Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Hned v úvodu se ohlédneme za konferencí, na které se zhruba pět set zástupců
evropských a mezinárodních romských organizací sešlo v sídle Evropské komise
v Bruselu. Dále se dozvíte, že v Hodoníně začali s přípravou soutěže Miss
Roma. Chybět nebudou ani zprávy ze života Romů.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
amari romani relacia „O Roma vakeren“. Oven amenca, mukaha tumenge romane
giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
V Bruselu se sešlo pět set zástupců evropských a mezinárodních romských
organizací
Evropská komise uspořádala minulý týden v Bruselu dvoudenní konferenci,
která se zabývala projekty Evropské unie na podporu romské komunity. Akce
byla jedním z příspěvků komise k Evropskému roku boje proti chudobě a
sociálnímu vyloučení. Mezi pěti sty účastníky byla i redaktorka Jana Šustová
a k mikrofonu pozvala Valerii Lakatošovou, která se v rámci své stáže v
Evropské komisi podílela na organizaci konference.
Právě skončila konference o romských projektech. Jaký je podle vás její
přínos?
„Chtěla bych říci, že to není konference pouze o romských projektech, byla
speciálně věnovaná Evropskému roku boje proti chudobě. Probíhaly tu dvě
paralelní konference vedle sebe. Druhou konferencí byla Network of Roma
Experts – v podstatě vytváření sítě romských expertů na romologii a
romistiku. Cílem celé konference, spojeným i s projekty a networkingem, bylo
zviditelnění Romů a zlepšení jejich image, a to nejen na Slovensku a v České
republice, ale i v Evropě a v podstatě na celém světě, protože tento fenomén
existuje všude. Velmi se mi to líbilo, mám z konference velmi pozitivní
dojmy, v podstatě se vše podařilo. Myslím si, že výsledek je dobrý. Uvidíme,
jak to bude fungovat v budoucnosti, protože to nebyla jednorázová
záležitost. Jde o to, aby se tato síť expertů uchytila a pracovala i v
budoucnu. Vše by mělo fungovat na národní a mezinárodní úrovni, aby členské
státy, ze kterých experti pocházejí, přinášely příspěvky, tvořily a psaly
projekty, v podstatě poskytovaly všechny podklady evropským institucím, aby
tyto instituce poté mohly přispět a pomoct. Doufám, že se tato síť uchytí a
že bude mít v budoucnu velký úspěch.“
Vím, že se hodně diskutovalo o tom, jestli se má tato síť odborníků
vytvořit. Pokud vím, nakonec byla ustavena. Kdo se účastnil workshopu
odborníků?
„Když jsme hledali lidi, kteří by měli být v této síti, měli jsme určitá
kritéria. Musel to být někdo, kdo se věnuje kultuře a vzdělávání, protože
toto oddělení se většinou zabývá kulturou a vzděláváním. A bylo podstatné,
aby tam byli experti v romologii na kulturu, na vzdělávání. Lidé, kteří jsou
akademicky vzdělaní, kteří mají akreditaci a publikují materiály, mají za
sebou výsledky. Nebylo tedy lehké najít vhodné profily lidí. Hledali jsme v
podstatě po celém světě. Přijel Ian Hancock z Ameriky, který je velkým
expertem, přijel Andrzej Mirga z Polska, přijel Marcel Courtier z Paříže,
Laura Bella z České republiky a Jarmila Vaňová od nás ze Slovenska. Nebudu
již dále pokračovat… Ze šedesáti lidí, kteří by měli fungovat v této síti,
se fyzicky dostavilo asi třicet až čtyřicet odborníků.“
Zmiňovala jste, že jste se podílela na přípravě konference. Co to obnášelo?
Připravovala jste to z Bruselu, nebo ze Slovenska?
