Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V dnešním pořadu už začneme ladit na notu Vánoc, takže se hned v jeho úvodu
vydáme na putování k Betlému. Dnes si uvaříme takzvané Marikľe paněha, a co
to je, to se dozvíte v dalším díle našeho kulinárního koutku.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Pozvánka na putování k Betlému v Dobré Vodě u Toužimi
Dva dny před Štědrým dnem se můžete s Romy i jejich přáteli vydat na
putování k Betlému, které se uskuteční v Dobré Vodě u Toužimi.
Organizátorem putování je občanské sdružení Český západ, které na Toužimsku
pracuje v sociálně vyloučených komunitách. Výkonnou ředitelku sdružení Janu
Kosovou pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
Blíží se Vánoce, vy jste vždy pořádali v Českém Západě Putování k
Betlému, bude se letos opět opakovat a chystáte ještě něco jiného?
„Určitě se bude opakovat, to už je taková tradice, které se nechtějí ani
lidé z vesnice, ani naše návštěvy a přátelé vzdát. A naopak návštěv přibývá,
takže už se nám hlásí, kdo přijede. Letos i paní Hynková a Česká televize,
protože si chce udělat první snímek z těch dalších, které budou následovat v
dalším roce. Letos jsme se rozhodli, že živý Betlém trošičku obohatíme, ale
já to nemůžu takhle prozradit, protože to už by ty návštěvy čekaly a my
potřebujeme, aby nejdříve kolem toho překvapení prošly a neviděly ho a až
teprve na zpáteční cestě ho zahlédli.“
Kdy mohou návštěvy přijet, aby viděly toto překvapení?
„K živému Betlému budeme putovat 22. prosince, sejdeme se před Českým
západem v 17 hodin a potom budeme už společně putovat. A je důležité se
hodně obléknout.“
Vy jste na takovém zvláštním duchovním místě, protože kousek od Českého
západu je klášter trapistů, určitě je vaše práce podpořena i modlitbami
bratří trapistů. Co byste popřála Romům k Vánocům, k tomuto křesťanskému
svátku, sama jako věřící člověk.
„Zaznívá mi ‘jako věřící člověk‘, a mě ještě více mi zaznívá ‚jako člověk‘ a
to je i to, o co my se hodně v Dobré Vodě snažíme, aby opravdu všichni,
kteří tam žijí a tím nemyslím jen Romy, ale i ne-Romy, aby mohli stále více
být jako lidé. A já mám tu zkušenost, že to jde velmi dobře a že to každému
člověku chutná, být víc člověkem, poznávat své možnosti i jiné možnosti, a
tím myslím, že nejsem na světě sám, že jsem se tu sám neobjevil. Takže já
bych jim určitě přála, aby stále více byli, byli šťastní a svůj život mohli
naplňovat podle toho svého zdroje, který mají v sobě, ale i někde jinde.“
Když ještě hovoříme o Vánocích, máte kolem sebe hodně věřících lidí, bude
třeba na Vánoce nějaká mše v Dobré Vodě na Štědrý den nebo během dalších
svátků vánočních?
„Určitě bude, protože k nám se asi před měsícem opět přistěhovali bratři
obláti. I když my máme blízko bratry trapisty, ale ti nikdy neslouží v Dobré
Vodě, ti jsou jen v klášteře a tam samozřejmě bohoslužby jsou jedna za
druhou, takže někteří lidé z Dobré Vody jezdí do kláštera trapistů. Ale
protože my máme v Českém západě také kapli, tak k nám jezdí kněz odjinud,
ale protože se k nám opět přistěhovali bratři obláti, kteří budou mít na
starost také Dobrou Vodu, tak určitě během vánočních svátků budou mít
bohoslužbu i u nás v kapli, protože to jsou vlastně naši blízcí přátelé.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zdeněk Kratejl
V Čechách je spousta romských umělců, o kterých nikdo neví. Dnes vám
představíme jednoho z nich. Pochází z Poděbrad ze šesti dětí a v současné
době bydlí v Kolíně, kam se přiženil. Jako zvukaře a hudebníka si ho svou na
romské festivaly, zábavy a svatby. Za Zdeňkem Kratejlem, se vydal Jan
Berousek.
Kam sahají vaše kořeny, když si vzpomenete na vaše dětství, na maminku,
na tatínka, byli také muzikanti?
