Z pohledu veleslavné knihy Samuela Huntingtona Střet civilizací bychom sami sebe zřejmě neradi viděli jako součást civilizace slovansko-pravoslavné a mohutně se hlásíme k civilizaci západní, euroatlantické.

Přes tuto snahu ale není jednoduché překonat historickou zkušenost obyvatel, nejméně po desítky let nucených přežívat hlavně díky schopnosti uhýbat. Tu před špicly, tam před kulkami, ondy před nějakou politickou morovou ranou.

To není výčitka, jen konstatování, že vzájemně se pochopit se zámořským národem s radikálně jinou historií si žádá více než mimořádné úsilí z obou stran. Pro lidi, zvyklé uhýbat, nevěda odkud přijde příští úder, a naučené věřit, že ono se to pak zase nějak utřese, je těžké pochopit, že by v mezilidských a pak i v mezistátních vztazích mohlo platit cosi tak pitomě jednoduchého, jako matematická logika.

Třeba implikace doprovázená konjunkcí, kterou lze vyjádřit větou: když A, tak B, přičemž zároveň C. Přeloženo do kanadštiny to znamená, že když z Česka přijde určitý počet žadatelů o azyl, tak zavedeme víza, přičemž zároveň my v Kanadě nevidíme důvod měnit kvůli vám svou azylovou politiku.

Nuže - počet českých žadatelů o azyl překročil avizovaný limit, Kanaďané splnili co slíbili, aniž by mezitím museli jakkoliv odvolávat co odvolali, a český údiv ani rozhořčení neberou konce. Dobrá tedy, jsme z trochu jiných světů a nemusíme Kanaďany chápat, ale připusťme aspoň, že oni mají právo nechápat zase nás. Nechápat, proč mají hledat příčinu ve svém azylovém systému, který takové davy odjinud neláká. A když proti dosažení předem avizovaných kvót, implikujících vízové důsledky, samo Česko, jak se zdá, udělalo pramálo.

Pokud jde o kanadský azylový systém, skoro nikdo se nepozastavuje nad rozporuplností informací (nebo možná jen fám), když na jedné straně část médií, podporovaných teď i ministrem zahraničí a jeho předchůdcem, omílá floskule o jeho přitažlivé štědrosti, čímž možná sami také přispívají k romskému úprku za oceán; zatímco jinde zase čteme o Romech, kteří kvůli nedostatku prostředků přespávají na kanadských letištích nebo se vracejí zpátky kvůli prťavému kapesnému.

Tak jak to tedy je? Není v této zemi jediná bohatá redakce, schopná vyslat na místo spolehlivého reportéra a vše pořádně ověřit? Podobné pochybnosti se mě tak začínají zmocňovat i ohledem údajného byznysu takzvaných prospektorů. Jeden svědek, žádný svědek, praví zásada kanonického práva, a faktem je, že prospektorská story - byť může být pravdivá - má stále jen jediný zdroj se jménem a příjmením, doplněný bezpočtem jeho omílačů.

A trochu zvláštní je i výklad neúspěchu českých žadatelů o azyl v Kanadě. Větší část žádostí je opravdu zamítnuta. Nepřipadá ale tady nikomu tristní, že bylo vyhověno téměř čtyřiceti procentům žádostí, projednaných od ledna 2008? Nebyla by snad velká ostuda, i kdyby jediný český občan přesvědčil kanadské úřady, že mu doma hrozí nebezpečí nebo je neodůvodněně diskriminován? Jenže takových je nejméně přes sto třicet.

A tady je jádro pudla a skutečný civilizační střet.

Buďto totiž přijímáme myšlenku, že v České republice je vše v naprostém pořádku, a nepřímo tak obviňujeme kanadské úřady z hlouposti, slepoty nebo nedejbůh korupce; anebo uvěříme, že v Kanadě panuje tradiční britská štábní kultura, z čehož bychom museli vyvodit, že Česká republika není bezpečnou zemí přinejmenším pro desítky svých vlastních občanů, kterým musela poskytnout útočiště Kanada. Připustit tu druhou, více než ostudnou možnost, je zjevně nepředstavitelné a až k nepříčetnosti dráždící i ty, kteří se považují za ctihodnou součást elity.

Když se politolog Jiří Pehe před pár dny pozastavil nad tím, jak nulová reakce české majority následovala po žhářském útoku na dům ve Vítkově, ekonom Pavel Kohout ho na blogu Aktuálně.cz vystavil něčemu, co lze nazvat mediálním lynčem. Nechci ho soudit a lidsky celkem chápu, že lidé nechtějí mít pocit, že snad někdo plive na jejich zemi.

Jenže kdyby otázka měla stát takto, pak bychom museli připustit, že rozhořčením nad obnovením kanadských víz pliveme na zemi, která desítky let otevírala náruč bezpočtu českých emigrantů a uprchlíků, stala se jejich bezpečným a laskavým novým domovem, poskytovala jim nové příležitosti, a byla lákavá tím, čím je lákavá stále: duchem svobody a tolerance.

Vzhledem k podílu schválených žádostí o azyl si troufám tvrdit, že kanadská výčitka je jen z menší části adresovaná stovkám Romů, kteří se svými žádostmi neuspějí. A z větší části České republice, která nechce slyšet, že celý ten problém je přece jejím problémem, nikoli kanadským. Jenže nepříjemná pravda je ponižující, a tak pliveme a pliveme...

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.02.2015	Kanadský velvyslanec Otto Jelinek diskutoval s Romy o problémech ve vzdělávání Romů v Česku	O Roma Vakeren
07.12.2013	Kanada zrušila vízovou povinnost pro české občany především díky rozsáhlým legislativním změnám v azylovém systému	O Roma Vakeren
14.11.2013	Kanada zrušila vízovou povinnost pro občany České republiky	Zprávy ze života Romů
21.01.2013	Zůstaňte doma, radí kanadská kampaň Romům v Maďarsku	Zprávy ze života Romů
09.10.2012	Kanada připravuje program návratu Maďarských Romů	Zprávy ze života Romů
19.11.2011	Zkušenosti z emigrace v Kanadě	O Roma Vakeren
30.10.2011	V Kanadě žádá o azyl denně 50 Romů z Maďarska	Zprávy ze života Romů
07.10.2011	Kanada odkládá rušení víz pro Čechy, sleduje Šluknovsko	Zprávy ze života Romů
28.05.2011	Emigrace a návrat	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)