Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám poradíme, jak na stipendia pro vysokoškoláky, pozveme vás do
přípravky pro děti ze sociálně slabých rodin, připomeneme si Mezinárodní den
Romů i nejdůležitější aktuality romského života v tomto týdnu a samozřejmě
nebude chybět celá řada úžasných písniček.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
amari - romani relacia „O Roma vakeren“. Čhavale, Oven amenca, mukaha
tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Stipendijní program pro romské vysokoškolské studenty
Letos už po jedenácté vyhlašuje Romský vzdělávací fond Stipendijní program
pro romské vysokoškolské studenty. Pokud se vám na studium nedostává
financí, máte šanci v těchto dnech požádat o stipendium. Jak to udělat a
jaké jsou podmínky, na to se koordinátorky projektu Petry Zajdové zeptal
Robert Ferko.
Víme, že většinou se stipendia udělují žákům nebo studentům do 26 let.
“Tento stipendijní program není věkově omezený. Vysokou školu mohou v rámci
celoživotního vzdělávání studovat i lidé starší 26 let. Tento stipendijní
program tedy věkově omezený není.”
Jaké podmínky musí uchazeč splňovat?
“Měl by to být člověk, který se veřejně hlásí k romskému původu. Člověk,
který byl nebo je studentem vysoké školy. Studuje v denní formě. Studuje
bakalářský, magisterský nebo doktorandský program. Letos poprvé lze udělit
stipendium také člověku studujícímu v dálkové formě studia.”
V minulých letech jste stipendia udělovali pouze vysokoškolským
studentům. Je to letos poprvé, kdy si o ně mohou zažádat i středoškoláci?
“Stipendium je určeno pro studenty vysokých škol. Mohou si o něj požádat i
studenti posledního ročníku střední školy, tedy maturitního ročníku, v
případě, že plánují dál pokračovat ve studiu na vysoké škole.”
Kolik bylo v minulých letech žadatelů o stipendia? A jak je to v letošním
roce?
“Víme to jen zhruba, protože nemáme zcela konkrétní data z minulých ročníků.
Bylo to okolo šedesáti studentů. Předpokládáme, že letos bude to číslo
vyšší.”
Co vše je ve stipendiu zahrnuto?
“Stipendium se vztahuje na náklady spojené se školními a studijními
poplatky. Mělo by částečně zahrnovat příspěvky na ubytování pro studenty,
kteří bydlí na kolejích. Dále pak učebnice, cestovné, školní pomůcky.”
Pokud student stipendium dostane, komunikujete s ním ještě?
“Samozřejmě. Každý uchazeč o stipendium musí sdělit svou kontaktní adresu,
na té by měl fungovat. Jednou z jeho povinností je, aby svůj e-mailový účet
kontroloval alespoň jednou měsíčně. Dále mu budeme zasílat veškeré potřebné
informace, stejně tak stipendijní program. Plánujeme rozšíření působnosti,
chceme podpořit další aktivity pro příjemce stipendia. Tyto aktivity se
zaměřují na zvýšení šancí stipendistů absolvovat univerzitu včas, s dobrými
výsledky, poté najít vhodnou práci. Očekává se, že tyto aktivity začnou na
jaře 2010, budou zahrnovat nejrůznější workshopy, semináře, programy, různé
možnosti dalšího vzdělávání, profesního a osobního rozvoje.”
Do kdy si mohou studenti podat žádost?
“Uzávěrka pro podání přihlášek je stanovena na 30. dubna 2010. Rozhoduje
datum uvedené na razítku pošty. Doporučujeme tedy, aby byly žádosti odeslány
doporučeně. Musejí být poslány ve čtyřech vyhotoveních, jeden originál a
čtyři kopie.”
Kontaktní e-mail: stipendia.romea@gmail.com
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Liberecká přípravná třída pro děti ze sociálně slabých rodin
Jak jsme slíbili, zveme vás teď do Liberce - konkrétně do půvabného
Josefinina údolí pod přehradou. Tam sídlí přípravná třída pro děti ze
sociálně slabých rodin. Za malými caparty, z nichž většina jsou Romové, se
vydala kolegyně Ivana Bernáthová.
