Hrozba víz do Kanady se musí vyřešit doma
O krocích české vlády pro případ, že by Kanada vyhlásila vízovou povinnost
pro české občany, mluvil premiér Fischer jen obecně: prý by to byly kroky
vlády sebevědomé a suverénní země. Ještě, že jsou Česko a Kanada členy
stejného vojenského svazku, totiž severoatlantické aliance. Mobilizace vojsk
tedy nejspíš nehrozí...
Leč žerty stranou: jestliže se do Kanady z Česka uchýlilo za první čtyři
měsíce letošního roku víc romských žadatelů o azyl než za celý loňský rok
dohromady, a jestliže jich tam proudí víc než ze zemí, kde se válčí, jde o
vážnou věc. Jistě: zčásti za to určitě může azylová politika Ottawy, zvlášť
když poté, co se v tomto směru zpřísnily podmínky v Británii, zůstává Kanada
už jedou z mála destinací, kde lze s českým pasem o azyl vůbec zažádat. Něco
zcela jiného totiž je, chtít se někam vystěhovat: to je pořád v řadě zemí
možné- ovšem za specifických podmínek a především bez zvláštních sociálních
výhod, které sebou nese uprchlický statut.
Hartusit na kanadskou vládu, aby si nepletla pravidla pro udělování azylu s
imigrací, jako to dělají čeští politici, je ovšem obdobně marné jako doufat,
že se v případě uvalení vízové povinnosti na české občany postaví proti
Kanadě jednotně i celá EU. Předně: z 1600 českých žadatelů o kanadských azyl
za prvních šest měsíců letošního roku jich uspěla jen asi desetina. Kanada
tedy s udělováním azylu rozhodně nehýří. Především ale: Česko v tom vůbec
není tak nevinně, jak to jeho politici staví. Raději by se měli vážně
zamyslet nad tím, proč nebývá pro zdejší Romy velký problém dokázat, že jim
doma hrozí diskriminace. Kdyby totiž opravdu žili v zemi, kde diskriminace
kvůli barvě pleti neexistuje, - jak to o sobě Češi rádi, - a velmi
svatouškovsky - tvrdí - tak by nemohli být postiženi nezaměstnaností z až 80
procent. To je mimochodem číslo, které se jen odhaduje: kolik je to ve
skutečnosti, nikdo neví, protože sledovat nezaměstnanost v romské menšině by
prý bylo diskriminující. Jak to vypadá v praxi, přiznal jeden ze zaměstnanců
jisté soukromé zprostředkovatelny práce nedávno v romském vysílání českého
rozhlasu bezděky na rovinu: romští uchazeči o práci to mají těžké, protože
zaměstnavatelé očekávají, že jejich budoucí zaměstnanec bude "od pohledu
schopný".
Přesto se zdejší obyvatelstvo cítí dotčeno, když i EU Česku potvrdí, že jde
o zemi, která "nejvíc diskriminuje Romy". Naposled tuhle zprávu zveřejnil
letos v dubnu český eurokomisař Vladimír Špidla po setkání evropských
politiků a odborníků na diskriminaci. A hned ji také odůvodnil: Česká
republika byla v té době už jediným státem v Evropské unii, který dosud
neaplikoval směrnici proti diskriminaci. Další z příčin bylo, že se Česká
republika regionalizovala, ale nezvládla úspěšně regionalizovat i sociální
politiku, a třetí důvod, zdůraznil Špidla, je prostý fakt, že diskriminaci a
rasismus podceňujeme.
K tomu dodejme, že prezidentovo veto antidiskriminačního zákona přehlasovala
sněmovna teprve před třemi týdny a pod masivní hrozbou vysoké pokuty z
Bruselu. Schvalování zákona, kterým se ČR zavázala uvést v život bruselskou
antidiskriminační směrnici už před svým vstupem do unie, se vleklo léta a
sotva byl schválen mluví se o tom,že bude novelizován. Ostatní dva důvody
smutného českého prvenství se nezměnily vůbec. Naopak: bezradnost, s jakou
úřady, soudy a během kampaně k Evropským volbám i ČT přistupovaly k
pravicovým extremistům svědčí o tom, že diskriminaci a rasismus nejen
podceňujeme: ve skutečnosti je to ve zdejší společnosti tabu.
|
|