Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes Vás pozveme na akci s názvem Ženy proti rasismu, kterou pořádá Slovo
21, podíváme se do Muzea romské kultury na vernisáž věnovanou výročí vzniku
Svazu Cikánů-Romů a také se dozvíte o připravované změně v učivu dějepisu na
základních a středních školách. Chybět nebudou ani aktuality ze života Romů.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
V Praze bude manifestace Ženy proti rasismu
Za několik málo dní, a to přesně 24. října, bude v Praze manifestace s
názvem Ženy proti rasismu. O této připravované akci si povídal kolega Robert
Ferko s koordinátorkou Martou Hudečkovou z občanského sdružení Slovo 21.
„Ženy proti rasismu vycházejí z naší skupiny Manuše, která funguje při Slovu
21, to je asi nejdůležitější informace. A proč se chystáme protestovat?
Protest není pouze proti rasismu, ale i proti extremismu. Myslím si, že ani
jedné z nás, co by žen, matek, není lhostejný postoj některých skupin lidí a
jejich myšlení a proto chceme tímto manifestem ukázat, že s tím
nesouhlasíme.“
Kolik žen se zúčastní manifestu?
„Tento manifest není jen pro ženy, ale pro všechny, kteří nesouhlasí s
rasismem a extremismem.“
Budou třeba ženy a muži nějak označeni, z jaké lokality pochází, z jakého
města jsou?
„Já si myslím, že by to bylo velmi dobré, proto budou mít transparenty s
názvy měst, ze kterých přijeli. Takže toto označené bude, ale my jsme si
vymysleli ještě další věci, že tam budeme převážně v černém oblečení s
červenými doplňky.“
Účastníci budou podepisovat nějakou rezoluci, čeho se bude týkat?
„Právě to je ta rezoluce proti rasismu a extremismu, kterou vytvořilo
několik občanských sdružení, ty se pod to podepíší a ostatní účastníci budou
mít možnost se podepsat a budeme rádi, když se podepíší.“
Budou mít účastníci možnost mít nějaký proslov, přijedou pouze z Čech
nebo i z jiných zemí?
„Z jiných zemí tu určitě nebudou, ale samozřejmě budou mít možnost proslovu,
budou osloveny. Manifestace netrvá tolik hodin, aby mohla mít proslov každá
žena z jednotlivého města, ale určitý počet bude vybrán.“
Kdo bude moderovat tuto akci?
„Bude ji moderovat moje kolegyně Martina Horváthová?“
Paní Hudečková, jaké známé osobnosti jste oslovili, aby se zúčastnily
právě této manifestace proti rasismu?
„Oslovili jsme například paní Dagmar Havlovou, Táňu Fischerovou, Martu
Kubišovou, Anetu Langerovou, Evu Holubovou, Ester Janečkovou, Radůzu a
Jiřinu Šiklovou a ještě mnoho dalších.“
Paní Hudečková, proč by měly romské ženy, romské rodiny přijít právě na
tuto manifestaci a vy osobně třeba máte nějaké špatné zkušenosti s
diskriminací a rasismem?
„Myslím si, že mi není lhostejné, co se mezi námi některými děje. Já třeba
jsem matkou a každý den se bojím o svého syna, když chodí z práce jen proto,
že je snědý. A nepřeji to ani jedné z matek a to je možná ta pozvánka, aby
ženy ukázaly, ale nejenom matky, ale i otcové, nebo i mladí lidé, kteří
nemůžou vyjít ven, protože zrovna se hraje fotbal v některém městě nebo když
vědí, že tam pořádají protest extremisté, tak ať ukáží, že s tím nesouhlasí.
To je moje pozvánka.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava připomíná 40. výročí od vzniku Svazu Cikánů-Romů
V Muzeu romské kultury byla včera zahájena výstava s názvem „Svaz
Cikánů-Romů 1969 – 1973. Z historie první romské organizace v
Československu.“ Tato organizace měla velký význam pro Romy na našem území,
protože v jejím rámci vznikla řada kulturních, sportovních i politických
aktivit a projektů. I když byl svaz po necelých pěti letech své činnosti pod
tlakem státních orgánů zrušen, dala jeho existence základ pro obnovení
činnosti romských organizací po roce 1989. S kurátorem výstavy Michalem
Schusterem hovořila Jana Šustová.
