Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V dnešním výjimečně zkráceném pořadu zavzpomínáme na listopad 1989, který
mnohé v životě majoritní společnosti i Romů změnil. Dále Vás pozveme do Brna
na výstavu Sintové a Romové ve fotografiích.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren". Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Listopad 1989 změnil také život Romů
17. listopad 1989 znamenal obrovskou změnu také pro Romy. Dřívější jistoty
se proměnily v možnosti více se projevovat, vracet se ke svým kořenům i
znovu najít svoji, minulým režimem potlačovanou, identitu. V mnoha případech
se to Romům podle aktivisty Karla Holomka povedlo. Důkazem je například
Muzeum romské kultury v Brně či jiné aktivity. Pro většinu ale svoboda
údajně znamenala příliš velké břemeno. Někdejší poslanec Karel Holomek byl
jedním z disidentů, které minulý režim pronásledoval. Na jeho názory se po
dvaceti letech svobody ptala Gabriela Grmolcová.
17. listopad zasáhl nejspíš úplně všechny, nějakým způsobem se dotkl
všech lidí, chci se vás zeptat, jakým způsobem se dotkl Romů, romské
komunity? Co všechno se změnilo?
„Především se změnil režim, který přinesl svobodu, což je pojem, který pro
každého člověka může znamenat něco jiného. Svoboda především vyžaduje lidi,
kteří jsou na ni připraveni a kteří jí dokáží využívat. Ale svoboda také
někdy může být i velmi obtížná a krutá pro lidi, kteří na ni připraveni
nejsou. Toto se právě stalo Romům. V období prvních dvou let po sametové
revoluci, kdy panovala euforická doba, se všechny rozdíly stíraly, ale
později se ukazovalo, že příprava na svobodu byla nejdůležitější.“
Čím to podle vás je? Proč nepřipravenost?
„Obvykle se traduje, že je to nedostatkem vzdělání nebo nižším vzděláním,
ale já si myslím, že to není jen tím. Je to také do značné míry mentalitou
Romů a samozřejmě také především náladou ve společnosti, já si myslím, že to
je komplex toho všeho, nikoliv jen nízké vzdělání, co způsobuje
nepřipravenost.“
Slyšela jsem, že určitou roli hraje také samotná komunistická doba, která
se přičinila k vykořenění Romů a zlomu, který byl zásadní pro romskou
komunitu.
„Proto Romové dnes často na otázku, kdy bylo lépe, jestli za časů totality a
nebo nyní, tak odpovídají celkem dost jednoznačně k mému smutku, že za
komunistů. To je ale velmi nepromyšlené stanovisko, které vyplývá z pocitů
momentálních potíží. Je pravda, že za totality byli všichni lidé zařazeni do
jedné úrovně a v té úrovni se pohybovali i Romové. Měli své jistoty, měli
zaměstnání. Právě čas totality uvrhl Romy do pohodlné pozice neangažovaných
občanů, kteří se vezou, to je degradovalo tak, že oni na svobodu nebyli
připraveni.“
To ostatně není jen romská otázka, ale v podstatě mnoho dalších lidí to
mělo podobně.
„Samozřejmě dnes už plno menšin, které je možno identifikovat, má své
specifické potíže, ale s komunitou Romů se dá třeba srovnat skupina sociálně
slabých lidí, neboť dvě třetiny Romů do této skupiny patří. Je to vlastně
stejná skupina, kde by nízké vzdělání mohlo hrát určitou roli, ale třeba
také ne, protože jsou tam existenční potíže, lidé se těžko z toho stavu
vymaňují vlastními silami. A trochu mě mrzí, že právě teď po dvaceti letech
je toto období pro Romy velmi tristní, obtížné a bude ještě delší dobu
trvat, než se připraví na to, aby plodů svobody dokázali lépe a dokonaleji
využít.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Začne vycházet dvouměsíčník pro děti a mládež Romano Voďori
Už za několik dní vyjde 1. číslo nového dvouměsíčníku pro děti a mládež s
názvem Romano Voďori, což znamená Romská dušička. Obsah tohoto časopisu
budou vytvářet děti z deseti základních škol. Spolupráce by měla propojit
různé etnické skupiny dětí a sblížit jejich komunikaci a společný pohled na
život.
Zhruba 40 dětí projevilo zájem psát pro časopis Romano Voďori a o čem by
chtěly psát?
„Něco zajímavého pro holky, o módě, nějaké rozhovory, příběhy.“
„Nějaké vtipné příběhy a o počítačových hrách.“
„Zajímavosti o celebritách, dobré rozhovory.“
„O všem možné, co zajímá holky i kluky, fotoromány, trapasy, něco ze
života.“
Ředitel základní školy Tomáše Garrigua Masaryka v Zastávce u Brna ing.
Zdeněk Strnad řekl, jak vnímá právě tento projekt.
„Naše škola má poměrně dlouhou tradici se vzděláváním dětí z národnostních
menšin a jiných národností a multikulturní výchova je jedním ze stěžejních
bodů. Takže tuto možnost vítáme jako další příležitost, jak rozvíjet
multikulturní výchovu na škole.“
Kolik romských dětí navštěvuje vaši základní školu?
„Naši základní školu navštěvuje poměrně málo romských dětí, počet se mění,
ale kolísá někde mezi pěti až deseti dětmi.“
Kdyby jste měl zhodnotit, jak jim jde učiv na základních školách?
