Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Víte kdo vyhrál letošní ročník Romského talentu? Za okamžik se to dozvíte v
našem vysílání. Nahlédneme také do časopisu Romano džaniben a chybět nebudou
ani aktuality ze života Romů.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Kdo vyhrál soutěž Romský talent...
Už pátým rokem organizuje občanské sdružení Cikne čhave soutěž s názvem
Romský talent, které se mohou zúčastnit děti do 18 let. Soutěžily ve zpěvu,
v tanci a ve hře na hudební nástroj.
Kolem desáté hodiny polední byl sál v Kulturním domě Ládví naplněn dětmi
a rodiči, kteří přišli podpořit soutěžící v Romském talentu. Jednou z těch,
která obhájila své prvenství ve zpěvu, byla 15ti letá Jitka Matyová z
Roudnice nad Labem.
„Já jsem zpívala písničku od Michaela Jacksona Who‘s Loving You a vyhrála
jsem první místo.“
Proč sis vybrala právě Michaela Jacksona?
„Protože to je král popu a moc ho miluji.“
Písnička, kterou jsi zpívala, je poměrně náročná, jak ses připravovala
právě s touto skladbou na dnešní vystoupení?
„Připravovala jsem se asi měsíc, před tím jsem vlastně ani nevěděla, že zase
bude Romský talent, ale potom jsem našla tuto písničku, která se mi
zalíbila.“
Kdo tě sem přihlásil? Ty sama nebo rodiče?
„Ne, moje teta Michaela Balážová.“
Co to pro tebe vůbec znamená, získat první místo?
„Znamená to pro mě hodně, dělá mi to moc době u srdíčka, hlavně když můžu
ukázat lidem, že něco umím a zdokonaluji se, moc se mi to líbí.“
Dalším, kdo bojoval o své vítězství, byl desetiletý Robert Šenki z Prahy,
soutěžil v disciplíně hra na hudební nástroj. Se svým vystoupením, hrou na
housle, obhájil druhé místo a zeptal sem se ho, jestli byl spokojený.
„Ano, i když jsem nevyhrál první místo, kluk, který vyhrál první místo, je
moc hodný a moc mu děkuji.“
Za co mu děkuješ?
„Po vystoupení mi řekl, že jsem byl lepší než on a že jsem to prý měl vyhrát
já.“
Jak dlouho hraješ na housle?
„Prvním nebo druhým rokem.“
Jak dlouho ses připravoval na tuto soutěž?
„Dlouho.“
Co jsi hrál, jakou písničku?
„Jmenuje se Nane Socha.“
Líbí se ti právě tato písnička, kterou jsi dnes hrál a myslíš, že ti jde
dobře?
„Líbí se mi, ale chtěl bych jí hrát ještě lépe.“
Absolutním vítězem letošního ročníku se stal taneční soubor Sam Roma Sam
z Chanova, který už působí čtvrt století. Hovoří vedoucí souboru Iveta
Müllerová.
„Sam Roma Sam je jeden z článků naší organizace, je zaměřený na tradiční
romský tanec a je to jedna z klíčových aktivit naší organizace. Samotný
tanec používáme jako nástroj proto, abychom děvčata připravili na skutečný
život ve společnosti, aby se v ní uplatnily, respektive naším cílem je
dostat děvčata z Chanova na střední školy.“
Kolik dívek máte v souboru?
„My máme poměrně tvrdé podmínky pro vstup do souboru tak, aby Sam Roma Sam
dostalo a mělo určitou pozici a proto je počet jen deset dívek.“
Jak dlouho jste se připravovali na Romský talent?
