také odpočívat. Hlavně se raduji z toho, že od září mi začínají zkoušky. Pan ředitel Divadla Na Fidlovačce mi totiž nabídl menší roli v divadelní hře Šumař na střeše. Hrála bych v ní jeho nejmladší dceru. Na to se teď také připravuji.“
Takže spíše než odpočívání bude práce?
“Asi ano.” /smích/
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Ztráta zaměstnání
Najít si zaměstnání je velice těžké, ale přijít o něj můžeme ze dne na den. Jak se v tomto případě zachovat, abychom nepřišli i o střechu nad hlavou, to řekl Marii Vrábelové právní poradce Miroslav Huml.
“První a nejdůležitější radou je kontaktovat pronajímatele, vysvětlit mu celou nastalou situaci. Požádat ho o dočasné snížení nájmu. Občanský zákoník toto pronajímateli ani nepřikazuje, ani nezakazuje. Je to pouze na něm. Pokud jste ale bezdproblémový nájemník, který v bytě neudělal žádnou škodu, nájemné doteď jste vždy zaplatili včas, dá se očekávat, že pronajímatel bude souhlasit s tím, že zbytek, řekněme v uvozovkách – dlužné nájemné, bude doplaceno hned, jak si najdete nové zaměstnání, jakmile budete opět solventní.”
Jak dlouho mohu nezaplatit nájem?
“Úplně bych se vyhnul slovům mohu nebo nemusím, jelikož nájem platit musím. Je to zákonem daná povinnost podle nájemní smlouvy. Za každé nezaplacení nájmu hrozí určité smluvní pokuty, penále z prodlení a tak dále. Otázka byla ovšem mířena proti tomu, po jak dlouhém neplacení nájemného mohu být vystěhován, dokonce i bez náhrady, bez nároku na adekvátní ubytování, pouze s nárokem na přístřešek, což je nejhorší možnost vystěhování. V takovém případě mluví občanský zákoník o třech nezaplacených nájmech.”
V případě, že přijdu o zaměstnání a nebu mít práci třeba půl roku. Mohu to nějakým způsobem řešit, nebo přijdu o střechu nad hlavou?
“V takovém případě, že přijdete o zaměstnání, a víte, že během následujících pár měsíců nemáte možnost žádné dobré, nebo lepší zaměstnání najít, doporučil bych, ryze soukromě, sehnat do bytu někoho do podnájmu, což je stav, kdy nájemce pronajme například jednu místnost nějaké další osobě, která přispívá na nájemné. Tento podnájem nesmí být v nájemní smlouvě zakázán, je-li v nájemní smlouvě zakázán, opět je jedním z možných řešení kontaktovat pronajímatele a sdělit mu, v jak obtížné ekonomické situaci jste.”
Když přesto já toto nemohu vyřešit, na koho se mohu obrátit o pomoc?
“Máte právo obrátit se na úřad sociální péče se žádostí o příspěvek na bydlení, který částečně tuto situaci vykompenzuje.Nejlepší je dostavit se na tento úřad a nechat si toto právo přepočítat, neboli vše přepočítat podle tabulek. Pro každé město totiž existují separované tabulky. Liší se to počtem obyvatel ve městě, velikostí bytu, počtem osob v rodině. V praxi lze ale říci, že nárok na příspěvek budete mít tehdy, klesnou-li Vaše příjmy pod hranici životního minima po zapalcení nájemného.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Rada města Mostu zrušila veřejnou zakázku na úklid sídliště Chanov a rozhodla se do konce roku 2010 zadat tuto práci společnosti Tonkostav romského podnikatele Josefa Tonky. Firma se o úklid v Chanově dlouhodobě stará. Novou soutěž radní vypíší až na konci roku.
22. srpna pořádá Muzeum romské kultury v Brně v místech bývalého protektorátního tábora v Hodoníně u Kunštátu pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu Romů. Doprava tam i zpět je zajištěna autobusem zdarma. Odjezd je od budovy brněnského Muzea romské kultury v 9 hodin a 30 minut.