My si letos připomínáme čtyřicet let od vzniku Svazu Cikánů-Romů. Vy jste
v Muzeu romské kultury připravili výstavu věnovanou tomuto svazu. Můžete nám
představit, jak je výstava koncipována?
„Vzhledem k výročí jsme se rozhodli, že připravíme výstavu, která by velice
stručně, v hlavních bodech, mapovala velice širokou činnost svazu
Cikánů-Romů. Dalším důvodem, kromě toho významného výročí, bylo, že v našem
fondu ve sbírkách se nachází celá řada dokumentů, ať už to jsou dokumenty z
činnosti svazu, jednotlivých komisí nebo jsou to fotografie z té doby.
Podařilo se nám sehnat i dobové nahrávky, takže toto všechno jsme se
rozhodli shromáždit a použít na výstavě, kterou jsme koncipovali jednak jako
představení samotné činnosti svazu, ale také jsme se konkrétně snažili po
vizuální stránce, aby výstava působila tak, jako že svaz fungoval v
normalizačním Československu jaksi normalizaci navzdory. To znamená, že
musel v té nové době po okupaci v roce 1968 počítat s různými těžkostmi, ale
navzdory tomuto všemu se činnost velice dobře a slibně vyvíjela. Ale všechno
záviselo na dobré vůli státní moci, která netrvala dost dlouho.“
Na výstavě jsou k vidění různé fotografie z činnosti svazu a také
historické dokumenty, je to nějak rozděleno podle nějakých kategorií?
„Jednotlivé aktivity svazu jsme rozdělili na organizační, politické, které
souvisí s romskou emancipací, a pak spíš kulturní, společenská, sportovní
činnost. Tak proto je výstava rozdělena do dvou částí, kdy první část je
jakási zasedací místnost. Má to jednak evokovat dobu, kdy byly různé schůze,
kde se řešily nejrůznější problémy, také tam ukazujeme spíš politickou
činnost svazu, třeba i na mezinárodním poli, na společenském poli apod.
Zatímco druhá místnost je koncipována jako obývací pokoj, protože činnost
svazu zasáhla i do této oblasti - právě kultura, sport, vydávání časopisů,
různé hudební přehlídky, soutěže, toto jsme se právě snažili ukázat v druhé
místnosti.“
A aby to stále nebyly jen dokumenty a fotografie, tak vy jste zvolili
takové různé doplňky, dobový nábytek. Můžete našim posluchačům říct, co
všechno na výstavě uvidí?
„Snažili jsme se, aby výstava na návštěvníka dýchla dobou, ve které svaz
existoval, tj. přelom 60. a 70. let. Takže jsme se snažili shromáždit
nejrůznější dobové předměty, ať už je to nábytek, stará televize, koberce,
různé bytové doplňky, jako jsou ty typické rudé karafiáty ve vázičkách nebo
první místnosti dominuje jakýsi rudý závěs s heslem Svaz Romů je pevnou
součástí socialismu, což jsme zvolili na základě dobových fotografií. Takže
toto všechno jsme se snažili skloubit s našimi materiály, abychom co nejvíce
přiblížili návštěvníkům tu dobu.“
A ještě jste vydali doprovodný katalog k výstavě, jak je rozsáhlý a co v
něm čtenáři najdou?