„Můj otec byl velice dobrý harmonikář, působil v Libici nad Cidlinou, tam
byli velice dobří harmonikáři. Otec byl světského původu, jak se tomu říká,
pocházel z boxerské rodiny, kde byli Stehlíkovi, Kaplanovi, v 50. letech,
boxovali za Modrou hvězdu Uhelné sklady Praha. Trénoval své synovce, teď už
to jsou lidé v letech, ale v té době, v 50. a 60. letech to byli vynikající
boxeři. Můj dědeček, tatínek otce byl také muzikant, hrál na citeru a hrával
na havajku a já jsem vlastně podědil jako jediný harmonikář z rodiny
harmoniku po otci.“
Založil jste několik romských kapel, hrají tradiční romskou muziku nebo
skládáte nové melodie a písničky?
„Hrajeme většinou romskou muziku, hlavně čardáše. Založil jsem první kapelu
s názvem Inter Suno, já tomu říkal team snů, protože suno je cikánsky sen.“
Vyšlo vám nějaké CD?
„Vyšly nám dokonce dvě kazety, jednička a dvojka. Tato kapela, protože dvěma
hráčům v jednom roce zemřeli rodiče, padla. V současné době je rozebraná na
dvě části, druhá kapela se jmenuje Gipsy Tuči. S název Gipsy Tuči se nám
stalo to, že jeden z muzikantů se jmenuje Ivan Kakul a byl hrozně tlustý. V
cikánské rodině má každý přezdívku, já mám také přezdívku, mně se říkalo
Lajny.“
Co to znamená Lajny?
„To je od cikánského langač, což je pochroumaný člověk, protože já jsem
utrpěl opařeninu těla prvního stupně jako malý, tři roky jsem byl o berlích,
čtyři roky na vozíku, tak mi říkali langač. Název Gipsy Tuči tedy vznikl
tak, že Ivan byl hrozně tlustý a říkali mu doma tučňák a já jsem to zkrátil
na Gipsy Tuči. Třetí kapela se jmenovala Terne čhave, mladí hoši, tato
kapela se ode mě trhla, hraje teď sama.“
Má s nimi něco společného kapela Terne čhave z Hradce Králové?
„Ne, vůbec ne. To je jen shoda názvů, protože kapel s názvem Terne čhave je
spousta, i na Slovensku, třeba i v Praze, v Trutnově, v Hradci, s nimiž
nemají nic společného, v současné době ale tato kapela moc nefunguje.
Kapela, s kterou v současné době jezdím, tak to je právě Gipsy Tuči.“
Jak se váš syn dostal k muzice a na co hraje?
„Já jsem koupil saxofon, já na něj neumím, neznám ho, a syn byl úplný
antitalent, do svých dvanácti let nevěděl o muzice nic. Musím vám říct, že
prvních osm měsíců bylo nepříjemných, to byly takové zvuky, že jsem tenkrát
utíkal z domu. Chodil se učit k Bohoušovi Červeňákovi, ten mu ukázal veškeré
základy, jak by měla hra na saxofon vypadat, v čem spočívá. Po osmi měsících
vyloudil ze saxofonu první pořádný tón, vyšel první akord a já jsem si řekl,
že tam se něco děje. Za dalších devět měsíců pak hrál už na zábavě v
Nymburce.“
Kolik mu bylo let?
„Bylo mu necelých 14 let. Dalo by se říct, že byl samouk.“
Hraje také romskou muziku, na jaké nástroje umí?
„Hraje na harmoniku, na tu se naučil hrát během jednoho měsíce. Jak vám
říkám, úplný dar od Boha, jakmile to prolomil u saxofonu, tak se v něm
objevil talent a je to teď vynikající muzikant.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Tradiční romská jídla ]=
Jak se vaří Marikľe paněha
Jídla, která vařili předkové Romů, nechybí ani dnes na stole romských rodin.
Jsou to pokrmy velmi chutné a syté. Jednou z žen, která dodnes vaří své
rodině opravdu tradiční romská jídla, je paní Gorolová. Právě za ní se vydal
Robert Ferko, aby zjistil jak se vaří a co to vlastně jsou Marikľe paněha.
Proč se to jmenuje Marikľe paněha? Co to znamená v překladu do češtiny?
„To znamená, že to jsou placky s vodou.“
Takže příprava bude jednodušší?
„Ano, je to hodně rychlé jídlo, je to levné a je to i zdravé.“
Děláte ráda tyto placky, děláte je často?
