Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám představíme "Romskou ženu" roku 2010, pozveme vás na pietní akt do jihočeských Letů, poradíme, jak řešit dluhy, seznámíme vás se zajímavou výstavou, nezapomeneme ani na zprávy ze života Romů a potěší vás celá řada romských kapel.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Romská žena roku
V příštích chvílích navštívíme pražský Kulturní dům Ládví. Minulou sobotu odpoledne se proměnil v dějiště vyvrcholení soutěže "Romská žena 2010". Deset finalistek se předvedlo v tanci, ve zpěvu, v nádherných šatech i v rozmanitých dovednostech. Na to, jaká by měla žena roku být, se Iveta Kováčová zeptala jednoho z porotců Michaela Kocába, ale především přítomných diváků.
„Moje bývalá manželka Mária Zajacová.“
Ta soutěží?
„Ano.“
Takže jí držíte palce?
„No jistě, když má se mnou syna. Správná žena by měla mít charakter, srdce na pravém místě a umění odpouštět, protože odpouštět znamená milovat.“
„Každá žena by měla být dobrá máma.“
„Aby věděla, co chce. Dnes je těžké postavit se na vlastní nohy.“
„Dnešní romská žena se nechová tak, jako se chovaly Romky kdysi. Když vidím dnešní generaci žen, nechovají se stejně jako naše maminky. Romská mentalita se ztrácí. Některé Romky už neumějí cigánsky, zapomínají, že jsme Romové. A to je moc špatné.“
A co ještě moderní romské ženě v tomto století podle Vás chybí?
„No, umět se chovat k muži. Když dnes jde muž do hospody a manželka přijde za ním, tak ne proto, aby ho doprovodila domů. Sedne si a pije ještě víc než on! Začínají fetovat, hrát forbes, prohrávají peníze. Pak nemají dětem co dát do hrnce. Měly by se trochu vzpamatovat, protože jejich matky a babičky tohle nedělaly.“
/Michael Kocáb/ „Já si myslím, že důležitou vlastností je laskavost. Laskavost vůči partnerovi, vůči dětem. A odpovědnost a schopnost dobře vést děti, rodinu, mít dostatečný vliv na muže. Samozřejmě i krása je důležitá. A o tom je celý dnešní večer.“
Erika Žigová, královna soutěže Nej romská žena 2010. Jaké máte pocity?
„Absolutně jsem to nečekala. Jsem dojatá, jsem šťastná. Je to krásný pocit něco vyhrát.“
Měla jste šanci uplatnit to, co umíte? To, kým jste?
„Myslím, že ano. Jsem dynamická, mám ráda hudbu, tanec. Zkrátka – soutěžila jsem naplno. Tancovaly jsme moderní tanec, podle svého, hrála nám k tomu Jennifer Lopez latinsko-americké tance.“
A je něco, co tu nezaznělo, a Vy to přitom umíte?
„Myslím, že jsem ze sebe vydala všechno, asi i proto jsem získala tuto krásnou cenu, první místo. Dostaly jsme balíček s překvapením a dvoudenní pobyt v relaxačním středisku.“
Promítne se nějak to, co se tu dnes odpoledne odehrálo, ve Vašem soukromém životě?
„To nedokáži přesně říct, protože nevím, co bude. Ale třeba, až mě někdo potká, bude si říkat: “To je ona, ta co tenkrát vyhrála!” Šla jsem do toho kvůli malé Natálce Sivákové a vůbec jsem nečekala, že bych zvítězila.“
Když by jste sama o sobě měla říct, kdo jste, jaká jste? Jaká je Romská žena roku 2010?
„Jsem usměvavá, mám radost ze života, jsem plná elánu a mám chuť žít naplno.“
A co nejraději děláte?
„Nejraději trávím čas s rodinou. Mám sedmiletého syna, takže s ním.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Rumunská velvyslankyně Daniela Gitmanová v Letech u Písku
Teď vás pozveme do Let u Písku. Nedávného pietního aktu na místě bývalého takzvaného cikánského tábora se tam zúčastnili zástupci diplomatických sborů mnoha zemí. Jana Šustová oslovila velvyslankyni Rumunska paní Danielu Gitmanovou, která je v České republice rok. Rumunsko je totiž zemí, ve které žije největší počet Romů na světě.
Pokolikáté už se účastníte pietního aktu v Letech u Písku?
