Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V televizi, na filmových festivalech i jinde letos určitě uvidíte spot
Chudoba cti netratí. Proč? To se dozvíte v dnešním pořadu. Také vám
povíme o projektu Kámoš, který se snaží zlepšit životní situaci dětem a
jejich rodičům. Chybět nebudou ani aktuality ze života Romů a spousta
písniček.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj
šunen amari romani relacia „O Roma vakeren“. Oven amenca, mukaha tumenge
romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Kampaň Chudoba cti netratí
Rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu
vyloučení. Doprovázet ho bude podpůrná kampaň, která si klade za cíl
zvýšit porozumění a základní úctu české veřejnosti k lidem se zkušeností s
chudobou a sociálním vyloučením. Více Jana Šustová.
Součástí podpůrné kampaně bude filmový spot spojený s výstavami,
informačními panely a letáky. Další podrobnosti o kampani mi řekla doktorka
Milena Černá, předsedkyně národní sítě EAPN Česká republika.
„Ve spolupráci s IQ Roma servis chystáme spot do České televize, který se
bude jmenovat Chudoba cti netratí. Každému něco chybí a my bychom to chtěli
názorně ukázat a samozřejmě použít všechna média, která nám budou
naslouchat. A zase na duhou stranu je prosíme, aby nám pomohla v této
záležitosti, protože téma chudoby je poměrně nemilované téma a to nejenom od
politiků, ale i od ostatních lidí. A my se trochu bojíme, že když se začne
mluvit o chudobě, tak všichni vypnou televizi nebo zahodí noviny a nebudou
se vůbec tím chtít zabývat.“
Přesto však Milena Černá věří v úspěšnost kampaně.
„Máme zkušenost, že když se stokrát opakuje nějaká skutečnost, která není
lidem známá a nepatří do jejich schématu myšlení, tak se podaří ustavičným
opakováním dosáhnout haló efektu, kdy to najednou slyšíte od někoho, o kom
si myslíte, že o tom nikdy neslyšel. Haló efekt je velmi účinný, protože to
opakujete někde, kde nepředpokládáte žádnou reakci a ono se vám to vrátí a
to je velmi zvláštní. A proto si nemyslíme, že by tato mediální kampaň pro
veřejnost neměla význam. My si myslíme, že význam má, jinak bychom se do
toho ani nepouštěli.“
Zajímavou otázkou je, proč byl ke spolupráci na kampani vybrán zrovna IQ
Roma servis?
„Je to jeden z nejaktivnějších členů Evropské sítě proti chudobě v České
republice. My jsme se seznámili s činností této organizace a vyzvali jsme ji
hned na počátku, aby s námi spolupracovala. Jsou tam i jiné organizace,
které buď pracují pro Romy nebo s Romy nebo obojí, a jsou tam i jiné, které
řeší třeba otázku bydlení vyloučených skupin, všichni se nějakým způsobem
s romskou otázkou seznamují a nějakým způsobem ji řeší. My právě podporujeme
pestrost neziskového sektoru, jsme rádi, že sami občané vytvářejí taková
občanská sdružení, která pomáhají řešit to, na co stát nestačí.“
K Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení se připojila
řada neziskových organizací, které mají různé cílové skupiny.
„Pochopitelně, že neziskové organizace jsou zaměřeny různými směry, třeba na
vzdělávání, na seniory, na ženy, na mladé lidi, na děti vycházející
z dětských domovů, atd. Tady je možnost spolupráce velmi široká a také musím
říct, že každá z těch organizací během tohoto roku si má možnost uvědomit,
jaké má vlastní priority, na co se zaměřit a na co ne, protože když
dostáváme materiály z Bruselu a z dalších národních sítí, tak se vlastně
stáváme silnější i v argumentaci, protože najednou pak zjišťujeme, že mnoho
problémů spojených s chudobou je společných.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Barevný svět podporuje rodiny v těžkých životních situacích
Nezisková organizace Barevný svět dětí existuje už několik let a daří se
jí pomáhat dětem v ústavní péči. Snaží se především předcházet jejich
zbytečnému umisťování do těchto ústavů a zároveň jim pomáhá rozvíjet
osobnost. Organizace také podporuje rodinu v těžké životní situaci
s takzvaným projektem Kámoš, který je velice úspěšný a snaží se svými
psychologickými konzultacemi scelit rodinu opět dohromady a z části
usnadnit její životní situaci. Více se dozvíte z rozhovoru Roberta Ferka
s Veronikou Miksovou.
