Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Koncem ledna si připomeneme Den obětí holocaustu a předcházení zločinům
proti lidskosti. Datum bylo vybráno podle toho, že 27. ledna 1945 byl
osvobozen Koncentrační tábor Osvětim. Ve smutné vzpomínce na holocaust se
vydáme do bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, odkud byla
většina romských vězňů deportována právě do Osvětimi.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
amari romani relacia „O Roma vakeren". Oven amenca, mukaha tumenge romane
giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
O budoucnosti bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu
U příležitosti 65. výročí osvobození Koncentračního tábora Osvětim se vydáme
do bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, který sloužil jako
místo nucené koncentrace moravských Romů. Prošlo jím přes 1300 osob, z nichž
většina byla deportována do Osvětimi. Na místě tábora dnes stojí rekreační
zařízení, které v prosinci odkoupilo ministerstvo školství. V areálu má
vzniknout památník obětem romského holocaustu a vzdělávací centrum. Stálou
expozici by mělo vytvořit Muzeum romské kultury v Brně a vzdělávací činnost
centra zajistí ministerstvo školství. S ředitelkou muzea Janou Horváthovou
hovořila Jana Šustová.
Jaké jsou s ním plány a jakou roli bude hrát muzeum?
„To je zatím otázka. Pokud já vím, tak ministerstvo školství snad v nedávné
době už tento areál, který byl do současné doby rekreačním zařízením,
vykoupilo a pokud to bude tak, jak se původně říkalo, tak ministerstvo
školství by areál mělo opravit nebo dobudovat pro účely vzdělávacího centra.
V tomto vzdělávacím centru by pak mělo spolupracovat s Muzeem romské
kultury, které by zde mělo zajišťovat odbornou lektorskou činnost právě ve
věci vzdělávání o romském holocaustu, ale nejen o holocaustu, ale vůbec
obecněji o dějinách a kultuře Romů. Naše muzeum už na konci roku 2008 dalo
zpracovat předběžnou studii, jak by toto vzdělávací centrum mohlo vypadat.
Studie je velmi povedená, pochází z dílny architektů Dvořáka a Klimetského,
je k dispozici, ministerstvo tuto studii také využívá. Je v ní plánovaný
objekt depozitáře pro naše muzeum a například i zárodky skanzenu, čili muzea
v přírodě, kde bychom ukázali vývoj typů romských obydlí. Uvidíme, jestli se
to podaří realizovat.“
Kde byste brali materiály nebo typy obydlí pro skanzen? Dali byste je
vyrobit nebo byste odněkud přivezli opravdové domy, třeba z osad?
„V podstatě dnes je na tvorbu skanzenu s romskými obydlími nejvyšší čas,
protože na Slovensku v současné době zanikají romské osady, které ještě
disponují stavbami s tradičními prvky a v současné době by ještě bylo možno
přenést některé stavby do takovéhoto skanzenu. V pozdější době už to budou
asi jen repliky, se kterými se samozřejmě také počítá.“
Co s týče sbírkových předmětů, budou také nějaké v Hodoníně u Kunštátu?
„Naše muzeum disponuje poměrně rozsáhlou sbírkou materiálů listinné povahy a
také sbírkou fotografií z doby 2. světové války nebo fotografií týkajících
se přímo Hodonína u Kunštátu. Co se týče trojrozměrných předmětů, tak toho
je velmi málo a také jsou to spíš nějaké repliky, ale naše expozice, která
obsahuje sál o holocaustu, ukazuje také část těchto materiálů a není toho
málo.“
Židovští vězni posílali z koncentračních táborů domů nějaké předměty,
třeba vyšívané kapesníčky, jsou takovéto doklady také od romských vězňů
koncentračních táborů?