“Co myslíš, Michale, jaká barva tam chybí?”
“Šedá!” /děti vykřikují/
“Správně. A ještě nějaká?”
“Hnědá!” /děti vykřikují/
“Hnědá barva tam chybí...”
Paní učitelku Alžbětu Burešovou jsem zastihla při procvičování barev s
dětmi. Většině dětí to šlo skvěle. Jeden klučík ale bude vyžadovat větší
péči. Každá barva je pro něj černá. Ale až půjde do první třídy, bude znát
všechny barvy bravurně, ale nejenom to.
“Pomáháme jim, aby dokázaly pomocí zraku rozeznat různé podobnosti a
odlišnosti. V návaznosti na to pojmenovávají jednotlivé věci. Rozšiřuje se
tak jejich inteligenční základna.”
Některé děti jsou vyloženě šikovné, skvěle jim jde například rozlišování
geometrických tvarů.
“Jennifer Skálová nám zde najde trojúhelník. Kde je trojúhelník? Ukaž mi
ho.”
“Jaký?”
“Červený.”
“Tady!”
Každé dítě je na jiné úrovni, a proto vyžaduje individuální péči,
vysvětluje Miroslav Kotlár, předseda Libereckého romského sdružení, které
školičku provozuje.
“Když sem dítě přijde, je mu pod dohledem psychologa vyroben tzv.
individuální plán. Učíme děti, aby se soustředily, aby nevyrušovaly, aby se
zeptaly, když chtějí jít na záchod, umyly si ruce. Takové ty základní věci,
které potom velice komplikují život učitelkám v první třídě, které nemají (a
to říkám v uvozovkách) čas na to děti vychovávat, ale mají čas pouze na to
je vzdělávat.”
V přípravné třídě se samozřejmě děti jen neučí. Ale také si hrají, kreslí
si a tancují. Alžběta Burešová jim pouští i romské skladby. A romský tanec
jde nejlépe Emilovi. Je ve školce teprve týden a moc toho nenamluví. Jeho
maminka ale věří, že se do konce školního roku otrká a půjde mu to v
základní škole dobře. Jejím velkým přáním je, aby neskončil jako ona ve
zvláštní škole.
“Chci, aby se děti něco naučily. Nebyly po mně.”
Stejné přání má i tatínek malé Stefany, která udělala během roku obrovské
pokroky. A ráda si o tom, co ve škole dělá, doma povídá.
“Jsem s ní spokojený. Jsou tu dobré paní učitelky. Naučily ji básničky,
barvy, počítání. Jsem s nimi spokojený.”
K pohodové atmosféře přispívá ve školičce Marie Cvoreňová, která dětem
vaří.
“Dnes mají k snídani housku se salámem a čajíček. Ke svačince jim chystám
ovoce. Sice nemají nárok na oběd, ale já jim ho přesto dělám. Dnes budou mít
k obědu palačinky a kakao...”
“Jé!!! Palačinky...” /vykřikne holčička/
Obrovská láska k dětem čiší ze všech, kteří se v přípravné třídě o děti
ze sociálně slabých rodin starají. Do školičky může chodit jen dvanáct dětí,
i když zájem rodičů je obrovský. Škoda, že takových tříd je v celém
Libereckém kraji pouze sedm, posteskl si Miroslav Kotlár.
“Chápu postoj škol. Hovořil jsem s různými lidmi a vím, že jsou školy
přetížené. Nezbývá jim na tyto věci čas. Pustili jsme se do toho tedy sami,
protože jsme cítili velkou potřebu ve vzdělávání něco dělat. Máme ale
poměrně komplikovanou cestu k financím, protože nejsme školské zařízení, ale
občanské sdružení.”