Pro koho je tento projekt určen, pro jaké děti, z jakého prostředí?
„Projekt Kámoš je určen pro děti ze sociálně slabých rodin nebo z náhradní
rodinné péče a potom je to i pro děti s poruchami učení a chování anebo děti
z nařízení předběžného opatření soudního dohledu.“
Máte tam třeba děti i z dětských domovů?
„Máme i děti z dětských domovů, za těmi asistenti dojíždějí.“
Projekt Kámoš je zaměřený na děti, nebo je i pro jejich rodiče?
„Projekt Kámoš je pro děti i pro jejich rodiče.“
Můžete nám říct, jak to vypadá v praxi, jsou to nějaké konzultace?
„Máme externí spolupracovníky, terapeuty nebo mediátory, a ti pracují
s rodinou, pokud má rodina zájem.“
Jaké jsou nejčastější problémy, že se rodiny s dětmi ocitnou v tomto
projektu?
„Protože se hádají, nebo je tam alkoholismus, popřípadě nějaké sociální
problémy nebo matka samoživitelka, kdy ona nemá na to, aby platila
doučování, my ho poskytujeme zdarma.“
Jak s nimi psycholog řeší problémy, jak jim dokáže pomoct?
„Důležité je, že pracuje s rodinou dlouhodobě, sezení jsou pravidelná. Jsou
tam také pravidla, pokud se rodina přestane zúčastňovat, tak je vyloučena
z projektu.“
To znamená, že na rodinu a na děti jsou kladeny určité nároky, oni musí
dodržovat termíny konzultací?
„Ano, měli by dodržovat smluvené termíny. Pokud dítě nedorazí opakovaně na
doučování, tak se to řeší buď s rodinou nebo s pracovníky, kteří nám dali
podnět k tomu, abychom vzali dítě do programu.“
Může projekt pomoct rodinám i s finančními problémy?
„My jim nedokážeme přímo pomoct s finančními problémy, neposkytujeme takové
služby, že bychom pomáhali rodinám hledat zaměstnání. Spíš se snažíme
podpořit rodinu, snažíme se jí vysvětlit, že hlavně je důležité dítě a že by
měli mít přednost například před jejich spory.“
Co všechno absolvují děti s asistentem?
„Jednak se dítě doučuje několikrát týdně problematické předměty, potom mají
asistenti povinnost trávit s dítětem volný čas. Jednou měsíčně máme
domluvený nějaké program – kino, divadlo, zoologickou, botanickou zahradu.
Asistent by si měl jednou měsíčně vybrat jeden z programů a zajít tam
s dítětem. Potom je tam ještě příprava na život, kdy asistenti jsou školeni
třeba finančním poradcem a potom předávají znalosti dětem. Asistenti by je
měli podporovat v osamostatňování, měli by jim říct, jak je třeba možné
získat bydlení, protože pracujeme s dětmi, kterým je už osmnáct let, ne
všechny děti zůstávají v rodinách do své úplné dospělosti.“
Zaměřuje se Kámoš tedy i na vzdělávání?
„Určitě, máme takové případy, kdy se slečna dostala na učební obor, na který
chtěla, díky pomoci asistenta. Ona s ním spolupracovala víc let, byla to
dlouhodobější spolupráce, kdy on jí doučoval předměty a motivoval jí. Často
právě děti nemají motivaci, protože jim nemá kdo co dát, v dětském domově na
to není dost času, takže asistentova důležitá role je také v motivaci, děti
se často podceňují, to je jedna věc, kterou je potřeba zmínit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O životních cestách Gabriely Hrabaňové
Následující minuty budou patřit výrazné romské osobnosti. Pochází z Prahy a
je nejstarší ze čtyř sourozenců. V rodině se romsky nemluvilo, přesto se už
od studentských let věnovala romské problematice. Představujeme vám
ředitelku kanceláře rady vlády pro záležitosti romské komunity Gabrielu
Hrabaňovou, se kterou si povídal Jan Berousek.