Jsem tady poprvé v této velmi emoční chvíli, která je věnována tragédii,
která se stala Romům. Už jsem navštívila Lidice i Terezín, ale teď je to
poprvé, kdy jsem přítomna pietními aktu, který je věnován výhradně Romům,
kteří byli ve zdejším koncentračním táboře.
Jaká je situace v Rumunsku – máte také nějaké památníky připomínající
holocaust Romů?
Nemáme žádný památník věnovaný Romům a holocaustu Romů v Rumunsku. Obecně
máme den holocaustu, který připadá na 9. října a během něj si připomínáme
památku židovských obětí a také obětí z řad Romů v Rumunsku, které trpěly v
důsledku této tragédie.
Líbí se Vám zdejší památník v Letech u Písku?
Je to vynikající iniciativa a myslím, že nejdůležitější je, aby o tom lidé
věděli. Je nutné, aby informace o tom, co se stalo, byly v obecném povědomí,
aby mladé generace znaly historii a věděly, jak to doopravdy bylo. Poněvadž
to byl obtížný proces, než se političtí činitelé v mnoha zemích smířili s
tím, co se stalo a přiznali to. Samozřejmě, když budeme znát historii,
uděláme vše, co je v našich silách, abychom zabránili jejímu opakování.
Hovoří se v Rumunsku o holocaustu Romů, je to známé téma?
Samozřejmě, že ano. V roce 2006 rumunský prezident Traian Băsescu
ustanovil prezidentskou komisi, která se věnovala výzkumu
holocaustu. Bylo to financováno z fondu Elieho Wiesela, držitele Nobelovy
ceny za mír. Tato komise vytvořila zprávu s mnohými doporučeními a těší mě,
že Vám mohu říct, že v roce 2010 většina z těchto doporučení je už
implementována.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Koncert Gyully Bangy
V polovině května měli návštěvníci možnost vidět, a především slyšet, nové akustické písničky skupiny Parne Čilagi za doprovodu vícehlasového sboru deseti žen, Zorana Dokiče který si zahrál na perkuse a kytaristy, pianisty a zpěváka Gyully Bangy, kterého Robert Ferko vyzpovídal krátce před vystoupením.
Z jakého důvodu jste si, pane Bango, pro váš dnešní koncert vybrali kostel Sv. Martina?
„Už jsme tu jednou byli a líbilo se nám tu.“
Jak dlouho existují Parne Čilagi, a kdo je jejich zakladatelem?
„Tři čtvrtě roku. Máme deset děvčat, která doprovázím já a perkusista.“
Máte v souboru deset mladých dívek. Proč jste si vybral ne-Romky? Vždyť zpívají romské písničky ...
„Všechny dívky pocházejí z bývalého sboru Absora, tedy téměř všechny. Začaly jsme spolu pracovat potom, co se rozpadly. Bylo pro ně přirozené zpívat romsky, byly na to zvyklé, neměly s tím žádný problém.“
Jakou muziku hrají Parne Čilagi?
„Přezpíváváme všechny tradiční romské písně. Hrajeme v podstatě úplně všechno. Snažím se vystoupení mixovat tak, aby se líbilo všem.“
Kde všude vystupujete? Jsou to větší koncerty, festivaly ...?
„Teď hrajeme převážně v Praze, ale pravdou je, že loni v červnu jsme byli na festivalu v Hradci Králové. Letos v červnu se chystáme na festival Refufest. A pokud nám to dobře dopadne, pojedeme na jeden festival do Srbska.“
Navštěvují vaše koncerty lidé z majoritní společnosti? Jak se jim líbí romské písničky?
„Jsou z nich nadšení a obdivují děvčata, že jsou vůbec schopna zpívat v romském jazyce. Spíše mě mrzí, že moc nechodí lidé z minoritní společnosti.“
Markéto, Vy zpíváte v souboru Parne Čilagi a jste ne-Romka – jak jste se vůbec dostala do tohoto souboru?
„Měla jsem už delší dobu vztah k romské hudbě, která se mi velmi líbí. Začínala jsem ve sboru Absora, který vedla Ida Kelarová, tam jsem získala nejvíc zkušeností. Byla jsem v něm šest let.“
Je pro Vás těžké naučit se romskou písničku?