„U Romů to je specifické, tady není zachováno vůbec nic, protože Romové
zaprvé nedostávali balíčky, protože neměli od koho a ani nikomu nic
neposílali, protože také neměli komu. To byl také důvod, proč Romové
prakticky moc z těchto koncentračních táborů neutíkali, protože neměli kam,
oni měli jedinou možnost pohybovat se v lesích, ale nikdo nikde je už
nečekal, rodiny byly úplně zlikvidované, odeslané do Osvětimi. Na svobodě
Romové nikoho neměli, zázemí neexistovalo, takže Romové neměli co komu
posílat. Existují třeba kresby bývalých vězňů z Letů nebo z Hodonína, ale to
jsou kresby poválečné, kdy oni vzpomínali, jak to tam vypadalo, ale i toho
je velmi málo.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romská kultura je naše česká world music, world kultura
Když něčemu nerozumíte, komunikujte a poznávejte srdcem - intuicí,
chcete-li. Ten, kdo tohle umí a navíc čerpá ze svých dlouhodobých
posluchačských znalostí, má rád Romy i romskou hudbu, nám poskytl rozhovor
na téma „Romové a hudba“. Bývalého šéfa kultury ČT Otakara Svobody, dnes
dovozce kultury z Polska, moderátora na Vltavě a šéfa nově vznikajícího
internetového časopisu s názvem OUT, se Iveta Kováčková zeptala.
Jak hodnotíte romskou kulturu u nás?
„Romská kultura je naše česká world music, world kultura, kultura, která
vychází z kořenů, je to vlastně jediná autentická, podle mého názoru,
tuzemská kultura. A co se týče muziky, tak si myslím, že kořeny už tam jsou
tak dávné, že romské muzika je svá, zatímco v české lidové muzice je patrný
vliv Němců. Romská muzika má šanci proniknou přes hranice, je
konkurenceschopná a kdyby se toho ujalo ještě víc schopných manažerů, tak si
myslím, že by se vedle indické, africké, japonské hudby prosadila.“
Kdybyste měl být konkrétní, můžete jmenovat některé seskupení, které se
vám líbí?
„Jsou kapely, které jsou podle mě výborné a to jsou ty, které jsou své a
nenapodobují slavné balkánské kapely, kterých je hodně a které mají vysokou
popularitu. Hodně dobrá kapela je Gulo čar, tolik mě neberou Gipsy.cz, i
když cítím, že to myslí a vážně a upřímně, že to je velmi dobře udělaný
marketingový tah, který nebyl marketingovým tahem, prostě to tak vzniklo.
Eva Bittová, ta není etnická Romka, to znamená, že ona muziku dělá už dost
odlišně, ale je nejslavnější česká Romka. Její sestra hraje zdánlivě čistě
romskou hudbu, ale tam mi chybí srdce, tam ho necítím, přesto že má romské
muzikanty. Já si myslím, že romská muzika je u nás tak trošku stranou
všeobecné pozornosti, ona tomu ve své době hodně pomáhala Zuzana Navarová,
dokud ještě žila, tím, že poutala pozornost na tuto oblast, používala trošku
některé postupy, malinko byla Romka, ačkoliv nebyla Romka. Měla v kapele
Mária Biháriho, tam si myslím, že to bylo také hodně silné, takové ovlivnění
zvenčí.“
Jsou podle vás Romové schopni exportu do ciziny?
„Pravidelně nejezdím na festivaly etnické muziky, jak to dělají někteří
lidé, kteří se o tuto oblast zajímají. Já jsem byl jednou na Womadu,
festivalu, který organizuje v Anglii Peter Gabriel, a tam na mě zapůsobila
jedna věc, všechny kapely, které tam hrály - a byli to slavní muzikanti, tak
právě tím velkým mícháním, jak už se všichni znají, byli tam Indové,
Pákistánci, Japonci, Afričani, Američani a jiní, tak paradoxně, jak byli
všichni promíchaní, tak jejich hudba zněla podobně. Takže já si myslím, že
kdyby tam přišla čistě romská kapela bez afektů, které má pro mě balkánský
proud, tak že by uspěla.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Neúměrné množství romských dětí se vzdělává v základních školách praktických
Podle Amnesty International jsou u nás romské děti neúměrně často zastoupeny
v bývalých zvláštních školách, kterým se dnes říká základní školy praktické
a vyučuje se v nich podle školního vzdělávacího plánu pro žáky s „lehkým
mentálním postižením". V některých částech České republiky prý romské děti
tvoří více než 80 procent žáků těchto škol. Výzkumníka Amnesty International
pro Evropu a Střední Asii Fotise Filippou pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
Jaká konkrétní doporučení dává Amnesty International České republice pro
zlepšení situace romských dětí ve školách?