Další akcí Muzea romské kultury je taneční workshop v prostorách Centra tance pod vedením profesionální tanečnice Jany Růžičkové. Ta je původem ze skupiny historických českých Romů a žije v Ženevě, kde provozuje soukromou taneční školu. Gypsy Dance Workshop se koná v pondělí 26. července od 14 hodin. Vstupné je 50 korun.
Romské občanské sdružení Karlovy Vary vás zve na celodenní Festival hudby, tance a sportu BARO DROM 2010. Jeho dějištěm bude v sobotu 31. července od 14 hodin areál AC Start v Karlových Varech. Na programu je přehlídka dětských a mládežnických souborů z celé republiky a také fotbalový turnaj pořádaný tělovýchovnou jednotou Roma Karlovy Vary.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Osobnosti ]=
Slovenská výtvarnice Ladislava Gažiová tvoří v Praze
Teď Vám představíme mladou výtvarnou umělkyni, která pochází ze Spišské Nové Vsi na východním Slovensku a nyní žije v Praze. Je napůl Romka a umění se věnovala už od dětství. Jelikož hrála na klavír, uvažovala i o studiu konzervatoře, ale nakonec zvítězila Střední umělecká škola v Košicích. A před dvěma lety tato pozoruhodná žena dostudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze v ateliéru Jiřího Davida. Výtvarnici Ladislavu Gažiovou oslovila Jana Šustová.
Jak Vás jako Romku přijímali spolužáci? Třeba už na střední škole? Nebo potom na té vysoké?
“Nejsem úplně Romka, jsem polo-Romka, občas to tedy lidé nepoznají, někdy si toho všimnou, někdy ne. Problém byl na základní škole, byla jsem tmavší, asi to bylo více vidět. Na střední škole, tím, že jsem se začala pohybovat v komunitě výtvarníků, umělců, což jsou lidé, kteří se těmito věcmi vůbec nezabývají, vůbec jsem to tedy nemusela řešit. Od střední školy jsem se tím přestala zabývat. A na vysoké škole to už vůbec nikoho nezajímalo, nikoho nezajímal Váš původ. Spíše Vaše osobnostní kvality, potom také kvality v umění, které děláte, a ne to, co jste zač.”
Měla jste v už nějaké větší, komplexnější výstavy?
“Aktivně vystavuji hodně od roku 2004. Měla jsem výstavy v Praze, v Čechách, ale i v zahraničí. Abych se přiznala, tak to z paměti nedám všechno dohromady. Nejdůležitější bylo asi bienále, Art Bienále, které se pořádá každé dva roky v Karlín Hall. Byla jsem tam dvakrát vystavená v české sekci. Dostala jsem také cenu v Londýně, což je celoevropská cena. Jsou tam umělci z celé Evropy. Dostala jsem se tam do poslední desítky. Byla jsem také oceněna za mladou malbu, což je cena kritiky tady v Praze. Měla jsem k tomu samostatnou výstavu, dokonce k tomu byl financován také katalog. V rámci české malby jsem byla v Městské knihovně v Praze. Ani si na všechno nevzpomenu, těch výstav bylo hodně. Jsem za to ráda, že mě česká umělecká scéna bere mezi sebe. Jsem vlastně považována za českou umělkyni, i když nejsem Češka.”
Věnujete se ve své tvorbě nějak romské tematice? Nebo se věnujete prostě všemu možnému?
“Věnuji se všemu možnému, ale i romské tematice. Mám některá období, některé série, které se zabývají jen romstvím. Prvně jsem to začala řešit v roce 2005, poté intenzivněji v roce 2006, protože jsem se se svou identitou musela sama vyrovnávat. Dlouho jsem se za to styděla a nemluvila jsem o tom. Až na vysoké škole jsem začala přicházet na různé věci, v mé malbě se to tedy zrcadlí. Zabývám se ovšem také různými jinými tématy, která mě zajímají. Hlavně se to také týká takových věcí, které spadají do sociální tematiky.”
Jaké to bylo, to vyrovnávání se s vlastní romskou identitou? Co Vás k tomu přivedlo? A jak to probíhalo?
