Osvětim je připomínkou válečných hrůz i 65 let po osvobození
V těchto dnech si celý svět připomíná 65 let od osvobození nacistického
koncentračního tábora Osvětim, ve kterém zahynulo přes jeden milion osob. V
táboře po nich zůstaly tisíce osobních věcí. Dodnes se všechny konzervují a
restaurují.
"Můžeme říct, že tento kufr je zničený, ale už je v poslední fázi
konzervace. Už s ním nic dalšího dělat nebudeme a uložíme ho do sbírky,"
říká Aleksandra Palis, šéfka oddělení konzervace muzea v Osvětimi.
"Naším cílem není zkrášlovat osobní věci bývalých vězňů, pouze je
zabezpečíme před dalším rozkladem. Nedodáváme jim žádné nové prvky,"
doplňuje restaurátorka. "Informace nebo předměty, které souvisí s daným
vězněm, si mohou například jeho příbuzní prohlédnout nebo přečíst tady na
místě, ale vše zůstává u nás v muzeu," vysvětluje Miroslaw Maciaszczyk.
Procházíme několika sterilními místnostmi, všude kolem je moderní technika.
Pod průhlednou plachtou se ukrývá rozměrná malba - dílo nacistické
propagandy, které viselo v jedné z budov koncentračního tábora.
"Dostali jsme ho ve velmi špatném stavu. V budově, kde se našlo, bylo vlhko
a plíseň. Malba už se rozpadá, ale ještě ji zachráníme," věří paní Papis a
vede mne do další místnosti, kde hučí obrovský skener.
V botách schované dokumenty
"Přesnost, s jakou tento objektiv skenuje, je opravdu skvělá. Převádíme tady
do digitální podoby dokumenty, aby se zachovaly pro další generace
historiků," říká mi mladá expertka a vkládá pod skener další kus papíru.
"Toto jsou záznamy bakteriologických výzkumů, které prováděli esesmani pod
vedením Josefa Mengeleho na vězních v táboře," dodává.
"Často se během konzervace dozvídáme úplně nové informace. Nacházíme
například v botách schované dokumenty, které sloužily třeba jen jako jejich
výstelka, ale dnes mají velkou hodnotu," říká pan Miroslaw. "Jde o peníze,
kusy novin, osobní dopisy nebo testy z matematiky nejmladších vězňů,"
doplňuje expert.
Takových jako on tady pracuje dvacet. "Máme konzervátory papíru, kamene, dva
restaurátory výtvarného umění a specialisty na kov," vysvětluje mi paní
Palis a vysouvá mobilní nástěnku, na které jsou obrazy bývalých vězňů.
'Čtu dopisy bývalých vězňů'
"V Osvětimi zůstalo po vězních více než 6 tisíc nejrůznějších uměleckých
děl, ale také 80 tisíc párů bot, 4 tisíce kufrů, tisíce hrnků, desítky
kilogramů brýlí. "Máme tady nože, sítka na čaj, strojky na stříhání vlasů
anebo otvírače konzerv," popisuje mi předměty rozložené na stole
restaurátorka kovu.
Musí být náročné oddělit emoce od každodenní práce v muzeu v Osvětimi.
"Děláme s předměty, které se k nám dostanou. Nesnažím se pátrat po
detailech, ale někdy jde o příliš osobní věci, jako jsou třeba zubní
protézy," říká restaurátorka.
"Upřímně vám řeknu, že v takových momentech přestane člověk myslet na práci.
Někdy je potřeba držet si odstup, třeba když čtu dopisy bývalých vězňů,"
přiznává pan Miroslaw a bere do ruky další dokument, který je potřeba
zakonzervovat.
Osvětim je připomínkou válečných hrůz i 65 let po osvobození
Poslech příspěvku
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články