Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Blížíme se ke konci prázdnin a 1. září i mnoho romských dětí půjde s velkým
očekáváním do první třídy. Proto budeme dnes věnovat větší pozornost
základnímu školství, také navštívíme Muzeum romské kultury v Brně a nebudou
chybět ani zprávy ze života Romů a řada písniček.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen
romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha
nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Semináře Romové – dějiny a kultura jsou zdrojem inspirace
Jste pedagog a chcete získat inspiraci, jak lépe své žáky vyučovat o
dějinách a kultuře Romů? Pracujete s romskými dětmi a zajímají Vás rady pro
jejich výuku? Nebo se obecně chcete o Romech něco nového dozvědět? Tak právě
pro Vás jsou vhodné semináře Romové – dějiny a kultura, které od letošního
roku pořádá Muzeum romské kultury v Brně. Další informace má Jana Šustová.
Seminář je realizován ve dvou denních blocích, po nichž účastníci získají
osvědčení o absolvování. Kurz má akreditaci Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy a jeho lektoři jsou kvalifikovaní odborníci a pedagogové, Romové
i ne-Romové, kteří mají dlouhou zkušenost s vedením výukových programů. A
kromě cenných znalostí a zážitků si účastníci ze semináře odnesou také
unikátní složku materiálů s texty příspěvků, didaktickými materiály,
ukázkami romské literatury a výtvarného umění a dokumenty k romskému
holocaustu. O náplni semináře nás informovala Jana Poláková, zástupkyně
ředitelky Muzea romské kultury v Brně.
„Snažili jsme se spojit i historická i kulturní témata, takže úvodem dne se
účastníci seznámí s historií, závěr dne je pak věnován workshopům, mimo to
je čeká prohlídka muzea. Další den je více věnovaný období holocaustu,
protože toto téma je v dnešní době hodně diskutované, ale i přesto, že je
hodně diskutované, tak o romském holocaustu se příliš nemluví a hlavně se o
něm ani příliš neví, učitelé neznají základní údaje a informace a tím pádem
toto nemůžou ani předat žákům. A odpoledne je potom čeká druhá část
workshopů - výtvarné umění a romská literatura.“
Kromě přednášek a workshopů jsou na seminářích i zajímavé besedy.
„Na závěr prvního semináře byla uskutečněna beseda s ředitelskou muzea
doktorkou Janou Horváthovou, během níž se účastníci snažili pojmenovat
nejpalčivější problémy, nejpalčivější otázky v soužití Romů a ne-Romů a
posléze o těchto problémech diskutovali. A závěr druhého dne semináře byl
věnován doučování romských žáků a způsobu vyučování romských žáků.“
Na tvářích účastníků semináře bylo znát, že s jeho průběhem byli
spokojeni a že je velmi zaujal. Ale vyjádřit se k němu mohli i jinak.
„My jsme to nenechali náhodě, takže jsme vytvořili takovou anketu, ze které
jsme doufali, že poznáme reakci účastníků, ale ona ta reakce byla vlastně i
vidět. V dnešní době už fungují všechny semináře tak, že to není pouze
pasivní odposlouchávání a přijímání informací, protože člověk by se tam měl
snažit i o nějakou aktivitu, což si myslím a doufám, že se nám podařilo.
Měli jsme například i takovou odezvu, že prohlídka expozice byla velice
krátká, což jsme bohužel tušili už v době, kdy jsme tento seminář
připravovali, ale den se nedá nafouknout, takže jsme se museli uzpůsobit
časovým možnostem.“
Zajímavá je také otázka, jací lidé na semináře o Romech chodí.
„Na tyto semináře a workshopy přicházejí lidé, kteří o romskou kulturu nebo
historii mají určitým způsobem zájem, takže jsme v podstatě ani nějak
neočekávali extrémně negativní reakce, nicméně ta anketa má třeba i ten
důvod, abychom se dozvěděli, co od toho očekávali, jestli třeba přišli už s
určitými znalostmi nebo jestli byli tzv. tabula rasa co se romské kultury
týče.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Božena Fílová, koordinátorka romských poradců hlavního města Prahy
Na pražském magistrátu pracuje Božena Fílová, koordinátorka romských
poradců hlavního města Prahy. Najdete jí v Domě národnostních menšin. Jana
Berouska zajímalo, co předcházelo tomu, než se stala koordinátorkou.