Vystudovala jste střední školu a dokonce prý s vynikajícími výsledky,
měla jste vyznamenání. Jaká to byla škola?
„Management a podnikání v umění a reklamě, což byl obor, který mě velice
bavil, původně jsem hned po škole chtěla jít studovat dějiny umění.“
Zakládalo se sdružení Athinganoi, které potom sdružovalo romské studenty,
jak jste se zapojila do tohoto sdružení?
„To bylo kolem roku 1998, jezdili jsme na setkání romských studentů, trošku
více jsme poznávali naše romství a hlavně jsme se poznávali mezi studenty,
kdy každý byl z jiného města, ale přeci jen jsme měli všichni podobné
problémy třeba ve škole, kde jsme byli sami jediní Romové ve třídách.“
Potom jste byla ředitelkou sdružení Athinganoi, změnila jste úplně tvář
tohoto sdružení.
„Hodně jsem podporovala politické angažování Romů.“
To byl projekt Romské ženy v politice a vy jste posléze kandidovala?
„Poprvé jsem kandidovala v roce 2001 na magistrát, pak jsem kandidovala na
Prahu 5, tam jsem měla možnost potkávat politiky a spousty jiných zajímavých
lidí. Líbilo se mi, že člověk skrz kampaň, skrz témata, která otvírá
v politických debatách, tak i tam může romské téma otevřít, začít o něm
otevřeně hovořit a slyšet názory jiných.“
Většina romských politiků pochází z východního Slovenska, z jakého
prostředí pocházíte vy?
„Maminka je Romka, tatínek je Čech. Když budu mluvit o romských kořenech,
tak také pocházíme ze Slovenska, děda je od Popradu, babička od Prešova, ale
co je právě hodně zajímavé, že moje prababička pochází ze Smižan, odkud
pochází Ivan Veselý i Cyril Koky.“
Kdo vám nabídnul práci ředitelky kanceláře rady vlády pro záležitosti
romské komunity?
„Nejdřív jsem tu v kanceláři začala pracovat na pozici pracovnice, která má
na starosti mezinárodní aktivity, to jsem studovala mezinárodní vztahy a
diplomacii, to je vlastně něco, co mě velmi baví a starala jsem se především
o Dekádu romské inkluze. A pak při personálních změnách, které v kanceláři
probíhaly, tak mě přímo tehdejší ministryně Džamila Stehlíková jmenovala do
funkce ředitelky.“
Bylo standardní, že ředitelem kanceláře rady vlády pro záležitosti romské
komunity byl muž a byl to ne-Rom. V jste žena a Romka, udělala jste určitě
řadu změn, jaké konkrétní?
„Když jsem přišla já na toto místo, tak se zase tolik nezměnilo. Velká
témata, která jsme během roku 2009 řešili, to bylo třeba uznání památky
romského holocaustu, schválit koncepci romské integrace. A ještě co se
povedlo za pana ministra Kocába, to je omluva sterilizovaným ženám.“
Vy jste vystudovala anglo-americkou vysokou školu, je hodně náročná?
„Já jsem měla štěstí, že jsem využila stipendium, které anglo-americká
univerzita dává. Dává jedno romské stipendium ročně, tím bych rovnou
apelovala na všechny mladé Romy, aby neváhali a zkusili do té školy jít.
Škola sama o sobě mi nedělala žádné problémy, jediné co je těžké, že se
člověk učí v cizím jazyce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Zájem zahraničních tiskových agentur vzbudilo rozhodnutí českého Nejvyššího
správního soudu o zákazu pravicově extrémistické Dělnické strany. Rozpuštění
strany výslovně uvítal také mluvčí Sudetských Němců Bernd Posselt. Agentura
AP uvedla, že jde o první takový verdikt na území České republiky od pádu
komunismu v roce 1989.