„My v období od června do konce roku pravidelně jezdíme po nejrůznějších
festivalech, které mají charakter ortodoxního tradičního romského tance,
končíme vždy v listopadu a ukončujeme závěr sezóny v soutěžích v listopadu,
kdy uzavíráme sezónu vlastním festivalem v Chanově.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S nucenou sterilizací se potýkají ženy na celém světě
Minulý týden se v jihoafrickém Kapském městě konal devatenáctý světový
kongres Mezinárodní federace gynekologů a porodníků. Promluvili na něm také
experti z Afriky, Asie, Evropy, Severní a Jižní Ameriky na téma sterilizace
žen bez jejich informovaného souhlasu. O situaci ve střední Evropě hovořila
Gwendolyn Albertová, ředitelka organizace Peacework, kterou k mikrofonu
pozvala Jana Šustová.
S problémem nucené sterilizace se potýkají ženy na celém světě. Za
pozornost stojí, z jakých skupin pocházejí.
„V Africe se to týká hlavně žen, které jsou HIV pozitivní, a pak z Evropy je
známá zejména Česká republika, Slovensko a také Maďarsko ve spojitosti s
romskou menšinou. V Indii a ve Vietnamu se to týká žen, které mají nízký
sociální status. V Jižní Americe je to skoro všude, což je opravu velice
smutné a paní, která na konferenci vyprávěla, jak to vypadá v Mexiku, tak
uváděla, že tam se to děje v souvislosti se zaměstnáním, že ženy, které
chtějí pracovat v továrnách, které patří nadnárodním korporacím, to musí
podstoupit, aby tam mohly pracovat, oni to pro ně zorganizují.“
Z uvedeného vyplývá, že nucená sterilizace postihuje ženy ze sociálně
znevýhodněného prostředí.
„Já bych řekla, že se to opravdu týká žen, které mají nízký sociální status
všude ve světě včetně lidí, kteří jsou třeba v nějakém ústavu k z
nejrůznějších důvodů. Ale to je samostatná kapitola, která se týká lidí,
kteří nejsou způsobilí k tomu, aby s daným zákrokem souhlasili nebo ne. Ale
jinak jsou to spíš ženy, které jsou chudé, nejsou vzdělané.“
K nucené sterilizaci dochází také ve střední Evropě, a to dokonce i v
posledních letech. V České republice je například znám příklad z roku 2007,
kdy byla romská žena sterilizována pod nátlakem sociální pracovnice, která
jí vyhrožovala odebráním dětí do ústavní péče. Čerstvá obvinění se letos
objevila také v Maďarsku. Je otázka, zda taková konference, jako byla v
Kapském městě, může mít nějaký vliv na zlepšení této situace.
„Bylo tam šest tisíc lidí, ta konference byla opravdu obrovská. Já si
myslím, že to určitě bude mít dopad po nějaké době, protože tato federace,
která pořádala konferenci, je hlavní federací, která sdružuje všechny
profesionální gynekology na světě a oni vydávají taková etická doporučení,
která mají být závazná pro všechny členy. Takže třeba my jsme si všimli, že
jejich doporučení, které se týká informovaného souhlasu, jsou trochu
zastaralá. Navrhovali jsem tam nějaká zlepšení, hlavně na základě naší
zkušenosti za střední Evropy. Za prvé je důležité, aby lékaři informovali
pacienty, že i oni mají právo se rozhodovat jinak, než lékař doporučuje.
Obzvlášť když jde o sterilizaci, protože to není terapeutický zákrok, to
není léčba, to je opravdu takový zákrok, který, když se udělá, tak má trvalé
následky. A je velice důležité, aby všichni tomu rozuměli, že to je opravdu
trvalé, nenávratné.“
Ale ne vždy je je informování žen o skutečných důsledcích sterilizace
dostatečné.
„Bohužel i dnes jsme dostali kopii jednoho formuláře z nějaké nemocnice,
který nese název informovaný souhlas, ale informovaný souhlas nemá být
formulář, ale měl by to být proces komunikace. Ale tam je to až, řekla bych,
zavádějícím způsobem napsáno, že zákrok je možné navrátit zpátky. To opravdu
není odpovědný přístup, to není pravda. Tento zákrok, a to říká i Světová
zdravotnická organizace, má být považován za nenávratný.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O poslání časopisu romistických studií Romano džaniben
Kdo se hlouběji zajímá o Romy, o jejich historii, kulturu a jazyk, nejspíš
už zná časopis romistických studií Romano džaniben, který vychází od roku
1994 jako jediný v České republice. Tento sborník není určen jen pro
odbornou veřejnost, ale i pro lidi z praxe – například pro pedagogy,
sociální pracovníky či duchovní, ale zejména pro Romy samotné. Mezi členy
jeho redakce patří romistka Eva Zdařilová, se kterou hovořil Jan Berousek.