Miroslav Kotlár je přesvědčen o tom, že kdyby bylo více takovýchto
přípravných tříd, méně dětí, zejména romských, by končilo ve zvláštních
školách. Jak podotýká, právě vzdělání je cesta, jak dětem ze sociálně
slabých rodin připravit světlejší budoucnost.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Řád salesiánů Dona Bosca zasvětil tento rok Romům
Dnes si křesťané na celém světě připomínají umučení Ježíše Krista,
velikonoční neděle pak bude oslavou Jeho vzkříšení. Kristus i jeho
následovníci usilovali o vzájemnou úctu a dobré soužití lidí z různých
národů a etnik i z různých společenských vrstev. V našem velkopátečním
vysílání nám Jana Šustová poví, jak křesťanské církve pomáhají Romům.
Ve svém úsilí o pomoc chudým, handicapovaným či vykořeněným lidem, byli věřící lidé od samého počátku křesťanství velmi praktičtí. Dnes u nás snad každý zná organizace, jako je Charita, Diakonie či ADRA. Existuje i řada dalších, větších či menších aktivit. Například práci s opuštěnou a bezprizorní mládeží se již od 19. století úspěšně věnuje řád Salesiánů Dona Bosca. A jak mi prozradil delegát pro misie Beno Beneš, letos se salesiáni zaměřují na práci s Romy.
“Už téměř třicet let hlavní představený se svou radou vytipuje nějakou problematiku, na kterou je třeba se celosvětově zaměřit. Buďto vytipuje nějaké území v Africe, v Indii, Sibiř, Azerbájdžán. Nebo nějakou problematikou, které je třeba věnovat pozornost. Letošní rok je rokem Romů. A protože se tento problém netýká pouze naší republiky, ale má dopad i v okolních evropských státech, zaměřují se letos salesiáni na celém světě na tuto problematiku. Jak pomoci tomuto etniku zapojit se a integrovat se do společnosti toho kterého státu nebo národa a samozřejmě i církve.”
Beno Beneš žije v Teplicích, kde salesiáni provozují dvě střediska pro děti a mládež. Nabídku volnočasových aktivit hojně využívají i Romové, protože jich v severních Čechách žije celá řada. Beno Beneš charakterizuje soužití Romů s majoritou takto:
“Žije jich tu přeci jenom dost. Jistým způsobem vytvářejí určité klima, které v mnohých lidech neromských, nebo jak oni říkají – gadžech, vyvolává určité předsudky na základě jistého chování, které oni mají. Jde o to, co s těmi předsudky. A předsudky se nedají odbourat, když se neřeší příčina. Nám jde o to, odstranit příčinu. Pomoci Romům, aby se mohli integrovat do společnosti, která zde žije, žije na tomto území, v České republice nebo v Evropě, případně integrovat se i do církve. Jde o to, aby zůstali Romy, ale zároveň přijali také to, co je přijatelné pro místní obyvatelstvo, které má také svou tisíciletou tradici, kterou zároveň mají i oni. Tato vzájemná simbióza bude vyžadovat ještě hodně potu, trpělivosti a úsilí. Ale musíme to dělat – obě strany.”
A co Romům do jejich dalšího života popřát? Na to jsem se zeptala biskupa litoměřické diecéze Jana Baxanta:
“Určitě jim přeju, aby nepodléhali špatným kamarádům, aby nepodléhali špatné společnosti, aby vnášeli do společnosti ostatních lidí to, co v sobě mají krásného, což je touha po přátelství nebo touha po tom být pospolu, držet při sobě a nezradit mezi sebou. Oni mezi sebou určitě nemohou jeden druhého zradit. Přál bych jim, aby se tohoto drželi. A toto, co je jim vlastní, co je vzácné a hodnotné, aby vnášeli do společnosti ostatních lidí, aby tímto dávali příklad druhým lidem. Přeju jim, aby je měl také někdo rád a aby i oni měli rádi druhé, i když třeba někdy sami na sobě musejí zakoušet nepřátelství, ale aby ho neopláceli zase nepřátelstvím.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Kanadská vláda představila novelu imigračního zákona, který má podstatně
změnit systém poskytování azylu. Jejím cílem je rychleji pomoci uprchlíkům,
kteří to potřebují a naopak urychlit vracení lidí, jejichž žádosti o azyl
nejsou podložené. Návrh spočívá v rozdělení žadatelů na dvě kategorie. V
první z nich by byli lidé ze zemí, považovaných za bezpečné, kteří by se
proti negativnímu rozhodnutí mohli bránit pouze u soudu. Žadatelé z
ostatních zemí by se v případě odmítnutí azylu mohli bránit nejprve ve
správním řízení.
