Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V pondělí se do bývalého koncentračního tábora v Osvětimi sjelo mnoho
mladých Židů na Pochod živých. I o této tradici budeme hovořit v našem
pořadu. Byli jsme se podívat v Praze na Černém mostě na oslavách
Mezinárodního dne Romů. V řadě zemí Evropské unie už léta probíhají setkání
lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením - a u nás se podobná
akce poprvé uskutečnila včera a dnes. Těšit se můžete na spoustu romské
hudby, ale i na aktuality ze života Romů.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale. Oven amenca, mukaha
tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Pochod živých je odpovědí na pochody smrti
Na duben připadá Den vzpomínání na oběti holocaustu, hebrejsky Jom ha-šoa.
Pražané památku obětí uctili v neděli na Náměstí Míru, ale naše kolegyně
Jana Šustová se ve stejný den vydala ještě dál – přímo do Osvětimi. Tam ji
zaujala skupina studentů, kteří na místech poznamenaných krutou historií
holocaustu hrdě nesli izraelské vlajky a zpívali židovské písně.
Mezi studenty jsem uviděla starší ženu. Jmenuje se Gina Ganiel a já jsem se
jí zeptala, odkud přijeli:
Jsme z Afuly, to je malé město v Izraeli, ale žijí v něm dobří lidé.
Přijíždíme sem každý rok touto dobou, protože se chceme zúčastnit Pochodu
živých z Osvětimi do Březinky v souladu s naší myšlenkou, že Pochodem živých
chceme dát odpověď na pochody smrti, který nařídili Němci. Pochod živých
bude zítra. Dnes si prohlížíme tábor a zítra budeme pochodovat a vysvětlovat
studentům, co se tady stalo, i když se ve škole učí hodně podrobností o
holocaustu.
Co to je Pochod živých?
To je židovská odpověď na pochody smrti, které se uskutečnily před
osvobozením Osvětimi. Předtím, než přišli Rusové, vzali Němci všechny Židy,
kteří mohli chodit, a odvedli je na západ. Nikdo neví proč. A mnozí z těch,
kteří byli donuceni k pochodu smrti, po cestě zemřeli. Naší odpovědí na to
je, že pochodujeme, jsme živí, s písní na rtech a chceme ukázat, že přes
všechno, co se tady stalo, máme domov, máme naději a máme kde pokračovat náš
život. Naším poselstvím je nezabíjet někoho z pomsty. Naší odplatou je, žít,
dělat dobro, být dobrými lidmi, hovořit o naději a mít pohled upřený do
budoucnosti. Vidíme budoucnost v životě, v míru. Doufáme, že jednoho dne
budeme žít v míru. Ale nikdy na tom nechceme být tak, jako na tom byli Židé
po dlouhá léta zde.
Kromě nás, Židů, trpěla v Osvětimi také řada Romů. Měla byste pro ně také
nějaké poselství?
Doufám, že budou mít sílu jít dál v životě, dívat se dopředu a ne dozadu.
Protože když se díváte pouze dozadu, stane se s Vámi to, co se stalo s
Lotovou ženou, když utíkali ze Sodomy. Žena se ohlédla a proměnila se v
solný sloup. Myslím, že by Romové měli znát svou vlastní historii, učit ji
své děti a vědět, jaké mají vize do budoucnosti a spolu se svými dětmi
budoucnost budovat. A měli by přinášet víc a víc lásky do světa, protože
vidíte, co nenávist může udělat.
Kolik studentů sem přijelo?