Nejvyšší soud začal zkoumat kauzu bývalého romského policisty Martina
Barkóciho, který byl pravomocně potrestán třemi roky vězení za krytí násilí.
V minulých dnech soudci převzali spis, dovolání Barkóciho, dovolání státního
zástupce a stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch expolicisty
podala ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.
Východoslovenská obec Ostrovany nediskriminovala Romy, když loni část jejich
osady oddělila betonovým plotem od zahrad řady obyvatel obce. K tomuto
závěru došlo Slovenské národní středisko pro lidská práva. Přesto však podle
něj postup obce nebyl bezchybný. Radnice mohla problémům mezi Romy a dalšími
obyvateli obce předejít, kdyby se problémy snažila řešit preventivně.
Na zámku v Bruntále se koná výstava nazvaná Príbeh detí vetra. Je dílem
Slovenského národního muzea v Martině – Muzea kultury Romů na Slovensku.
Komplexně přibližuje historii, kulturu a způsob života Romů na Slovensku.
Návštěvníci mohou shlédnout bohatý obrazový materiál i mapy přibližující
migraci romského etnika. Výstava potrvá až do 14. března.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Nové projekty Romodromu
Sdružení Romodrom v čele s jeho předsedkyní Marií Gailovou už osm let pomáhá
Romům a sociálně slabým občanům. Jejich péče ale zahrnuje i vězeňské
programy. Tam pomáhají udržovat kontakt s rodinami, při propuštění nalézt
práci nebo dosáhnout na bydlení. Jaké nové projekty rozjely v tomto roce?
„To se teď můžu pochlubit, že jsme dostali dva evropské projekty, jede
z nich je projekt Romodrom pro vzdělávání, jehož cílem je komplexní program
pro děti a mládež, zahrnující individuální výhodu vzdělávání, doučování a
motivační programy, práce s celou rodinou.“
To znamená, že tam třeba budou přítomné i matky nebo i tatínkové?
„My víme, že devadesát procent romských dětí jdou hned z první třídy do
speciální školy. To se mi strašně nelíbí, to nechceme. My musíme připravit
dítě na základní školu. Tam je ten největší problém. Samozřejmě když jsou
rodiny a děti ve vyloučených lokalitách, to znamená, že nejsou v dosahu
autobusu, tramvaje, často nejdou do školy. My chceme, aby pedagogičtí
pracovníci plus terénní pracovníci cíleně byli v komunitě u nich v jejich
prostředí a připravili dítě do první třídy, aby vůbec mohlo jít na základní
školu. Tento program je tříletý, to znamená, že můžeme s dítětem pracovat
tři roky a není to jen práce s dítětem. My musíme také ovlivnit rodinu,
naučit rodinu, že se mají s dětmi učit.“
Jakou formu mají doučovací kurzy?
„Zatím to budeme dělat v olomouckém a moravsko-slezském kraji, děláme to
přímo v lokalitách, kde žijí, v jejich prostředí, budou se doučovat doma.
Často rodiče nedávají děti ani do poslední třídy do školky, protože na to
nemají, protože by museli dojíždět, důvodů je neuvěřitelně moc a za to dítě
nemůže. Mělo by mít šanci jít do základní školy, toto chceme omezit tím, že
ho na první třídu připravíme, tři roky ho sledujeme, podporujeme, dítě má
pedagogického asistenta, který je dlouhou dobu sleduje a pomáhá.“
Jak častá je péče, dohled?
„Pracovníci jsou na plný úvazek, naštěstí program je tak úžasně vymyšlený,
že i tito pedagogičtí asistenti jsou na plný úvazek. To znamená, že s nimi
můžou být každý den a můžou se nimi učit.
Co máme my navrch, je to, že v lokalitách máme terénní sociální pracovníky,
tudíž je tam dvojí zásah a to je hodně dobré, protože si myslím, že pokud
budou mít tuto dvojitou oporu, tak doufám, že nepůjdou do zvláštní školy a
že ustojí první tři roky na základní škole, protože první roky na základce
jsou důležitější, aby pak mohli prospívat dál.“
Čeho se týká druhý projekt sdružení Romodrom?
