Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si budeme povídat se starostou Vítkova o tom, jak bude vypadat osud obětí žhářského útoku, nabídneme vám právní poradnu s antidiskriminační linkou a navštívíme Dům romské kultury v Mostě. Nebudou chybět ani zprávy ze života Romů a celá řada písniček.
Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Jaký je další osud rodiny malé Natálky?
Minulý týden policie zadržela 12 přívrženců neonacismu z Bruntálska a Opavska. Čtyři muže ve věku kolem 25 let nakonec kriminalisté obvinili z pokusu o vraždu s rasovým motivem. Rodina spolu s dalšími třemi Natálčinými sourozenci už několik měsíců přebývá nouzově v azylovém domě. Iveta Durdoňová si k mikrofonu pozvala Vítkovského starostu Pavla Smolku a zajímalo jí, jak v současné době pokračuje život rodiny malé Natálky.
Proč se stále nedaří najít bydlení ve Vítkově?
„V tom domě bydlely rodiny, Natálčini rodiče a prarodiče. V první fázi hledali bydlení tak jako předtím, společné bydlení, to se jim nedařilo. Poté se v několika týdnech rozhodli, že budou každý hledat bydlení pro sebe a vyřešilo se to tím, že prarodiče upravili podkroví rodinného domku, který v podstatě spoluvlastnili, a Natálčini rodiče se zaměřili na hledání nějakého vhodného rodinného domku. V současné době můžu říct, že to vypadá, že je to na dobré cestě, domek mají nejenom vyhlédnutý, ale už se dělají první právní kroky k tomu, aby se stali jeho majiteli.“
Vy jako město disponujete obecními byty. Zajímalo by mě, jestli máte v současné době volný byt.
„Máme byty, se kterými hospodaříme jako vlastníci, tzn., že máme nějaká pravidla pro přidělování bytů, a podle těchto pravidel se uvolněné byty přidělují. V tomto případě by se ti lidé mohli přihlásit jako žadatelé o byt a my bychom mohli uvážit naléhavost jejich situace a případně jim pomoct. Oni ale pro budoucí bydlení preferovali bydlení v rodinném domku, což jsme jim nemohli zajistit, protože město žádné rodinné domky nevlastní.“
Prosakují zprávy, že lidé z Vítkova nechtějí vedle nich bydlet. Proč si myslíte, že tomu tak je?
„Obecně Romové mají takovou pověst, že v některých případech má takové spolužití více problémů, než je běžný průměr.“
Kolik Romů žije ve Vítkově a kolik z nich je zaměstnaných?
„Podle sčítání lidu se k romské národnosti přihlásilo 24 osob, podle našeho odhadu je to tak 500 až 600 osob, což je tak kolem deseti procent Vítkova. A kolik z nich je zaměstnaných, to se přiznám, že vůbec nejsem schopný ani odhadnout. Vím, že na technických službách je zaměstnáno několik, možná až desítek Romů, ale určitě je to malé procent a drtivá většina jsou nezaměstnaní.“
Může město pomoct najít zaměstnání pro otce Natálky, například ve firmách, které provozuje město?
„Přiznám se, že s panem Kudrikem jsme se ještě na toto téma nebavili. Nejdříve jsme řešili otázku bydlení, kdy i on, dokud to není vyřešeno, se tím nechtěl tolik zabývat. Bydlení bylo pro něj přeci jen prvotní.“
Blíží se konec prázdnin, začne školní rok, děti půjdou do škol, do školek. Jak to bude se sourozenci Natálky?
„Jak jsme se bavili s rodiči, tak si pamatuji, že i ta nejmladší by teď měla už jít do školy. Další dvě děvčátka už do školy chodí, takže vím, že ty chodili na základní školu zřizovanou krajem. Normálně nastoupí do školy, jak říkám, teď je problém s bydlením. Pokud se to zrealizuje, tak je otázka, jestli budou chodit do školy tady u nás, nebo budou chodit do školy někde, kde to mají blíž.“
Jak to tedy vypadá u vás na školách, jsou romské děti segregované?