“Bylo to hodně těžké. Na východním Slovensku je dobré o tom nemluvit. Romové tam spíše zapírají, že jsou Romy, což je logické, protože tam máte hodně zhoršené podmínky, když to přiznáte. Na střední škole jsem to v sobě hodně potlačovala. Na vysoké škole jsem byla stále ještě ticho, pak jsem ale potkala Tamaru Moises, což je také umělkyně. Spolu jsme o tom hovořily. Potom jsem potkala Karolínu Rivolovou, pro mě to byla hodně důležitá osoba. Dělala se mnou velký článek do Respektu. Když jsme dělali ten rozhovor, trvalo to dva týdny, otevřela jsem se. Ona mne v mnoha věcech utvrdila v tom, že nemám důvod se bát, nebo se dokonce stydět. Následně jsem se dostala mezi organizace, jako jsou Romea, Slovo 21, kde se pohybují takoví lidé, nebo i Romové, kteří právě pracují na tom, aby se Romové nestyděli za svou identitu, a podporují tuto menšinu. Nějak se to ve mně tedy otevřelo. Teď jsem ráda, že jsem se s tím vyrovnala. Už vím, že se nemám za co stydět. Jsem spokojená se sebou taková, jaká jsem.”
Jak Vás přijímají lidé v okolí, když o sobě říkáte pravdu, kdo jste? Jsou otevření? Nebo spíše máte problém s jejich reakcemi?
“Nemám. Je ovšem pravda, že se hodně pohybuji v okruhu umělců. Život, který vedu vypadá hodně tak, že jsem v ateliéru, občas z něj ale vylezu. Myslím si ovšem, že se nestkávám úplně s těmi lidmi, kteří by ke mně nebyli právě vstřícní. Setkávám se s lidmi a pohybuji se mezi lidmi, kteří mě většinou znají osobně. Většině lidí, které znám, to můžu všechno přiznat, a v jejich očích se názor na mě tím nemění. Nijak se tím pro ně neměním. Nemám s tím tedy moc problém.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Hope and Help momentálně působí v Rumunsku
O záchranářích se často mluví jen v souvislosti s nějakou živelnou pohromou nebo přírodní katastrofou. Přesto jsou tací, kteří pomáhají i tam, kde to od nich zrovna nikdo neočekává. Často neradi poskytují rozhovory a nechtějí se chlubit svými zásluhami. Nám se podařilo natočit rozhovor se Zuzanou Kosařovou ze společnosti Hope and Help, která nyní připravuje odvoz humanitární pomoci do Rumunska.
“Organizace Hope and Help existuje od roku 2006. Hlavním posláním této organizace je pomoc lidem v nouzi, ať již je to pomoc po zdravotní stránce, nebo po stránce sociální.”
Co všechno jste již dokázali udělat? Kde všude jste fungovali? Kde všude jste pomáhali?
“Organizace má nyní několik složek – záchranný tým, psovodský tým a humanitární jednotka. Každá složka je samostatná, vykonává svou činnost samostatně, ať již jsou to psovodi, kteří vykonávají pomoc dle potřeby na území České republiky, někdy dvakrát do týdne, někdy třikrát do týdne. Co se týče záchranného týmu, ten zasahuje při katastrofách, jak v České republice, tak v zahraničí. Intenzita není tak veliká, je to třeba jednou, někdy dvakrát do měsíce. Humanitární jednotka se podílí na humanitárních projektech, převážně v zahraničí. Tyto akce se konají cca jednou za tři měsíce. Každopádně, pokud je potřeba, všechny tři jednotky jsou okamžitě připraveny spolupracovat. Mají totiž většinou shodný materiál. Je to zařízené tak, že pokud se komukoli z nich cokoli porouchá, okamžitě to druhá jednotka zapůjčí. Zastoupí se.“
Na vašem webu jsou také prezentovány projekty v zahraničí. Kde všude jste již pomáhali?
