Cena Muzea romské kultury redaktorce Českého rozhlasu
Jana Šustová má na starosti web nabozenstvi.com a také se systematicky
věnuje romské problematice. V minulých dnech obdržela historicky první Cenu
Muzea romské kultury. Je to uznání za její redaktorkou činnost, za práci na
internetovém portálu o Romech a také - pozor! - za mecenášství ve vztahu k
Muzeu romské kultury.
Jani, je to mnoho aktivit - jak to přišlo, že jsi mecenáškou muzea, co to
vlastně obnáší?
No, já myslím, že to slovo mecenáš je trochu přehnané, že při rozhlasovém
platu nejsem žádný velký boháč... Přišlo to tak, že jsem do muzea v Brně
jezdila skoro deset let natáčet, poznala jsem, jak muzeum pracuje, co
všechno sbírá... Ať už kotlářské výrobky, nebo výtvarná díla - z těch
větších a dražších věcí. A taky něco, co je méně nákladné - pohlednice,
plakáty, cokoli, co se týká Romů. A úplně první věci, které jsem do muzea
přivezla, byly z Rumunska, kde jsem byla natáčet v létě 2007 na Mezinárodním
festivalu romského umění. Tam kromě hudby a filmu a podobně byli přítomni
také romští šperkaři - stříbrníci, a prodávali takové krásné šperky... A ani
nebyly drahé, když jsou ze stříbra, a ještě navíc z Rumunska... Strašně se
mi líbily, a tak jsem nějaké nakoupila. Nejdříve jsme se s paní ředitelkou
dohodly, že si to muzeum ode mě pak odkoupí, ale když jsem je pak vezla
domů, k nám do Česka, tak jsem si říkala - proč bych jim to vlastně
nevěnovala...?
Navzdory tomu, že se tomu bráníš, tak máš to mecenášství asi v duši... Co
ještě jsi do muzea dodala? Abychom si totiž udělali bližší představu o té
expozici a o smyslu této instituce vůbec...
Tak vůbec největší, co jsem měla možnost koupit, bylo v Belgii na festivalu
kočování, kam přijeli také romští umělci. Jedna z pozoruhodných osobností
toho festivalu byla kočovná malířka Mona Metbach, která celý život odmalička
opravdu kočuje v karavanu se svou rodinou, a ona krásně maluje. Sice vůbec
nechodila do školy, neumí číst ani psát, ale maluje, a řekla bych, že je to
takový styl van Gogh na romské téma... Já jsem tak pořád chodila kolem těch
jejích obrazů, ony byly strašně drahé, vím, že na ceníku bylo něco přes
tisíc euro. A Mona mi pořád nabízela, jestli nějaký obraz nechci, já jsem
říkala, že bych strašně ráda nějaký koupila pro to muzeum, že by se tam
dokonale hodila ta její díla, protože vyprávějí o kočování, o přírodě, o
romské hudbě... Nakonec jsme to usmlouvaly tak, že jsem mohla koupit tři
obrazy za docela rozumnou cenu, a putovaly do muzea. Myslím, že se tam hodí,
do těch jejich sbírek...
V čem si myslíš, že spočívá smysl romského muzea? Je pro Romy, anebo je to
vně této komunity?
Je to pro všechny. Všem to umožní poznat romskou historii, tradice, kulturu,
i třeba to, co Romy možná v jejich historii nějak ranilo, nebo přivedlo k
tomu, že jejich život není úplně ideální. Myslím, že člověk, který tam
přijde, který toho o Romech moc nevěděl, tak jsem zažila mnohokrát, třeba u
přátel, že jim to hodně otevřelo oči. Že pochopili, proč Romové žijí tak,
jak žijí, když poznali, jaká historická událost je kdy ovlivnila. No a také
- ono to není jenom muzeum s výstavami a expozicí, ale ono také pracuje
hodně na poli vzdělávání a v sociální oblasti. Takže tam třeba mají klub pro
děti, kde se romské děti mohou doučovat a smysluplně trávit volný čas. I
tím, že muzeum zaměstnává Romy, nebo tam mohou hrát, vystupovat, něco si
vydělat - i to je užitečné.