Na úvod bych rád zmínil, že ministerstvo školství už podniklo pozitivní
kroky v otázce vzdělávání romských žáků. Nicméně Amnesty International věří,
že je potřeba provést hlubší změnu a zavést silnější opatření, která k ní
přispějí. První doporučení pro českou vládu je zmrazit pro školní rok
2010/2011 přijímání žáků do praktických škol a zároveň se důkladně zamyslet
nad tím, zda je opravdu zapotřebí mít oddělený systém vzdělávání pro děti s
lehkým mentálním postižením. Dále věříme, že je zapotřebí, aby vláda v
zákoně jasně ustanovila konkrétní opatření, která povedou k desegregaci
systému vzdělávání a vytvořila plán s jasnými ročními cíli, které povedou k
desegregaci romských žáků v systému vzdělávání. A do třetice Amnesty
International doporučuje, aby česká vláda okamžitě v systému školství
vytvořila podpůrná opatření, která romským žákům pomohou plně se začlenit do
života běžných základních škol a tam plně rozvíjet svůj potenciál.
Máte také nějaká doporučení ohledně romských žáků, kteří již na praktických
školách studují, nebo jste se zaměřili jen na děti, které do školy teprve
půjdou?
Jsme si vědomi toho, že k tomu, aby změna proběhla komplexně a týkala se
všech žáků, je samozřejmě zapotřebí komplexního přístupu ze strany českých
úřadů. Kromě těch doporučení, která jsem zmínil, vítáme opatření, která
ministerstvo školství chce podniknout a která souvisí se zlepšením úrovně
výukového a vzdělávacího plánu na praktických školách, aby tedy i žáci,
kteří na nich studují, mohli plně rozvinout svůj potenciál. My v současné
době věříme, že je zapotřebí, aby úřady jasně poukázaly na všechny žáky,
kteří nemají být umístěni na praktických školách, kteří tam byli umístěni
chybně, a zajistit, aby tito žáci byli přemístěni na školy běžné a došlo k
jejich plné integraci.
Jaké jsou podle Vás důvody toho, že tolik romských žáků přichází do
praktických škol?
Většinou to souvisí s faktem, že běžné základní školy často nejsou
dostatečně připraveny a ochotny poskytnout dostatečnou podporu romským dětem
ze sociálně znevýhodněného prostředí. Často se stává, že potřeby žáků nejsou
dostatečně naplněny, oni přestanou stíhat při výuce a učitelé potom dojdou k
závěru, že ten běžný vzdělávací proud pro ně není vhodný. Dalším důvodem je
systém hodnocení, na jehož základě jsou hodnoceny studijní předpoklady žáků.
Ten systém není úplně správně nastaven, nezohledňuje kulturní a jazykové
rozdíly, které tito žáci vykazují. A také někdy dochází k diskriminaci, jsou
zde patrné diskriminační postoje, může to být i na straně pracovníků, kteří
provádí samotné testování, na jehož základě potom žáci končí v separovaných
školách pro děti s lehkým mentálním postižením. Třetím důvodem je
informovanost romských rodičů, kteří si nejsou vždy dostatečně vědomi
následků, které umístění jejich dětí na základní školu praktickou má. Ty
školy mají v názvu základní škola a oni tím pádem mnohdy netuší, že to bude
mít takové důsledky, jaké to má. A často také nemají příliš na výběr,
protože mají variantu praktická škola anebo škola běžná, kde ale ty děti
čelí diskriminaci.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Kanada vážně zvažuje znovuzavedení víz pro Maďarsko. Důvodem je narůstající
počet žadatelů o azyl v Kanadě a to především z řad maďarské romské
komunity. Kanada zrušila víza pro Maďary na jaře roku 2008, počet žadatelů o
azyl se ale podle kanadských médií po tomto datu postupně zvyšoval. Zatímco
před dvěma lety žádalo o azyl 20 až 40 Maďarů, koncem minulého roku prý
počet žádostí dosáhl měsíčně až dvou stovek.
