Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si budeme povídat o multikulturních školách budoucnosti, o tom, zda se
nejen v nich bude vyučovat o holocaustu Romů a Sintů. Vysvětlíme si některá
romská slova a těšit se můžete i na romské kapely Álom, I Gitanos nebo
Gipsy.cz.
Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Multikulturní školy
„Evropa potřebuje vzdělané jedince,“ říká právník, bývalý politik a
zakladatel několika škol - Emil Ščuka. Chtěl by nabídnout nejen romským
studentům více multikulturních škol v republice. Parametry takovéto školy
budoucnosti již dnes splňuje jeho Mezinárodní konzervatoř, kde najdete 90 %
Čechů a jen 10 % Romů. Je to především tím, že handicap z dětství nebo
sociální prostředí nemohou omluvit chybějící a pedagogicky neusměrněný
přirozený talent dětí při přijímacím řízení. Kde a čím ale myšlenka škol
budoucnosti začala?
„My jsme měli v programu kromě jiných bodů také vzdělání, přípravu různých
vzdělávacích cyklů, vzdělávacích kurzů, škol. A v podstatě když jsem se do
této problematiky pustil, tak jsem byl stále ještě předsedou Romské občanské
iniciativy. Začali jsme to připravovat v roce 1996 nejdříve formou
rekvalifikačních kurzů. Tyto rekvalifikační kurzy měly tak obrovský úspěch,
že v době, kdy jsme mohli otevřít jednu třídu o třiceti žácích, se nám
přihlásilo snad 300 zájemců. A z 300 zájemců uspělo zhruba 270, ale my jsme
mohli otevřít jen jednu třídu. První půl rok to bylo něco nevídaného a
problematického, chtěli jsme sehnat prostředky na tento projekt, aby mohl
studovat každý, kdo měl zájem, v rekvalifikačním kurzu.“
Říkal jste, že jste se rozrostli po celé republice?
„Když účastníci půl ročního nebo ročního kurzu drželi v ruce certifikát, že
absolvovali kurz v určitém oboru, tak ale zase za mnou přišli a říkali, že
chtějí studovat dál, že jim to nestačí, že by chtěli maturitu. My jsme pak
založili střední školu a bohužel až po letech jsem si uvědomil, že to není
projekt, který začíná v bodě A a časově končí v bodě B. Jakmile vstupujete
do školství akreditovaného ministerstvem školství, tak to vlastně nikdy
nekončí. Já jsem určitě nechtěl skončit ve školství, měl jsem prosperující
advokátní kancelář a další aktivity, které jsem chtěl dělat, ale ze školství
nejde odejít. Máte první ročník a pak nemůžete odejít, musíte děti přivést k
maturitě, ale mezitím jste přijali další do prvního ročníku. Dneska už to
ale chci dělat, mně se tato práce líbí a vidím, že nese svoje ovoce, že jsme
dali možnost změnit život několika stovkám, možná už dnes několika tisícům
dětí, ale i dospělých lidí. My jsme měli třeba maturantku v 62 letech,
kterou byla paní Olga Fečová, tak to je krásné. Ona po dobu pěti let
dojížděla z Prahy do Kolína do školy každý víkend, to je opravdu úžasné. A
takových lidí bylo víc. My jsme v této zemi zapracovali na tom, aby byly
nové profese, jako je romský poradce, jako je romský asistent, pedagogický
asistent. To jsou dnes oficiálně uznané profese ministerstvem práce v
katalogu povolání a zaměstnání a my děti vychováváme, aby mohly pracovat
jako dospělí v těchto profesích.“
Platí se školné?
„Děti školné platí, protože jsme soukromá škola, musíme platit nájemné,
světlo, teplo, média, toto nemůžeme zaplatit ze státních dotací. Záleží na
tom, jakým způsobem se uzná sociální potřebnost našich studentů, co se jim
odpustí, jaké se jim dají splátky a také jim třeba pomůže, když si sociálně
potřebná rodina formou projektu požádá jiné orgány nebo nadace nebo
instituce o pomoc.“
Říkal jste, že nevyužíváte peněz z fondů?
„Fondy existují už několik let a my jako střední odborná škola managementu a
práva a mezinárodní konzervatoř jsme zatím nevyužili ani jedno jediné euro z
evropských fondů.“
Jak to tedy děláte? Hýčkají vás města?
„Města nás hodně hýčkají, ale v uvozovkách. No a jinak se musí hodně
šetřit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Holocaust Romů a Sintů ve výuce
Za 2. světové války se oběťmi nacistické genocidy stalo na půl miliónu Romů.
