K čemu vede zakazování mítinků DSSS?
Už několik měst, nedávno například Ústí nad Labem, zakázalo květnový
předvolební mítink Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), jež je
úzce spojena s Dělnickou stranou o jejímž zrušení rozhodl v únoru Nejvyšší
správní soud. Shromáždění již dříve na tomtéž místě oznámila ODS, stojí v
rozhodnutí. Ze stejných důvodů shromáždění DSSS zakázalo také Kladno. Akci
DSSS před nedávnem zakázal i Městský úřad v Táboře. Zdůvodnil to mimo jiné
právě tím, že DSSS je pokračovatelkou rozpuštěné Dělnické strany, kontinuitu
stran podle něj dokládají třeba internetové stránky.
DSSS poté odeslala k českobudějovickému krajskému soudu žalobu na město
Tábor a soud poté rozhodnutí radnice zrušil. Rozhodnutí Tábora podle
verdiktu postrádalo důkazy, které by zákaz akce odůvodnily. „Má-li být
zpochybněn účel shromáždění, musí být provedeny důkazy. Pokud nelze získat
či provést důkazy přímé, půjde o zhodnocení důkazů nepřímých. ... Povinností
správního orgánu je pak své důkazní břemeno obhájit i před soudem," uvedl
soud v rozsudku. Městský úřad podle soudu rozhodl „na základě účelově
vybraných překroucených a z kontextu vytrhaných částí platné judikatury". Ve
svém rozhodnutí táborská radnice neprokázala skutečný „závadný účel
shromáždění". Zákaz shromáždění postavil Tábor jen na subjektivním
hodnocení, dodal soud.
Soudci uvedli, že svolavatelem zakázaného shromáždění je právnická osoba
odlišná od Dělnické strany. „Pro posouzení věci není podstatné, zda mezi
těmito subjekty existuje nějaká spolupráce, personální propojení či jsou ve
vedení obou stran stejní lidé," uvádí soud ve svém rozhodnutí.
„Verdikt Krajského soudu v Českých Budějovicích je výchovným políčkem nejen
táborské aroganci, ale jasným vzkazem i všem úředníkům, kteří si zákony a
svobodu slova vykládají pokřiveně s totalitním myšlením," tak podle
očekávání reagoval volební lídr DSSS a předseda Dělnické strany Tomáš
Vandas.
Soud rozpustil Dělnickou stranu rozhodnutím ze 17. února. V programu,
idejích a symbolech strany nalezl xenofobní a šovinistické prvky, rasistický
podtext a návaznost na nacionální socialismus. Strana podle soudu podněcuje
k násilí a usiluje o radikální změnu demokratického zřízení. Podle verdiktu
také uměle vytváří pocity ohrožení, třeba ze strany cizinců a imigrantů.
Městu se podle soudu nepodařilo prokázat, že oznamovaný účel shromáždění je
jiný, než bude ve skutečnosti. Nepředložilo konkrétní důkazy, které by jeho
tvrzení dokazovaly, a to i ve svém tvrzení, že DSSS je přímým pokračovatelem
Dělnické strany.
Všechny tyto kauzy svědčí o jednom: Za dvacet let po pádu totality a
postupném nastolování a osvojování si demokratických standardů jsme si stále
nedokázali poradit s tím, když výhod a předností demokracie, především
svobody slova s shromažďování využije skupina či hnutí, jež ve své
nejvlastnější podstatě o svobodu jako takovou vůbec neusiluje. Dělnická
strana i její pokračovatelka DSSS je vcelku standardní extremistická strana,
která využívá několika faktorů: předně pohodlí pobytu v opozici. Nenese za
svá slova žádnou jmenovitou odpovědnost, a proto může říkat, co chce,
využívat toho nejbanálnějšího populismu, pokud přesně ví, koho oslovuje. A
to Vandasova strana opravdu ví dobře: Oslovuje nespokojené s vývojem
demokracie, s nepořádky, které jsou jejím průvodním jevem, navíc u nás
násobeným lidskými chybami, mnohdy charakterovými vadami politických lídrů
dominantních stran, kteří nejsou pro mnoho lidí zárukou, že to, co oni
představují, je ta demokracie, kterou jsme si před 20 lety představovali.
Každá extrémistická politická síla, ať už to byla v roce 1917 bolševické
hnutí či o šestnáct let později němečtí nacisté, vychází z chyb a přešlapů
svých demokratičtějších předchůdců, ať už to byl Kerenskij či výmarská
republika. Hlavním a vlastně jediným argumentem takových extremistů je slib
zavést pořádek. Čím větší je v zemi nepořádek, tím větší počet lidí na tento
recept slyší. U nás je to – soudě podle výsledku eurovoleb – relevantní 1%,
což není málo. Vandasovce to posunulo ke státnímu příspěvku, platíme si jej
tedy ze svých daní.
Je krajně nerozumné zakazovat této straně mítinky, a to pod jakkoli
bohulibou záminkou. Zákazy, restrikce, perzekuce, zatýkání, pouliční
potyčky, to je pravé území pro extremisty, tam se dokonale zviditelní a naše
média tomu ráda poskytnou titulní strany. Navíc si lídři strany nad své
hlavy nakreslí svatozář těch, co trpí za své přesvědčení. A to už začíná být
opravdu nebezpečné.
Cesta je jediná: chceme-li Dělnickou stranu a podobná uskupení obnažit,
dejme jim slovo. Ať svobodně řeknou, co mají na jazyku. Teprve ve svobodné
diskusi vynikne skutečný obsah jejich rétoriky, a soudný občan si pak dokáže
svobodně, a já věřím, že i rozumně vybrat.
|
|