„Mě ze začátku zaujala právě ta romština, možná i proto jsem začala studovat romistiku. Přišla jsem na to, že romské texty se mi učí dokonce lépe než české. Ale samozřejmě, melodika je úplně jiná, na to jsem si musela ze začátku zvykat.“
Víte, kdo dnes zpívá v kostele sv. Martina?
„Naše příbuzná!“
Jak se vám vůbec líbí romská muzika?
„Já už jsem na jejich koncertě byla, moc mě to nadchlo a líbilo se mi to, proto jsem tu znova.“
„Určitě, líbí se mi to, hodně. Já jsem sám muzikant.“
Navštěvujete třeba romské koncerty nebo festivaly?
„Když mám možnost a čas, a zrovna sám nehraji, určitě.“
„Vím, je to skupina Parne Čilagi.“
A líbí se Vám romská muzika?
„Líbí.“
Navštěvujete ráda romské koncerty, festivaly?
„Musím říct, že je to poprvé, co jsem na podobném vystoupení, ale protože pocházím ze Slovenska a z kraje, kde je hodně Romů, tak je mi jejich muzika blízká.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Romové v České republice nadále čelí společenskému oddělování ve školství a bydlení. Přibylo protiromských nenávistných projevů a pochodů krajně pravicových stran a skupin. Tvrdí to mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International ve své výroční zprávě zveřejněné v Londýně.
Čtveřice mladíků souzených za loňský žhářský útok na domek Romů ve Vítkově patřila podle soudního znalce na extremizmus k aktivním neonacistům. Podporovali další neonacisty, kteří skončili ve vězení, a vlastnili řadu věcí s nacistickou tematikou. Před soudem to potvrdil i Michal Mazel, který vypracoval posudek předmětů, který policie zajistila při domovních prohlídkách obžalovaných.
Ve Slovenském institutu v Praze byla otevřena výstava o genocidě Romů za druhé světové války. Fotografie, novinové výstřižky a dobové písemnosti dokumentují represe vůči cikánské rase od roku 1933 v Německu a postupné vyhlazování Romů i v dalších zemích. Výstava se koná v rámci mezinárodního romského festivalu Khamoro a pořádá ji občanské sdružení Slovo 21, Studio Production Saga a Muzeum romské kultury v Brně.
Také poslední zpráva, nebo lépe řečeno pozvánka, se týká festivalu Khamoro. Jeho součástí bude i zítřejší galakoncert tradiční romské hudby. Navštívit ho můžete v sobotu ve 20 hodin v pražském Kongresovém centru. Na tomto závěrečném koncertu se znovu představí všech sedm kapel, které vystoupily na koncertech v klubu Roxy.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Finanční tíseň, dluhy a exekuce
Zadlužit se je velmi snadné. Ale někdy se dostaneme do situace, kdy se nám zdá, že řešení už neexistuje. Miroslav Huml z právní poradny se na otázky Marie Vrábelové snažil poradit, jaké máme možnosti.
Lidé se často ocitnou ve finanční tísni až do té míry, že dojde na exekuci. Myslíte si, že má člověk ještě v této situaci šanci cokoli udělat?
„Ve chvíli, kdy dojde na exekuci, nacházíme se již na konci řízení a rozsudek je zpravidla vykonatelný. Ovšem i proti exekuci lze podat opravný prostředek. Připouští jej exekuční řád, lze proti ní podat odvolání. Pro odvolání je stanovena 15 denní lhůta, je ale třeba podat jej řádně odůvodněné. Bude-li podáno pouze blankytní odvolání, jak je to možné například u jiných řízení, soud ho nebude brát v potaz a zamítne jej. Existuje jen pár opodstatněných důvodů, například neexistující pohledávka, popřípadě neodpovídající výše pohledávky. Z jiných důvodů bych ani nedoporučoval odvolání podávat, protože bude jistě soudem zamítnuto a zbytečně se zvýší náklady řízení.“
Když už k exekuci dojde a já nemám možnost se s exekutorem domluvit, co dál?