„Ke své práci jsem se dostala výběrovým řízením v roce 2000, před tím jsem
pracovala jako poradce na úřadu městské části Prahy 13.“
Jak funguje vaše koordinace s romskými sdruženími, která působí v Praze?
„Na území hlavního města Prahy funguje bezmála 18 romských i pro-romských
občanských sdružení, která jsou zaštítěna pod členským sdružením ROM Praha.
Tato sdružení fungují tak, že každé má své specifické aktivity, kterých se
stále drží, to znamená, že třeba jedno sdružení dělá volnočasové aktivity,
druhé sociální práci a poradenství, další kulturu atd.“
Když k vám přijde nějaký Rom, že má problém třeba s diskriminací nebo s
bydlením, jak mu můžete pomoct, jaké jsou vaše kompetence?
„Nejsou skoro žádné, jsou jen takové poradní. Koordinátor hlavního města
Prahy má hlavně koncepční, metodickou a analytickou funkci, zpracovávání
materiálů. V oblasti sociální problematiky se většinou radím s jednotlivými
městskými částmi, kam klient patří, zeptám se nejdříve na to, z které
městské části je, zkontaktuji se se sociálním odborem a první otázka směřuje
k romskému poradci konkrétní městské části, kteří jsou zastoupeni v poradním
sboru romských poradců, jenž funguje také od roku 2000.“
V 90. letech byly poradci v každém okresním městě, zřizoval je okresní
úřad, do dnešních dnů většinou tato funkce byla zrušena, myslíte si, že
komunikace mezi úřady a Romy je lepší nebo horší za ta léta?
„Já si myslím, že se Romové již dokáží trochu orientovat v samosprávách a
místních správách, ovšem domnívám se, že jejich sociální situace a postavení
v této společnosti vyžaduje stále to, aby byli podporováni prací v
neziskovém sektoru, v oblasti sociálně-právního poradenství, v oblasti
zaměstnávání a i v diskriminaci. Přijde-li za námi klient, který má problémy
s diskriminací, která se převážně týká zaměstnávání, tak se ho snažíme
nasměrovat na občanské sdružení Slovo 21 nebo Romeu, kde se domnívám, že se
tímto problémem více zabývají.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Film Trial of a child denied vypráví o nucených sterilizacích
Žaloba odepřeného dítěte – Trial of a child denied je název dokumentárního
filmu, který vypráví o nucených sterilizacích romských žen v České
republice. Jeho natáčení začalo během soudního procesu Heleny Ferenčíkové,
která v roce 2007 jako první z poškozených žen vysoudila za nedobrovolnou
sterilizaci omluvu vítkovické nemocnice. Další podrobnosti má Jana Šustová.
Půlhodinový dokument Trial of a child denied představuje příběhy tří
romských žen. Helena Ferenčíková byla sterilizována ve věku 19 let, Helena
Balogová v 29 letech a Elena Gorolová ve 21 letech. Producentka filmu Dana
Wilsonová pochází z Kanady a tak se hned na úvod nabízí otázka, jak ji
napadlo zabývat se zrovna sterilizací romských žen v České republice.
"Pracovala jsem dva a půl roku jako fotograf pro The Prague Post
a toto bylo jedno z témat, které mě jako ženu oslovovalo, takže jsem
ho několik let sledovala a nepřestávalo mě zajímat. A tak jsem se chtěla s
těmi ženami sejít a poznat tu věc z obou stran. Nešlo mi o to natočit
aktivistický film pouze z perspektivy těch žen, ale ukázat i druhou stranu
věci, některé české frustrace, zachytit příběh i očima lékaře, ombudsmana,
očima sester, jejichž stanovisko reprezentuje obecně rozšířený názor na
romské rodiny. Také jsem chtěla trochu ukázat něco ze způsobu života
romských žen a jejich rodin. Snažila jsem se, aby byl film sdílný pro obě
strany."
Příběhy sterilizovaných žen už Dana Wilsonová znala z médií. Přesto ji při
osobním setkání s nimi mnohé překvapilo.