Většina lidí, kteří zakládali Romani džaniben, už nežije, kdo v současné
době pracuje nebo řídí Romano džaniben?
„Výkonná redakce časopisu Romano džaniben má pět členů, po úmrtí docentky
Hübschmannové v roce 2005 převzal šéfredaktorské křeslo Peter Wagner, ze
starší skupiny spolupracovníků působí dodnes v redakci Lada Viková a paní
Žigová. A kromě mě se ještě jako výkonná redaktorka na přípravě podílí
Helena Sadílková a od letošního roku nově Pavel Kubaník.“
Dříve vycházel časopis čtvrtletně a pololetně, v současné době vychází
pololetně nebo jinak?
„Od roku 2002 časopis vychází pololetně.“
Co vůbec znamená džaniben?
„Vědění.“
To pochází ze slova džanel?
„Ano, ze slovesa džanel, džaniben, vědění.“
Bude nějaká změna ve struktuře časopisu?
„Změny probíhat musí, je pravda, že jedním z podnětů je právě úmrtí docentky
Hübschmannové, která časopis vedla a že není nikdo, kdo by jí v tom objemu
práce, který ona zastala, mohl nahradit v jedné osobě. Právě zakládáme
redakční radu časopisu, která bude odborným garantem úrovně časopisu.“
Jakým Romům, jakým tématům jste se zatím věnovali za dobu fungování
časopisu?
„Témata jsou různá, snažíme se, aby každé číslo bylo koncipováno
monotématicky, aby bylo jedno hlavní téma, ale nebráníme se ani příspěvkům,
které nám zrovna přijdou do redakce a které s hlavním tématem nesouvisí.
Aktuálně v letošním roce jde právě do tisku číslo, které je věnováno
olašským Romům a letošní zimní číslo, do kterého právě přijímáme články, je
věnováno hudbě a hudebnosti Romů.“
Kdo přispívá do časopisu? Jsou to romisté nebo i Romové samotní?
„Jsou to romisté, jsou i absolventi jiných oborů, kteří se k oblasti Romů
dostali přes svou vlastní specializaci, jsou to antropologové, sociologové,
lingvisté, jsou to i Romové samotní. Z části se nám stává, že nám někdo
pošle svou tvorbu, třeba povídky, osloví nás, to jsou podněty, které nás
vždy velmi těší.“
Jaká témata jsou nečastější z těch pravidelných?
„Ustálilo se nám několik rubrik, snažíme se, aby v každém čísle vyšel článek
nebo příspěvek, který nějakým způsobem zpracovává holocaust Romů, ať už je
to odborný článek, ať už je to výpověď pamětníka, i například literární
útvar, který se tomuto tématu věnuje. Dále se snažíme, abychom v každém
čísle představili nějakou osobnost, buď jako portrét nebo jako rozhovor s
osobností a pak ustálenou rubrikou jsou i recenze a anotace nejen romistické
literatury, ale také krásné literatury, která vychází a týká se tématu
Romů.“
Na jakou osobnost se můžeme těšit?
„Aktuálně v hudebním čísle, které vyjde na začátku příštího roku, bude
představen rakouský hudebník Harri Stojka.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Městský úřad Otrokovice zakázal neonacistické shromáždění, které bylo
ohlášeno na 28. října letošního roku. Důvodem zákazu jsou stavební práce,
konané v trase nahlášené akce. Shromáždění neslo název „Připomenutí
samostatného Československa“, pozvánka na něj se objevila nejdříve na
neonacistických diskusních fórech a poté i na neonacistickém serveru
Autonomních nacionalistů.