„Máme ve městě tři základní školy, dvě patří městu a další škola je bývalá zvláštní, která se také podle nového školského zákona jmenuje základní škola. Tam chodí převážná většina romských dětí, ale je to pouze a jen rozhodnutí rodičů, kam dávají děti, protože já jsem Vítkově nezaznamenal případ, že by na rodiče bylo nějak apelováno nebo tlačeno, že by měly dát dítě tam nebo onam.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Z§vůle práva pomáhá přes linku „Ma den pes!“ Romům
Občanům romské národnosti, kteří mají v České republice obavy z diskriminace nebo závažné trestné činnosti, poskytnou pracovníci z organizace Z§vůle práva na lince „Ma den pes!“ právní poradu. Linka „Ma den pes!“ s číslem 222 589 589 pomáhá Romům, kteří potřebují pomoc říká Marii Vrábelové Edita Stejskalová z této organizace.
„Mluvíme o antidiskriminační lince „Ma den pes!“, kterou naše organizace provozuje od února 2009 a slouží všem Romům, kteří se stali obětí diskriminace na jakémkoliv poli. Romové mají v České republice skutečné obavy o vlastní život, v současné době například volají na linku lidé, kteří se stávají většinou o víkendech obětmi různých útoků neznámých pachatelů, pak volají na policejní stanice a oznamují, že tam v nočních hodinách objíždí auto, že je jim vyhrožováno fyzickou likvidací, je na ně pokřikováno rasistickými nadávkami apod. Policie buď na to místo nepřijede nebo se jejich záležitostmi se vůbec nezabývá, takže oni cítí, že policie účinně nebrání jejich bezpečí.“
Jsou to konkrétní místa, kde je nejvíce takových výhrůžek?
„K nám se dovolali Romové z Kladna, kteří popisovali tyto situace. Vše je řádně nahlášeno ze strany obětí, jsou tam výpovědi a policie neřeší, že Romům jde o to, aby neskončili jako rodina ve Vítkově.“
Když k vám tito lidé volají, zasahujete?
„Samozřejmě, my v tomto případě dokonce klienty právně zastupujeme, poukazujeme na to, že ghettoizace a prostorová segregace Romů na okrajích měst je pro ně z těchto důvodů velmi nebezpečná, že je to důsledek řízené politiky měst, jak vytlačovat Romy na okraj, a že kromě symbolického vyloučení to pro ně nese i velmi nebezpečné vpády do jejich soukromého života, ohrožení jejich zdraví atd.“
Nabízíte pomoc i lidem, kteří se budou vracet z Kanady, že neuspěli při žádostech o azyl? V čem si myslíte, že pro ně bude situace ještě komplikovanější?
„Já nevím, jestli si někdo z nás umí představit, že jsou to lidé, kteří přeci jen považují Českou republiku za svou vlast, že tady mají svoje kořeny, svoje rodiny. A oni se rozhodnou ze dne na den se všeho zbavit a odjet do cizího státu, často nejsou ani jazykově vybaveni. Na jednu stranu jejich odvahu obdivuji.“
Myslíte si, že v poslední době se situace lepší?
„Situace se v žádném případě nelepší, a když se vrátím k Vítkovu a vybavím si první slova starosty po útoku na tu rodinu, tak se řešilo, jestli ta rodina byla slušná nebo neslušná, jako kdyby toto mělo vliv na to, jestli si některá rodina zasluhuje nebo nezasluhuje upálit. To bylo to, co veřejnost zajímalo. Pokud já se nemůžu cítit bezpečně ani ve vlastním domě, kde potom? Kdy už se s tím začne konečně něco dělat?“
Co si myslíte, že by pomohlo zamezit rasismu?