"Ty úžasné ženy ze samého okraje společnosti na mě udělaly velmi silný dojem
tím, jak mluvily o tak citlivém tématu, citlivém nejen v rámci jejich
komunity ale i mezinárodně. O takových věcech nikdo nechce slyšet. Ty ženy
se odhodlaly jít dál, třeba jedna žena se obrátila ve své zemi na nejvyšší
soud, aby bojovala za svá práva, nebo druhá, Elena Gorolová, cestuje po
světě a hovoří o tom. To na nich velmi obdivuji, jejich vnitřní sílu, jejich
boj, který nevzdávají, jejich neutuchající odhodlání angažovat se. Právě to
mě inspirovalo."
Ačkoliv se film Trial of a child denied / Žaloba odepřeného dítěte zabývá
sterilizací romských žen z České republiky, u nás se zatím nepromítal ani v
kinech ani v televizi – s výjimkou jedné prezentace, kterou organizovali
sami jeho tvůrci. Ale diváci ho mohou vidět na internetu.
"Když slyšel distributor o tématu filmu, nebyl si jím jistý, ale když ho
poprvé viděl, byl velmi potěšený jeho kvalitou, tak ho uveřejnili na CNN
International. Byl to jeden z mála filmů, ve kterém
vůbec nezazní angličtina, a to už něco znamená. Je celý v češtině, takže
myslím, že je to důkazem toho, že ten film i jeho obsah mají svou váhu. Je k
vidění na CNN a RTP, také je možné ho vidět online na
YouTube, kde je k němu i spousta komentářů. Jen na YouTube
ho vidělo už 10.000 lidí z celého světa. Jinak má ještě vlastní stránky, kde
ho vidělo dalších 7-8000 diváků. Kritiky jsou opravdu různorodé: některé nás
obviňují z toho, že jako cizinci vůbec nemáme ponětí, o co tady jde; jsou
tam otevřené rasistické poznámky na adresu Romů. Ale mezinárodní filmová
kritika film přijala dobře."
V současné době natáčí Dana Wilsonová film z košického sídliště Luník, které
obývají Romové.
"Film bude o jedné mateřské škole na sídlišti Luník 9. Ta školka je opravdu
kouzelné místo, zvláště proto, že čtvrť Luník vypadá dost drsně. Je to jedno
z největších východoevropských ghett, všude jsou rozbitá okna, poházené
odpadky. Školka má na oknech mříže a venkovní zdi jsou ocelové, v hale jsou
ocelové dveře, zvenčí to vypadá spíš jako vězení. Ale uvnitř je to kouzelné
místo, na děti čekají úžasně trpělivé paní učitelky, které je učí slovensky
a také jak komunikovat s ostatními dětmi. Po třech letech v této školce jsou
děti připravené integrovat se do současné slovenské společnosti. Podle mě je
to směr, kterým by slovenské vzdělávání mělo jít. Myslím, že více než 95 %
romských dětí nemá vyšší vzdělání než základní, romská populace na východním
Slovensku roste, takže si myslím, že by bylo dobré důležitost vzdělání
zdůrazňovat napříč všemi komunitami."
Celou verzi dokumentu Trial of a child denied najdete na
YouTube.
Oficiální stránky filmu jsou na adrese www.trialofachilddenied.org
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Prezidenti zemí takzvané visegrádské čtyřky se na svém příštím jednání,
které se uskuteční v září v polských Sopotech, budou zabývat bojem proti
extremismu a romskou problematikou. Na setkání s českým premiérem Janem
Fischerem to v Budapešti řekl maďarský prezident László Sólyom. Visegrádskou
čtyřku, kromě České republiky a Maďarska, které jí nyní předsedá, tvoří
ještě Polsko a Slovensko.
V ubytovně Markéty Kuncové v Brně, kde žije asi 50 převážně romských rodin s
přibližně stovkou dětí, měsíc neteče voda. Lidé si ji na pití, vaření i
umývání musejí nosit z cisteren přistavených na ulici. Vodu brněnské vodárny
a kanalizace uzavřely kvůli sporu o placení s majitelem a provozovatelem
ubytovny. Konflikt obou stran nevyřešil ani zásah primátorova náměstka
Daniela Rychnovského.
Český premiér Jan Fischer a předseda romského sdružení Dženo Ivan Veselý se
shodli na tom, že Rada vlády pro národnostní menšiny by měla být
akceschopnější, než dosud. Podle Veselého je problém v tom, že Rada často
mění statut, je v ní málo lidí a nemá dost peněz například na komunikaci s
neziskovým sektorem.