Vláda rozhodla o povýšení svojí rady pro menšiny, které by měl nově
předsedat premiér osobně. „Zároveň se mění název na Radu pro záležitosti
romské menšiny“, informoval v tiskové zprávě Michael Kocáb, který po
zasedání podal demisi kvůli změně postoje Zelených k úřednickému kabinetu.
Jeho agendy se ujme předseda vlády Jan Fischer.
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě stanovil termín zahájení hlavního
líčení v kauze žhářského útoku na domek romské rodiny ve Vítkově na Opavsku
na 11. května. Na lavici obžalovaných bude čtveřice pravicových extrémistů z
Opavska a Bruntálska. Hlavní líčení budou provázet mimořádná bezpečnostní
opatření.
V pátek 9. dubna od 13 hodin budou u stanice metra trasy B Černý Most oslavy
Mezinárodního dne Romů. K tanci a poslechu zahraje skupina Romens z Pardubic
a Parne Čilagi. Představí se i dětské taneční soubory, například Cikne
Čhave. Oslavy potrvají do pozdních hodin a vyvrcholí v pražském klubu
SaSaZu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Šup do zvláštní školy!
Olga Herzánová má romské kořeny a pochází z Náchoda. Život ji změnila
neobjevená matematická dysfukne. A to je problém i v dnešní době. Rodiče ji
bez porady s odborníkem dali do zvláštní školy. Pomohl až bratranec, který
na její handicap přišel. Silný, ale poučný příběh dnes už dospělé ženy
zaznamenal Karel Sladký.
“Když jsem byla malá, nezjistili u mě matematickou dysfunkci. Třikrát jsem propadla z matematiky. Jelikož mí rodiče byli rozvedení a doba tomu nahrávala, dostala jsem se do zvláštní školy. Měla jsem tam tak výborné známky, tak svělý prospěch, že mě nechali udělat dva ročníky v jednom roce, abych vyšla v patnácti letech. Z různých předmětů jsem měla jedničky, dvojky, jenom z té matematiky jsem třikrát propadla, protože nezjistili mou matematickou dysfunkci. Až bratranec Petr se mnou navštívil jednoho odborníka, který na dysfunkci přišel. Otčím, který mě vychovával, mě psychicky týral. Říkal, že ze mě nikdy nic nebude, že jsem špinavá cikánka, že budu mýt poslintané nádobí, že místo koberců budu mít doma pytle od brambor, že skončím jako prostitutka. Když jsem šla do zvláštní školy, myslela jsem si, že se otčímovi uleví, ale naopak. Přitvrdil. Začal říkat, že chodím mezi cikány, že mám blechy, že mám vši, že se mě štítí, že mě nechce pouštět se svým synem do stejného pokoje. Tak strašně mě deptal a urážel, že jsem chtěla spáchat sebevraždu. Chtěla jsem vyskočit z okna. Chtěla jsem to skončit. Bohužel, moje matka to všechno dopustila. Všechno to přiznala...”
Co přiznala?
“Přiznala, že mě na popud otčíma i sama od sebe surově bila za pětky z matematiky. Říkala mi: 'Seš blbá. Co jsem to zplodila za dítě? Když si pamatuješ text písničky, jak to, že se tu matematiku nechceš učit?!? Nic z tebe nebude.' Měla jsem pak z toho bolesti hlavy. Cítila jsem nenávist. Strašně mi ublížili. Podepsali se na mě. Namísto toho, aby se mnou šli za nějakým odborníkem, chovali se takhle. To pak udělal můj bratranec Petr. Řekl jim, že to není normální, že mám všechny předměty, včetně českého jazyka, ruského jazyka výborné. Zpívá. Když jsem byla na učňáku, navštívili jsme psychologa, který zjistil, že mám absolutní díru na matematiku. Dodnes neumím počítat. Nejde to. Odborníci, psychologové říkají, že jsem naprostý matematický analfabet, že můj talent ubral z matematiky. Nedá se to naučit a nikdy v životě nebudu počítat dobře.”