Romský holocaust je badatelsky zpracováván podstatně méně, než holocaust
židovský. Proto jsou učitelé často bezradní v tom, jak romskou genocidu
pedagogicky uchopit. Koordinátorky projektu Holocaust Romů a Sintů ve výuce,
Kristýny Dienstbierové, se zeptal Jan Berousek.
Proč jste si vybrali zrovna téma holocaustu Romů a Sintů?
„Téma holocaustu obecně je podle nás důležité připomínat vzhledem k tomu, že
toto téma je stále aktuální. Není to podle našeho názoru jen nějaká událost
z minulosti, ale podobné události se dějí všude na světě, dnes a denně a i v
dnešní společnosti u nás dochází k nárůstu myšlení, které by mohlo k
podobným událostem vést. A romský holocaust jsme si vybraly proto, že se o
něm ví poměrně málo.U nás toto téma bylo vlastně otevřeno až po revoluci,
ale obecně v Evropě byl romský holocaust uznán až v 70. letech. Do té doby
převažovat názor, že Romové si za to mohli sami, přitom to bylo z rasových
důvodů. Proto je potřeba na to poukazovat.“
Co je cílem projektu?
„Cílem projektu je poskytnout učitelům základních a středních škol materiál
k výuce romského holocaustu. V současné době takového materiálu existuje
málo, respektive je těžko dostupný.Učitelé o něm buď neví nebo vzhledem k
nízkým nákladům se k němu nedostanou. Projekt vznikl také z důvodu, že
učitelé mají o takovýto materiál zájem, nejen ministerstvo školství, které
projekt podpořilo. Za tímto účelem jsme vydali publikaci ke stále výstavě
romského holocaustu v Osvětimi. Publikace je rozdělena do tří částí. V první
části se věnujeme pronásledování Romů na území Německé říše. V druhé části
se věnuje genocidě na území nacisty okupovaných států, a třetí část se
věnuje přímo cikánskému táboru v Osvětimi – Březince.“
Kdo spolupracoval na vydání katalogu a co je na něm nejzajímavější?
„Katalog vznikl ke stálé výstavě v Osvětimi, která vznikla z iniciativy
Dokumentačního a kulturního centra německých Sintů a Romů v Heidelbergu.
Některé dobové dokumenty a fotografie jsou hodně zajímavé.“
Já tam vidím fotky dětí, pak na některých fotkách mi připadá, jakoby
němečtí doktoři děti měřili, co si mám pod tím představit, co je vlastně na
fotkách?
„Fotky jsou ještě z dob předválečných, respektive z dob před pronásledováním
Romů, které se podařilo posbírat. A pak jsou tam fotky z dob nacismu, na
kterých jsou ukázky, jakým způsobem rasoví hygienici vybírali lidi podle
toho, jestli jsou rasově čistí nebo třeba Romové apod.“
Komu je projekt určen a kdo na něm spolupracuje?
„Pedagogové s praxí, kteří metodiku budou testovat, a také historikové, pan
Petr Lhotka, který dříve pracoval v Muzeu romské kultury, a také současný
historik Muzea romské kultury pan Michal Schuster. Metodika bude představena
širší pedagogické veřejnosti na semináři, který proběhne 11. prosince v Brně
v Muzeu romské kultury.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Rom nebo Cikán?
Co myslíte, troufli byste si a urazil by se ten, koho byste se na ulici
srdečně zeptali: „Jak se máš, Cikáne?“ Někdo si se starými, ale i s těmi
novějšími výrazy stále nedokáže poradit. Proto se Báry Šebové, studentky
romistiky na Karlově Univerzitě v Praze, kolega Robert Ferko zeptal.
Můžete nám vysvětlit pojmy jako gadžo, Rom, Cikán a goro?
„Setkávám se často s tím, že se mě lidé ptají, proč najednou máme říkat
Romové, když to byli vždy Cikáni. Rozdíl je v původech slov a v tom, co tato
slova původně označovala a znamenala.“
Mě by zajímalo, jaký původ má slovo Rom a Cikán a kde a jak vznikly?
„Rom je původní slovo, které vzniklo ze slova Dom, což jsou podle všeho
předkové dnešních Romů v Indii, do dneška tam žijí domské kasty nebo kasty,
které se označují jako Domové a postupně v průběhu historie záměnou D na R
vzniklo slovo Rom. Naopak slovo Cikán je takzvané exoetnonymum, to znamená
název, který dostali Romové od Evropanů v době svého pobytu v tehdejší
Byzantské říši.“
Proč byli takto pojmenováni?