„Jak já říkám, tak by ze začátku stačilo, kdyby každý dělal svou práci dobře, to znamená, že pokud bude někdo učitel a romské dítě přijde do školy, tak nebude automaticky předpokládat, že dítě nemluví česky nebo nebude předpokládat, že je mentálně retardované. Že se nebude třeba opakovat situace, kdy Romové nahlásí útok neznámých pachatelů na svá obydlí a policie odmítá na to místo přijet, to vše utváří jakýsi obraz.“
Nedávno byla konference, kde bylo dohodnuto, že bude zvolena romská reprezentace, která bude takovým diplomatickým sborem, aby jednala s vládou a s ostatními.
„Pokud nebude existovat politická vůle respektovat romskou národnostní menšinu v této zemi a respektovat její sociální, kulturní a politická práva, pak je každá romská reprezentace jen křovím a obezličkou české společnosti, že se tady něco děje.“
Teď se vrátím k lince, je to linka placená?
„Linka pro vlajícího znamená, že si ji platí, ale děláme to tak, že si vyžádáme číslo volajícího a voláme zpět. A pak jsou vlastně náklady na straně našeho občanského sdružení. Klient tedy např. platí jen dvě minuty a zbytek platíme my. Většinou trvá hovor kolem dvaceti minut.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Podle včerejší MLADÉ FRONTY DNES se policii přiznal další, už třetí ze čtyř neonacistů obviněných v souvislosti s dubnovým žhářským útokem na romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku. Informaci o přiznání třetího muže potvrdil i soudce.
Maďarská policie oznámila, že pokud se členové soudně zrušené extremistické Maďarské gardy shromáždí zítra na budapešťském náměstí, jak předem avizovali, zakročí proti nim v souladu se zákonem. Vedení krajně pravicového spolku Maďarská garda totiž už dříve ohlásilo, že na tuto sobotu plánuje na budapešťské náměstí Hrdinů akci, jejímž cílem je slavnostní skládání přísahy novými členy.
Slovenští Romové budou mít od 1. září nového vládního zplnomocněnce. Aninu Botošovou, která odešla z úřadu pro vyhrocené vztahy s mítopředsedou slovenské vlády pro menšiny Dušanem Čaplovičem, nahradí Ľudovít Galbavý. Galbavý je bývalý policista, okresní ředitel policie v Šale a v Nitře, který v současnosti vyučuje na nitranské univerzitě Konštantína Filozofa.
Na den plný muziky, zábavy a dobré pohody vás zítra zve teplické Krušnohorské divadlo. V bohatém programu se představí cimbálová muzika Marka Baloga, kapela Pardubice, Milan Kroka či Funky Band Josefa Danče. Hosty večera budou Věra Bílá a Antonín Gondolán. Slovem vás provedou Iveta Demeterová a Richard Samko.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Rekvalifikační kurzy pomáhají lidem uplatnit se v novém zaměstnání
Teď se podíváme do Mostu. Dům romské kultury v Mostě patří už několik let mezi oblíbené místo Chánovských a mosteckých Romů. Konají se tam různé společenské události, akce, plesy či diskotéky pro náctileté. Kolega Robert Ferko si povídal s ředitelem Martinem Nebesářem například o rekvalifikačních kurzech, které by měly mosteckým Romům pomoci uplatnit se na trhu práce.
„Od roku 2002 do dneška jsme realizovali 23 rekvalifikačních kurzů. Dohromady jsme přijali do kurzů přes 200 účastníků, zhruba 190 kurz dokončilo, a přes 80 jich pak nastoupilo do zaměstnání. Kurzy měly dvě zaměření, jedna skupina rekvalifikací byla zaměřena na stavební řemesla, to znamená dělník pro stavební výrobu, malíř, natěrač, zedník, druhá byla poradci nebo asistenti komunitních center, kteří se zabývají komunitní prací, organizováním volného času pro děti, ale i pro dospělé, organizováním kulturních a sportovních akcí.“
Jaké je věkové rozmezí uchazečů?