„Pokud je nařízena exekuce na plat, exekutor má právo strhávat pouze jednu třetinu z platu, popřípadě dvě třetiny u tzv. přednostních pohledávek – výživné na děti či nedoplatky na daních vůči finančnímu úřadu. Zbytek platu je ponechán dlužníkovi k jeho potřebě. Existuje k tomu dokonce vládní ustanovení, podle kterého musí zůstat minimálně 4.100 korun na osobu. Lze tedy doporučit, aby se člověk, proti kterému je vedena exekuce, snažil najít co nejlépe placené místo. Pouze tímto způsobem totiž mohou být splátky na exekutora tak vysoké, že dluh bude možno reálně splatit a vrátit se do normálního života. Pokud se takovéto zaměstnání nepodaří nalézt, je lepší platit sníženou částku a v práci zůstat za každou cenu.“
Pokud nedostávám žádný plat, nepracuji, nemám ani majetek – dá se exekuce zrušit?
„Velmi jednoduše řešeno. Paragraf, který se zabývá zastavením exekuce, bere jako jednu z možností variantu, kdy majetek dlužníka je natolik nízký, že by nepokryl náklady na exekuci. V tomto případě je exekuce zastavena a běží desetiletá promlčecí lhůta k dobytí pohledávky. Znamená to, že věřitel má v následujících 10 letech nárok kdykoli o exekuci požádat, například pokud dlužník začne znovu pracovat, pořídí si nový automobil atd.“
Jak exekuce postupuje, mám-li ve vlastnictví byt?
„V prvním kroku exekutor uvědomí katastrální úřad a ten provede záznam o probíhající exekuci do listu vlastnictví. Kdykoli si pak vlastník vyžádá výpis z katastrálního úřadu, je na něm uvedeno, je-li vůči bytu exekuce vedena. Takový byt je v podstatě neprodejný, nedá se na něj vystavit hypotéka, nedá se převést na jinou osobu. Dlužník dostane přiměřenou lhůtu na splacení pohledávky. Pokud v tomto období není dluh splacen, má exekutor právo byt prodat. Po prodeji si exekutor nechá svoji odměnu za práci, požadovaný obnos vrátí věřiteli a zbytek peněz se dá k dispozici dlužníkovi.“
Výhodný obchod to asi není ...
„Jednoznačně ne. Exekuce nemovitostí probíhají tak, že se stanoví odhadní cena nemovitosti a u soudu se potom vyhlašují její dvě třetiny. Dokonce je nutno dodat, že odhadní cena nemovitosti stanovená soudem je vždy o dost nižší než je skutečná cena na trhu. Byt za 2,5 milionu může být prodán například za 1,5 milionu.“
Musí mě exekutor upozornit, že byt prodává?
„Upozornění přijít musí. Setkáváme se ale s případy, kdy exekutor uvalí na byt exekuci a lidé se o ní dozví, až když si na katastrálním úřadě vyžádají výpis z katastru nemovitostí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Genocida Romů v době druhé světové války
Máme pro vás pozvánku na výstavu do Slovenského institutu v Praze. Na fotografiích a dokumentech představuje téma neznámého holocaustu Romů v Evropě. Speciální pozornost je zaměřena na zapojení Romů do protifašistického odboje či osud jejich majetku po odsunu do koncentračních táborů. Zeptala jsem se historika Michala Schustera, odkud byly fotografie a dokumenty na výstavu dovezeny.
„Materiály, ať už dobové písemnosti nebo fotografie, pochází z nejrůznějších archivů. Českých, slovenských, ale třeba i německých. Právě v nich se totiž nachází nejrůznější dokumenty ke genocidě za druhé světové války. Téma Romové v odboji je poměrně neznámé. Známou postavou v rámci českých zemí byl například Rom Josef Serinek. Ten byl uvězněn v letském táboře, podařilo se mu spolu s dalšími uprchnout a na Českomoravské vrchovině založit důležitou partyzánskou skupinu, která spolupracovala s významnými osobnostmi protinacistického odboje.“
Kde vy osobně, jako historik Muzea romské kultury v Brně, vidíte význam v konání podobných výstav?
„Připomínání si jakéhokoli utrpení, bezpráví lidí, má vždy smysl. Z toho důvodu, aby se na něj nezapomnělo. Lidská paměť je velice slabá a dokáže tyto věci rychle vytěsnit. V dnešní době vidíme nárůst nacionalismu a extremismu například v souvislosti s ekonomickou krizí. Právě ta ve třicátých letech dopomohla Hitlerovi k moci. Začal konat a dokonal to, o čem je naše výstava. Rozhodně to ale má smysl mladé generaci připomínat.“
Může se najít někdo, kdo by využil současné krize k podobnému zapůsobení na mladé lidi, stejně jako za Hitlera?