Lidovecká frakce v Evropském parlamentu, která je vůbec největší, nechce,
aby Maroš Šefčovič kvůli údajným protiromským výrokům odstoupil z
kandidatury na slovenského eurokomisaře. Při jeho slyšení příští týden ve
Štrasburku však bude žádat další vysvětlení jeho postojů. Zároveň bude
chtít, aby v nové Evropské komisi zviditelnil problémy romské komunity a
dalších menšin.
Konference věnovaná romským ženám a televizní diskuse poukazující na
„romafobii“ budou letos hlavními body v úsilí Rady Evropy upřít pozornost
mezinárodních společenství k otázkám antiromství. Konference romských žen, v
pořadí už druhá, se konala v řeckých Aténách a dalšími akcemi, které
následují, budou konference v Oxfordu a Štrasburku věnované romským zájmům.
Až do 21. března potrvá autorská výstava ze sbírek Muzea romské kultury v
Brně u příležitosti 40. výročí založení Svazu Cikánů-Romů. Výstava souhrnně
popisuje, dokumentuje a široké veřejnosti představuje činnost této významné
romské organizace. Od svého založení v roce 1969 usilovala všemi směry o
uchování romské svébytnosti. S postupující normalizací však byl svaz v roce
1973 zásahem státu zrušen.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Základní škola na pražském Havlíčkově náměstí uplatňuje osobní přístup k
potřebám jednotlivých žáků
Nevíte na jakou základní školu přihlásit své dítě? Zkuste třeba základní
školu v Praze 3 na Havlíčkově náměstí. V rámci vzdělávání dětí s různým
stupněm nadání tam uplatňují osobní přístup k potřebám jednotlivých žáků.
Škola nabízí vzdělávání v multikulturním prostředí a řadu let se zabývá i
vzděláváním žáků ze znevýhodněného prostředí. Vytvořila pro ně komplexní
výchovně vzdělávací program. Škola každoročně otevírá i přípravný ročník, ve
kterém se připravují děti předškolního věku pro úspěšný vstup do 1. třídy.
Se žáky a s ředitelkou školy Irenou Meisnerovou si povídal Jan Berousek.
V čem je jiná základní škola na Žižkově než ostatní školy?
„Je tu hodně Romů.“
„Je stejná.“
„Je to tu lepší, není to tu jak na jiných školách, můžete si tady dělat, co
chcete, ne jak někde jinde.“
„Je to tady určitě lepší než na jiných školách.“
Je tu nízkoprahový klub, chodíš do něj často?
„Ano.“
Paní ředitelko, mě by zajímalo, v čem je výjimečná základní škola na
Žižkově?
„Nevím, jestli se dá říct, že je výjimečná, ale v každém případě vzděláváme
velké procento romských dětí a myslím si, že se nám to i daří. Máme zhruba
kolem 140ti romských dětí na základní škole a navíc tu máme střední
soukromou školu, jejímž ředitelem je pan doktor Ščuka a pronajímáme třídy
této škole s tím, že naši učitelé tam učí a dělají tam i pedagogický dozor.“
Jsou tu pedagogičtí asistenti, k čemu slouží?
„Asistentů máme pět a v současné době a pomáhají překonávat dětem obtíže se
vzdělávání a také překonávat handicap romských rodin, pro které ještě
vzdělávání není prioritou.“
Ti pedagogičtí asistenti jsou Romové?