„Byli tam pojmenováni proto, že si je tehdejší Byzantinci vlastně spletli
nebo je považovali za takzvané Atsingany, což byla heretická křesťanská
sekta, která měla některé podobné znaky, jako měli tehdejší Romové. To
znamená, že se třeba věnovali magii a dalším činnostem, které církev
neakceptovala. Toto apelativum si potom Romové s sebou přinesli do Evropy,
kde z toho vznikla dnes známá pojmenování jako Cikán, Zigeuner a další.“
Je nějaké další pojmenování pro tuto menšinu kromě slova Cikán a Rom?
„Dalším ještě známým apelativem pro Romy bylo apelativum užívané třeba v
Anglii Gypsies, které vzniklo z pojmenování Egiptianos, protože Romové na
území Byzantské říše žili oblasti v okolí města Méthoné, která se vlastně
nazývala Malý Egypt a oni, když přicházeli do Evropy, tak o sobě říkali, že
přicházejí z Egypta, ale nikdo už nevěděl, že jde o Malý Egypt na území
dnešního Řecka. Navíc to ještě doprovázeli dalšími legendami o svém
egyptském původu, ale to by bylo na delší povídání.“
A co taková apelativa pro ne-Romy, slova jako například gadžo, goro a
podobně?
„Pokud jde o slova gadžo, goro a další apelativa pro ne-Romy, gadžo bylo
původně v romštině označení pro sedláka, které se užívalo díky tomu, že
Romové byli dříve převážně ve styku se sedláky nebo s venkovským
obyvatelstvem a později se obecněji začalo užívat pro všechny ostatní
ne-Romy. Stejně tak goro, což doslova znamená bílý nebo ne-Rom, nejde o nic
specifického pro Romy nebo romštinu. Každý jazyk nebo mnoho jazyků má
tendenci odlišovat příslušníky jiné etnické skupiny. V romštině existují
apelativa pro romského chlapce a pro ne-romského chlapce, čhavo a raklo.“
Takže pokud ne-Rom uslyší slovo gadžo, není to urážka, není to nic
hanlivého?
„Samo o sobě to slovo rozhodně není hanlivé a není to urážka.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Obce dostanou novou příručku k řešení problémů v sociálně vyloučených
lokalitách. Sestavila ji vládní Agentura pro sociální začleňování, která
příručku představila na konferenci v Ústí nad Labem a postupně ji bude
prezentovat v dalších regionech. Ředitel agentury Martin Šimáček uvedl, že v
českých sociálně vyloučených lokalitách žijí především Romové, ale jsou v
nich i zástupci jiných menšin a další handicapovaní lidé
Ústecký kraj chce v příštích téměř třech letech podpořit sedm nízkoprahových
center, která budou fungovat v takzvaně sociálně vyloučených lokalitách.
Jejich program bude zaměřený hlavně na práci s dětmi a rodinami a cílem je
podpořit integraci romské komunity do společnosti. Projekt bude stát 18 a
půl miliónu korun, které na něj kraj získal z evropských dotací.
V brněnském Muzeu romské kultury bude ve čtvrtek 12. listopadu v 16 hodin
slavnostní zahájení fotografické výstavy Paramisa, Sintové a Romové ve
fotografiích Rogiera Fokkeho. Nizozemský fotograf Fokke se už dlouhá léta
věnuje portrétování Sintů a Romů po celé Evropě a v Brně bude ke shlédnutí
výběr z jeho prací. Výstava se koná za podpory Velvyslanectví Nizozemského
království.
Pražskou Retro Music Hall rozezní 7. prosince benefiční festival tanečních
kapel Madfinger, Gulo Čar, Afrodisiak, Terne Čhave a dalších. Večerem
provázejí Valérie Zawadská a Lejla Abbasová. Koncert chce pomoci Azylovému
domu R-mosty pro matky s dětmi, který po svém zprovoznění nedostal
očekávanou dotaci a potřebuje doplnit základní vybavení pokojů a peníze na
energie pro letošní zimu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Mladé Boleslavi vznikne azylový dům pro romské a neromské matky s dětmi
Nezisková organizace R-Mosty, se rozhodla vybudovat v Mladé Boleslavi
azylový dům pro romské a neromské matky s dětmi, které se nacházejí v
životní krizi. S vedoucí sociálního poradenství Pavlínou Radlovou si povídal
kolega Robert Ferko.
Jaké jsou nejčastější důvody, že se lidé, konkrétně matky, ocitnou v
krizové životní situaci bez přístřeší a bez finančních prostředků?
„Důvody jsou naprosto jednoduché. Ženy se dostanou do tíživé sociální
situace, většinou nemají partnery, nemají rodiny, nebo mají rodiny, ale
jejich rodiny mají samy malý prostor k bydlení, nemají velké byty, nemají
peníze.“
Proč se podle vás azylové domy ruší?
