Největší archiv dokazující hrůzy nacistických zločinů je druhým rokem
otevřen veřejnosti
V roce 2008 se pro veřejnost zpřístupnil největší světový archiv obětí
holocaustu i dalších nacistických zločinů v německém Bad Arolsenu. Archiv
Mezinárodní pátrací služby sloužil dlouhá léta jen pro potřeby Červeného
kříže. Teď může po osudech svých blízkých zapátrat každý.
Nekonečné seznamy židovských transportů, zatykače gestapa, nemocniční
záznamy. To je takříkajíc denní chleba, který už od 50. let "zakusuje"
Mezinárodní pátrací služba v německém Bad Arolsenu.
Jejím hlavním úkolem bylo slučování rodin, které se rozptýlily ve víru druhé
světové války. Od roku 2008 je mimořádný archiv čítající záznamy o více než
17 milionech obětí nacismu přístupný veřejnosti.
"Tady máme registr mužských vězňů z tábora Buchenwald. Složky jsou namačkané
jedna na druhou. Zkusíme jednu vyndat. Tady, podívejte, jedná se o
Francouze," otevírá jeden z mnoha lidských příběhů Rudolf Jost, ředitel
archivu, do kterého měl dlouhá léta přístup jen Mezinárodní červený kříž.
"Ano, důvody jeho uvěznění byly skutečně politické - máme tady červený
trojúhelník. Vidíme, že ho zatklo pařížské gestapo. Tady máme i soupis
oblečení, které měl na sobě: Jedny kalhoty, kabát, bundu a klobouk. Všechno
tu je velmi pečlivě zaznamenané," poodkrývá perverznost nacistické vražedné
mašinérie velezkušený archivář.
Upozorňuje i na zvláštnosti jazyka, který vrazi od stolu používali: "Tady
máme jmenné seznamy německých Židů, kteří byli z Berlína "evakuováni" vlakem
do Terezína. Tenhle výraz samozřejmě není z mojí hlavy. Všichni dneska dobře
víme, že to nebyla žádná evakuace, nýbrž deportace."
Archiv skrývá řadu dojemných příběhů
Jak Českému rozhlasu řekla mluvčí bad arolsenské instituce Kathrin Florová,
v archivu, který zaznamenává pátrání po zmizelých dětech, je spousta
dojemných příběhů.
"Zrovna nedávno jsme tu měli dotaz jednoho pána, kterého coby čtyřletého,
umístili rodiče na Ukrajině k jedné své známé, aby Němci nezjistili, že je
Žid. Ta paní ale zemřela a on se musel za války protloukat sám," vypráví
Florová.
Chlapec se podle ní potom s ukrajinskými nuceně nasazenými dostal do
Německa, kde až do konce války pracoval na jednom statku. Spojenci se pak
snažili zjistit, jak se hoch jmenuje, odkud pochází a jestli jsou jeho
rodiče ještě naživu.
"Bohužel nebyli úspěšní a chlapec se vystěhoval do Ameriky. Dnes ale víme,
že jeho otec válku přežil a do své smrti v roce 1952 žil v Anglii. Už se se
svým synem nikdy neshledal," uvedla.
Digitalizace a konzervace
Po celá dlouhá léta pomáhali zaměstnanci Mezinárodní pátrací služby hledat
osoby, které zmizely během válečného běsnění. Pomáhali i s žádostmi o
odškodnění, které podávali vězni koncentračních táborů nebo nuceně nasazení.
Teď se většinou zabývají dotazy vnuků a pravnuků obětí nacismu, kteří chtějí
vědět podrobnosti o osudech svých předků.
"Kromě zachování samotných informací prostřednictvím digitalizace, je pro
nás nesmírně důležité uchovat i papírové záznamy o obětech. Z nich se dnes
totiž často stávají čísla; statistické údaje v literatuře. Jména těm lidem
přitom už jednou nacisté vzali. V lágrech se vězni vyvolávali jen svými
čísly. My chceme zabránit tomu, aby se ze jmen stala zase jenom čísla. Proto
papírové záznamy konzervujeme," řekl Radiožurnálu ředitel archivu Rudolf
Jost.
Mezinárodní pátrací službě, která je známá pod anglickou zkratkou ITS, se už
podařilo zdigitalizovat 50 milionů kartotečních lístků. Teď se do digitální
podoby převádějí i další části zdánlivě nekonečného archivu, který hojně
využívá třeba jeruzalémské muzeum Jad Vašem.
Reportáž v archivu v německém Bad Arolsenu natočil berlínský zpravodaj ČRo
Jiří Hošek.
Poslouchejte zde
| 
V roce 2008 se pro veřejnost zpřístupnil největší světový archiv obětí
holocaustu i dalších nacistických zločinů v německém Bad Arolsenu. Archiv
Mezinárodní pátrací služby sloužil dlouhá léta jen pro potřeby Červeného
kříže. Teď může po osudech svých blízkých zapátrat každý.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články