S pískotem a nesouhlasným bučením se setkala americká popová zpěvačka
Madonna na koncertu v Bukurešti. Odsoudila totiž údajnou diskriminaci Romů
ve východoevropských zemích. Madonna v přestávce koncertu řekla, že Romové
jsou ve východní Evropě diskriminováni. Označila to za smutnou věc a dodala,
že nikdo by neměl být diskriminován.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na MŠMT vznikl odbor rovných příležitostí ve školství
Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy vznikl samostatný odbor rovných příležitostí ve
školství. Jeho hlavním cílem je, aby všechny děti měly stejnou šanci na
vzdělání. Robert Ferko se ředitelky Michaeli
Marksové–Tominové zeptal, jestli mnoholeté projekty přinesly výsledky.
„Já se domnívám, že řada věcí byla udělána, ale na viditelné dopady si ještě
počkáme celá léta, to byla taková nenápadná opatření, jejichž efekt se bude
moci změřit třeba za deset, za dvacet let.“
Co tedy konkrétně ministerstvo pro to dělá?
„Od roku 1999, kdy vznikl podnět k žalobě ve Štrasburku, se začal zavádět
systém asistentů pedagogů, existují přípravné třídy, o kterých se možná
ještě budeme bavit později a třeba od roku 2001 jsou vyhlašovány dotační
programy, kterých je celá řada, týkají se různých kurzů, práce s dětmi ze
sociálně znevýhodněného prostředí.“
Plánuje se třeba vůbec něco do budoucna udělat, co by už konečně pomohlo,
aby romské děti navštěvovaly normální základní školy a nechodily automaticky
do zvláštních škol?
„Co se týče realizace nějakých opatření, tak například od 1. září se paní
náměstkyně chystá vyslat takový metodický dopis na všechny školy s tím, aby
právě dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, samozřejmě s důrazem na
romské děti, věnovali speciální pozornost právě z tohoto důvodu, aby tyto
děti nepřecházely zbytečně na tzv. praktické školy. Nám se podařilo napsat
tzv. koncepci včasné péče, jejímž cílem je přijmout konkrétní opatření,
která by zachytila děti ze sociálně znevýhodněného prostředí ještě v
předškolním věku a nejen ty děti, ale zejména rodiče. Jsou to opatření,
která by umožnila nejrůznější kurzy třeba pro maminky s dětmi předškolního
věku, které žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Je tam možnost šířit
informace právě mezi rodiči, proč nedávat dítě na praktickou školu, co to
vlastně znamená praktická škola, protože řada rodičů se domnívá, že se tam
dítě naučí praktické dovednosti a že je to v podstatě normální základní
škola, ale to není pravda, protože to dítě, kdyby na konci mělo udělat
nějaké rozdílové zkoušky, tak mu nějaké předměty budou chybět, některé
předměty se tam vůbec nevyučují.“
Z řad učitelů je tam rasový předsudek vůči romským dětem, nebylo by dobré
dohlížet na profesionální pedagogy, jaký oni mají přístup k romským dětem na
školách?
„Tady je právě důležitá osvěta a vzdělávání učitelů, další vzdělávání
pedagogických pracovníků, kde samozřejmě tato oblast bude podchycena, ale já
se domnívám, že něco jako rasový předsudek je běh na delší trať a změna
vnitřního přesvědčení učitelů bude také trvat několik let, než se změní
myšlení.“
My jsme se třeba setkali nedávno s jednou romskou paní, jejíž dcera chodí
na základní školu, trpí dyslexií, od první do čtvrté třídy se jí věnovala
třídní učitelka a bylo všechno v pořádku, ale od páté třídy mají jinou
učitelku, ta si jí nevšímá, posadila jí do poslední lavice, kde seděla půl
roku sama a pak učitelka navrhla rodičům, aby dcera přestoupila na zvláštní
školu. Co si myslíte o podobných případech?
„To je typický příklad toho, jak to v žádném případě nemá vypadat. Já se
domnívám, že jediné, co můžeme dělat, je, pokud se někdo s podobným případem
setká, tak aby na něj měl upozornit na krajském úřadu, případně také rovnou
na ministerstvu, protože se domnívám, že pokud se tyto konkrétní případy
nebudou řešit, tak se také nikam nepohneme, a jde o to, aby se o takovýchto
případech dozvěděli na krajských úřadech nebo na ministerstvu.“
Podle zveřejněných výzkumů nevládních organizací nefunguje dobře ani sít
pedagogicko-psychologických poraden, diagnostika je kulturně zatížena,
samotné vyšetření je často ryze formální, rodiče nedostávají náležité
informace.