„Často je nedělám, protože děti už mám dospělé, každý bydlí už ve svém.“
Patří to mezi tradiční romská jídla?
„Romská nejstarší placka, já si myslím, že je určitě starší než jiné placky,
protože je jich víc druhů a já je všechny znám. Tato placka je z nejstarší
doby.“
K čemu se mohou tyto placky použít?
„Tatínek to jedl k polévce nebo k vařenému masu, třeba bůček s kuřetem,
maminka vždy toto dělala dohromady.“
Kde vůbec Romové brali mouku, aby si mohli udělat za dávných časů právě
takovouto placku?
„Byli nadaní, uměli hrát na cokoliv, co měli při ruce, jestli to byly housle
nebo basa. Chodili po vesnicích k sedlíkům, tam jim zahráli a za to dostali
třeba mouku nebo někdy vajíčka.“
Tak mě napadá, jestli se do těchto placek dá přidat vajíčko?
„Ne, nedá.“
Co si připravíme, abychom si udělali takovéto placky?
„Půl kila mouky, hrubou nebo polohrubou, půl litr vody, 120 g másla,
připraví se tál na sporák, pak se připraví vál. Půl kila mouky vysypeme na
vál, přisolíme, půl litr vody, v mouce uděláme dolík, do kterého nalijeme
vodu a smícháme těsto dohromady. Vyválíme, co nejslaběji to jde.“
A pak jen pokládáme na rozehřátý tál?
„Ano. Pak si rozehřejeme máslo a dáme si vodu do konvice převařit.“
Připravíme si mísu, do té pak dáváme teplé placky.
„Ano, když jsou upečené, a pak si je trháme tak podél prstu.“
Co uděláme s vodou v konvici?
„Tu přelijeme na placky, spaříme je. Potom si vezmeme pokličku do ruky, a
vodu z placek scedíme pomocí pokličky. Teď vezmeme to rozehřáté máslo a
zalijeme placky, promícháme a můžeme podávat. Přeji vám dobrou chuť.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Nejvíce diskriminovanou menšinou ve státech Evropské unie jsou za poslední
rok čeští Romové. Tvrdí to zveřejněná studie Agentury EU pro základní lidská
práva na základě rozhovorů s 23 tisíci přistěhovalců a příslušníků etnických
menšin. Vysoká míra diskriminace Romů panuje podle agentury také v Maďarsku,
v Polsku a v Řecku.
Ministryně školství Miroslava Kopicová schválila odkoupení rekreačního
areálu v Hodoníně u Kunštátu, kde za druhé světové války sídlil internační
tábor pro Romy. V areálu vznikne památník obětem romského holocaustu a
vzdělávací centrum. Stálou expozici by mělo vytvořit Muzeum romské kultury v
Brně a vzdělávací činnost centra zajistí ministerstvo školství.
Obecně prospěšná společnost Dům romské kultury chce v mosteckém sídlišti
Chanov obývaném Romy a nepřizpůsobivými lidmi vybudovat centrum vzdělávání
a volnočasových aktivit. Vzniklo by ve zdevastovaném objektu bývalého
nákupního střediska. Cílem projektu je umožnit obyvatelům Chanova doplnit si
vzdělání a kulturně, společensky a sportovně se vyžít bez nutnosti dojíždění
mimo sídliště.
Podpora konkrétních jedinců a rodin je jednou z hlavních myšlenek strategie
boje proti sociálnímu vyloučení. Ministr pro menšiny a lidská práva Michael
Kocáb ji na jednání vlády předal ostatním ministrům. Strategie počítá se
snahou o větší zapojení romských dětí do základního školství, podporu
rozvoje funkční gramotnosti a pomocí Romům nalézt zaměstnání.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vánoce ve vzpomínkách zpěvačky Eliny Machálkové
V následujících minutách se vydáme do doby před 2. světovou válkou a budeme
si povídat o oslavách Vánoc v rodině paní Emilie Machálkové. Tato zpěvačka
se narodila v rodině Romů usedlých na Moravském Slovácku už čtvrtou
generaci. Více Jana Šustová.
Elina Machálková se narodila v roce 1926 ve Svatobořicích u Kyjova. V
sedmi letech se s rodinou odstěhovala do Nesovic, ale na prázdniny, na
svátky, i na Vánoce jezdila k babičce a k dědečkovi do Svatobořic.
