Pod palcovým titulkem "Úder - neonacisté za mřížemi" přinesl denní tisk (konkrétně Mladá fronta Dnes) v minulých dnech rozsáhlou zprávu o tom, že policie pozatýkala několik příslušníků extremistických hnutí typu Národní odpor. Tedy neonacistů, jak jsou jednoduše zaškatulkováni v policejní kategorizaci.

Nabízí se v této souvislosti hned několik otázek.

První směřuje k motivům policie a jejího rezortně nadřízeného ministra Martina Peciny. Policie, jak se zdá, chce už opakovaně ukázat tvrdou ruku, možná proto, že byla tak dlouho podezírána ze skrytých sympatií k silovým hnutím extrémní pravice. Možná by se tu i našla jistá vnitřní spojitost s osobou Jiřího Komorouse, který si z údernosti a nekompromisnosti dělá už dlouhá léta image. Ministr vnitra Pecina možná chce demonstrovat, oč je on - na rozdíl od svého předchůdce Ivana Langera - ráznější a akčnější: dokáže si poradit s problémem, který trápí mnohé, nejen voliče Pecinovy rodné ČSSD.

To jsou vnější, politické či exekutivní nitky. Mnohem podstatnější je ale jiná otázka: má vůbec smysl a je správné v demokratické společnosti takovýmto způsobem zasahovat proti osobám, jejichž rétorika se nám sice pranic nelíbí, ale pořád ještě jde jen o vyjádření názoru, byť extrémního?

Připomenu jiný příklad. V srpnu roku 2001 policie popotahovala jistého moravského mládežníka za to, že ve svém internetovém věstníku s rudým názvem Pochodeň propagoval komunismus. Velmi vážně se tehdy mluvilo o tom, že nebohý provinilec půjde za mříže a že by se při té příležitosti měla zavést nějaká forma cenzury nad internetem, protože se na něm sdělují věci, které jsou v rozporu někdy s etickými normami, někdy s převažujícím politickým milieu, někdy dokonce na hraně zákona, který u nás zakazuje propagovat myšlenky směřující k potlačení svobod druhých na základě rasy, národnosti, víry, sexuální orientace atd.

Toho webového buřiče tehdy nezavřeli, ale džin byl vypuštěn. Od té doby se stále periodicky vrací dilema: pronásledovat někoho jen proto, že vyslovuje své, jakkoli většinově nepřijatelné názory? Kde je hranice mezi rétorikou a činem? K čemu je dobré rozhánět koncerty, na něž se sjíždí holohlavci s nášivkami na bundách, když se odehrávají za zavřenými dveřmi, jako soukromá akce? K čemu je dobré úředně rekvírovat zvukové aparatury jen proto, že přes ně někdo zpíval slova, která nám znějí nelibě?

Je to nedozírná morální, a stejně těžká politická otázka. Kriminalizovat kohokoli za vyslovení názoru je kontraproduktivní, protože tomu někomu vkládáte nad hlavu gloriolu. A tento prostý princip funguje za všech režimů. Vzpomeňme časy komunistické totality. Věhlas zlínského občanského aktivisty a dnes známého právníka Stanislava Devátého by patrně nepřekročil hranice města či okresu, kdyby se Devátý nenechával při každé sebemenší příležitosti doslova odnášet policisty z demonstrací, zatýkat a veřejně dehonestovat. Komunistická Bezpečnost Devátému vlastně vyrobila u veřejnosti docela slušné píárko.

Nechci samozřejmě srovnávat obsahy sdělení Devátého a Národního odporu. Mluvím o principu, podle něhož odjakživa chutná zakázaný chleba nejlépe. Nikdo mi nevymluví, že ono nečekané procento hlasů v eurovolbách nepřinesla Dělnické straně právě policie, když v průběhu předvolební kampaně zatkla jejího předsedu Tomáše Vandase, čímž se mu postarala o bezplatnou publicitu na titulních stránkách.

Říká se, že režim, který pronásleduje za názor, jakkoli nekonformní s převažujícím, je režim slabý a nemocný. Dodal bych, že takový režim odlákává pozornost občanů od podstatných věcí k nepodstatným. Zakrývá neschopnost postavit se rozumně ekonomické krizi, skrývá politickou impotenci a korytářský egoismus elit, a místo toho zvědavým očím veřejnosti předkládá silácká gesta a kriminalizaci křiklounů.

Extrémní politické proudy vždy vyvěraly z pochroumaného a špatně fungujícího demokratického systému, ať už to byl Leninův bolševismus, využívající slabosti Kerenského vlády, nebo Hitlerova NSDAP, pochodující po kostech zmrtvělé výmarské republiky. Také naši extrémisté nevznikli náhodou. Jsou plodem chování naší vládnoucí politické elity, a samozřejmě také plodem naší nemístně velké trpělivosti s jejími chybami. Co tedy dělat? Měli bychom odstraňovat příčiny, následky zaniknou pak už samy.

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
20.10.2013	Ostravská policie obvinila čtyři účastníky nepovoleného protiromského protestu	Zprávy ze života Romů
19.10.2013	Ostravou prošlo bez povolení na 250 radikálů. Policisté zadrželi 15 lidí	Zprávy ze života Romů
02.09.2013	Stop předsudkům! Stop Čechům!	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V Ostravě padla obvinění kvůli sobotním výtržnostem a útokům na policisty	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V ČR sílí 'anticikanismus' a přibývá aktivit radikálů, říká ředitel Agentury pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	Martin Šimáček: Hlavním cílem radikálů je posouvat hranice o kousek dál	Zprávy ze života Romů
25.08.2013	Protiromské pochody prošly i Duchcovem. Policie zasahovat nemusela	Zprávy ze života Romů
05.08.2013	Lída Rakušanová: Tolerance rasismu je živnou půdou extremismu	Zprávy ze života Romů
15.03.2012	Pozvánka na výstavu fotografií z rasistických a neonacistických demonstrací v ČR	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)