„My jsme si vědomi toho, že poradenský systém má velké rezervy,
přinejmenším, to co jste řekl, je pravda a celá transformace poradenského
systému je jedním z plánovaných opatření ministerstva školství, kde se vůbec
kromě testů a diagnostiky musí nastavit nějak způsob práce těch pracovišť,
aby lépe komunikovali s lidmi, s rodiči, oni musí dokázat zohlednit, z
jakého prostředí dítě pochází, musí se tu vytvořit nové standardy, tady je
potřeba udělat obrovský kus práce, který je třeba realizovat, ale to, že je
alespoň tento problém pojmenovaný, to je velký pokrok oproti minulým letům.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
I v roce 2009 trvá segregace romských dětí v ČR
Nevládní organizace upozorňují, že v České republice i v roce 2009 trvá
segregace romských dětí, které i častěji končí v praktických – dříve
zvláštních školách. Evropský soud pro lidská práva, už v roku 2007 zavázal
Českou republiku, aby odstranila diskriminaci ve školství. Autor projektu
doktor Jan Stejskal Ivetě Durdoňové řekl:
„Ústav pro informace ve vzdělávání v první polovině roku 2009, tzn. rok a
půl po rozsudku, který váže Českou republiku k nápravným opatřením,
potvrdil, že víc než čtvrtina romských dětí chodí do škol, které vyučují
podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním
postižením. Tak vyniklo to, že se jedná o masivní strukturální diskriminaci,
kde je třeba říct, že lehkou mentální retardací trpí v každé populaci asi 2
až 3 procenta lidí, dětí. U neromských dětí je to adekvátní. U nás chodí do
praktických škol, které vyučují tento rámcový vzdělávací program, asi dvě
děti ze sta, u romských dětí je to 27 procent ze všech romských dětí.“
Ze strany některých učitelů dochází k nezájmu věnovat se romským dětem.
Co by pomohlo, aby se tato situace změnila v tomto případě?
„To, co říkáte, potvrzuje opravdu výzkum ústecké univerzity, který pomocí
velmi šikovného výzkumného nástroje potvrdil to, že jedním z klíčových
faktorů je to, proč jsou děti z romské menšiny vylučovány ze standardních
škol a přeřazovány do škol praktických, jsou rasové předsudky učitelů. Tito
učitelé dostali test se stejným příběhem s různou fotografií, fotografie se
lišila pouze tím, že na jedné byl Honzík Rom a na druhé byl chlapec z
neromské většiny a ukázalo se, že při stejném příběhu učitelé přeřazují
romské dítě třikrát častěji než dítě neromské. Ukázalo se, že v mnoha
případech se může jednat o přímou diskriminaci ze strany učitelů a to je
jedna z cest, jak s těmi dětmi zacházejí. Druhá varianta je samozřejmě v to,
že se dětem nevěnují, že je nechávají ve třídě sedět a nepokouší se
vypracovat pro ně individuální vzdělávací plán. Především je ale potřeba
říct, že by často stačila standardní míra zájmu, uznání a přijetí těch
dětí.“
Je důležité, aby romské děti navštěvovaly mateřské školy?
„Mají-li děti příležitost chodit do mateřských škol, pak je jejich
vzdělávání na standardní škole zpravidla daleko snazší.My víme, že pro
následující školní rok bude scházet v mateřských školách až 10 tisíc míst,
dá se snadno předpovědět, že drtivá většina romských dětí, ačkoliv budou mít
třeba zájem do školek chodit, tak se tam zkrátka nedostane.“
Z jakého důvodu jsou podle vás zřizované přípravné třídy pro základní
školu v praktických školách?
„Základní školy standardní, které učí podle standardního rámcového
vzdělávacího programu, nejsou ochotny tyto třídy zřizovat, protože je jim
zřejmé, že často by tam chodily romské děti, které se třeba nedostanou do
mateřských škol a školy o to nemají zájem. Pochopitelně také existuje
poměrně silný segregační tlak ze strany majoritní rodičovské veřejnosti pro
to, aby škola měla co nejmíň, nebo pokud možno žádné romské děti a ředitelé
pak nemají motivaci praktické třídy zřizovat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 28. srpna.
Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a
najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
|