Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Zvláštní školy určené dříve především Romům se časem proměnily v praktické, přesto se musí zrušit, o tom je přesvědčená Anna Šabatová z Českého helsinského výboru.
Dnes vám také představíme romského několikanásobného mistra v kick-boxu Dezidera Hlaváče a kromě jiného vás také pozveme na 2. ročník festivalu Chvalská triáda.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Jak pokračuje odstraňování diskriminace ve vzdělávání dětí?
Zástupci třinácti nevládních organizací Společně do školy vyjádřili vážné znepokojení nad postupem ministerstva školství při naplňování rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z listopadu 2007. Soud ukládá České republice odstranění diskriminačních bariér ve vztahu k vzdělávání dětí z romské minority. Segregace romských žáků do praktických, dříve zvláštních škol, ale podle zástupců nevládních sdružení nadále trvá a hrozí, že bude pokračovat i v nastávajícím školním roce. Český helsinský výbor na tiskové konferenci zastupovala Anna Šabatová, které se Marie Vrábelová zeptala.
Od 1. září je u nás v platnosti antidiskriminační zákon. Lze ho využít proti diskriminaci Romů ve školství?
„Určitě. Je to významný nástroj a orgán, který je pověřen dohlížením nad tím, jestli se diskriminuje, nebo se nediskriminuje. Je to veřejný ochránce práv. Jedním z jeho úkolů je pracovat i s výzkumy a podávat návrhy na systémová opatření a také samozřejmě řešit individuální kauzy diskriminace tam, kde je to v jednotlivém případě zcela zjevné. Ale jeho úkolem také je i vyhledávat tato neuralgická místa tam, kde je to na první pohled třeba neznatelné, ale systém diskriminuje.“
Vy jste v kanceláři ombudsmana působila, jistě jste tam měla stížnosti na diskriminaci Romů ve školství. Myslíte si, že to někdo bude iniciovat?
„Víte, co je zajímavé? Že jsem neměla stížnosti na diskriminaci Romů ve školství, protože Romové to často vezmou jako danost. A oni si nestěžují víc než ostatní. Samozřejmě jsem se s diskriminací setkávala, ale většinou to nebylo na podněty romských rodičů. Často jsem na to přicházela v situacích, kdy jsem šetřila sociálně-právní ochranu a najednou jsem zjistila, že všechny děti z jedné rodiny jsou ve zvláštní škole. V papírech bylo, že se velmi dobře učí ve zvláštní škole, že mají samé jedničky, a i učitelky mi potvrdily, že ty děti jsou schopné. Když jsem se zeptala sociálních pracovnic, proč chodí do zvláštní školy, říkali mi, že tam vlastně chodí všichni Romové. Vůbec jim nedošlo, že ony by měly mít za úkol usilovat o to, aby tyto děti chodily do základních škol.“
U nás se prokázalo, že romské děti jsou diskriminovány ve školství. Myslíte si, že bude někdo tlačit na změny třeba z Evropské unie nebo to bude pocházet od nás?
„Asi obojí. Česká republika má povinnost odstranit tu systémovou diskriminaci. A ona to ústy některých lidí samozřejmě ví, ale hodně bude záležet na tom, jak celá politická reprezentace dokáže stát za ministrem školství a podporovat ho a cílit změny vůči celé populaci, aby ke změnám docházelo. Samozřejmě bude tlak i z evropských institucí.“
Jaké budou následovat další kroky?
„Naší hlavní strategií teď je podávat návrhy, o kterých jsme hluboce přesvědčeni, že situaci výrazně zlepší.“
Jaké to jsou konkrétní kroky?
„Dát moratorium na převádění dětí ze základních na zvláštní školy. Prostě by se to teď nemělo vůbec dít, protože řada dětí v první třídě nastoupí do základní školy, ale dostanou se do zvláštní školy během prvního roku. Neměly by se plnit zvláštní školy, to by mělo vést k tomu, že některé zvláštní školy budou zrušeny, protože nebudou mít děti, a část pedagogů se přesune na základní školy, kde se budou moct podílet na vzdělávání dětí v základním proudu.“
Jak se změní chování samotných učitelů?