Romové se rozhodli udělat v Děčíně-Boleticích pořádek a pravidelně po
dvojicích v černých overalech zdarma hlídkují ráno co ráno u Základní školy.
Mluvčí a manažer prevence kriminality děčínské městské policie Tomáš Pavlík
potvrdil, že hlídka spolupracuje s městskou policií. Doplnil, že práce se
zatím osvědčila a nesváry u školy ustaly.
U nově vybudovaných bytů ve Slovenské romské osadě v Moldave nad Bodvou v
okrese Košice venkov vzniklo nové komunitní centrum. Jeho zřizovatelem je
ETP Slovensko. Podle vedoucí centra Irmy Horváthové už v prvních dnech
registrovali velký zájem o jeho služby, ale také o účast v projektu, který
centrum realizuje a jehož cílem je změna života.
Brněnský klub Fléda bude v sobotu 14. listopadu dějištěm multikulturního
festivalu. Nese název Django fest a jihomoravská metropole uvidí jeho už 8.
ročník. Zlatým hřebem programu bude vystoupení jednoho z nejlepších
současných world music orchestrů, který sbírá nadšené kritiky po celém světě
– Cigánski diabli ze Slovenska.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Také v Praze začne fungovat program pro děti Kompas
S programem pro děti s názvem Kompas přišlo občanské sdružení Hestia. Jeho
cílem je vytvářet pozitivní lidské vztahy v rámci rodiny a společnosti. O
tomto projektu, který už funguje v několika městech a v listopadu konečně
začíná svojí činnost i v Praze, si s koordinátorkou Hanou Kuškovou povídal
Robert Ferko.
Pro koho je tento program určen a jak je věkově omezen?
„Program je určen pro děti ve věku 7 až 15 let z Prahy.“
Pouze z Prahy?
„Program Kompas probíhá i v dalších dvou městech a to konkrétně v Ústí nad
Labem, kde běží už od roku 2006. A od července, podobně jako v Praze, se s
jeho realizací začíná v Plzni?“
Co je vlastně myšlenkou tohoto programu?
„Je to sociálně-preventivní program pro děti, je to dobrovolnický program.
Skupinka šesti dětí se jednou týdně po dobu pěti měsíců setkává s dvěma
dobrovolníky. Náplní schůzek jsou různé hry, soutěže, různé kreativní
techniky, výtvarné nebo jiné. Dalším cílem je vytváření vztahů, dobrovolníci
jsou starší kamarádi, děti si vytvoří vztah s dobrovolníky, vzniknou
přirozené vztahy také v té skupince a skupinka šesti dětí zabezpečí to, že
kolektiv je malý a na každého zbude čas, takže se můžou věnovat každému
dítěti individuálně, dostanou prostor - na rozdíl třeba od školního
prostředí nebo běžných kroužků, kde je víc než šest dětí.“
Vy jste už zmínila město Ústí nad Labem, tam už program funguje delší
dobu, jaká je úspěšnost práce s dětmi, které jsou ze sociálně slabých rodin,
například i s romskými dětmi?
„Program je určen pro děti nějakým způsobem sociálně ohrožené, ze sociálně
slabých rodin, děti, které se nacházejí v těžké životní situaci, trpí
poruchami učení nebo různými neurózami. Tento program děti naučí, jak
hodnotně trávit volný čas, aby nebyly jen na ulici, aby nepolehly nějakým
návykovým látkám, aby nezačaly páchat trestnou činnost, naučit je trávit
volný čas, naučit je, jak navazovat přátelské vztahy. Toto se nám tedy daří
a po ukončení pětiměsíčního běhu probíhá evaluace, tedy hodnocení programu.
Zjistili jsme, že děti na konci dosahují zlepšení a vykazuje se zvýšení
sebevědomí, důvěry, navazování kontaktů, zlepšují se trochu ve škole v
prospěchu a chování.“
Kromě toho, že děti volný čas tráví tím, že hrají různé hry, chodí na
výlety, zažívají spoustu zábavy, jsou tam třeba i nějaké školní aktivity,
doučují se tam děti třeba z nějakých předmětů, které jim ve škole nejdou?