Je jich hodně, nevím přesně to číslo. Ale v mé skupině je 120 dětí. Jiná
skupina přijela, myslím, z Krakova ve stejném počtu. Jiné skupiny přijedou
až zítra a nevím, kolik jich bude. Ale je to velmi důležité. A chci říct, že
sem nepřijíždíme pouze na Pochod živých. Byla jsem tady před měsícem s
jinými žáky z jiných škol, měli jsme stejnou myšlenku, ale nebyl to Pochod
živých, protože ten je jen jednou do roka.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za Mezinárodním dnem Romů na Černém Mostě
Pokud jste právě před týdnem procházeli kolem pražské stanice metra B Černý
most, určitě jste si všimli spousty lidí a slyšeli příjemnou muziku. Romové
tam totiž slavili svůj Mezinárodní den. K tanci a poslechu zahrála skupina
Romens z Pardubic a Parne čilagi. Akce se zúčastnilo i několik neziskových
organizací, které se zabývají romskou tematikou a s mikrofonem nechyběl ani
kolega Robert Ferko.
Víte, co se tu dnes slaví v městské části Praha 14?
“Den Romů, ne?”
“Nevím, to nevím.”
“Vím, vím. Romský festival.”
“Jsem Rom a nevím...” /směje se/
“Myslím si, že se slaví Den Romů.”
Věděl byste, co se tu dnes v městské části Praha 14 slaví?
“Nevím.”
Slyšel jste někdy o Mezinárodním dni Romů?
“To ne.”
Jak vycházíte s romskými spoluobčany?
“Vycházím s nimi dobře.”
“Výborně. Romka, kterou znám, to je pracovitá, až abnormálně pracovitá
dívka.”
“Mám mnoho přátel mezi Romy. Je to individuální. Nemohu říct obecně tak ani
tak.”
/ukázka hudební produkce/
S čím tu máte stánek? Co prodáváte?
“Prodáváme romská CD-čka. Máme tu i maďarská. Prodává se to dobře. Vidíte,
že je tu návštěvníků dost.”
Co vy to tu máte za dobroty?
“Buchty. Klasické buchty, máme tu různé – s jablky, švestkami, meruňkami, s
mákem.”
Vidím, že jste si tu koupila občerstvení, buchtu. Je to romský recept.
Chutnala vám?
“Byla výborná, jako od mé babičky.”
/hudba/
Stefanie, ty jsi před malou chvílí dotančila. Zeptám se, z jakého
tanečního sdružení jsi?
“Pocházím z tanečního souboru Cikne Čhave.”
Jak dlouho trénuješ na takové vystoupení?
“My už jsme na to zvyklí, takže nám stačí dva týdny a máme hotový celý
tanec. Pak už jen zkoušíme.”
Máte tu stánek s fotografiemi. O co přesně se jedná?
“Kromě stánku tu máme ještě fotografickou výstavu. Představujeme tu dvanáct
fotografií úspěšných Romů.”
Můžete některé z nich jmenovat?
“Máme tu Tomáše Bystrého, Renatu Berkyovou, Emila Cinu...”
Jak se jmenuje váš taneční soubor? A odkud jste?
“Náš taneční soubor se jmenuje Jagori. Jsme z Prahy, ze Žižkova. Fungujeme
málo, protože máme hodně nových členů, tak zhruba tři měsíce.”
V souboru máte holky nebo máte i chlapce?
“Máme chlapce i holky. Jsou to předškolní děti, potom jsou to děti ze 3.,
4., 5. třídy.”
Na jakou muziku děti tancují?
“Cvičím s nimi na tradiční romskou hudbu.”
Jak dlouho se připravují na takové vystoupení?
“Čtrnáct dní, tři neděle. Podle toho jak.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Národní setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením
Od včerejška se v Praze koná Národní setkání lidí se zkušeností s chudobou a
sociálním vyloučením. Jeho účastníci v životě prošli či procházejí těžkými
životními situacemi, se kterými se dokázali vyrovnat nebo je začali řešit. A
jejich užitečné poznatky by mohly přispět ke zkvalitnění sociální politiky
státu. Na detaily o setkání se Jana Šustová zeptala Mileny Černé z
organizace EAPN (European Anti Poverty Network).
Kolik lidí přibližně bylo na dnešním setkání?