„Byla jsem tu od 1. října do 28. února na stáži. Jako stážistka jsem byla
přidělená na oddělení pro vzdělávání a kulturu, tedy na hlavní kulturní
oddělení. Mou pracovní náplní bylo mimo jiné podílet se na přípravě této
konference. Co vše to obnášelo? První dva měsíce jsme věnovali především
vlastní přípravě a studiu - co má toto téma obnášet, jestli umíme definovat
kulturu, jestli víme, kdo jsou Romové, co je romská kultura, co bylo
publikováno. Museli jsme nastudovat různé knihy, materiály na internetu.
Setkávali jsme se s různými lidmi, hledali kontakty na mnoha absolvovaných
konferencích. A pak už následovalo samotné budování sítí kontaktů, rozhovory
s odborníky, prostudování jejich prací. Bylo toho hodně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Píseň skupiny Parnokale zazní ve filmu Cinematerapie
Jsou to pražští hudebníci a pustili se do nového projektu. Spojili se s
romskými hudebníky, a tak vznikla skupina Parnokale - Bíločerní. Jejich
první společnou nahrávkou je píseň A meča rovav - A já jen pláču, která
zazní ve filmu režiséra Ivana Vojnára Cinematerapie. Na ten se můžete těšit
už od dubna v českých kinech. Toto netradiční seskupení s bicími nástroji
plánuje turné po celé v Evropě. Manžele Žižkovi pozval k mikrofonu Karel
Sladký.
„Už jako holka jsem ve zvláštní škole s Romy zpívala. Měli jsme školní
kapelu. Naučila jsem se od nich trochu romsky. Přivedli mě k muzice. V
Hradci Králové na učilišti, kde také byli Romové, jsem chodila po zábavách.
Přitahovala mě romská muzika. Pan Vojnár chtěl, abychom sehnali pár Romů do
tohoto filmu a abychom si s Romy spolu zapívali. Byla to vzpomínka, zvláštní
škola byla utrpení, ale díky Romům a zvláštní škole jsme teď s manželem
udělali nový projekt. Máme kapelu Parnokale – Bíločerní. S manželem jsme
bílí a zbytek kapely tvoří červní. To vše je i trochu proti rasismu, protože
rasismus se tu objevuje. Myslíme si, že čím dál více. Náš projekt se nám
líbí v tom, že muzika, kterou děláme, je žádaná po celé Evropě.V celé Evropě
se vyučuje. Pan Vojnár nám dal možnost, abychom s Romy nazpívali duet.“
Kde jste Romy sháněli? Využil jste i toho, že učíte na konzervatoři?
„Právě! K tomu došlo náhodou. U nás na konzervatoři máme pár Romů.
Kontaktoval jsem je, ale oni tehdy nemohli. Doporučili mi ovšem úplně jiné
lidi, kteří přišli do školy, popovídali si s Olívií. Zazpívali si tam s
kytarou. A natočili jsme písničku A meča rovav, která zaujala Českou
televizi. Je to romská lidová píseň. Natočili jsme jí a ve filmu také
zazní. Zalíbilo se nám to tak, že jsme si řekli, že je škoda toho nechat. A
tak vzniklo Parnokale.“
„Takže zase díky panu Vojnárovi.“
„Vlastně ano.“
Přeložili byste nám název písně?
„Je to smutná lidová písnička o tom, jak umírá matka. Název je Neumírej
maminko. Je to o pohřbu maminky, kterou pohřbívá romská rodina, romská
komunita, její děti. V podstatě ji prosí: Maminko neumírej, ještě ne…“
Zazní ve filmu v nějaké konkrétní scéně nebo to bude singl?
„Chtěli jsme udělat videoklip, pan režisér také chtěl, ale pak už na to
nejspíš nezbyly peníze a ani nebyl čas. Ale točili jsme na Kavčích horách ve
studiu v Áčku se zvukařem Honzou Štěpánkem, takže k tomu sestříhají alespoň
klip ze studia, abychom si to mohli dát na stránky a na Youtube. Sestřih
tedy bude formou klipu."