„Přesně tak, byla to doba velice podobná naší. Srovnávat samozřejmě nemůžeme, můžeme si ale povšimnout určitých jevů, které tehdejší krizi provázely. Velká nezaměstnanost, lidé se uchylovali k radikálním jednání, jednoduché hledání viníků – ať už se jednalo o Židy nebo Romy - hledání velice rychlých a snadných řešení, která mohou vést například až k zavírání určitých skupin osob do sběrných, pracovních, koncentračních, až bohužel vyhlazovacích táborů.“
Mezi účastníky výstavy byla i přímá pamětnice druhé světové války Emilie Machálková – Holomková. Kolik Vám v té době bylo?
„Měla jsem třináct a půl roku, když nás obsadili. Narodila jsem se v roce 1926. Teď mi bude 84 let. Bylo mi 14 let, když jsem byla totálně nasazená do továrny. Se vším se dalo smířit, ale horší bylo to, když přišel rok 1942 a oni začali brát Židy do koncentráků. To už jsme čekali, že i na nás dojde.
Celá maminčina rodina žila v Kyjově, na Moravském Slovácku, Svatobořice, Bystřín... Její rodiče, čtyři bratři. Jeden z nich už tenkrát studoval v Praze Karlovu univerzitu a byl vyhozen těsně před státnicemi. Byl to první Cikán studující na univerzitě, psalo se o něm nejen v Československé republice ale i v Evropě. A když mi bylo 18 let, dostala jsem zprávu, ať se v určitou dobu dostavím do jisté nemocnice na sterilizaci, aby se nerodilo více méněcenné cikánské rasy.“
Jela jste do ní?
„Nejela. Už jsem měla chlapce, byl to můj kamarád a spolužák, o půl roku starší, pan Machálek. Jsem s ním už 64 let. Bylo to hrozné. Moc jsem plakala. Jela jsem ráno do práce, ředitel si mě zavolal a ptal se mě, proč pláči. Ukázala jsem mu to a on řekl: „Podívej se, je srpen 1944, Němci utíkají. Brzy bude konec války a ty se necháš myškovat?“ Tak mi to řekl. „Nic takového, jdi domů a schovej se. Já tě budu krýt.“ Jela jsem domů. Měla jsem jednu tetu, maminky bratra manželku, který byl v koncentráku. Zrovna byla u nás, pocházela z Olomouce. Tak ta mě večer odvezla do Olomouce ke své staré mamince, která bydlela v pavlačovém domě. Zatemnily mi sklep a v něm mě schovaly. Byla jsem tam srpen, září, říjen, listopad, prosinec .. až do poloviny ledna 1945. Chtělo se mi umřít. Musela jsem být potichu, potmě, číst jsem si nemohla, mluvit. Plný barák lidí a nikdo nevěděl, že jsem. Přežila jsem.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 28. května už je minulostí. Ale naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Iveta Demeterová.
| 
„Moje bývalá manželka Mária Zajacová.“
Poslech:
Související články
Pokolikáté už se účastníte pietního aktu v Letech u Písku?
Nemáme žádný památník věnovaný Romům a holocaustu Romů v Rumunsku. Obecně
máme den holocaustu, který připadá na 9. října a během něj si připomínáme
památku židovských obětí a také obětí z řad Romů v Rumunsku, které trpěly v
důsledku této tragédie.
Z jakého důvodu jste si, pane Bango, pro váš dnešní koncert vybrali kostel Sv. Martina?
Lidé se často ocitnou ve finanční tísni až do té míry, že dojde na exekuci. Myslíte si, že má člověk ještě v této situaci šanci cokoli udělat?
„Materiály, ať už dobové písemnosti nebo fotografie, pochází z nejrůznějších archivů. Českých, slovenských, ale třeba i německých. Právě v nich se totiž nachází nejrůznější dokumenty ke genocidě za druhé světové války. Téma Romové v odboji je poměrně neznámé. Známou postavou v rámci českých zemí byl například Rom Josef Serinek. Ten byl uvězněn v letském táboře, podařilo se mu spolu s dalšími uprchnout a na Českomoravské vrchovině založit důležitou partyzánskou skupinu, která spolupracovala s významnými osobnostmi protinacistického odboje.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články