Slovenský Janov, maďarské Vítkovy?
Protiromské nálady pochodují střední Evropou. Ve srovnání s českou situací
jsou slovenské hrany, jak se zdá, o něco ostřejší. Možná je to ale selanka
proti tomu, co se děje v Maďarsku.
Dva týdny uplynuly od protiromského shromáždění v Šarišských Michaľanech na
východě Slovenska, které by se na první pohled dalo srovnávat s loňským
sedmnáctým listopadem u litvínovského sídliště Janov. Tam extremistům
fandila část místních, takzvaně slušných obyvatel, takhle otevřeně a veřejně
poprvé a podle mnoha úvah přelomově. Když se na východním Slovensku druhou
srpnovou sobotu stalo totéž, nebylo to totéž. Všechny hrany byly ostřejší.
Lidé v Šarišských Michaľanech mají v čerstvé paměti několik brutálních
násilných trestných činů ze strany místních Romů, z nichž jeden skončil
smrtí a druhý téměř také. Vášně se pak násobí, když sousedství s romskou
komunitou už není jen nepříjemné, ale opravdu nepřežitelné. Zatímco v českém
prostředí, více si zakládajícím na pěstování politické korektnosti, mohla
veřejná podpora extremistů litvínovskými obyvateli snad někoho překvapit, ve
slovenském případě je občasné překvapení téměř jen hrané. Přestože ani
Slovensku nechybí pozitivní příklady poměrně poklidného života romské
střední třídy a Romy najdete mezi právníky, lékaři, novináři nebo
vysokoškolskými pedagogy, život na okraji je zde vyhrocenější a
šarišskomichaľanský příklad není pouhá náhoda.
Přes všechny ekonomické úspěchy několika předešlých let a období
pozoruhodného růstu je Slovensko prostě historicky chudší zemí, než Česká
republika. Sociální systém je zde méně štědrý a dno, kam se lze propadnout,
leží hlouběji. Zvláště pak v zanedbaných osadách bez tekoucí vody a
kanalizace a s chatrnými příbytky, proti kterým je vybydlený chomutovský
nebo janovský dům učiněným interhotelem. I Česko zná takové usedlosti, na
Slovensku jde ale opravdu o vesničky, kterých není málo a které jsou mnohem
horší obdobou českých městských nebo příměstských ghett. Kriminalita, která
se odsud vylévá do okolí, je tím vším brutálnější. A v onom okolí je marná
každá zmínka, že přece nejsou všichni Romové stejní a že posuzovat se má
každý jednotlivec, nikoliv skupina jako celek.
Seriózně srovnávat naladění většinové společnosti vůči Romům v obou zemích
je těžké bez souběžných podrobných průzkumů. Ale nějaké paralely a rozdíly
si lze všimnout. Internetové diskuse pod články s romskou tématikou paušálně
ruší redakce v českých zemích i na Slovensku kvůli přemíře rasismu a
vulgarity asi stejně často. Čeští uživatelé Facebooku se dokážou v hojném
počtu přidávat k politicky zabarveným protestním skupinám typu té
protiparoubkovské; na o polovinu menším Slovensku s menší mírou přístupnosti
internetu ale už desetitisíce lidí na Facebooku kolektivně projevily odpor
proti vyčlenění peněz pro sociálně vyloučené romské komunity. Jde o asi 200
milionů eur z evropských fondů, kterážto suma působí velkolepě, dokud si
člověk neuvědomí, že ze všech evropských peněz je to jen kousíček, vzhledem
k podílu Romů v populaci na hlavu menší, než kolik z celého balíku připadne
na každého občana. A hlavně že to nejsou peníze na dávky, které by se
projedly a propily, ale na projekty na záchranu z pasti sociálního vyloučení
aspoň těch, kteří se zachránit chtějí nechat. Je otevřenou otázkou, kolik
lidí je na Slovensku ochotno toto slyšet.
Nyní zase v anketě deníku SME čtenáři - s jinak tradičně liberálními názory
- z 90 procent podpořili návrh jednoho poslance, aby se specificky evidovala
kriminalita Romů. Nikdo se už ale nehlásí k úvaze, že pak by bylo záhodno
evidovat u trestných činů také to, kdo z pachatelů je Slovák, Maďar, Čech,
Žid, katolík nebo evangelík.
Do toho všeho byl čerstvě jmenován nový zmocněnec vlády pro romské komunity.
Jde o horké křeslo, ze kterého se dosud přes různé vládní kombinace téměř už
tradičně odcházelo pro neshody s vicepremiérem pro lidská práva. Výměna je
rázná: skončila dekáda psychologů a filosofů, novým zmocněncem je bývalý
okresní policejní ředitel. Mezi jeho hlavními úkoly má být řešení romské
kriminality se specifickým zaměřením na boj proti romské lichvě. Zda tvrdá
ruka, kterou nový zmocněnec slibuje, povede k dobrým výsledkům, je otázkou
budoucnosti. Jisté je jen jedno: pokud jde o vztah většinové společnosti k
Romům, atmosféra na Slovensku prudce houstne.
Není to však nic proti Maďarsku, kde se napětí prudce zvýšilo zřejmě v
souvislosti s mnohem prudším průběhem ekonomické krize. Přitom asi
tříčtvrtinová nezaměstnanost maďarských Romů vyhlíží mírně vedle
devadesátiprocentní nezaměstnanosti Romů na Slovensku. A zemí zatím obchází
vrah - nebo vrazi. Vedle jiných brutálních útoků na Romy, včetně vražd, se
totiž nejméně dalších šest z nich stalo obětí střelby. Spekuluje se, že buď
jde o dobře organizovanou malou skupinu, nebo dokonce o osamělého
profesionála. Série vražd pokračuje už rok a pátrání je neúspěšné přesto, že
policie na něj vyčlenila nevídaných sto lidí a pomoci by jí měla i americká
FBI.
Podle maďarského prezidenta László Sólyoma tyto vraždy už nejsou útokem jen
na Romy, ale na stabilitu celé země. Spousta lidí však má v živé paměti
například únorový útok Romů na mezinárodní skupinu házenkářů, která skončila
smrtí rumunského sportovce. Slova umírněných politiků tak často zanikají ve
vřavě stále populárnějších extremistických stran, které se v Maďarsku možná
vbrzku dočkají i parlamentního zastoupení.
|
|