„To je hodně otázka vzdělávání, a pomoci jim odhalit sami sebe, předsudky, o kterých ani třeba sami nevědí, že je mají. Jsou přesvědčeni, že jsou to fakta, přitom je to určitá neprofesionalita a určité předsudky, co způsobuje jejich jednání.“
Co se stane, když ministerstvo teď tu otázku zásadně řešit nebude?
„Chtěli bychom, aby ji teď hned řešilo.“
A když nebude, co to bude mít za následky?
„Dál se bude pokračovat v tomto systémovém nezdravém vývoji, který poškozuje celou společnost, především ale romské děti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Dezidera Hlaváče lákaly bojové sporty už od dětství
Řadu úspěchů má na svém kontě romský sportovec Dezider Hlaváč, který se věnuje boxu, kickboxu a thajskému boxu. V roce 2001 se stal v Bangkoku mistrem světa v thai-boxu a také v Evropě získal řadu ocenění. Dnes je mu 38 let, ale zápasnický ring ho stále láká. Podrobnosti má Jana Šustová.
Dezider Hlaváč se pro bojové sporty rozhodl už v raném dětství.
„Vyrůstal jsem v dětském domově, za to totalitního režimu. V dětské domově jsem byl od roku 1973. Vyučil jsem se tam jako malíř-lakýrník. Byl to tříletý obor. Problém ale byl, že v té době to tam bylo strašně tvrdé. Zvykal jsem si tam na facky, na rány. Nebo také když jsem přinesl poznámku, někdo mě tam zmlátil, takže jsem si postupně zvykal na bolest. A pak jsem se k tomu postupně dostal. Byl jsem trochu agresivnější a bavili mě bojové sporty.“
Trénovat box začal Dezider Hlaváč ve svých patnácti letech a až do návratu z vojny v roce 2000 boxoval za různé české kluby.
„Vrátil jsem se z vojny, a jelikož jsem měl nějakou dobrou práci za dobré peníze, rozhodl jsem se, že začnu s thajským boxem. Letěl jsem tedy přímo do Bangkoku, kde jsem začal trénovat muay thai – česky thajský box. Startoval jsem tam za Sam's Club – 60, jeden z nejlepších klubů v Thajsku, ale i na světě. Působil jsem tam necelého půl roku. Naučili mě styl thajského boxu a byla výhoda, že jsem uměl perfektně boxovat. V thajském stylu, tam bylo deset pyramid, jelikož v té době mělo Thajsko 20 milionů obyvatel a byl to jejich mezinárodní sport, tak v té pyramidě bylo 300 tisíc borců, což je neskutečně hodně lidí, a nevěřil jsem tomu, že jsem dokázal získat jejich titul. Začalo to v lednu a říjnu byl závěr mistrovství. Já jsem získal jejich titul, což se předtím nikomu nepodařilo 25 let.“
Po návratu do České republiky se Dezider Hlaváč věnoval kickboxu low-kick.
„V roce 2003 jsem nastoupil do národních pohárů, v roce 2003 jsem získal na Moravském poháru v Olomouci druhé místo s low-kickem. Kickbox low-kick, to je disciplína a styl kickboxu. Je to nejtvrdší disciplína v kickboxu. Pak jsem jezdil dál. Na Českém poháru v Mostu, což už byl výběr reprezentace, jsem byl taky druhý.“
Deziderovy úspěchy byly oceněny i řadou medailí a pohárů.
„Medailí bylo požehnaně, mám jich asi 120. Jsou to většinou medaile v klasickém boxu z let 1985 - 2003, pak jsem hodně chodíval „kickboxovat“. Mám nějaká umístění ze siamského poháru v Bangkoku, mám medaile z Německa, Maďarska, Ukrajiny, Turecka, Polska, Nizozemska, Švýcarska, Itálie. Ale nejcennějším kovem pro mě je to, že jsem si jistý, že se cítím dobře. Když v dnešní době poslouchám zprávy nebo televizi, jak je tu teď hodně rasismus, nebojím se a vím, že když případně dojde k nějakému problému, umím se perfektně ubránit. Já se o sebe nebojím.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Přijďte na hudební přehlídku na zámku - Chvalská triáda
Máme pro vás pozvánku na jednu zajímavou kulturní akci, která už v těchto dnech začala na Chvalském zámku v Praze 9 – jedná se o 2. ročník Chvalské triády. Co to vlastně je? O tom si s organizátorkou této akce Jaroslavou Schmidtovou před zahájením povídal kolega Robert Ferko.