„K výstavě jsme se rozhodli vydat velice stručnou publikaci vzhledem k
finančním možnostem, kde jsme jednak zveřejnili historický text právě o
Svazu Cikánů-Romů z pera bývalého historika Muzea romské kultury mgr. Petra
Lhotky, to je stěžejní část publikace. Potom je tam fotografická příloha a
seznam všech předmětů vystavených na výstavě. Publikace má být takovým
úvodním krokem, protože dějiny Svazu Cikánů-Romů jsou i dnes mezi mladými
historiky poměrně neznámým tématem, tak my je chceme trošku motivovat,
protože si myslíme, že toto téma má co říct i současným lidem a chceme je
trošku motivovat k tomu, aby se tímto tématem zabývali a k tomu slouží tato
publikace, která je opravdu jen takovým prvním krokem k více zviditelnění
tohoto tématu.“
Fotogalerii z výstavy najdete
zde.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ve výuce dějepisu asi nastanou změny
Podle ministryně školství Miroslavy Kopicové není na školách věnována
dostatečná pozornost dějinám 20. století. Co vše by eventuální změny ve
výuce přinesly žákům, studentům a pedagogům, na se to tiskového mluvčího
ministerstva Tomáše Boušky zeptal kolega Robert Ferko.
Ministryně školství navrhuje na základních a středních školách výuku
moderních dějin, z jakého důvodu a jaký pohled na svět a život by to mělo
žákům a studentům přinést?
„Jak všichni víme, tak Česká republika prošla ve 20. století dvěma
nejhoršími nedemokratickými režimy, nacismem i komunismem, a tato zkušenost,
tragická zkušenost, dodnes ovlivňuje českou společnost. Je to podnět k
zamyšlení nejenom v souvislosti s tím, že si připomínáme 20. výročí pádu
železné opony, ale i v souvislosti, že nám roste generace, která toho o
moderních dějinách tolik netuší. Někdy se ve školách stává, že se ta látka
nestihne dostatečně probrat a proto ministerstvo přišlo s tímto metodickým
doporučením, které má za úkol pedagogům na základních a středních školách
pomoct a přinést nové metodické pomůcky a doporučení, aby se výuka moderních
dějin, zejména druhé poloviny 20. století, do hodin dostala. Bude to mít za
cíl změnit nejenom takové to běžné biflování dějepisu, ale bude to mít za
cíl i ověřovat, jak si studenti středních a základních škol uvědomují, kým
jsou, jak vznikla Česká republika, co komunismus, potažmo nacismus,
zapříčinil, proč se tady uchytili na tak dlouhou dobu. Toto jsou poměrně
komplexní otázky, které jsou spojené s identitou každého mladého Čecha.“
Museli by stejnou výuku mít všechny základní a střední školy nebo to bude
individuální?
„Na prvním místě musíme říct, že to je pouze doporučení, které nemá
charakter příkazu, takže se jím nemusí školy povinně řídit. Samozřejmě je už
řada škol, kde je tento metodický pokyn už implementován. Je tam celý výčet
literatury, ze které lze čerpat, návody, praktická cvičení, jak studenty a
žáky do těch témat uvádět, jak témata propojovat, třeba i formou neformální
výuky, například setkávání s pamětníky, zapojení orální historie, ústně
sdělovaných dějin, rodinné historie, lokální historie, tyto všechny moderní
trendy a disciplíny mohou ta témata ozřejmit, osvětlit a motivovat mladé
lidi k tomu, aby se jimi více zabývali.“
Měla by třeba existovat nějaké kniha, která by se věnovala přímo moderním
dějinám?
„Tak ona jich je celá řada, právě ten metodický pokyn na ně upozorňuje.
Ještě dodám, že je k dispozici na webových stránkách ministerstva školství,
školy o něm byly informovány prostřednictvím ministerského zpravodaje, který
je elektronicky rozesílán do všech škol, takže tam je možné příručky
vyhledat.“
Pokud by se tedy pedagog zaměřil na základní nebo na střední škole na
dějiny 20. století, zabránil by alespoň částečně extremismu?