“Na dnešní setkání přišlo asi 60 nebo 70 lidí, z toho 50 je lidí, kteří žijí
v chudobě. Předem jsme stanovili 11 cílových skupin. Oslovili jsme nestátní
neziskové organizace, které se zabývají činností ve prospěch těchto lidí
nebo s nimi pracují. Přihlásilo se jich mnoho. Ještě když jsme měli po
uzávěrce, hlásili se další, kteří se o tom dozvěděli, protože myšlenka –
vyjít ven se svým příběhem a říci, co mi pomohlo, co mi absolutně nepomohlo,
co mě brzdilo při mé snaze dostat se z nepříjemné životní situace, a také
případně navrhnout, co by pomohlo mně i jiným lidem, kdyby to bylo možné –
lidi uchvátila, oni si to snad mezi sebou nějakými tamtamy roznesli.”
Máte i takový slogan, že chudoba má mnoho tváří. Určitě je těch tváří
hodně - jak třeba etnicky, tak například lidí s různými typy zdravotního
postižení. Příčin chudoby může být mnoho. Můžete alespoň pro ilustraci
jmenovat, jací lidé se tu sešli dnes a přijdou i zítra?
“Jsou to lidé, kteří patří ke skupině tzv. bezdomovců, lidé bez přístřeší,
žijící na různých ubytovnách, nebo dokonce i na ulici. Pak jsou zde lidé
duševně nemocní, kteří mají problém se začlenit do společnosti a většinou
jsou dlouhodobě v invalidním důchodu, který je nízký a který jim neumožňuje
žít běžným způsobem jako ostatní lidé. Jsou zde lidé po výkonu trestu. Lidé,
kteří si zvykají po abstinenci od alkoholu. Lidé, kteří jsou v procesu
odvykání závislosti na drogách. Jsou zde lidé s mentálním postižením, u
kterých sice nehraje takovou roli chudoba, ale zato jsou na okraji
společnosti, protože je společnost poměrně málo přijímá mezi sebe. Jsou zde
i ženy, které se živí komerčními sexuálními praktikami. Jsou zde lidé, kteří
opouštějí dětské domovy, tzn., že ve věku osmnácti let vypadnou z domova a
nemají žádnou zkušenost s tím, jak vést svůj vlastní život. Mnoho z nich se
dostane rovnou do azylových domů nebo pod vliv prostituce.”
Jsou to většinou velmi složité příběhy. Když o tom lidé, kteří se tu
sešli, mají mluvit, je to pro ně těžké? Nebo jakým způsobem je otevíráte,
aby dokázali svůj příběh sdělit ostatním?
“S každou skupinou sem přicházejí lidé, kteří je znají, kteří s nimi mají
konkrétní zkušenost při sociální práci a vysvětlili svým klientům princip
toho, o co tu půjde. Navíc jsme angažovali zkušeného facilitátora, který
celou záležitost řídí, a rozdělili jsme pozvané na několik skupin, které
pracují formou klasického workshopu. Je to tedy zajímavé, je to hravé, je
tam brainstorming, jsou tam různé praktiky, které zvyšují sebevědomí lidí,
učí je myslet, společně myslet, vzájemně si sdělovat zkušenosti a podobně.
Dnes program končí tím, že budou malovat ve skupinách plakáty, ve kterých
představí, jakým způsobem se dostali do té obtížné životní situace, nebo jak
vůbec hledí na svou situaci, jak se cítí, a co by je napadlo, že by se proti
tomu mohlo udělat. Samozřejmě, že existují nejrůznější preventivní programy.
A také smyslem tohoto setkání je snažit se co nejvíce dozvědět od lidí,
kteří jsou v té situaci, co by jim pomohlo, aby se do té závislosti byli
nebyli dostali.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Ve španělské Córdobě skončil 2. evropský summit o Romech. Podle jeho
účastníků jsou rasismus, násilnosti, školní segregace a zhoršení
socioekonomických podmínek hlavními problémy, kterým tato menšina musí v
současnosti čelit. V závěrečném prohlášení konference vyzvali jednající k
většímu úsilí o zapojení Romů do většinové společnosti.