Kde se vůbec zrodil nápad uspořádat festival Chvalská triáda. A liší se třeba v něčem od jiných hudebních festivalů?
„Chtěla bych říct, že Chvalská triáda se poprvé objevila v loňském roce, protože v loňském roce se otevřel celý náš zámek pro veřejnost poprvé, a proto, že zámek je vybaven pódiem a hledištěm, přemýšleli jsme, jak oživit aktivity na zámku. A přišli jsme právě s nápadem pořádat hudební přehlídku.“
Kde se Chvalská triáda uskuteční?
„Chvalská triáda je malá hudební přehlídka, která se vyznačuje tím, že jsou tu tři žánry, proto triáda. Trvá tři týdny. Vloni jsme měli i tři koncerty v týdnu, letos už máme jen dva koncerty v týdnu. Uskuteční se na nádvoří zámku.“
Co můžeme vidět a slyšet na Chvalské triádě?
„V letošním roce jsme se rozhodli pro tři hudební okruhy. V prvním okruhu, doufáme, že na ně přijdou mladí, budou Unifiction, Chaotici a přijedou zahrát i Tleskači. Druhý týden bude věnovaný ethno muzice. Srdečně vás zveme na koncert romské skupiny Do konce.“
Proč jste se vybrali právě tuto skupinu?
„Dostali jsme na ni úplně úžasné doporučení, takže jsme nezaváhali ani na okamžik a ihned jsme je zkontaktovali. Poté jsme dokonce zjistili, že členové této kapely nejsou vůbec žádnými nováčky ve svém oboru, ale například Vojta Lavička, který hraje na housle, hraje také s Gipsy.cz, takže už to samo za sebe hovoří. Bude to kvalitní hudební zážitek.“
Pokud budou chtít posluchači zavítat právě na koncert skupiny Do konce, jak dlouho potrvá jejich vystoupení? Kolik skladeb zahrají?
„Koncert je domluven na klasických 90 minut, pokud bych měla pozvat na tuto kapelu, tak jak jsem hovořila s jejím vedoucím Vojtou Lavičkou – ten říká, že projev této kapely se vyznačuje obrovskou energií a živelností. V podstatě většina jejich koncertů končí velkou taneční zábavou. Myslím si tedy, že roztancují všechny naše diváky. A prostor na to mít budete.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Na základní škole Masarykova ve Valašském Meziříčí od letoška
působí psycholožka, která bude pomáhat romským dětem s
integrací. Měla by usnadnit spolupráci učitelského sboru s rodiči
školáků. Škola na sebe upoutala zájem poté, co zvažovala zřízení
dvou prvních tříd - jedné pro romské děti a druhé pro ostatní.
Nakonec od svého záměru upustila a rodiče z většinové společnosti
své děti přehlašovali do jiného zařízení, takže do jediné první
třídy společně nastoupilo celkem 15 prvňáků, z toho 12 romských.
Loňský rok byl pro české pravicové extremisty přelomový. Uvedla
to Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě za rok
2008. Dále uvedla, že neonacisté se více profesionalizovali a
radikalizovali. Extremistické akce přestaly být amatérské a
zvyšovaly svou úroveň, pravicoví radikálové začali šířit své
názory i mimo okruh svých sympatizantů. Dělnická strana se
posunula z nacionalistického na krajně neonacistické uskupení,
její zrušení nyní plánuje ministerstvo vnitra.
Romské sdružení Roma Realia zahájilo celorepublikovou petiční
akci a chystá také demonstrace proti plzeňskému magistrátu.
Sdružení se nelíbí přístup radnice v případu devatenáctiletého
Roma a jeho sourozenců, kteří žijí v zadluženém městském bytě.
Hrozí jim vystěhování a magistrát prý nehodlá romské rodině
pomoci. S kritikou magistrátu kvůli tomuto případu začaly romské
organizace na začátku srpna. Upozornily, že romskému chlapci a
jeho sourozencům, jež má v pěstounské péči, hrozí vystěhování z
obecního bytu kvůli dluhům na nájemném způsobených matkou.