Zmínila jste otčíma. Vlastního tátu jste nepoznala?
“Poznala, ale můj vlastní táta si mě bral odmalička se svou novou rodinou pouze na víkendy, a to jednou za čtrnáct dní. Trávila jsem u něj Vánoce, trávila jsem u něj narozeniny. Byl na mě neskutečně hodný.”
Bavila jste se s ním o tomhle?
“Nebavila, protože můj otec, jak bych to řekla, abych se ho nedotkla, je jednodušší, není natolik inteligentní, aby mě vyslechl. Zájímala ho jeho rodina, zajímal ho alkohol, zajímal ho fotbal, zajímali ho kamarádi. Můj otec se o mě staral především materiálně, dával mi dárky. Podpořil mě, když jsem někde zpívala, přišel se podívat. Zatleskal. Odešel. Ale v životě mi nedal lásku. V životě neřekl, že mě má rád. V životě mě nepodpořil. Když mě ale matka zbila nebo když mě otčím urážel, chtěl to jít řešit. To je pravda. Jeho manželka mu to ale zakázala. Řekla mu, ať se o to nestará, že to není jeho věc. Ať si to vyřídí její máma. Nikdy se mě tedy nezastal, nikdy jsem od něj necítila podporu. Nebil mě. Byl na mě hodný. Dal mi pusu. Ale nikdy jsem necítila, že mám tátu. Byl to spíš takový kamarád. Vše se omezovalo jen na alimenty a dárky. Prostě takový styl – ahoj děcka... Věnoval se nám. Vzal nás na fotbal, vzal nás na nějaké divadlo, vzal nás do kina. Nikdy mě ale nepohladil, nikdy mi neřekl, že mě má rád. Nikdy se nezeptal, jestli mám problém. Nikdy se nezeptal, jestli mám kluka, jestli mě něco trápí, čím bych chtěla být. Nikdy ho to nezajímalo.”
Byl ve vaší rodině vůbec někdo, kdo vás pohladil?
“Byl to Petr, můj bratranec.”
Maminka vás nikdy nepohladila?
“Ne. Maminka taky ne. Nikdy mi nedala lásku. Materiálně byla hodná. Sama měla těžké dětství. Manželství měla tři. Moje matka asi není zlý člověk, ale bohužel ona také nikdy nedostávala lásku, takže ji neumí dávat. Uměla ji dávat pouze svým manželům. Dýchala pro nás, dřela, abychom měli krásné Vánoce, tedy materiálně. Všechno nám koupila, dokonce i kytaru, pěkné oblečení. Nikdy jsme neměli hlad. Měli jsme, co jsme si přáli. Bohužel ale láska ani podpora tam nikdy nebyla.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Festival Romano jilo / Romské srdce představí plejádu hudebníků a tanečníků
A máme tady pro vás pozvánku na 3. ročník romského festivalu Romano jilo,
neboli Romské srdce. Ten se uskuteční za týden v Praze. Nabídne mnoho hudby,
tance, zpěvu, dramatického umění, ale také historie a kultivované zábavy.
Během večera vystoupí například romská skupina Parno Graszt z Maďarska, ale
i mnoho dalších hvězd. Autor námětu Richard Samko prozradil plánovaný
program Janě Šustové.
Na pátek 9. dubna se chystá obrovská akce s názvem Romano Jilo. Co všechno bude obnášet?
“Romano Jilo je už tradiční akce, na které pracujeme se společností Z film Martina Zoubka, který má za sebou obrovský projekt Winton Train. Romano Jilo, tedy Romské srdce společně připravujeme již třetím rokem. Celé je to vlastně taková ukázka představní romských umělců v nejrůznějších odvětvích – tanec, hudba, divadlo, zpěv. Snažíme se představit takové muzikanty, takové umělce, kteří dosáhli určité úrovně, ale moc se o nich přitom neví, tedy alespoň z komerčního hlediska, protože v muzikantském světě jsou známí. Tímto způsobem bych je chtěl dostat více na veřejnost.”