Sdružení Romea se distancuje od aktivit, které podle ní mohou zhoršit vztahy
mezi většinovou společností a Romy. Prohlášení předsedy organizace Roma
Realia Václava Mika o tom, že Josef Lada údajně v jednom příběhu o kocouru
Mikešovi „kriminalizuje všechny Romy“, by podle Romey v konečném důsledku
mohlo poškodit romskou komunitu jako celek. Mikův návrh na stažení pohádkové
knížky nereprezentuje názor obecně sdílený romskou komunitou a sdružení
Romea ho považuje především „za úsměvný“.
Odborné poroty 6. ročníku slovenské Novinářské ceny 2009 vybíraly z téměř
devíti set příspěvků nominace na vítěze. Mezi nominovanými na novinářskou
cenu je i Romské mediální centrum hned ve dvou kategoriích a také na Cenu
British Council.
A na závěr tu pro vás máme pozvánku na zítřejší koncert s názvem Proč –
koncert pro Natálku. Uskuteční se od 17 hodin v Benátkách nad Jizerou v
tamním Music klubu Respekt. Tento koncert je připomenutím tragické
události, která se stala ve slezském Vítkově. Na podiu vystoupí například
skupina Bengas, Monika Bagárová, Gipsy.cz, Antonín Gondolán a řada dalších.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Mimoškolní vzdělávání romských dětí a jejich rodičů se rozroste o další
kraje v České republice
Mimoškolní vzdělávání Romských dětí a jejich rodičů se rozroste o další
kraje v České republice. Občanské sdružení Romodrom má na totiž další
projekt, který se věnuje právě mimoškolnímu vzdělávání romských dětí ze
sociálně slabých rodin a vyloučených lokalit. V současné době je ve fázi
příprav a jeho koordinátorky Šárky Hofmannové se Robert Ferko zeptal, proč
se zaměřují na Olomoucký a Moravskoslezský kraj.
“Především z důvodu poptávky po této službě a z důvodu rozšiřování
Romodromu.”
Jak vypadá situace v současné době?
“Jsme členem koalice Společně do školy, řeší se v ní systém školství, který
diskriminuje romské děti. Chceme pomoci zabránit tomu, aby zbytečně
přecházely do zvláštní školy. Dalším důvodem komplexní práce s rodinou je i
podpora vzdělávání.”
Jaké největší problémy mají rodiče s dětmi?
“Pokud rodina samotná nemá zajištěny běžné a základní životní potřeby,
vzdělávání je vždy až na druhém místě. Druhou věcí je, že v sociálně
vyloučených lokalitách je obecně nízká gramotnost, to znamená, že rodiče, i
kdyby se chtěli s dětmi učit, sami to od určitého ročníku nedokáží, protože
jejich vzdělanostní vklad není tak velký.”
Podle čeho si vybíráte, ať již se jedná o romské nebo neromské děti, komu
se budete věnovat?
“V první řadě to budou děti současných klientů. V další řadě samozřejmě
zkontaktujeme školy samotné a budeme ve školách vytvářet informační seminář,
takže další děti se budou moci přihlásit samy.”
Kolik předpokládáte, že oslovíte škol a rodin?
“Myslím si, že v každém kraji to bude minimálně šest škol.”
Zároveň jsme také oslovili koordinátorku neziskové organizace Člověk v
tísni Evu Horejcovou, která má podobný projekt na starosti ve Středočeském
kraji.
“Myslím si, že tento projekt je velmi prospěšný. Pro děti je posléze velice
těžké uplatnit se na trhu práce, když nemají nějaké vzdělání, například
alespoň učiliště, střední školu nebo maturitu. Jsem opravdu hodně ráda, že
se projekt rozšiřuje i do dalších oblastí, i když ho neorganizuje Člověk v
tísni.”
