Konference v Evianu a špatné svědomí světa
Zítra, 6. července, uplyne 71 let od zahájení ve své době významné
mezinárodní konference ve francouzském Evianu. Představitelé 32 zemí z
celého světa na ní po devět dní roku 1938 jednali o tom, jak pomoci
desetitisícům uprchlíků, především Židů, ohrožených režimem Adolfa Hitlera.
Podnět ke svolání konference v Evianu dal americký president Roosevelt a
vedle oficiálních zástupců více než 30 zemí se jí zúčastnili i představitelé
39 podpůrných organizací, z toho 21 židovských. Jejich zájem na příznivém
výsledku konference byl zvlášť pochopitelný; vždyť v době jejího konání
hledalo střechu nad hlavou téměř 200 000 Židů uprchlých z Hitlerem
ovládaného Německa a Rakouska. Kromě přesídlení emigrantů - obětí
nacistického antisemitismu - do nových zemí si konference vytkla ještě jeden
cíl: přimět německou vládu, aby usnadnila židovskou emigraci a
spolupracovala při tom se státy, které byly ochotny přijmout židovské
uprchlíky. Ani jeden z těchto cílů se však nepodařilo významněji naplnit.
Vlastní jednání až symbolicky předznamenala skutečnost, že plných 16 států
se odmítlo setkání na podporu uprchlíků byť jen zúčastnit. A když se začalo
hovořit o konkrétní pomoci, zdrženlivost, či dokonce přímá nechuť tak učinit
se projevily naplno.
Americká vláda sice souhlasila s tím, že po 5 letech obnoví imigraci pro
uprchlíky z Německa, Rakouska a Československa, ale ročně jich nemělo být
víc než 27 000.
Británie, která spravovala tehdejší mandátní Palestinu, se rozhodně
postavila proti početnějšímu židovskému přistěhovalectví na toto území.
Australský zástupce se nechal slyšet, že jeho země nemá rasové problémy a
"nemá v úmyslu je zesíleným přistěhovalectvím importovat". Souhlasil proto
jen s tím, že přijetí se dostane nanejvýše 15 000 Židů během následujících
tří let.
Švýcarsko zase ústy svého delegáta v Evianu prohlásilo, že "nevstoupí kvůli
židovským uprchlíkům do války s Německem". V této souvislosti není bez
zajímavosti, že o čtvrt roku později se země helvetského kříže iniciativně
obrátila na Německo se žádostí, aby židovští emigranti dostávali do pasu
razítko s velkým J - zkratkou německého označení pro Židy: Jude. Švýcarsko
tak dalo najevo, že obětem nacistického antisemitismu nejen nehodlá samo
pomáhat, ale naopak udělá vše pro jejich odmítnutí.
Ze všech zúčastněných v Evianu nabídla význačnější kvóty pro uprchlíky jen
Dominikánská republika; ta byla ochotna přijmout až 100 000 Židů. Ve
skutečnosti se však do této země dostala jen část nešťastníků
pronásledovaných nacisty, kteří splnili náročné podmínky pro přijetí.
A tak Hitlerův režim slavil triumf: přesvědčil se, že žádná výraznější
mezinárodní solidarita s pronásledovanými Židy neexistuje, že při jejich
persekuci má volné ruce. Čtyři měsíce po neúspěchu evianské konference se v
Německu uskutečnil pogrom křišťálové noci - vražedná předzvěst budoucí,
ještě mnohem větší židovské tragédie. Redaktor pražského německého listu
Prager Tagblatt Hans Habe, který se před 71 lety konference v Evinu osobně
zúčastnil, později napsal: "Nevím, kolik Židů by mohl Evian zachránit...
Jsem si však jist, že velkolepá manifestace svědomí světa by dala německým i
světovým dějinám jiný směr."
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články