„Je to velmi těžké, sociální péče o tyto občany je velmi drahá, tudíž je to
pro politiky velmi nezajímavé, a pro občany vůbec, protože je to stojí velmi
mnoho peněz, tím pádem se tomu snaží každý vyhnout a zbavit se
odpovědnosti.“
Nezisková organizace R-Mosty se rozhodla vybudovat azylový dům. Kdo vám
pomohl v realizaci?
„V podstatě nám slíbil pomoc Magistrát hl. m. Prahy, který na poslední
chvíli pomohl. Městská část Prahy 3, která nám slíbila pomoc, pak také Mladá
Boleslav, protože azylový dům bude v Mladé Boleslavi.“
Kolik tam bude bytových jednotek?
„14 bytových jednotek, jakoby pokojů, kam se mohou nastěhovat, a později
vzniknou ještě další.“
Podle jakých kritérií vybíráte nájemníky?
„Jsou to ženy, které jsou samoživitelky, mají nezletilé děti. Počet dětí
zatím neřešíme, protože máme pokoje i pro vícečetnou rodinu i pro méněčetnou
rodinu, takže to zatím neřešíme.“
Jednou z těch, která se ocitla v těžké životní situaci, je i 32letá paní
Červeňáková z Prahy se dvěma dětmi ve věku 8 a 13 let. Její poslední nadějí
se stala nezisková organizace R-Mosty. Svěřila se, jaký byl důvod, že se
ocitla bez domova a bez peněz.
„Jsem sama vlastně od té doby, co mi umřela máma před čtyřmi roky. Do té
doby bylo všechno v pohodě, děti byly v pohodě, bydlela jsem u rodičů,
všechno tam probíhalo v pořádku, ale od té doby, co máma není, tak to šlo z
kopce.“
Vy jste pracovala v minulosti, měla jste zaměstnání?
„Já jsem pracovala jako uklízečka, dělala jsem tak víc než rok, ale potom
bohužel firma zkrachovala, takže jsem musela odejít.“
V současné době žijete u svého otce se svými dětmi, kolik tam kromě vás
žije ještě lidí, jak je byt velký?
„Je tam asi 13 lidí dohromady s dětmi, je to byt 1+1, má asi 45 metrů
čtverečních, takže už je to opravdu neúnosné, proto hledám azylový dům.“
Řekněte mi, jak se žije třinácti lidem v bytě 1+1?
„Prostě se to už nedá, děti se perou kvůli hračkám, pak se začnou hádat
dospělí a jsou hned v sobě. Někdy to jde, pomáháme si, máme se rádi, ale
každý by chtěl mít svoje.“
Pobíráte sociální dávky plus přídavky na děti, kolik to je dohromady
měsíčně a co všechno jste z toho schopná zaplatit?
„Beru dohromady 5 tisíc, z toho dám tátovi 2 tisíce a zbytek mám pro děti.
Každý měsíc něco malého koupím.“
Nezisková organizace R-Mosty vám podala pomocnou ruku a nabídla bydlení v
azylovém domě v Mladé Boleslavi. Není to pro vás těžké opustit místo, které
znáte a odstěhovat se do neznáma se svými dvěma dětmi?
„Mně nevadí, že budu mimo Prahu. Do Prahy si můžu vždy zajet.“
Paní Červeňáková, budete muset uživit tři osoby včetně sebe, doufáte, že
si najdete práci v Mladé Boleslavi?
„Doufám, že ano, že tam nebudou takové problémy jako tady, je to hezké
město, už jsem tam byla, takže nevidím problém, proč bych tam neměla najít
zaměstnání.“
Aby se mohl dofinancovat azylový dům v Mladé Boleslavi, pořádá nezisková
organizace R-Mosty benefiční koncert 7. prosince v Retro Music Hall.
Pokračuje Adam Pospíšil.
„Celý výtěžek akce bude právě na dofinancování azylového domu v Mladé
Boleslavi, jelikož už teď tam máme správce, je tam sociální pracovnice,
musíme platit zálohy na energie, musíme nakoupit nábytek, potřebujeme
prostory dovybavit lednicemi, pračkami, potřebujeme koupit užitkové věci,
které nám zatím chybějí. Celý výtěžek 200 korun ze vstupného bude věnován na
tyto konkrétní věci.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co vedlo ke zrušení Svazu Cikánů-Romů
Před čtyřiceti lety vznikl Svaz Cikánů-Romů, což byla historicky první
romská organizace v Československu. V minulých pořadech už jsme Vás
informovali o jejích mimořádných aktivitách na poli romské kultury, historie
či sportu, v oblasti mezinárodních vztahů, vzdělávání i politiky. Dnes se v
příspěvku Jany Šustové zaměříme na to, jak byl svaz financován a z jakého
důvodu ho komunistický režim po necelých pěti letech zrušil.