Slečno Horejcová, nezisková organizace Člověk v tísni rozjela tento
projekt už před čtyřmi lety. Zajímalo by mě, jaká je úspěšnost tohoto
projektu ve Středočeském kraji? A kdo se vůbec těm romským rodinám a dětem
věnuje?
“Nám se rodiny hlásí samy, když mají o projekt zájem. Je to jedna z našich
podmínek, aby byla zajištěna motivace rodin. Hlásí se buď přes školy, přes
naše terénní sociální pracovníky nebo přes další instituce. My se pak jdeme
do rodiny podívat, zjišťujeme potřebnost doučování, jak jsou rodiče schopni
doučovat děti sami, případně, jestli si nemohou dovolit placené doučování.”
Můžete nám říci, o kolik rodin se jedná? A kolik máte dobrovolníků, kteří
docházejí k těmto dětem?
“V současné době doučujeme zhruba v sedmdesáti rodinách, odpovídá tomu
sedmdesát dobrovolníků.”
Jaká je věková hranice dětí?
“Zatím nemáme předškolní přípravu. Zabýváme se dětmi od první třídy, až po
střední školy nebo učiliště.”
Jak to tedy probíhá v praxi?
“Dobrovolník přijde do rodiny. Zeptá se rodičů, co bylo nového ve škole.
Podívá se do žákovské knížky. Zjistí, jestli má dítě úkoly, jestli je úkoly
schopno udělat s rodiči, nebo jestli je potřeba je udělat v rámci doučování.
Potom vybere, co se budou tu hodinu učit, s tím, že se snaží zapojit i
rodiče do výuky, případně dát dítěti další úkoly nebo doplnit to, co by s
ním měli udělat rodiče.”
Kolik času stráví dobrovolník s rodinou?
“Dobrovolník chodí do rodiny jednou týdně na dvě hodiny.”
Stačí dvě hodiny týdně?
“Naším cílem není doučovat dítě každý den, ale trochu přenést zodpovědnost
na rodiče. Naučit je, jak s dítětem pracovat, jak zjistit, co je potřeba.
Konečným cílem je, aby mu rodiče dokázali pomoct sami.”
S čím mají největší problém rodiče těchto dětí? A s čím mají problémy
samy děti?
“Mladší děti, zvláště ty, které nechodily do mateřské školy, jsou hodně
pozadu, neumějí věci, o kterých učitel vůbec nepředpokládá, že by je
neuměly, například vybarvovat, rozpoznat rozdíly, udělat čárky. Jednoduché
věci. Děti navíc často nemají penál dřív, než přijdou do školy. Rodiče jim
ho koupí přesně v první třídě. Je to pro ně tedy všechno úplná novinka. A
oni to mají hned v té škole používat.”
Jaké máte výsledky? Jaká je úspěšnost tohoto projektu?
“U některých dětí dojde ke zlepšení známek. U některých dojde k tomu, že se
rodiče začnou zajímat o školu, chodit tam, začnou dělat s dětmi úkoly.”
Kdo vlastně jsou vaši dobrovolníci?
“Nejčastěji jsou to vysokoškolští studenti, většinou humanitních oborů. Máme
ale i maminky na mateřské dovolené nebo pracující dospělé lidi.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak Čacipen - pravda souvisí s muzikou, tancem či fotbalem
Když se zeptáte v Krásné Lípě na Děčínsku někoho z Romů, jestli zná Čačipen,
odpoví, že samozřejmě ano. A nemluví o spravedlnosti nebo něčem podobném.
Překvapivě začne povídat o muzice, tancování nebo fotbalu. Přesvědčila se o
tom přímo na místě i redaktorka Dagmar Cestrová.
/hudební ukázka/
Tuhle písničku mohli slyšet lidé v různých koutech republiky, především
ale na Šluknovsku, právě tady totiž vystupuje dětský romský soubor ze
sdružení Čačipen z Krásné Lípy nejvíce.