„Samozřejmě, to je jeden z hlavních cílů, ne přinutit žáky, ale motivovat je
k tomu, aby se zajímali o nedemokratické režimy, důvody vzniku a uplatnění
ve společnosti, v dnešní době tu narůstá radikalismus, politický extremismus
a ten často pramení z fatální nevědomosti. To je jeden z hlavních důvodů,
proč ministerstvo přichází s doporučením, jak dějiny 20. století učit, jak
je pochopit a jak se vyvarovat nedemokratických tendencí v myšlení mladých
lidí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Po České republice a Mexiku hrozí zavedení vízové povinnosti pro cesty do
Kanady také Maďarsku. V první polovině letošního roku požádalo Ottawu o azyl
750 maďarských občanů. Kanadská tisková agentura Canwest uvedla, že Kanada
vyzvala Maďarsko, aby podniklo opatření ke snížení přílivu žadatelů a azyl.
Zároveň také nevyloučila, že by pro Maďary mohla opět zavést vízovou
povinnost.
Zástupci neziskových organizací a premiér Jan Fischer se shodli na nutnosti
zjednodušit čerpání dotací z evropských fondů. Podle nich je také třeba
posílit spolupráci vlády a neziskového sektoru a zejména zlepšit fungování
Rady vlády pro nestátní neziskové organizace.
Lidé z litvínovského sídliště Janov vyjádřili spokojenost s opatřeními,
která vedení města uplatňuje vůči nepřizpůsobivým obyvatelům v této
problémové lokalitě. V Janově se posílila městská policie o čtyři strážníky,
zakoupili mobilní služebnu policie v dodávkovém voze a rozšířili kamerový
monitorovací systém. Díky přístupu ministra vnitra Peciny se konečně zvýšil
i počet státních policistů zaměřených právě na janovské sídliště.
Ve Valašském Meziříčí pojmenovali nové centrum osvěty, kultury a vzdělávání
v Sokolské ulici Avare, neboli Vejdi sem. V centru se chtějí zaměřit
především na vzdělávání Romů. Oni i tamní radnice to vnímají jako další krok
k integraci jejich komunity s majoritní většinou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Připravuje se sčítání romských žáků na středních školách
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje sčítání romských
žáků na středních školách a několik dalších změn, které se dotknou romských
dětí, studentů a jejích rodičů. Proč tomu tak je, nám řekla náměstkyně Klára
Laurenčíková.
„My bychom chtěli provést určitý monitoring, kolik romských žáků se vůbec
účastní středoškolského vzdělávání, měl by být proveden na přelomu roku
2009/2010. Jednáme s Ústavem pro informace ve vzdělávání o spolupráci při
provedení tohoto monitoringu a chtěli bychom znát situaci z toho důvodu,
abychom skutečně viděli, jak nastavit podporu žáků, kteří končí základní
vzdělávání a uvažují o tom, kam dál, jaký typ vzdělávání si zvolit, jestli
vůbec nějaký.“
Budou tam třeba zahrnuty i soukromé střední školy?
„V tuto chvíli toto ještě nemáme úplně přesně popsáno, metodologii a
strategii, jak monitoring proběhne, budeme o tom jednat s ÚIV.“
Kdy naposledy proběhlo sčítání romských žáků na základních a středních
školách?
„Na středních školách takovýto typ monitoringu dělán nebyl, na základních
školách jsme situaci monitorovali tento rok, tzv. v první polovině roku
2009. Bylo to šetření, které právě prováděl Ústav pro informace ve
vzdělávání, vyplynuly tam poměrně velké nerovnosti v naplňování rovných
vzdělanostních šancí u romských žáků. Zjistili jsme, že až 27 procent
romských žáků je vzděláváno v segmentu bývalých zvláštních škol, nyní
základních škol praktických oproti pouhým dvěma procentům žáků neromských,
což je samozřejmě obrovský kontrast, který nás nemůže nechat klidnými, který
si žádá určitá systémová opatření.“
Počítáte s tím, že pokud budete sčítat romské žáky na základních a
středních školách, tak že výsledek nemusí odpovídat skutečnosti, protože
spousta dětí a mladistvích se nehlásí ke své komunitě?
„Pro nás je podstatná informace o počtu žáků, kterou podává učitel.
Domníváme se, že to má být pro nás v takovémto typu šetření právě učitel,
protože on je ten, kdo volí pedagogický postup, přístup ke konkrétním dětem.