Rumunský samozvaný romský král Florin Cioaba (Čoba) pochválil americkou zpěvačku Madonnu, že se na svém evropském turné staví za práva Romů. Informovala o tom agentura AP. Madonna během bukurešťského koncertu upozornila na to, že Romové jsou ve východní Evropě diskriminování. Na její slova odpověděl dav tisíců fanoušků pískáním a bučením. Madonnu v jejím snažení podpořili také dva Američané, hinduista Rajan Zed a rabín Jonathan Freirich. Podle nich by se měla stát otázka romské diskriminace nejdůležitějším
bodem v evropské agendě lidských práv.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Slovo 21 pořádá přípravné kurzy pro romské středoškoláky, kteří chtějí na vysokou školu
Máte chuť a zájem se vzdělávat? Rádi byste studovali humanitní, pedagogické či lékařské obory, ale nevěříte si? Z reportáže na toto téma se vzápětí dozvíte, jak to celé úspěšně zvládnout. Občanské sdružení Slovo 21 navazuje i letos na předcházející projekty nazvané Dža dureder - „Dojdi dál“, které jsou zaměřené na vzdělávání romských středoškoláků. Podstatné se dozvíte v rozhovoru Roberta Ferka s koordinátorkou projektu Martinou Horváthovou.
Můžete nám popsat tento projekt?
„Projekt je dvouletý. V minulém roce pokračoval, nicméně jde o navázání na naši aktivitu už od roku 2004, od kdy pořádáme bezplatné přípravné kurzy pro romské středoškoláky, kteří se chtějí dostat na vysokou školu.“
Kolik středoškoláků se v loňském roce přihlásilo? A kolik jich bylo úspěšných?
„Evidovali jsme 77 přihlášek, z nich polovina byla osob, které už složili maturitu, takže se mohli hlásit na vysokou, a na konec vykonalo zkoušky na vysokou školu 38 lidí.“
Tento projekt vlastně začal v roce 2004, takže běží už pět let. Máte v současné době nějaké výsledky? Kdo se dostal na vysokou školu? Nebo zda ji úspěšně dokončil? A v jaké oboru?
„Z právě proběhlého ročníku máme velmi dobré výsledky. Z 38 osob, které konali přijímací zkoušku, bylo 25 přijato na vysokou školu, jedna osoba pak byla přijata na odvolání, takže dohromady 26 osob z 38 bylo úspěšných tento rok. A ti naši studenti se většinou hlásí na obory sociální, pedagogické. To naprosto převažuje.“
K tomuto projektu vznikla i publikace, která je součástí tohoto projektu. Nese název Dža dureder – Pokračuj. Co vlastně tato publikace obsahuje?
„Příručka má zhruba 30 stránek. Není to nic velkého. Zahrnuje základní informace, které by měl člověk před tím, než se rozhodne, na jakou školu se bude hlásit. To znamená, že dává základní informace o tom, jaká je vůbec nabídka oborů v České republice, ve kterých městech jsou vysoké školy, a že vysoké školy jsou státní, soukromé atd.“
Zajímalo by mě, na koho se můžu obrátit? Kde získám informace? Kdo mi poradí?
„Jsme tu od toho, abychom poradili, takže budeme rádi, když nás budete kontaktovat, a to buď telefonicky na telefonním čísle 222 511 434 nebo emailem pripravastudentu@centrum.cz. Stačí napsat na sebe kontakt, my se vám ozveme, domluvíme se, jak jste vlastně na tom, jestli už víte, co chcete studovat nebo jestli potřebujete poradit apod.“
Dále by mě zajímalo, jestli se hlásí víc chlapců nebo děvčat?
„Hlásí se nám víc dívek než chlapců.“
Tento projekt tedy bude pokračovat i v dalších letech? Čím se bude třeba lišit právě od tohoto ročníku?
„Získali jsme teď velký grant z Evropského sociálního fondu z programu Vzdělávání a konkurenceschopnost, který zajišťuje konání kurzu až do roku 2012. V současné době jsme schopni poskytnout kurzy studentům, i když jsou mimopražští. A novinka v projektu je, a sice to, že nabízíme možnost pro studenty druhých ročníků středních škol, pokud potřebují doučování, mohou být také zahrnuti do kurzů.“
O jaké obory mají zájem?