"Písničku A meča rovav skupiny Parnokale se mnou nazpíval Migel – romský
herec a zpěvák. Odstěhoval se ale do Anglie za prací, vzali jsme tedy do
kapely mlaďounkou zpěvačku, dvacetiletou Pavlínku, která nahradila Migela.
Písničku A meča rovav zpívá se mnou. A je to vlastně jedno, protože ji
zpívají děti maminky. Teď je nás tedy v Parnokale sedm, pět muzikantů a dvě
zpěvačky.“
„Na Parnokale je zajímavé to, co tu není příliš obvyklé, že romská kapela
hraje s bicími. Na ty hraju já. Dostává to takový jiný nádech. Je to něco,
co tady opravdu není. Je to velmi zajímavé a já si myslím, že by to mohlo
být úspěšné.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Blíží se finále 10. ročníku soutěže Miss Roma
Romové i letos zvolí nejkrásnější dívku z celé republiky. Finále 10. ročníku
soutěže Miss Roma se bude konat v hodonínském kulturním domě 24. dubna.
Jistě vás nepřekvapí, že už teď mají pořadatelé plné ruce práce. Více o
soutěži zjišťovala Hana Ondryášová z brněnské redakce Českého rozhlasu.
Hodonínský taneční soubor Šukar čhaja bude jedním z těch, kteří se během
finálového večera soutěže Miss Roma postarají o zábavu. Organizátoři z
místního sdružení Romů a národnostních menšin pozvali také další hudební
hosty, mimo jiné Moniku Bagárovou a nebo Jana Bendiga. Nejdůležitější na
pódiu ale budou samozřejmě ta aktuálně nejkrásnější romská děvčata v
republice., připomíná za organizátory Vladimír Galbavý. A v jakých
disciplínách budou bojovat o přízeň poroty?
„Nejdříve bude představení dívek, které nastoupí na pódium, aby si je mohli
všichni prohlédnout před porotou a veřejností. Pak následuje rozhovor s
moderátorem večera, panem Čenským, který je vyzve k rozhovoru s přítomnými
osobnostmi. Poté bude samozřejmě módní přehlídka ve svatebních šatech – nám
se to velice líbí a osvědčilo se to, takže je to už taková tradice. A
nakonec ukázka romských tanců, čardáše, což je romský tanec. A také bude
promenáda v plavkách.“
Po kolikáté už se bude soutěž Miss Roma konat?
„Jedná se o desátý ročník Miss Roma České republiky. Pravidelně soutěž
probíhá v Hodoníně. Velmi se to totiž osvědčilo, je o to obrovský zájem, je
to hodnoceno v rámci České republiky jako významná společenská akce.
Neúčastní se toho jen Romové, jsou tam i ne-Romové, kteří se zapojí a
spolupracují s námi, abychom to vše společně zvládli.“
Právě to mě zajímá, zda se chodí na finálové večery dívat i běžná hodonínská
veřejnost, jestli to není uzavřená akce pro romskou komunitu a místní
politiky.
„V žádném případě. Akce je pořádaná pro širokou veřejnost a naším úmyslem je
neuzavírat se do nějakého uzlu, ale otevřít se společnosti, komunikovat,
ukázat kulturu, která u nás je. A myslím si, že se to líbí vlastně všem.“
Je tedy nejvyšší čas si vyhradit pro tuto atraktivní akci místo ve vlastním
kalendáři. Letošní, v pořadí již desátý, tedy jubilejní ročník soutěže Miss
Roma vyvrcholí v hodonínském kulturním domě na Horních Valech večer v sobotu
24. dubna.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Peskere jakhenca představuje fotografie romských dětí ze Slovenska
Peskere jakhenca čili Vlastníma očima - to je název výstavy fotografií,
jejichž autory jsou romské děti a mládež z vesnice Roškovce na Slovensku.
Jak tyto děti vidí svět objektivem fotoaparátu, se můžete shlédnout i vy
v Rakouském kulturním fóru v Praze na Jungmannově náměstí 18 a to
až do 15. dubna. Kulturní atašé Rakouského velvyslanectví Elisabeth
Marinkovič oslovila Jana Šustová.