„Učivo a vzdělávání je velmi silně odvislé od rodinného zázemí a motivace,
která z rodiny vychází. Výsledky jsou průměrné, spíš podprůměrné, největší
problém vidím v rodině, v tom, jak rodina motivuje a podporuje dítě.“
Patron časopisu Romano Voďori Lukáš Houdek řekl, co v časopise nalezneme
a v jaké jazyce bude psán.
„Rádi bychom, aby comics, který bude na první straně a který bude pro děti
nejzajímavější, aby byl psán nejrůznějšími menšinovými jazyky, bude psán
třeba ve vietnamštině, romštině, v maďarštině. Záleží na tom, co se nám
podaří. Děti budou moct najít v tomto časopisu kromě poradny, která je běžná
v tomto typu časopisu pro mládež, rozhovory se zajímavými i známými
osobnostmi, potom budeme informovat o historii a kultuře Romů a budou tam
samozřejmě i reportáže. Děti budou plnit tak polovinu obsahu časopisu svými
příspěvky.“
S jakými základními školami jste navázali spolupráci kromě základní školy
Tomáše Garrigua Masaryka v Zastávce u Brna?
„Teď nevím, jestli si vzpomenu na všechny školy, zatím začínáme s objížděním
škol a domlouváním spolupráce. Spolupracujeme hlavně se základní školou v
Mostě v Chánově, kde je hlavní redakce časopisu, a potom je devět externích
redakcí, většinou v pohraničních oblastech. Můžu jmenovat Kladruby u
Stříbra, Tanvald atd.“
Spousta dětí bude psát články pro váš časopis, ale ne všechny se budou
moci otisknout...
„Časopis bude mít své vlastní internetové stránky, takže příspěvky, které
budou v časopise, ale i ty, které se do něj nevejdou, budou umístěny právě
na těchto webových stránkách. Příspěvky nepřijdou vniveč a určitě dáme dětem
prostor k prezentaci.“
Časopis Romano Voďori se bude distribuovat na více než 300 škol a bude
volně ke stažení na internetu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Fotografie Rogiera Fokkeho se zaměřují na jednotlivce a osobní příběh
V brněnském Muzeu romské kultury je ojedinělá výstava portrétních
fotografií velkého formátu s názvem Paramisa. I když v romštině toto slovo
znamená pohádka, autor měl spíš na mysli vyprávění. Portréty Romů a Sintů se
totiž zaměřují na jednotlivce a osobní příběh, který vypráví jejich tvář.
Výstavu nizozemského autora navštívila i Gabriela Grmolcová.
Holandský autor Rogier Fokke se nejdříve zabýval dokumentární fotografií a
před patnácti lety začal fotit jednu z romských rodin, s níž se přátelil.
Dostal se mezi členy komunity a začal dokumentovat ty, kteří na focení
přistoupili. Jak sám říká, snažil se najít jiný způsob zobrazení než jaký
byl dosud obvyklý.
„Fotím ty lidi jen na černém pozadí. Důvodem je to, že většina fotografií
Romů, co znám, se hodně orientuje na pozadí neboli jejich prostředí, ve
kterém žijí. To znamená, jak to vypadá u nich doma, na ulici nebo někde
jinde. Já jsem ale chtěl, aby moje fotografie vypovídaly o tom člověku jako
takovém. Je na nich vidět jenom obličej. Černé pozadí a černé oblečení s
býlími prvky dávají prostor především pro oči, které mají největší
vypovídající hodnotu. Jako například tady v České republice mají lidé vůči
Romům velké předsudky a ty se snažím svým dílem odbourat.
Vynechávám tedy všechny ty věci, na které jsou lidé v souvislosti s Romy
zvyklí a snažím se ukazovat jen jejich lidskou podstatu. Před lety jsem sice
začal pracovat s romskou komunitou jako se sociální skupinou, ale nakonec
jsem ji začal zkoumat psychologicky.
Na první fotografii byla jedna mladá dívka, s jejíž rodinou jsem se
přátelil. Tak vznikl postupně celý projekt. Pak se nějak rozkřiklo, že dělám
portréty a už nebyl problém sehnat další lidi."
Mým hlavním cílem je ukázat Romy a Sinty jednoduše jako lidi žijící mezi
námi. Ve skutečnosti tam není rozdíl a jsou stejní jako my.“
Výstava ukazuje patnáct z kolekce padesáti fotografií Rogiera Fokkeho. Ke
každému portrétu je přiřazen ještě krátký text, který má výstavu doplnit,
říká kurátorka Lenka Grossmannová.
„Když se podíváme na fotografii, tak na první pohled se nám může zdát, že
jakoby tam nic nebylo, je tam jen tvář, ale právě Fokke pracuje se způsobem
současného dokumentu, kdy tváří na fotografii mluví k divákovi. My se díváme
na tvář fotografovaného a můžeme si vytvářet svůj vlastní příběh. Vedle
fotografií jsou texty, které řekli samotní fotografovaní lidé, takže jsou
tam příběhy, kdy my si najednou můžeme anonymní tvář spojovat s konkrétním
příběhem.“
Ještě dodávám, že výstavu Paramisa v Muzeum romské kultury můžete navštívit
do 14. března příštího roku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 13. listopadu už patří historii. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|