„Program není zaměřený na doučování, dobrovolníci mají být staršími kamarády
a jde tam skutečně o přátelství, jak trávit volný čas, to je schopnost,
kterou se musíme naučit, takže tam není cílem programu doučovat ve smyslu
školních vědomostí, ale naučit se mít životní zkušenost, že já mám volný čas
a chci ho nějak hodnotně využít, i to je znalost a i to se dítě musí
naučit.“
Paní Kušková, platí se nějaký registrační poplatek pro zapojení do tohoto
programu?
„Ne, program je zdarma a právě cílem programu je, aby se děti naučily hledat
aktivity, které nejsou nijak finančně náročné. My poskytujeme klubovnu na
setkávání, je možné pronajmout tělocvičnu, jsou tady výtvarné pomůcky, hry,
takže stačí, když se dítě zapojí, podepíše se smlouva o spolupráci a bude
pět měsíců docházet jednou týdně.“
Děti, které se zapojí do programu, jsou tedy nějak vázány, musí chodit
pravidelně?
„Jedinou podmínkou je, aby se dítě pravidelně zúčastňovalo, aby mohlo dojít
k navázání vztahů, aby se naučilo komunikovat. Proto je program pětiměsíční,
je na to potřeba takto dlouhé období, je nutná pravidelnost. Spolupráce
probíhá tak, že my pozveme rodiče, pokud nás kontaktují, provedeme rozhovor,
a pak se s nimi podepíše dohoda o spolupráci, že dítě bude chodit pět měsíců
do Kompasu a pak na konci programu dostane osvědčení, že absolvovalo program
Kompas.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava politického umění
Politické umění čeká na své návštěvníky od 27. října v galerii Václava
Špály. Kromě jiných děl, návštěvníci shlédnou i osm fotografií známých
osobností v životní velikosti z rozličných uměleckých sfér. Právě oni svými
životními příběhy inspirovali umělkyni Tamaru Moyzes, která Ivetě Kováčové k
výstavě ještě řekla...
„Výstava se uskuteční 27. 10., vernisáž bude v 6 hodin večer. Moje část
výstavy se jmenuje Czech selection, a v podstatě to bude sedm nebo osm
fotografií mediálně známých osobností, které budou trošku divně působit
tím, že na první pohled, alespoň doufám, si člověk všimne mediálně známe
tváře a na druhý pohled si všimne, že něco není v pořádku na těch
fotografiích. Na každé z fotografií je nějaký příběh obětí extremismu, každý
je nějakým způsobem zjizvený.“
To je jedna sekce výstavy, nebo je to celá výstava?
„Je to jedna sekce výstavy, výstava se koná v rámci festivalu Mezi patry,
kde bude vystavovat v galerii Václava Špály víc lidí. Bude tam vystavovat
Derek Jarman, to je režisér, který zemřel před 15ti roky, který byl
homosexuál a první umělec, který vytvářel umělecká díla, i videoarty, která
nějakým způsobem pojednávala tuto tématiku. Potom tam bude Darina Alster,
která bude vystavovat sama a bude vystavovat i se mnou dílo Bianka Brasera
s papežem Benediktem XVI. A potom tam ještě bude Radim Labuda.“
Jak bojovat s fotoaparátem, kamerou nebo něčím jiným proti rasismu nebo
extremismu, nebo možná proti čemukoli, co na první pohled není vidět, ale
není v pořádku?
„Já se snažím vždy ve svých dílech právě bojovat proti rasismu a xenofobii.
Právě jsem říkala v jiném rozhovoru, že už bych docela ráda zažila dobu,
kdy nebudu mít žádnou inspiraci. Takže mým jediným snem je nemít inspiraci,
přestat pracovat, protože už tu nebude o čem tvořit, už nebude žádná
reakce. Já tvořím vždy na základ nějakých novin, na základě skutečně
reálných událostí, které se staly. Takže i těchto osm fotografií jsem
vytvořila na základě reálných událostí reálným obětem, které dohledávám
pomocí různých organizací nebo pomocí webových stránek Ministerstva vnitra.