Pokud dítě je z nějakého socio-kulturně odlišného prostředí, má zvláštní
potřeby, jiné než děti ostatní. Tak právě učitel by měl dobře vědět, kým to
dítě je, jestli jeho sociální prostředí nějak nesouvisí s jeho školním
neúspěchem. Zda-li takovéto dítě nepotřebuje větší podporu než děti ostatní
ve třídním kolektivu.“
Také by se měl změnit informovaný souhlas podepsaný rodičem o přestupu
dítěte do praktické školy. O co přesně jde a co to tedy přinese rodičům
romských dětí?
„Pokud je dítě zařazeno mimo hlavní vzdělávací proud právě třeba do základní
školy praktické, tak rodiče podepisují souhlas s takovýmto krokem, s
umístěním dítěte do takovéto školy a podepisují formulář, my tomu říkáme
informovaný souhlas rodičů. Tento formulář my nyní revidujeme, revidujeme
jeho podobu, chceme znění toho formuláře doplnit i o určitý nástin důsledků,
které souvisí se zařazením dítěte mimo hlavní vzdělávací proud třeba do
základní školy praktické. Chceme, aby tento formulář byl v českém jazyce,
ale i v jazyce romském, zejména pro ty rodiče, kteří třeba dobře česky
neumí, nemusí tak být tím pádem až tak úplně informováni a neví, co
podepisují a jaké by jejich rozhodnutí v praxi mohlo přinést pro jejich dítě
důsledky.“
Formulář bude v romštině od října tohoto roku, dříve tomu tak nebylo, byl
pouze v českém jazyce, kdy spousta romských rodičů ani nevědělo, co
podepisují. Jaké to tedy mělo následky pro rodiče a hlavně pro děti?
„Z našeho šetření a nevládních organizací vyplývá, že rodiče vždy nebyly
informováni o tom, co vlastně podepisují, jaké důsledky může jejich
rozhodnutí pro jejich dítě mít, domnívali se třeba, že třeba podepisují jen
to, že dítě bude na nějakém typu školy, kde se mu budou věnovat více, tedy
individuálně, kde bude mít větší podporu, kde možná najde měkčí podmínky pro
vzdělávání, ale ne vždy dostali informace, že pokud dítě absolvuje základní
školu praktickou, tak může mít v budoucnu potíže dosáhnout na kvalitní
středoškolské vzdělání, v dospělosti na kvalitní zaměstnání.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak se vede Romům v Praze 14
Jak se vede Romům v Praze 14 a s čím tam mají největší problémy, nám poví
vedoucí sociálních věcí a zdravotnictví – Rom - David Beňák. Iveta Kováčová
se ho nejprve zeptala, jaký vliv na jeho vzdělání měli rodiče a okolí.
„V mém případě to bylo tak, že jsem dostal příležitosti a ty příležitosti
jsem využil a myslím si, že u mnoha Romů je situace postavená tak, že když
dostávají příležitosti, tak oni je promarní, protože se možná nekoukají do
budoucna a možná je to proto, že jsou příliš zaměstnaní aktuální krizí,
životem, něco není podle jejich představ, něco je špatně, něco aktuálně
řeší.“
Vy pomýšlíte na rodinu, budete mít dítě, asi byste také využil nějaké
prostředky, to znamená aby se dítě té příležitosti chopilo, jak na to?
„V případě svého dítěte budu lpět na tom, aby dosáhlo co nejvyšší mety, ale
nebudu to dělat za každou cenu, to určitě ne a moje představa je, že bych
chtěl, aby moje dítě vystudovalo vysokou školu tak, jako se to podařilo mě,
aby mělo budoucnost dobře nastavenou.“
Podpora ve vašem případě vzešla ze strany rodičů, jsou to studovaní lidé
nebo jste byl akční element vy sám a sám sobě jste hnacím motorem?