„Oborů pro výběr je nepřeberné množství, ale jak už jsem říkala, romští studenti, kteří se hlásí do našich kurzů, jsou orientování spíše humanitně, vlastně za celou dobu realizace kurzů jsme nezaznamenali nikoho, kdo by měl zájem např. o technický obor. Velmi málo zájemců bylo třeba o lékařství nebo některé biologické obory. Naprostá většina našich studentů má ale zájem studovat nějaký pedagogický nebo sociální obor. Každý rok je také zájem o práva.“
Kde všude probíhají přípravné kurzy? V jakých městech?
„V tuto chvíli můžu říct s jistotou, že kurzy budou probíhat v Ústeckém kraji, především tedy v Ústí nad Labem, potom v Plzni, ve středočeském kraji, v Brně, Olomouci, Ostravě. A budeme se snažit zajistit také financování kurzů, které by probíhaly v Praze a jihočeském kraji, jako v minulých letech.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Dokument s názvem „Kruh - portrét demonstrace“ bude mít svou premiéru 7. září v pražském klubu NOD. Film pojednává o událostech 17. listopadu loňského roku v Litvínově na sídlišti Janov, kde se při demonstracích setkali Romové s Dělnickou stranou. Se studentkou FAMU a zároveň režisérkou tohoto snímku Terezou Reichovou si povídal opět Robert Ferko.
O čem je tento dokument?
„Tento dokument se zabývá událostmi 17. listopadu roku 2008 v Janově, kde byla demonstrace Dělnické strany a pochod Autonomních nacionalistů, kde já jsem byla.“
Proč jste si vůbec vybrala toto téma?
„Jela jsem tam natáčet, podívat se na to, jak to celé vypadá. Vůbec jsem netušila, že tam může být takových příznivců, a tak mě zajímalo, jak to opravdu vypadá, jak vypadají, co dělají, co říkají. Když jsem tam přijela a viděla jsem spoustu místních obyvatel, kteří na té demonstraci byli, zjistila jsem, že asi tady v Praze žiji v nějaké bublině, protože ty problémy jsou asi daleko hlubší.“
Proč si myslíte, že tyto problémy jsou horší v menších městech než tady v Praze?
„Zrovna Janov je místo, kde jsou sestěhovaní lidé, kteří mají problémy. Stalo se to tak, že město Litvínov udělalo privatizaci bytového fondu, takže se na jednom místě kumuluje spousta problémových lidí. Janov, to jsou takové Sudety, nejsou tam většinou žádní místní lidé, je tam boj mezi starousedlíky a nově přistěhovanými lidmi, a proto je to takto komplikované.“
Terezo, vy jste se tedy zúčastnila osobně demonstrace, která proběhla 17. listopadu 2008. Zajímalo by mě, jestli jsou v dokumentu zachyceny názory lidí, jestli souhlasí s tou demonstrací, která tam v ten den byla.
„Udělala jsem to tak, že jsem využila archivní záběry ze 17. listopadu, kde zaznívají názory všech možných lidí, a pak jsem o pár měsíců na to pozvala na kruhovou křižovatku, kde proběhl největší konflikt, čtyři skupiny. Zazní tam názory lidí, jak příznivců Dělnické strany, Autonomních nacionalistů, tak lidí, kteří byli na demonstraci, pak také novinářů, kteří na tom mají velký podíl, a vlastně i zástupců města a policie.“
Souhlasili právě třeba s tou demonstrací obyvatelé Janova?
„Myslím si, že se to takto nedá říct, že těch obyvatel je spousta. Jsou lidé, kteří se na stranu demonstrantů přiklonili, jsou lidé, kteří ne. A pak je samozřejmě otázka, kdo před kamerou vystoupí a kdo ne, protože jsem to udělala tak, že než abych chodila přímo za těmi lidmi a ptala se, nechávala jsem k tomu plátnu přistupovat lidi, kteří sami chtěli. A hodně se mi stávalo, že přistupovali lidé, kteří s demonstrací souhlasili. Nemyslím si ale, že by to znamenalo, že by většina lidí byla pro Dělnickou stranu a Autonomní nacionalisty.“
Podle informací, které byly v tisku, byly na ten den plánované celkem dvě nebo tři demonstrace. Proč si myslíte, že právě v ten den se rozhodli všichni, že budou demonstrovat? Bylo to schválně, třeba od Dělnické strany?