„Do rekvalifikací nastupují nezaměstnaní, kteří jsou vedeni na úřadu práce, to znamená od patnácti nebo šestnácti let, horní hranice není omezená, ale jen pro ty, kteří jsou vedeni na úřadu práce, jen ti mohou nastoupit k nám do kurzů, protože všechny kurzy děláme ve spolupráci s úřadem práce.“
Padla tu informace, že byly snížené sociální dávky, ale lidé si mohou přivydělat. Jak to tedy funguje?
„Od 1. července byly sníženy sociální dávky, když někdo odpracuje dvacet hodin ve veřejné službě, tak se mu dávka zvýší o zhruba 500 korun, když někdo odpracuje třicet hodin, tak se mu dávka zvýší o 1100. Je to tak, že magistrát města Mostu vede veškerou agendu, co se týče pracovníků, a posílá nám je do Chánova. My těm pracovníkům určíme práci, práci převezmeme, po odpracování hodin je pošleme zpět na magistrát, aby jim ty dávky zvýšili.“
Máte tu např. pomocného dělníka pro stavební výrobu nebo zedníka. Je vůbec zájem o tyto pracovní příležitosti nebo rekvalifikace? Mají o to Romové v Mostě zájem?
„Řekl bych, že zájem je enormní, jsou to buď stavební kurzy nebo kurzy počítačové gramotnosti. Je to v podstatě jedno. Velký zájem je o všechno.“
Kurzy, které jsme zmiňovali, zedník nebo dělník pro stavební výrobu, to jsou obory spíše pro muže, ale co ženy?
„Hlásí se nám do nich o ženy, máme v kurzech i děvčata.“
Co připravujete do budoucna? Připravujete třeba nějaké romské zábavy, plesy?
„Teď přes prázdniny je tu každé odpoledne akce pro děti, diskotéka a podobně. To je každý den.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romské emancipační hnutí ožilo v období Pražského jara a po sametové revoluci
Pražské jaro v roce 1968 nastartovalo mnoho lidí, hnutí i skupin, které se začaly projevovat a přispívat do dění kolem. Týká se to i projevů někdejšího emancipačního hnutí Romů. Po následné okupaci sovětskými vojsky se ale tato činnost opět utlumila a naplno se projevila až po sametové revoluci v roce 1989. Iniciátory romských aktivit v období Pražského jara byli lidé z rodiny brněnských Holomků. Na podrobnosti z té doby se ptala Karla Holomka Gabriela Grmolcová.
Romský aktivista Karel Holomek musel pro své výroky o okupaci sovětských vojsk v roce 1968 odejít z vojenské akademie, kde dělal asistenta. Po roce 1990 byl dva roky poslancem České národní rady za Občanské hnutí. Mimo jiné je v současnosti předsedou Společenství Romů na Moravě. V roce 1968 se Romové začali mobilizovat v rámci přirozeného demokratického procesu. Pokračuje Karel Holomek:
„To vše se dělo na základě Svazu Cikánů – Romů, který byl v těch jarních měsících roku 1968 založen.“
Zařízením svazu byl Nevodrom, který měl vzdělávat a zaměstnávat Romy.
„Brno díky Holomkům bylo vlastně iniciátorem tohoto procesu, který klidně nazveme obrodným pro Romy.“
Někdejší Svaz Cikánů – Romů se snažil mimo jiné o uznání Romů jako národnostní menšinu, a následně tedy o uznání práv k tomuto statutu vázaných.
„Takže to je základ toho, co se v roce 1968 dělo. Potom, po vstupu vojsk 21. srpna, pokračoval dál tři roky a přesto, že to byla jen krátká doba, tak si myslím, že se udělalo hodně práce, a vlastně to bylo i základem určité emancipace a určitého obrození, které potom bylo umrtveno na dalších dvacet let a po listopadu 1989 znovu mohlo celkem úspěšně povstat.“
V roce 1970 byla usnesením tehdejší vlády přijata třetí koncepce, tentokrát společensko-kulturní integrace Cikánů. Od těch předchozích se ale svými praktikami nelišila, problémy Romů se například řešily plošným vyplácením podpor, které je mnohdy paralyzovali a naučili spoléhat se na stát. Normalizace postihla i Karla Holomka, který musel po roce 1968 odejít ze svého zaměstnání na vojenské akademii.