„Snažíme se, aby to byli Romové, dokonce jsou mezi nimi i naši bývalí žáci.
Trvalo chvilku, než získali důvěru romských rodičů, ale v okamžiku, kdy
důvěru získali, tak si myslím, že jsou velkým přínosem pro komunikaci s
romskými rodiči i pro výuku a pro pomoc učitelům, kteří si zvykli. Přiznám
se, že úplně z počátku, to bylo asi v roce 1996, byly nějaké problémy,
protože učitelé nebyly zvyklí pracovat s romskými asistenty, nevěděli, co po
nich mají požadovat, ale v současné době už několik let je to bez problému.
Kdybychom jich měli devět, tak všechny uplatníme, protože se o ně učitelé
skoro perou.“
Co musí udělat člověk, kdyby měl zájem o práci pedagogického asistenta u
vás na škole?
„V první řadě musí mít čistý trestní rejstřík, musí mít dokončené základní
vzdělání a potom musí absolvovat kurz pro asistenty učitele, který není
jednoduchý. Řekla bych, že rok od roku je náplň kurzu složitější. Pokud ti
asistenti vystudují, tak mají základní orientaci v pedagogice pro práci s
dětmi.“
Jaká je docházka romských žáků do základních škol, je v něčem jiná než u
žáků neromských?
„Musíme je naučit chodit do školy od počátku, což není jednoduché, protože
vzhledem k tomu, že vzdělávání není v rodinách zakořeněno, tak když dítě
řekne, že nechce chodit do školy, tak ho rodiče většinou do školy nepošlou.
Takže my se musíme snažit děti získat pro školu a přes ně teprve dostáváme
do školy rodiče. Když dítě hodně do školy nechodí, tak se snažíme to řešit
hned na počátku, nenecháváme to rozjet a hned tam pošleme asistenta nebo
tam jde třídní učitelka a zkoušíme si s rodiči promluvit a více méně je
donutíme, aby do školy chodili.“
Je běžné, že na školách je pedagogicko-psychologická poradna. A co je u
vás ještě výjimečné? A zajímavý je také nízkoprahový klub.
„Ano, obě ty věci velmi přispívají ke vzdělávání dětí. My máme tu výhodu, že
máme na škole přímo poradenské centrum, ale je to zase trošku naše zásluha,
protože to je v rámci projektů, kde se nám podařilo zbudovat poradenské
pracoviště, kde máme školního psychologa, speciálního pedagoga, preventistu
pro volný čas a ještě výchovného poradce, takže si myslím, že po této
stránce jsme vybaveni velmi dobře. A nízkoprahový klub zase vznikl náhodou -
prvního půl roku se tu v podstatě volně po škole pohybovaly děti, které
chodily do klubu a my jsme do toho nemohli zasahovat, ale pak jsme našli
nějaký způsob komunikace a teď už na něj nemůžeme dopustit, protože mimo
naše aktivity jsou tu ještě aktivity R-Mostů, se kterými spolupracujeme a
klub je částečně hrazen z projektu adaptabilita, který máme společný, a tím
jsme i velmi rozšířili aktivity pro rodiny i pro děti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S Renatou Berkyovou o poezii i životních cestách
Romové v Česku je nový pořad o životě známých i úplně obyčejných lidí
romského původu, který můžete slyšet každý týden v našem O Roma vakeren. V
dnešním prvním díle vám Robert Ferko představí pětadvacetiletou Renatu
Berkyovou, která pochází ze Slovenska z Rimavské Soboty. V roce 2006 se
například zúčastnila soutěže o literární cenu české romistky Mileny
Hübschmannové, kde vyhrála 1. místo v kategorii poezie.
Pocházíte z tradiční romské rodiny?
„Myslím si, že ano, ale moji rodiče jsou velmi liberální v mnohých ohledech.
Mám ještě bratra, který je teď v prvním ročníku vysoké školy
umělecko-průmyslové.“
Jak vzpomínáte na svoje dětství na Slovensku?