Co vás vedlo k tomu, že jste v Rakouském kulturním fóru uspořádali
výstavu Peskere jakhenca?
„Vedlo nás k tomu to, že tento projekt koncipovali dva Rakušané, a to
magistr Stefan Benedik a magistra Barbara Tiefenbacher. Oni si všimli, že
autory mnoha fotek s romskými motivy jsou ne-Romové. A všimli si toho na
výstavě známého rakouského fotografa Kurta Keindla – Neznámí Evropané, a to
je na tom to zajímavé, že to bylo právě v Rakouském kulturním fóru v Praze.
Takový styl fotek je zaujal a přemýšleli o tom, jaké by to bylo, kdyby se
Romové fotili sami. Jestli by měli jinou představu o sobě samých nebo jestli
by to vypadalo stejně.“
Jeden z autorů výstavy – Barbara Tiefenbacher – k počátkům projektu
dodává:
„Spíše jsme se poté dívali a diskutovali, jak by vnímali svůj svět Romové,
zejména romské děti, jak by viděli své okolí,. Ve školní roce 2007/2008 jsem
pak měla možnost pracovat v komunitním centru v romské vesnici na Slovensku
a tam jsem si při práci všimla, že děti fotí velmi rády. Bohužel ale k tomu
nemají možnost, protože nevlastní fotoaparáty. Probrali jsme to a vznikl
onen nápad. Proč neudělat fotoprojekt s dětmi?!? A to byl začátek projektu!”
Takový nápad asi obnáší mnoho nesnadného: Sehnat někde hodně fotoaparátů,
dát je dětem, aby mohly fotografovat. Kde jste vzali všechny přístroje?
„Máme štěstí, že máme velice dobré kamarády a známé. Společně jsme
přemýšleli nad jednorázovými foťáky. Přemýšleli jsme, jestli bude kvalita
fotografií dostatečná. Poté nás napadlo zeptat se kamarádů na starší
přístroje. A objevili jsme, že ještě mnoho z nich má doma staré analogové
fotoaparáty, protože už mají nové digitální, a staré už nepoužívají. Během
dvou měsíců jsme nasbírali zhruba třicet foťáků. S nimi jsme potom jeli
zpátky na Slovensko. Měli jsme třicet foťáků a děti se při fotografování
střídaly.“
Kolik dětí bylo zapojeno do projektu?
„Bylo jich zapojeno zhruba šedesát. Projekt jsme nechali otevřený pro
všechny. Vše v podstatě vzniklo během několika hodin. Zúčastnily se toho
děti, které měly zrovna čas.“
Jaká témata děti nejčastěji fotily? Nebo to bylo hodně různé?
„Myslím si, že je to jako všude. Jsou to děti, takže fotily hlavně rodinu,
kamarády, psy, (kočky asi méně), domy, ale v podstatě nejvíc rodinu a
kamarády.“
Jaký pak byl další osud fotografií, než se dostaly sem do Prahy na
výstavu? Byla třeba nějaká vernisáž na Slovensku?
„My jsme měli světovou premiéru přímo v romské vesnici s dětmi. To bylo na
podzim. Jako prvním jsme jim ukázali výsledek projektu, protože ony jsou
hlavními umělci. Říkali jsme si tedy, že premiéra by měla být v místě
projektu. A teď máme výstavu v Praze. A jak to bude dál? Jestli se ještě
jednou vrátí na Slovensko? To bohužel ještě nevíme, ale dalším místem
výstavy bude Brno, a to od května, na podzim pak bude výstava ve Slovenském
institutu ve Vídni, a potom na jaře ve Štýrském Hradci (Graz) v Rakousku.“
A co se fotografického umění dětí týče, zůstaly jim po skončení projektu
foťáčky? Fotografují děti nadále?
„Bohužel foťáky jsme jim nechat nemohli, protože jsme si je jen vypůjčili.