Svaz Cikánů-Romů se chtěl sám financovat, takže zřídil své vlastní
hospodářské zařízení s názvem Nevo Drom – nová cesta. O jeho významu hovoří
historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.
„To odpovídalo náboji doby, že celý svaz a také Nevo drom měli být velice
důležitým krokem k tomu, aby se Romové etablovali v naší společnosti, aby se
integrovali, aby se poprvé ve své historii na našem území silně nadechli a
mohli sami rozhodovat o svém osudu. Takže hospodářské zařízení podporovalo
zakládání pracovních příležitostí. Vznikly nejrůznější pracovní čety,
zadávali také zakázky romským řemeslníkům, například tady v Brně vznikla
kovářská díla, kde zaměstnávali i mládež. Byli to vlastně učni kovářského
umění a vytvářeli výrobky, přijímali nejrůznější zakázky na tyto výrobky a
toto všechno bylou součástí jejich práce. A i přesto, že svaz existoval jen
necelých pět let, tak toto všechno se slibně rozjelo, slibně to mělo
našlápnuto a bylo ještě hodně záměrů, které se ale už nemohly uskutečnit.“
Co vlastně vedlo k zániku Svazu Cikánů-Romů?
„První problémy, které se vyskytly ve vztahu mezi Svazem Cikánů-Romů a
státní mocí, byl hospodářský podnik Nevo drom. Tam poprvé došlo ke
konfliktu, protože jednotlivé pobočky Nevo dromu měly určité problémy ať už
organizačního rázu nebo personálního rázu, docházelo k různým potížím,
nevyfakturovaným zakázkám a podobně. Což souviselo jednak s tím, že
jednotlivý pracovníci neměli zkušenosti ekonomické, hospodářské a
praktické.“
Ale činnost hospodářského zařízení Nevo drom asi nebyla jediným důvodem k
zrušení Svazu Cikánů-Romů, je to tak?
„Samozřejmě si musíme uvědomit, že svaz vznikl v rove 1969, což bylo po
okupaci, byla to doba nastupující normalizace. Svaz přežil až do roku 1973,
to už se normalizace začala velmi utužovat a Svaz Cikánů-Romů byl jedním z
posledních pozůstatků obrodné doby pražského jara roku 1968. Tehdejší doba
normalizace nepřála ani tomu, že by se romská otázka měla řešit integrací.
Nastupovala doba tvrdé asimilace, potlačení všeho specifického, romských
tradic, romské kultury a podobně. Dále požadavky představitelů svazu, aby
Romové byli uznáni za národnost, to se už vůbec nehodilo nastupující době a
samozřejmě to byla jakási občanská organizace, což opět normalizace nemohla
připustit. Takže tyto všechny politické důvody se vlastně shromáždily
najednou, situace byla neudržitelná pro státní moc a proto se rozhodli svaz
zlikvidovat.“
V loňském roce došlo na Slovensku ke kodifikaci romského jazyka,
souviselo to také nějak s činností bývalého Svazu Cikánů-Romů?
„Určitě, protože jedním z cílů, které se podařilo uskutečnit, bylo vydání
prohlášení, jmenovalo se to Memorandum, a bylo to prohlášení toho, co Svaz
Cikánů-Romů považuje za důležité v romské otázce. Že se považovali za
samostatný národ, který má své tradice, svou historii a chce být také
samostatně vnímán a chce, aby s ním bylo zacházeno jako se samostatným
národem. Tehdy to samozřejmě narazilo v té době, ale tato aktivita, ze které
například vyplývalo to, že svaz vydával svůj zpravodaj, který se jmenoval
Romano lil, ve kterém došlo k velkému průlomu, protože se tam poprvé na
našem území veřejně psalo romsky. Byly tam romské články o dění u nás i ve
světě a právě tam vycházely i časopisecké kurzy romštiny, což podporovala
především docentka Milena Hübschmannová. A právě z těchto snah, které
vycházely z Memoranda i z toho, že romština byla používána v časopisu Romano
lil, tak mohli navázat právě i na Slovensku, protože romština byla tehdy v
období svazu připravená, byla podchycená, byla vytvořena pravidla romštiny a
na toto všechno navázali na Slovensku v loňském roce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 6. listopadu. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
|