|
|
Jana Šustová má na starosti web nabozenstvi.com a také se systematicky
věnuje romské problematice. V minulých dnech obdržela historicky první Cenu
Muzea romské kultury. Je to uznání za její redaktorkou činnost, za práci na
internetovém portálu o Romech a také - pozor! - za mecenášství ve vztahu k
Muzeu romské kultury.
No, já myslím, že to slovo mecenáš je trochu přehnané, že při rozhlasovém
platu nejsem žádný velký boháč... Přišlo to tak, že jsem do muzea v Brně
jezdila skoro deset let natáčet, poznala jsem, jak muzeum pracuje, co
všechno sbírá... Ať už kotlářské výrobky, nebo výtvarná díla - z těch
větších a dražších věcí. A taky něco, co je méně nákladné - pohlednice,
plakáty, cokoli, co se týká Romů. A úplně první věci, které jsem do muzea
přivezla, byly z Rumunska, kde jsem byla natáčet v létě 2007 na Mezinárodním
festivalu romského umění. Tam kromě hudby a filmu a podobně byli přítomni
také romští šperkaři - stříbrníci, a prodávali takové krásné šperky... A ani
nebyly drahé, když jsou ze stříbra, a ještě navíc z Rumunska... Strašně se
mi líbily, a tak jsem nějaké nakoupila. Nejdříve jsme se s paní ředitelkou
dohodly, že si to muzeum ode mě pak odkoupí, ale když jsem je pak vezla
domů, k nám do Česka, tak jsem si říkala - proč bych jim to vlastně
nevěnovala...?
Tak vůbec největší, co jsem měla možnost koupit, bylo v Belgii na festivalu
kočování, kam přijeli také romští umělci. Jedna z pozoruhodných osobností
toho festivalu byla kočovná malířka Mona Metbach, která celý život odmalička
opravdu kočuje v karavanu se svou rodinou, a ona krásně maluje. Sice vůbec
nechodila do školy, neumí číst ani psát, ale maluje, a řekla bych, že je to
takový styl van Gogh na romské téma... Já jsem tak pořád chodila kolem těch
jejích obrazů, ony byly strašně drahé, vím, že na ceníku bylo něco přes
tisíc euro. A Mona mi pořád nabízela, jestli nějaký obraz nechci, já jsem
říkala, že bych strašně ráda nějaký koupila pro to muzeum, že by se tam
dokonale hodila ta její díla, protože vyprávějí o kočování, o přírodě, o
romské hudbě... Nakonec jsme to usmlouvaly tak, že jsem mohla koupit tři
obrazy za docela rozumnou cenu, a putovaly do muzea. Myslím, že se tam hodí,
do těch jejich sbírek...
Je to pro všechny. Všem to umožní poznat romskou historii, tradice, kulturu,
i třeba to, co Romy možná v jejich historii nějak ranilo, nebo přivedlo k
tomu, že jejich život není úplně ideální. Myslím, že člověk, který tam
přijde, který toho o Romech moc nevěděl, tak jsem zažila mnohokrát, třeba u
přátel, že jim to hodně otevřelo oči. Že pochopili, proč Romové žijí tak,
jak žijí, když poznali, jaká historická událost je kdy ovlivnila. No a také
- ono to není jenom muzeum s výstavami a expozicí, ale ono také pracuje
hodně na poli vzdělávání a v sociální oblasti. Takže tam třeba mají klub pro
děti, kde se romské děti mohou doučovat a smysluplně trávit volný čas. I
tím, že muzeum zaměstnává Romy, nebo tam mohou hrát, vystupovat, něco si
vydělat - i to je užitečné.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články