Extremisté s maturitou a diplomem
Jiří Leschtina v HN (v článku Diplomovaní rasisté přicházejí) upozornil na
to, že mezi příležitostně zadrženými příslušníky naší krajní pravice přibývá
lidí s maturitou a s vysokoškolským vzděláním. Co to znamená? Možná toto:
Zprvu izolované skupiny deklasovaných mladých mužů s jejich agresivními
excesy se postupně propojují a vytvářejí to, co už lze nazvat hnutím. Ten
termín vyslovujeme sice neradi, ale nelze jinak. Hnutí nalézá své místo v
evropském kontextu i příznivce mimo prostor výchozích skupin. Vytváří si
politickou reprezentaci i – možná – příští intelektuální elitu. Ta bude
pracovat na jeho ideologickém zdůvodnění, které bude působit na veřejnost,
resp. její část, a zjednávat si legitimitu v jejích očích. Přihlížíme tedy
formaci společenskopolitické síly, kterou asi nebude radno ignorovat.
Zpráva o zvýšení počtu relativně vzdělaných lidí v řadách krajní pravice
zanikla ve vřavě strkanic na politické scéně. Je už to taková naše
notorieta: média spekulují o výrocích znesvářených politiků, zatímco
významnější dění ve společenském podloží jim uniká.
Přesto jsem zaznamenal interpretaci jevu, o němž mluvím. V HN se ozval z
Londýna Radim Liceník. Nepíše, zda tam studuje nebo podniká, ale soudí, že
jednou z příčin příklonu části naší společnosti k extremismu je stávající
mizérie české politiky. Píše (cituji): Inteligentní mladý člověk, který
nevidí perspektivu jinde, se pak lehce dá na scestí (konec citátu). Není to
soud originální, ale každý, kdo pracuje s mladými, mu dá zapravdu. Více
světla vnáší do věci – stále v HN – Robert Břešťan, šéfredaktor Rádia Česko.
V článku s provokativním názvem Česko – země bez veřejného mínění –
upozorňuje na skutečnost, kterou pokládám za mnohem závažnější než
individuální faux-pas toho či onoho politika. Veřejnému mínění se u nás
věnuje značná pozornost, agentury je pečlivě zkoumají a politici podle něj
upravují názory i programy, ale ono vlastně – neexistuje.
Prostí (tedy žádnou veřejnou funkcí nepověření) občané sice stav společnosti
a její politické elity nějak zaznamenávají, občas ho mezi sebou znechuceně
glosují, a když se jich náhodou pracovník výzkumné agentury zeptá, pak mu i
odpovídají. Ale to je asi tak všechno. Břešťan cituje Karla Schwarzenberga:
„Tady se zveřejnilo už tolik korupčních afér týkajících se politiků. V jiné
zemi by dva dny na to byly demonstrace a ten politik by si netroufal vyjít z
domu“ (konec citátu). To se u nás neděje. Všichni vědí, že stačí pár dní
mediální rozruch ustát – a běh věcí se vrátí do starých kolejí.
Pokud u nás veřejné mínění existuje, pak jen v jakési zakrnělé, zakrslé
podobě. V medicíně se tomu říká „abortivní“, čili potracené. I když mu
říkáme „veřejné“, ono vlastně zůstává v privátním prostoru. Nepůsobí žádným
tlakem navenek. Jedinou výjimkou byla tzv. televizní krize, ale tomu je už
10 let. Od té doby nic.
Tu masovou letargii čili mdlobu znám, trvá už víc než půlstoletí. Zná ji
kdekdo. A vysvětlí ji tvrzením, že jakákoli angažovanost „stejně nemá cenu“.
Nevím, co by řekl na otázku, kolikrát to zkusil. Důležité je, že za dvacet
let formální demokracie u nás nedošlo významnou měrou k probuzení občanského
vědomí. Všichni jsou tím nějak frustrováni. Myslím, že ti mladší víc,
protože ti starší jsou na to zvyklí. Kde je ta věková hranice, nevím přesně.
Tuším, že přibližně, 25, nanejvýš 30 let.
Lze tedy očekávat, že razantnější projevy nespokojenosti s tou letargií se
objeví ve skupině, jíž říkáme „mládež“. Ta je ovšem velmi různorodá. Má snad
společné jen to, že její problémy nikoho příliš nezajímají. Zejména politici
ji do svých kalkulací nezahrnují. A tak jsme svědky aktivizace části našich
juniorů, ale ve jménu idejí netolerantního, ba agresivního extremismu. Mělo
se za to, že jde o ty, co povykují na fotbalových stadionech, co mají
nejslabší vyhlídky své budoucnosti, protože jsou nejméně dotčeni výchovou a
vzděláním. Vida, s jejich postojem se nějak solidarizují i ti, jejichž šance
snad nebyla nulová, protože mají maturitu nebo dokonce vysokoškolský diplom.
Pro naši malátnou demokracii je to varovné znamení. Nevím, co s tím. A tak
si tady sám pro sebe troubím na poplach.
| 
Jiří Leschtina v HN (v článku Diplomovaní rasisté přicházejí) upozornil na
to, že mezi příležitostně zadrženými příslušníky naší krajní pravice přibývá
lidí s maturitou a s vysokoškolským vzděláním. Co to znamená? Možná toto:
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články