„Na Štědrý den večer kolem páté byla večeře, ale nebyl kapr, na to chudí
lidé neměli. Vím, že moje babička, na Slovácku se říkalo stařenka, upekla
vánočky, vánočky se mazaly medem a pil se k tomu většinou lipový čaj. A bylo
to takové krásné, pod stromečkem nebyly dárky, ale byl ozdobený papírovými
barevnými řetězy, byly tam pozlacené ořechy a malá panenská jablíčka. V pět
hodin se povečeřelo, když už byla tma, vždy bylo hodně sněhu. Naše stařenka
nás oblékla, aby nám nebyla zima, a chodili jsme dům od domu koledovat,
zpívat.“
Na koledu chodily úplně všechny děti, nejen ty z chudých rodin.
„To byla taková krása, když se neslo z různých koutů vesnice zpívání, a
dostávali jsme většinou od chudobnějších kousek vánočky, měli jsme takové
plátěné kabely, které nám stařenka ušila, dostávali jsme také křížaly,
sušené ovoce i peníze. Od bohatších, jako byl pan ředitel nebo pan starosta,
jsme dostávali i cukroví, nebo 50 haléřů nebo korunu. Bylo to moc kouzelné,
tenkrát jsme měli dovoleno být vzhůru až do půlnoci, takže jsme se vrátili
až pozdě promrzlí, ale měli jsme radost z toho, co jsme vykoledovali. Pak
jsme mohli být vzhůru až do půlnoci, kdy se troubilo. To bylo tak nádherné,
jak se po celé vesnici neslo troubení, a tím vlastně skončil Štědrý den a
začal druhý svátek vánoční.“
Na Hod Boží vánoční všichni chodili do kostela.
„Brzy ráno šla naše stařenka do kostela, vrátila se v osm a muži a děti šli
do kostela na desátou. Přišli jsme z kostel a už bylo navařeno. Tradiční
romské jídlo, to jsme měli moc rádi. Většinou byly doma slepice, takže se
zabila slepice a udělala se slepičí polévka. Byla třeba vykrmená husa nebo
vepřové maso, to se upeklo a zelí. Nedělaly se knedlíky, ale tzv. tašky. Do
dneška si na ně vzpomínám, jak to bylo dobré a bohužel jsem se to nenaučila
dělat. To mě moc mrzí.“
Ale přeci jen si Emilie Machálková recept na tašky trochu vybavuje.
„Vím, že stařenka vyválela těsto jako na nudle, ale to nebylo nudlové,
nevím, jaké těsto to bylo. Upražila na husím sádle krupici, tím to celé
potřela, dala tam vepřové škvarky, rozdělala šafrán a celé to pokropila,
smotala, udělala jakoby takový věnec a vařila to v utěrce nad párou. Pak to
dala na talíře, nakrájelo se to jako knedlíky a to se jedlo k zelí. Dělala
se také šafránová omáčka a k tomu se jedlo vařené slepičí maso a tyto
tašky.“
Při svátečním obědě se sešla celá velká rodina.
„Tradice Romů byla, že měli velký stůl, který se rozložil, do čela zasedl
stařeček a všichni ostatní dokola. Stařeček se cikánsky pomodlil, my všichni
potichu s ním, sedlo se a první musel dostat polévku na talíř otec, který
byl hlavou rodiny. A pak ti ostatní. Bylo to takové sváteční, krásné, Vánoce
byly nádherné.“
Také svátek svatého Štěpána se v rodině Eliny slavil.
„Maminčin starší bratr se jmenoval Štěpán a to zase chodili jen kluci
koledovat tam, kde byl Štěpán. Koledovali Štěpáne, Štěpáne a zase si donesli
nějaké penízky. To byly Vánoce, na které se nedá zapomenout.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Řemeslná škola oděvní na Praze 9
Řemeslná škola oděvní na Praze 9 nabízí možnost tříletého denního studia v
oboru šití oděvů a vedení domácnosti pro chlapce a dívky do 23 let, kteří
nemají ukončené základní vzdělání nebo ukončí základní vzdělání s velmi
špatným prospěchem. Možnost je tu i pro děti, které neuspěly na jiných
středních školách, nebo pro mladé maminky a také pro děti se zdravotním
postižením. S učitelkou Jaroslavou Boubelíkovou si povídal kolega Robert
Ferko.
Čím se přesně zabývá vaše učiliště?