Museli jsme je tedy zase vrátit. Dali jsme ale každému z dětí jednu
zarámovanou fotku a plánujeme, že jim dáme celý film, který udělaly. Zatím
jsme ale vůbec neměli čas vše zorganizovat, protože to také potřebuje hodně
času a my všechno děláme ve svém volnu. Zatím jsme se tedy k tomu nedostali,
ale plánujeme to a uděláme to, aby i oni měli fotky doma.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Divadlo Viola uvede hru Šunen Romale – Poslyšte Romové
31. března uvede pražské Divadlo Viola premiéru hry s názvem Šunen Romale –
Poslyšte Romové. Zahrají si v ní Bára Hrzanová, Jana Boušková i vynikající
romský hudebník Mário Bihári. Scénář napsala a režie se ujala Hana
Kofránková. Jak se jí podařilo naplnit své představy, sdělila Robertu
Ferkovi.
Proč jste si vybrala téma Romové?
„Téma si vybrala Bára Hrzánová, protože má řadu romských kamarádů. Když mě
oslovila, byla jsem šťastná, protože jsme si byly blízké s Milenou
Hübschmannovou, a říkala jsem si, že jí to představení jakoby věnujeme.
Ostatně i ten program hodně čerpá z jejích sebraných pohádek.“
Vyprávěla Milena Hübschmannová pohádky nebo historky ze života Romů?
„Jednak mi to vyprávěla, jednak zapsala. Sbírala pohádky. Jeden čas bydlela
na Spořilově, a když se tam stavělo sídliště, v maringotkách poslouchala,
jak si Romové vyprávějí, a natáčela to. A tak si povzdychávala, že už to
není ani pravda. Jsou tam citované takové výroky, jako že televize není tak
dobrá, jak když si sedne celá rodina a celou noc se vypráví. Všichni dnes
přiznávají, že je to dávno pryč.“
Co je obsahem inscenace?
„Budou tam romské anekdoty, Romy vyprávěné a Milenou zachycené, což je také
součást romských pohádek. Budou tam takové legendy, které mají zvláštní
přesah. To je věc, kterou jsme dlouho zvažovali, a to je převyprávění
legendy o Černé Sáře. O tom, že se za ní putuje do Francie. Byla to světice
a přímluvkyně za Cikány. Chodila po světě a viděla, jak se jim špatně žije,
jak trpí. Pán Bůh řekl, že tedy Romové budou žít dobře, ale že musí najít
alespoň jednoho tak spravedlivého, jako byla ona sama. A ona nikoho nenašla,
tak jí tvář zčernala žalem. Je to za srdce beroucí věc, textově je to
rozrůzněné. Jsou tam vyložené vtipy. A do toho zpívá Mário Bihári. Musím
říct, že Mário naučil ty dvě gádžovky docela slušně zpívat romsky.“
Jak jste se dala dohromady s Máriem Bihárim?
„Já jsme ho znala vlastně přes Milenu. A dělala jsem už několik večerů, kde
Mário účinkoval. Byly vyloženě na památku Mileny, když zemřela.“
Paní Hrzánová, zazpíváte v představení nějaké písničky?
„Budeme zpívat. Bude zpívat hlavně Mário, protože ten je k tomu nejvíc
povolaný, a my se mu budeme snažit sekundovat s Janou Bouškovou.“
Jaký vůbec máte vztah k Romům?
„Vyrostla jsem v Českých Budějovicích, jsem z tzv. herečáku, to znamená, že
babička s dědou pracovali v divadle, byli herci. Já jsem u nich vyrůstala.
Bydleli jsme v hereckém domě. Herecký dům měl společný dvůr s cikánskou
rodinou Bendiků, a takto jsme společně vyrůstali. Trošku jsme drželi basu,
aniž bychom to nějak plánovali, protože jsme byli také tak nějak na okraji
slušné společnosti budějických spořádaných občanů. Já měla v Budějicích
spoustu romských kamarádů.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 19. března už patří historii. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20.té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|