„Moje maminka nevystudovala vysokou školu, můj otec také ne a je to tak, že
jsem chtěl já, ale jsem měl podporu od své maminky, to znamená, že když jsem
se rozhodl jít tou cestou, tak ona se mi snažila vytvořit podmínky proto,
abych tou cestou mohl jít.“
Vy osobně už jste třeba našel nějaký trik, jak někomu najít práci, nějaký
konkrétní případ byste uvedl?
„Snaha tkví v tom, že máme na našem odboru terénní sociální pracovnici,
která individuálně pracuje s klienty. Pořádali jsme malé, mini
rekvalifikační kurzy a doprovázíme třeba klienty při pohovorech, pokud o to
projeví zájem, v některých případech to pomůže.“
Je dnes už systém rozběhlý v to smyslu, že zaměstnavatel je nějakým
způsobem motivovaný, aby důvěru Romovi dal a alespoň po ty tři měsíce ho
musel zaměstnat?
„Systémové opatření tohoto typu není, je to spíš o tom, že když se podaří
buď tomu uchazeči nebo třeba sociálním pracovníkům, kteří ho doprovází,
přesvědčit zaměstnavatele, že by ho měl zkusit, ale praxe není univerzálně
spojená, řekl bych, že je to případ od případu jiné, je to individuální.“
Co jste schopni udělat pro vícečlennou rodinu, kde členové rodiny nemají
práci a navíc přišli o bydlení, když za vámi přijdou, tak co se stane?
„Tak to je docela katastrofický scénář, to jste mi dala hodně těžký případ,
ale i takové případy máme. Není to nic teoretického, je to běžná věc, a tak
jako první věc se jim pokusíme nalézt střechu nad hlavu, takže první a asi
jedinou jejich možností jsou azylové domy. Současné situace v Praze není
vůbec dobrá, protože jeden azylový dům, kde brali rodiny s dětmi, zanikl a
dosud za něj není náhrada a je to problematické, ale snažíme se maximálně a
můžu říct, že nejsme zas tak neúspěšní.“
Dnes se uvolňují z různých zdrojů peníze, z grantů nebo Evropské unie,
kam by se měly nasměrovat, soustředit, kde je to nejvíc potřeba podle vás?
„Cílových bodů, kam by bylo potřeba zaměřit pozornost jak politickou, tak
ekonomickou, je víc. Bohužel, to je také problém a úskalí. Myslím si, že
klíčové je vytvořit podmínky proto, aby Romové získávali práci a to na
základě objektivních podmínek. V současné době Romové cítí velmi reálně to,
že nejsou ochráněni před diskriminací, s diskriminací se setkávají, a to je
pravda.“
Ale právě ztrátou práce se ještě více vzdalují představě někoho
přijatelného, podmínky ale nejsou, aby se postavili na nohy a dokázali
fungovat?
„To je pravda, proto si myslím, že to musí jít ruku v ruce, komplexnost je
velmi důležitá, takže jedna věc je ochrana a druhá věc je vytvářet programy,
které budou mít hlavu a patu a budou skutečně směřovat k aktivizaci lidí, k
tomu, aby jim to něco přineslo a projevilo se to na trhu práce. A třetí
rovina je, že činnost úřadů práce musí být daleko efektivnější, metodika
musí být jiná, existují relativně nové, čerstvé studie, které potvrzují
tento fakt, že úřady práce nepracují úplně efektivně, správně s touto
cílovou skupinou.“
Ještě se krátce zeptám, v rámci vzdělávání, třeba takové cizojazyčné
školy, které jsou dnes výhradně pro děti cizinců nebo pro děti z bohatých
rodin, kdyby mohly chodit do takovýchto škol Romové, jak se vám takováto
myšlenka líbí?
„Já nejsem zastáncem takto definovaného, vymezeného menšinového školství
směrem k Romům. Nemyslím si, že to je ta úplně nejlepší cesta, ale vím, že
jsou školy mezinárodní, soukromé, kde jsou ochotni třeba poskytnout
stipendium nadaným studentům, i Romům. Šance tu je, ale Romové se jí musí
chopit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 9. října. Naladit si nás ale
můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
|
|