Jaká jména tam budeme moci uvidět a uslyšet, jak hrají?
“Letošní ročník má několik specifik, a to zejména to, že se snažíme kombinovat romské a neromské umělce dohromady. Není to jen tak nějaké spojení, ale spojení neromských umělců, kteří mají blízko k Romům nebo s romskými umělci někdy spolupracovali. Prioritní je pro nás premiéra prvního romského orchestru v Česku, který teď vznikl během měsíce. Tento romský cimbálový orchestr bude mít na našem koncertě premiéru. Orchestr je složen z nejrůznějších muzikantů, hraje v něm Marek Balog, Ivan Herák, rodina Šarkézy, což jsou vynikajicí muzikanti. S nimi bude hrát Jaroslav Svěcený. Je to velmi zajímavá kombinace. Vystupovat bude také Mário Bihári, což je velmi známý člověk, hrál například se Zuzanou Navarovou v kapele Koa, v kapele Nerez. Mário Bihári má novou kapelku Bachtale Apsa, tedy Slzy štěstí, zazpívá si a zahraje spolu s Bárou Hrzánovou. Dále vystoupí Jan Bendig a Monika Bagárová. Ti zase budou v trochu jiném pojetí, budou zpívat romsky, tak je na veřejnosti nikdo nezná. Takže toto je také velká věc.”
Já jsem zažila toto představení před třemi lety, když bylo poprvé. Bylo tam i divadlo Romathan. Vyprávěl se příběh o romském zrcadle. Bude letos také něco podobného?
“Romské zrcadlo je součástí akce, provází nás celými třemi lety. Je to povídka o tom, že Romové kdysi přišli ze své pravlasti. Měli krále, který jim dal zrcadlo. Poprali se o něj a roztříštilo se na několik tisíc kousků. A tak se Romové rozutekli do celého světa. Teď se ty kousky snažíme spojovat. Pokoušeli jsme se ho spojit při loňském ročníku, jeden střípek nám ale chyběl. Doufám, že ten doplníme letos. Zatím nebudu prozrazovat, kdo ho doplní. Podíváme se, jaký je odraz toho zrcadla. Co se v něm odráží. Kdo je v něm vidět. To by měla být zároveň motto celého třetího ročníku.”
Jak vznikl název Romano Jilo? Jaké v sobě nese poselství?
“Poselství je už v tom, jak to zní: Romano Jilo – Romské srdce. Romské srdce je velmi otevřené a přátelské, ač to mnozí tak nevnímají. Jakmile se ne-Rom dostane do romské rodiny, mezi lidi, kteří necítí žádnou zášť, otvírá tím romské srdce, je přátelský. A právě to chceme, aby lidé věděli. Ale také aby sami Romové otevřeli svá srdce. Nejenom, že by měli ne-Romové přijít a toto srdce přijmout, ale sami Romové by měli otevřít svá srdce, protože je dokážeme otevřít.”
Samozřejmě je důležité vědět, kam a kdy přesně na tuto akci mohou lidé přijít.
“Bude to v pátek 9. dubna, akce by měla začínat zhruba v 19:20. Bude to v klubu SaSaZu, ten je přímo v Holešovické tržnici. Určitě bude velká zábava. Bude tam nejen klasická romská muzika, ale například i Trio Žabák, Vladimír Demeter, vynikající muzikant, dlouho ho nikdo neslyšel, má nové písničky. Také tam bude kapela Mezcla, kubánsko-romsko-české spojení. Úžasné! Dále bude vystupovat romský tanečník Vlado El Corazon, který má školu salsy, jmenuje se Tanec v srdci. A celé to musí rozvířit a rozbouřit Kmeťoband. ”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 2.dubna už je v nenávratnu. Ale naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a
Jaroslav Sezemský.
|