Takže já bych byla šťastná, kdybych už nemusela s kamerou pracovat a
nevytvářet žádná další umělecká díla.“
Zažila jste sama na vlastní kůži nějakou nevoli, nechuť nebo
diskriminaci, protože jinakost se projevuje v mnoha rozměrech?
„Zažila, já si myslím, že kdybych to sama osobně nezažila, tak by mi nebyla
tato tématika tak moc blízká. Je jasné, že jsem politický umělec, ale
poslední roky se věnuji především xenofobii, extremismu a rasismu a určitě
bych to nemohla dělat, kdyby se to mě nějak osobně netýkalo. Určitě to je
věc, kterou hluboce prožívám, i když se to stává druhým, ale podobné věci
se stávali i mně od dětství.“
Co se přihodilo vám?
„Naštěstí se mi nepřihodilo nic tak úplně extrémního, že bych na sobě měla
nějaké jizvy, ale stalo se mi, že když mi bylo asi 18, tak mě napadli
skinheadi a pak jsem byla tři měsíce v nemocnici, protože mě hodně zkopali,
ale teď už s toho nemám žádné následky, jen jizvy na duši.“
Jak by vypadala vaše fotografie?
„Já mám zmixovanou krev, proto jsem i tady vybrala mediálně známé tváře na
základě toho, že každý reprezentuje nějaké etnikum a já jich reprezentuji
hned několik najednou, takže já bych asi musela mít víc jizev. Jednoznačně
bych mohla být jak Jarmila Balážová, tak Aňa Geislerová.“
Tak, jak vypadají fotografie, uvidí návštěvníci, kteří přijdou na
výstavu. V tuto chvíli se jen zeptám, kam se díváte, kde hledáte, kde
zrovna kutáte další věci, které potom budete zpracovávat?
„Teď chystám víc výstav, jedna výstava by měla být v galerii NoD a měla by
být 30 .listopadu. Je to výstava, kterou připravuje kurátorka Zuzana
Štefková, téma je takové, že sebrala umělce, kteří spolu žijí a mají spolu
vytvořit umělecké dílo. Já vytvářím spolu s manželem, který je Izraelec
iráckého původu, zase nějakou věc, která pojednává o těchto tématech.
Budeme zobrazovat výslech, který jsme měli na cizinecké policii, kde jsme
řešili dokumenty, které mají asi 30 stran a jsou tam neuvěřitelné otázky,
takže my vlastně retrospektivně vracíme do detailů celý výslech se všemi
šílenými otázkami.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 16. října. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a
Jaroslav Sezemský.
| 
Kolem desáté hodiny polední byl sál v Kulturním domě Ládví naplněn dětmi
a rodiči, kteří přišli podpořit soutěžící v Romském talentu. Jednou z těch,
která obhájila své prvenství ve zpěvu, byla 15ti letá Jitka Matyová z
Roudnice nad Labem.
Poslech:
Související články
S problémem nucené sterilizace se potýkají ženy na celém světě. Za
pozornost stojí, z jakých skupin pocházejí.
Většina lidí, kteří zakládali Romani džaniben, už nežije, kdo v současné
době pracuje nebo řídí Romano džaniben?
Pro koho je tento program určen a jak je věkově omezen?
„Výstava se uskuteční 27. 10., vernisáž bude v 6 hodin večer. Moje část
výstavy se jmenuje Czech selection, a v podstatě to bude sedm nebo osm
fotografií mediálně známých osobností, které budou trošku divně působit
tím, že na první pohled, alespoň doufám, si člověk všimne mediálně známe
tváře a na druhý pohled si všimne, že něco není v pořádku na těch
fotografiích. Na každé z fotografií je nějaký příběh obětí extremismu, každý
je nějakým způsobem zjizvený.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články