“Zúčastňujeme se různých festivalů romské i neromské kultury,” říká Robert
Ferenc, který je předsedou romského sdružení Čačipen.
“Na Starokřečanských slavnostech, tam většinou vystupujeme, teď jsme
vystupovali Na kopečku (rumburský festival), také v rámci Dne bez aut v
Rumburku. V podstatě je to tak, že kam si nás pozvou, na které festivaly,
tam jedeme.”
Kolik máte členů?
“V tanečním souboru Amare Čhave je 23 dětí, v tanečním souboru Miškuskere
Čhave je 14 dětí od šesti do osmnácti let, ve skupině Galaxy Junior jsou 3.
Nejlepší vystoupení vůbec jsme měli na Žižkovské věži v Praze, kam nás
pozval ministr pro lidská práva, pan Kocáb, dokonce se mu velmi líbila
skupina Galaxy Junior a chtěl by s nimi natočit CD.”
Pod názvem Čačipen se toho skutečně skrývá mnoho.
“Máme různé volnočasové aktivity – taneční, hudební, sportovní, výtvarné.
První soubor jsem založil asi v roce 2004, byl to Amare Čhave. V loňském
roce jsme založili taneční soubor Miškuskere Čhave, také jsme založili
skupinu Galaxy Junior.”
Co to přináší vám?
“Přináší to radost dětí. Smysl má to, že se nescházejí na nevhodných
místech, nedostanou se do kontaktu s takovými věcmi, jakými jsou drogy,
kriminalita. Oslovili jsme děti, mohou přijít k nám, do naší organizace,
účastnit se nejrůznějších volnočasových aktivit, dělat to, co je baví.”
Čačipen působí v krásnolipském komunitním centru CEDR, které je celé
zaměřeno na pomoc především romským rodinám. A romské děti tancování nebo
další aktivity rozhodně baví.
Proč sis vybrala právě tancování?
“Protože mě to baví.”
Co bys dělala, kdybys nechodila tancovat?
“Asi nic. Nejspíš bych se učila.”
Jak tě napadlo, že bys mohl chodit tancovat?
“Přihlásila mě máma. Slyšela mě hrát. Řekla, že hraju hezky, tak mě
přihlásila na kroužky.”
Co tomu říkají ve škole ostatní spolužáci?
“Líbí se jim to. Chválí mě. Myslím, že mi závidí.”
Myslíš si, že by také chtěli chodit do souboru tancovat?
“Ano, chtěli.”
Sdružení Čačipen vneslo nový náboj do života řady Romů v Krásné Lípě.
Patří mezi ně i Milan Demeter. Proč? To rád vysvětlí on sám.
Zabýváte se hudbou, na kterou pak taneční soubor vystupuje a kterou asi
hraje i hudební soubor. Jak jste se k tomu dostal?
“Zajímalo mě to už odmalička.”
Jak dlouho to děláte?
“Dělám to už rok.”
A baví vás to?
“Kdyby ne, tak to nedělám.”
Co jste dělal předtím?
“Flákal se. Nic.”
Dalo vám to tedy novou životní náplň.
“Ano, je to životní náplň a také velká zkušenost. Můžu navíc dětem předat
zkušenosti, které mám.”
Vy jste někde tancoval nebo hrál?
“Tancoval jsem a zpíval.”
A co chystá Čačipen dál?
“Podařilo se nám nyní rozjet projekt s občanským sdružením Wakeren. Projekt
je nazván Dejme si vzájemnou šanci. Seznamujeme děti, širokou veřejnost, a
to jak na základních, tak středních školách, s romskou historií a kulturou.
Přednáší předseda sdružení Wakeren. V rámci toho také vystupuje naše skupina
Galaxy Junior.“
Foto: www.cacipen.cz
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 16. dubna už je minulostí. Ale naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a
Jan Mišurec.
|