“Od vzniku organizace pomáháme v rumunském Banátu. Nejedná se tam o žádnou katastrofu, je to dlouhodobá záležitost. Jde tam pouze o to, že tam žijí naši bývalí čeští rodáci. Momentálně je tamní populace již po důchodovém věku. Nemají žádné sociální zajištění. Celý svůj život pracovali v zemědělství. A pokud nepracovali v zemědělství, pracovali v hornictví a samozřejmě také v dolech na azbest a na měď. Ta populace tedy vymírá. Zůstává tam právě ta část, která je bez zajištění. Nemají tedy základní léčiva. Nemají defakto peníze na základní žití. Tam jim pomáháme od začátku roku. Jezdíme tam cca každé dva až tři měsíce, pokud tam nevyjíždíme, zasíláme tam zdravotnický materiál. Dále také, když nám přijde výzva z České republiky o jakoukoli pomoc, vyjíždíme k tomu. Žádají nás také o pomoc ostatní organizace, že jim chybí léčiva, nebo jim chybí materiál. Co se týče nejaktuálnější zahraniční mise, byla to pomoc při povodních a sesuvech půdy v Ugandě, v oblasti Bududa.”
Zmínila jste Rumunsko a pomoc Čechům, kteří tam žijí. Do Rumunska se chystáte také letos v srpnu a v říjnu. Co všechno tam povezete? Jak bude tato humanitární pomoc vypadat?
“První výjezd se bude konat od 16. srpna a budeme se vrace 30. srpna. Pojedeme vozidlem, které budeme mít zapůjčené od sboru dobrovolných hasičů. Pojedeme velkým vozem. Bude nás tam několik záchranářů, zdravotních sester, dva lékaři. Budeme objíždět veškeré vesnice v rumunském Banátu, kde jsou čeští obyvatelé. Budeme mít ordinační hodiny, kdy jim budeme poskytovat klasické vyšetření, poskytovat jim léčiva. Samozřejmě budeme poskytovat také konzultace. Vezeme jim opravdu od obyčejných léků, které jsou u nás volně prodejné, například masti na klouby, až po léčiva, která jsou na předpis a jsou přímo specifická.”
V Rumunsku, tedy tam, kam jezdíte, žijí také Romové. Když někdo za vámi, například z těchto Romů, přijde, pomůžete jim?
“Vždy to je tak, že v rámci ordinačních hodin, které jsou od šesti od rána do jedenácti do večera, tak kdokoliv přijde a požádá nás o pomoc, okamžitě a bez váhání pomáháme.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 16. července už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a Jaroslav Sezemský.
| 
“Jedeme s dvaceti dětmi, vlakem z Prahy do Ratajů. Myslím si, že to bude dobrá cesta. Máme pro děti připravený velmi zajímavý program – máme tam nejenom bojovku a stezku odvahy - samozřejmě, že když bude hezky, půjdeme s nimi k vodě. Máme pro ně připravenou jednu hru, týká se evakuace. Děti budou rozděleny do různých družstev. Chceme je tak naučit, kdyby se něco stalo, kam volat, co dělat, co si vzít s sebou a tak dále. Budou mezi sebou tedy soutěžit celou dobu. Družstva budou získávat určité body. Za získané body dostanou na konci dárky.“
Poslech:
Související články
Andreo, jak dlouho se připravuje na přijímací zkoušky na konzervatoř? Na čem všem jste při Vašem talentu ještě musela zapracovat?
“První a nejdůležitější radou je kontaktovat pronajímatele, vysvětlit mu celou nastalou situaci. Požádat ho o dočasné snížení nájmu. Občanský zákoník toto pronajímateli ani nepřikazuje, ani nezakazuje. Je to pouze na něm. Pokud jste ale bezdproblémový nájemník, který v bytě neudělal žádnou škodu, nájemné doteď jste vždy zaplatili včas, dá se očekávat, že pronajímatel bude souhlasit s tím, že zbytek, řekněme v uvozovkách – dlužné nájemné, bude doplaceno hned, jak si najdete nové zaměstnání, jakmile budete opět solventní.”
Jak Vás jako Romku přijímali spolužáci? Třeba už na střední škole? Nebo potom na té vysoké?
“Organizace Hope and Help existuje od roku 2006. Hlavním posláním této organizace je pomoc lidem v nouzi, ať již je to pomoc po zdravotní stránce, nebo po stránce sociální.”
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články