„Otázka zněla, co říkáte na vstup vojsk, a moje odpověď byla, že to není žádný vstup, ale sprostá agrese, která nemá obdoby. A takto jsem to také hodnotil, takto jsem to vnitřně prožíval, a ač jsem si nebyl plně vědom, jaké důsledky to pro mě bude mít, tak jsem se odstřihl od armády a také jsem z ní byl tvrdě a neúprosně vyhozen. To byla jedna věc a já jsem ještě právě potom, když jsem hledal zaměstnání krátkou dobu, asi rok a půl, strávil právě v tom Nevodrom, kde jsem vedl brněnský závod. Dokonce jsme založili kovářské středisko. Měli jsme tu učně. Všechno se dělo velmi euforicky a podařilo se udělat spoustu dobrých věcí, ale postupně to v rámci normalizace bylo likvidováno, protože jako tzv. plod roku 1968 tyto snahy nemohly dál existovat, takže emancipace Romů nemohla dál existovat.“
V rámci normalizace se v 70. a 80. letech část populace nadále vylučovala z většinové společnosti, například s cíleným stěhováním, zařazováním dětí do zvláštních škol, nebo dokonce sterilizacemi romských žen. Pro Karla Holomka byla tato doba, jak sám říká, velkou lekcí.
„Přestože to pro mě skončilo takto, že jsem ztratil kvalifikované zaměstnání a další roky jsem musel pracovat na stavbách, v průběhu tohoto období, kdy jsem se dostal na určitou dobu do hluboké deprese, v okamžiku, kdy vznikla Charta 77, mi to přineslo spoustu přátel. Dostal jsem se skutečně do okruhu naprosto skvělých lidí, kteří mě nějakým způsobem vychovávali. Já můžu říct, že kdyby nebylo tohoto období, tak bych vlastně dnes nedělal věci, které dělám, které jsou v podstatě další řeholí a svým způsobem pokračováním disidentského stavu, protože někdy si tak opět připadám. Kdyby tohoto období nebylo, tak bych dnes toto nikdy nedělal, formovalo mě to tím způsobem, že okamžitě po revoluci jsem pochopil, že pro svůj rod, který žije v nepříliš příznivém postavení, musím něco udělat. A tak se i stalo.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Problematika sexuální orientace
Už několik let působí ve městě Most kontaktní centrum a linka pomoci pro občany ze severních Čech kteří mají problémy s drogovou závislostí, je tam také poradna pro sociálně slabé občany, ale také pro homosexuály. To jste se z našeho vysílání dozvěděli už před týdnem. V dnešním pokračování svého rozhovoru se kolega Robert Ferko zeptal ředitele centra Lubomíra Šlapky jak postupovat u přiznání své sexuální orientace.
Pane Šlapko, existují nějaké fáze před tzv. comming out, podle kterých by měl klient postupovat?
„Právě před comming outem, to je to období, kdy klient přijde a řekne – já jsem asi na kluky - je dobré stanovit indikátory, říct: Podle čeho jste poznal, že jste na kluky, proč jste o tom přesvědčen, není to nějaké experimentování, je to prostě tak? Čili je to precomming out. Pak je comming out, kdy ten člověk má už jasno, že je na kluky a chce to řešit. Comming out někdy přichází ještě s tím, že máte určité pochybnosti: Budu v utajení, já to ještě zkusím s holkou, třeba to ještě dopadne jinak, třeba se ukáže, že jsem heterosexuál. A pak nastane akceptace, kdy si řeknete, že jsem prostě na chlapy, líbí se mi kluci a chci žít jako gay. Nebudu se přetvařovat. Pak nastane fáze explorace, to znamená experimenty, zkoušení, první vztahy, první lásky. To je mimochodem nejnebezpečnější fáze pro Romy i pro neromy, protože v této fázi je člověk zranitelný. Máte otevřenou duši, potkáte člověka, zamilujete se, neberete ohled na své zdraví. Můžete se nakazit HIV nebo nějakým typem žloutenky, takže to je pro teenagery nebezpečné období.“
Je pravda, že Romové jsou často sexuálně zneužíváni?