„Za prvé to byl 17. listopad, to i ve filmu zazní, že je to odkaz na rok 1989. Pak to bylo tím, že to byla návazná demonstrace na jinou demonstraci z 18. října, kdy policie, podle mnoha lidí, docela brutálně zasáhla proti demonstrantům. Myslím, že to, že demonstrovali Romové, kteří nedemonstrovali v Litvínově. Ale v Janově přímo demonstrovali a prezentují to tak, že vlastně bránili svoje rodiny, byla to vlastně protidemonstrace.“
Také se psalo, že demonstrace Dělnické strany neměla být povolená. Nakonec to ale povolili.
„To bylo zajímavé, protože já jsem vlastně měla před kamerou zástupce města Litvínov, což byl místostarosta, pan Klika, a potom šéfa policie, který zásah vedl, pana Danilu. Oni se nemohli shodnout, jestli demonstrace byla povolená nebo ne. Tam jde o to, že je strašně složité tyto demonstrace zakázat, protože tato demonstrace byla nahlášená proti násilí, takže tam není důvod, proč tu demonstraci zakázat, když je nahlášená jako proti násilí.“
Dokument je složen jen z vašich záběrů, nebo jsou tam i záběry jiných televizí?
„Nejsou tam záběry jiných televizí. Jsou tam záběry, které jsem sehnala od lidí, kteří tam sami natáčeli. Různé materiály, které jsem od nich dostala.“
Budete s tímto dokumentem tedy cestovat po celé České republice?
„Toto je ještě otázka. Neproběhly klauzury na FAMU, takže ještě nemám ani ten film obhájený. Ale už je v plánu, domluvená projekce ve Světozoru. Plánujeme, že by určitě proběhla projekce v Litvínově, někdy kolem 17. listopadu, kam bychom pozvali i všechny lidi, kteří se dokumentu zúčastnili, aby mohla proběhnout nějaká diskuze. A určitě, pokud bude podpora a možnost, pak bych s tím filmem velice ráda jezdila.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 4. září. Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro „O Roma vakeren“. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním „O Roma vakeren“ - Iveta Durdoňová a Iveta Kováčová.
| 
„Asi obojí. Česká republika má povinnost odstranit tu systémovou diskriminaci. A ona to ústy některých lidí samozřejmě ví, ale hodně bude záležet na tom, jak celá politická reprezentace dokáže stát za ministrem školství a podporovat ho a cílit změny vůči celé populaci, aby ke změnám docházelo. Samozřejmě bude tlak i z evropských institucí.“
Poslech:
Související články
Dezider Hlaváč se pro bojové sporty rozhodl už v raném dětství.
„Vrátil jsem se z vojny, a jelikož jsem měl nějakou dobrou práci za dobré peníze, rozhodl jsem se, že začnu s thajským boxem. Letěl jsem tedy přímo do Bangkoku, kde jsem začal trénovat muay thai – česky thajský box. Startoval jsem tam za Sam's Club – 60, jeden z nejlepších klubů v Thajsku, ale i na světě. Působil jsem tam necelého půl roku. Naučili mě styl thajského boxu a byla výhoda, že jsem uměl perfektně boxovat. V thajském stylu, tam bylo deset pyramid, jelikož v té době mělo Thajsko 20 milionů obyvatel a byl to jejich mezinárodní sport, tak v té pyramidě bylo 300 tisíc borců, což je neskutečně hodně lidí, a nevěřil jsem tomu, že jsem dokázal získat jejich titul. Začalo to v lednu a říjnu byl závěr mistrovství. Já jsem získal jejich titul, což se předtím nikomu nepodařilo 25 let.“
„V roce 2003 jsem nastoupil do národních pohárů, v roce 2003 jsem získal na Moravském poháru v Olomouci druhé místo s low-kickem. Kickbox low-kick, to je disciplína a styl kickboxu. Je to nejtvrdší disciplína v kickboxu. Pak jsem jezdil dál. Na Českém poháru v Mostu, což už byl výběr reprezentace, jsem byl taky druhý.“
Kde se vůbec zrodil nápad uspořádat festival Chvalská triáda. A liší se třeba v něčem od jiných hudebních festivalů?
Můžete nám popsat tento projekt?
O čem je tento dokument?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články