„Vzpomínám si, že na základní škole i na gymnáziu jsem byla jediná Romka,
ale nijak mi to nevadilo. Na základní škole to byl trochu problém, ale na
střední spíš nepřímo v tom, že jsem brzy zjistila, že nebudu muset být
stejně dobrá jako spolužáci, ale ještě mnohem lepší.“
Proč jste se rozhodla přestěhovat ze Slovenska do Čech?
„V první řadě kvůli studiu na vysoké škole.“
Před pěti lety jste přijela do Prahy, není to těžké?
„První roky to bylo velmi těžké, protože jsem různě bydlela u rodiny, nikdy
jsme nebyla ve svém, sice to byla rodina, ale člověk se cítí trošku nesvůj.
Ale když člověk něco chce, tak se musí otrkat a musí se sebou něco udělat.
Hledala jsem práci, hledala jsem jí velmi těžko, protože mám špatné
zkušenosti při přijímání do práce.“
Jaké problémy?
„Vzpomínám si na jeden nepříjemný zážitek, když jsme žádala o práci v
drogerii, nebylo to sice v Praze, bylo to v Lounech, to už jsem byla
studentka vysoké školy oboru romistika, žádala jsem tam alespoň o brigádu,
oni si vyžádali k životopisu fotku, tu jsem jim dala a nakonec mě nevzali.
Po dalším měsíci opět dávali inzerát, že přijmou brigádnice, tak jsem jim
znovu asi dvakrát posílal životopis a nikdy mě nevzali. Z toho jsem byla
velmi zklamaná a občas jsem přestávala věřit, že to má smysl studovat, když
vás nikdo nevezme ani do obyčejné drogerie jako prodavačku.“
V současné době v Praze studujete romistiku, jak vás to baví?
„Hodně mě to chytilo, protože jsem zjistila, že sice pocházím z tradiční
rodiny, ale spoustu věcí nevím o vlastní historii a jazyku, takže mě to
hodně baví.“
Co patří mezi vaše záliby?
„Salsa, které se věnuji už tři roky, to mi zabírá asi nejvíc času.“
Tanec děláte profesionálně?
„Ne, dva roky jsem chodila na výukové kurzy a poslední rok jsme měli takovou
taneční skupinu, to jsme byli i párkrát vystupovat, ale teď už méně.“
Píšete básně romsky?
„Každý si pod pojmem básně představí něco jiného, ale určitě se snažím
tvořit.“
V současné době děláte velmi zajímavou práci, jaká to je?
„Momentálně pracuji jako terapeutka v chráněné dílně, v které jsou klienti s
duševním onemocněním. Klienti vyrábějí výrobky, které potom prodáváme v
obchodě, takže částečně vedu i ten obchod.“
Co si tam lidé například mohou koupit za výrobky?
„Jsou tam nejrůznější výrobky ze skla, konkrétně moje dílna je textilní,
vyrábí výrobky z ovčí vlny, také šijeme různé textilní hračky, potom jsou
tam předměty z papíru, pletené košíky.“
Chystáte se do Bulharska, co tam budete dělat? Jedete tam na celý rok.
„Budu tam kupodivu studovat angličtinu, je to na americké univerzitě, budu
tam s dalšími osmnácti lidmi ze států Evropské unie.“
Čemu byste se chtěla jednou věnovat?
„Stále mě ještě neopustila myšlenka učit, takže buď se budu věnovat
pedagogice nebo působit dále v oblasti, která se zabývá Romy v politické
oblasti.“
Je něco, co byste chtěla změnit ve svém životě?
„Aby moje rodina, moje rodiče bydleli se mnou, se mnou a s bratrem, protože
to je hodně těžké, když bydlíte takto daleko od rodiny a můžete tak dvakrát
za rok jet na Slovensko na pár dní, to je moje velké přání, abychom byli
jako rodina pohromadě.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 15. ledna už patří historii. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|