„Setkáváme se s těmito případy a musím říct, že poměrně často je to tím, že mají predispozici, že jsou komunikativnější, predispozice ke komerčnímu sexu. Jednak je to i vzděláním, odloučenými komunitami, že peníze jsou hodně důležité, a samozřejmě na tyto skupiny lidí se nabalují ti, kteří využívají té nepříznivé situace a chtějí sexuální služby.“
Patří romští kluci k rizikovým partnerům?
„Ne, my máme evidováno za celou dobu asi sedm gayů, kteří mají žloutenku typu C, HIV pozitivní není ani jeden klient. Na druhou stranu přenos žloutenky typu C nemusí souviset s jejich sexuální aktivitou, ale spíš s drogovou závislostí, protože v populaci je hodně intravenózních uživatelů drog, kteří si půjčují injekční stříkačky, takže přenos se mohl udát touto cestou.“
Proč si Romové podle vás často vybírají partnera gadža?
„Jednak se říká, že protiklady se přitahují, a na tom něco bude. Žhavý, láskyplný Rom s mírně intelektuálním gadžem jdou spíš do sebe, než dva Romové plní energie, plní vášně, plní emocí, kdy to ve vztahu může působit kolize. To neříkám jen proto, že mám zkušenosti z linky duševní tísně, ale i proto, že jsem potkal několik partnerských dvojic takto etnicky promíchaných, takto složených, a přestože ty vztahy jsou bouřlivé, plné vyhrocenosti, tak tam byla cítit obrovská vroucí láska z obou stran.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 21.srpna. Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro „O Roma vakeren“. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.
| 
Proč se stále nedaří najít bydlení ve Vítkově?
Poslech:
Související články
„Mluvíme o antidiskriminační lince „Ma den pes!“, kterou naše organizace provozuje od února 2009 a slouží všem Romům, kteří se stali obětí diskriminace na jakémkoliv poli. Romové mají v České republice skutečné obavy o vlastní život, v současné době například volají na linku lidé, kteří se stávají většinou o víkendech obětmi různých útoků neznámých pachatelů, pak volají na policejní stanice a oznamují, že tam v nočních hodinách objíždí auto, že je jim vyhrožováno fyzickou likvidací, je na ně pokřikováno rasistickými nadávkami apod. Policie buď na to místo nepřijede nebo se jejich záležitostmi se vůbec nezabývá, takže oni cítí, že policie účinně nebrání jejich bezpečí.“
„Od roku 2002 do dneška jsme realizovali 23 rekvalifikačních kurzů. Dohromady jsme přijali do kurzů přes 200 účastníků, zhruba 190 kurz dokončilo, a přes 80 jich pak nastoupilo do zaměstnání. Kurzy měly dvě zaměření, jedna skupina rekvalifikací byla zaměřena na stavební řemesla, to znamená dělník pro stavební výrobu, malíř, natěrač, zedník, druhá byla poradci nebo asistenti komunitních center, kteří se zabývají komunitní prací, organizováním volného času pro děti, ale i pro dospělé, organizováním kulturních a sportovních akcí.“
Romský aktivista Karel Holomek musel pro své výroky o okupaci sovětských vojsk v roce 1968 odejít z vojenské akademie, kde dělal asistenta. Po roce 1990 byl dva roky poslancem České národní rady za Občanské hnutí. Mimo jiné je v současnosti předsedou Společenství Romů na Moravě. V roce 1968 se Romové začali mobilizovat v rámci přirozeného demokratického procesu. Pokračuje Karel Holomek:
Pane Šlapko, existují nějaké fáze před tzv. comming out, podle kterých by měl klient postupovat?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články