„Ten se týká vězeňství, dostali jsme projekt do Pardubic, kde budeme
v pardubické nemocnici, jedná se opět o terénní sociální práci, a následně,
to se teď připravuje, takže jen v krátkosti na to, mělo by to fungovat jako
ve Vinařicích, bude to na tři roky a pro tyto vězně se připravuje nový
projekt, kde by měli mít pracovní zařazení.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Děti vytvořily multikulturní výstavu s názvem Variace
V Domě národnostních menšin zahájili žáci základní školy Havlíčkovo náměstí
z Prahy 3, multikulturní výstavu s názvem Variace. Jedná se o fotografické a
grafické práce, malby a koláže. Zahájení vernisáže zpříjemnila chlapecká
romská skupina Black Trio. V průběhu výstavy si s ředitelkou Irenou
Meisnerovou povídal Robert Ferko.
Co říkáte tomu, že děti vytvořily právě tuto výstavu, tuto práci?
„Víte, já už jsem na to zvyklá, ale samozřejmě mám vždy velkou radost, když
se podaří, abychom mohli prezentovat práce našich dětí. Ještě bych chtěla
dodat, že je to i velká zásluha naší paní učitelky, která je skvěle vede,
vždy mám radost z výsledku.“
Vy jste naznačila, že to už je několikátá výstava. Zeptám se, jaké byly
výstavy v minulých letech, na co jste se soustředili, respektive na co se
soustředily děti?
„Asi bych nejvíce vyzdvihla výstavu na Hradčanském náměstí, kde to bylo
přínosem i pro děti, protože ony nejen že vystavovaly, ale vlastně se
pohybovaly na Hradě a musím říct, že pro naše děti je to výjimečná
příležitost, protože na Hrad se dostanou skutečně většinou jen se školou. A
ještě k tomu, když tam mohly vystavovat, tak to byl pro ně opravdový svátek,
a pro nás také.“
Jedná se tedy o multikulturní výstavu, na této výstavě se podílely děti
jak z majoritní společnosti tak z minoritní. Jaké jsou práce romských
dětí?
„Já jsem byla ohromně překvapená před léty, když naše paní učitelka dostala
v uvozovkách první zakázku pro děti, tak jsem se toho trošku bála, jak to
dopadne. To byla tenkrát kombinace ještě s fotografiemi, ale děti to tak moc
nadchlo, že vytvořily takovou bezvadnou partu a vlastně celou dobu se tím
teď zabývají, chodí na výtvarný kroužek u na fotografování a hrozně moc je
to baví a výsledky vidíte tady, myslím si, že jsou velmi pozitivní a mám
z toho velkou radost.“
Na co jsou podle vás romské děti třeba nadané, co je nejvíc baví?
„Jednoznačně hudba, tanec a teď můžu říct, že i k mému velkému překvapení
mají vztah k výtvarné činnosti, i k fotografování.“
Ptala jste se třeba děti, kde berou inspiraci pro své výtvory?
„Já si myslím, že nejvíce je inspiruje život, do svých výtvorů vkládají
prvky svého života, své kultury.“
„Jmenuji se Lucie Jurečková, chodím do osmé třídy. Zde jsem vytvořila
fotogramy, černobílé obrázky, které jsme vytvářely pod červeným světlem. Pak
tu mám ještě obrázek stromu a ještě nakreslené kamínky.“
Proč právě toto?
„Protože mám ráda přírodu, obdivuji všechno, co v ní je, zvířata, stromy,
prostě všechno.“
Co třeba pro vás znamená tato výstava, co vám to dává?
„Já si myslím, že tady můžeme ukázat, co v nás je, co nás baví a co máme
rádi.“
„Já se jmenuji Pavla Cinová, mám zde obrázek kytky jako člověka a práskací
ohňostroj.“
Jak dlouho trvala vaše práce, než jste to dala dohromady?
„Asi dvě až tři hodiny.“
Přijdou se podívat rodiče?
„Určitě se přijdou podívat, už to sice viděli, ale ještě se určitě přijdou
podívat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 19. února už patří historii. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|