„Děti se tu učí zaprvé si samy látku nastříhat v odborném výcviku, samy si
to ušijí pod dozorem učitele a víceméně na každý měsíc připadá jeden
tématický celek, například dámská košile, takže ony se naučí jak konstrukci
tak technologii samotného šití.“
Platí se u vás školné?
„Školné se u nás neplatí, protože tady jsou děti z velmi sociálně slabých
rodin.“
To znamená, že sem docházejí především romské děti?
„Ano, jsou tady buď romské děti nebo děti ze smíšených manželství.“
Oděvní škola, pod tím názvem si představím školu spíš pro holky než pro
kluky, ale u vás tomu tak není. Kolik chlapců máte a jak jim jde tato
práce?
„Většinou jsou v každém ročníku tak dva chlapci, práce jim jde velice dobře,
protože chlapci jsou velmi manuálně zruční, zručnější než děvčata. Oni
většinou o sobě nevědí, že jsou manuálně zruční, většinou se to u nich
projeví až tady, potom můžou mít i individuální plán, kde se šijí kalhoty,
košile, vesty, vyloženě pánské oblečení.“
Jaké předměty tu třeba máte?
„Ze všeobecných předmětů máme český jazyk, matematiku, občanskou nauku,
tělesnou výchovu. Matematika a český jazyk se učí pouze do osmé třídy
základní školy. Učivo se pak víceméně opakuje. Z odborných předmětů je tu
technologie, technika stříhání, odborné kreslení, oděvní materiály, ale to
už vše souvisí se šitím. Děti, i díky tomu, že si věci tady samy ušijí, tak
jim tyto předměty nedělají problémy.“
Ve škole probíhá praxe i teorie?
„Ano, v pondělí a úterý je teorie a středa až pátek je praxe. Paní učitelka,
která má s dětmi odbornou přípravu, tak s nimi pak má i výcvik.“
V jaké věku se mohou děti hlásit, je to nějak věkově omezené? Protože se
někdy stává, že dívka otěhotní na základní škole, musí na mateřskou, ale pak
by si ráda dodělala střední školu, je tu takováto možnost?
„Sem mohou nastoupit žáci do 23 let, to je z toho důvodu, aby školu mohly
dokončit do 26 let, kdy je studium bezplatné.“
Jak je to například s dětmi, které jsou zdravotně postižené?
„Ty k nám také mohou chodit, myslím, že v každém ročníku jsou dvě děti,
které jsou zdravotně postižené, ostatní děti mají také nějaké problémy,
například výchovné nebo psychické.“
Kde se uplatní po vyučení, v jakých oborech?
„Pokud jsou tu děti z výchovných důvodů, tak mohou jít potom na nástavby,
nebo se mohou věnovat dekoratérskému studiu, kde se šijí záclony, závěsy.
Když jsou děvčata opravdu šikovná, tak chce teď magistrát rozjet program,
kdy my budeme vyhledávat krejčovství, kam je budeme umísťovat. Myslím si, že
je to i o tom, že když je člověk po vyučení, tak potřebuje nějaký čas, aby
se zapracoval, a tak na tento trénink dá magistrát krejčovství peníze.“
Kolik žáků celkem navštěvuje vaši školu?
„Momentálně 32 žáků, my máme malotřídky, takže v každé třídě je maximálně
12 nebo 14 žáků.“
Kolik žáků se může přihlásit do příštího školního roku?
„Maximálně můžeme přijmout 15 žáků, samozřejmě i chlapce a budeme za
chlapce rádi.“
Mezi studenty kteří se rozhodli studovat řemeslnou školu oděvní patří také
sedmnáctiletý romský student prvního ročníku Martin Šaraj.
Proč ses rozhodl, že budeš studovat právě tento obor?
„Měl jsem už více středních škol za sebou, předtím už jsem dělal
elektrotechniku a sociální střední školu. Na té první jsem neprospěl z
chemie, na druhé mě to nebavilo.“
Na tuto školu jsi šel z toho důvodu, že předměty nejsou tak složité jako
na jiných středních školách?
„Jiná možnost už mi nezbývala, někam do školy jsem musel jít.“
Zde by jsi mohl dostat výuční list, chtěl bys potom třeba dál studovat,
dodělat si třeba maturitu na jiné škole?
„Uvidím, jaké to bude, jaké budou podmínky.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Poslech: RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 11. prosince. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|