Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Že Romky nejsou jen snědé, ale že jsou mezi nimi i blondýny s modrýma
očima, se přesvědčil i náš reportér z Miss Roma 2009. Samozřejmě nebudou
chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Vítězkou letošní Miss Roma Praha 2009 je Tereza Zámková
Letošní Miss Roma Praha 2009 se stala dvaadvacetiletá Tereza Zámková. Pro
Terezu byla tato soutěž o zábavě a stresu, nicméně se na ní moc těšila a
oporou jí po celou dobu soutěže byl její přítel. Tereza Zámková se nám
svěřila se svými dojmy krátce po vyhlášení.
„Tak asi jako by řekla každá miss - že je to úžasné a že jsem to nečekala.
Doufala jsem, že budu alespoň třetí, ale to, že budu první, to jsem opravdu
nečekala.“
Od této chvíle se změní váš život, počítáte s tím? Budete určitě
známější, čeká vás cesta na Miss Roma International v Makedonii.
„Nad tím vším jsem ještě neměla čas přemýšlet, takže já si to promyslím
všechno asi až zítra, až se vyspím a budu mít na to klid.“
Vám je 22 let, co v současné době děláte, pracujete nebo studujete?
„Tak v tuto chvíli pracuji na pozici marketingového poradce.“
Která disciplína byla pro vás nejtěžší, které jste se nejvíc bála?
„Tak to vím s přehledem, to byla volná disciplína, protože jsem ji
nacvičovala, dá se říct, dnes ráno v devět hodin, takže to bylo docela
zajímavé.“
Vítězce letošního ročníku předala korunku královny krásy 19tiletá
Martina Červeňáková, která se stala v loňském roce vítězkou této soutěže.
Martina prozradila, jak se změnil její život od doby, kdy se stala Miss Roma
Praha.
„Bylo pár nabídek, ale jinak je můj život pořád stejný.“
Vy jste také absolvovala Miss International v Makedonii, kde jste se
stala Miss Sympatie, čekala jste takový úspěch?
„Ne, nečekala, ale byla jsem ráda.“
Nicméně se zeptám, co děláte v současné době?
„Mám nějaké focení, dělám i modelling, většinou v Chorvatsku, tam si mě
našel jeden pán, když má nějaké akce, tak chce, abych pro něj pracovala.“
A co plánujete do budoucna?
„Nic.“
Jak je to možné?
„Já mám radši skromnější život.“
Dnešní vítězka Miss Sympatie a první vicemiss Roma Praha 2009 nebrala
zbývajících 11 dívek jako konkurenci. Nejvíc se ale těšila na jednu z
disciplín, která je čekala v průběhu večera a po skončení soutěže skoro
nevnímala svůj dvojnásobný úspěch.
„Jelikož je to všechno tak narychlo, tak to ještě pořádně nevnímám, budu to
vnímat doma v posteli a opravdu je to velký šok, vůbec jsem to nečekala, mám
velikou radost.“
Která disciplína byla pro vás náročná, co třeba disciplína v plavkách,
neměla jste z ní obavy?
„Vůbec ne, já jsem se naopak na ní těšila, podle mě je to ta nejlepší
disciplína, jaké může být.“
Jak dlouho vám trvala příprava na Miss Roma?
„14 dní jsme se učily chůzi, choreografii.“
Během večera se také na podiu objevil Jiří Korn se skupinou Čtyřtet.
„Odzpívali jsme to, sice ten sál je akusticky poněkud náročnější, ale
nakonec si myslím, že to dopadlo dobře.“
Líbí se vám romské ženy a dívky?
„No jistě, všude se najdou pěkné ženy.“
Čím jsou podle vás romské ženy nebo dívky výjimečné?
„No, se ženami to vůbec není jednoduché, já si myslím, že je jedno, jestli
je taková nebo maková, ale každopádně být s nimi je krásné, alespoň do
určité doby, ony se potom většinou snaží řídit nás směrem, kde nám chtějí
mít.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kodex etického úvěrování
V době hospodářské a sociální krize je problematika předlužení jednou z
hlavních příčin sociálního propadu, a týká se to nejenom romské populace.
Společnost Člověk v tísni se Sdružením obrany spotřebitelů zveřejňují Kodex
etického úvěrování. Více informací řekl Marii Vrábelové Daniel Hůle.
Jak to bude vypadat v realitě?
„V realitě to vypadá tak, že jsme zveřejnili spolu se společností SOS –
Sdružení obrany spotřebitelů Index predátorského úvěrování a Kodex etického
úvěrování, tento index budeme zveřejňovat pravidelně pravděpodobně jednou za
čtvrt roku a budeme neustále sledovat změny v praxi jednotlivých
společností, takže pokud se některá společnost rozhodne změnit své smluvní
podmínky, tak my to zohledníme v tom indexu a může se např. zlepšit nebo
zhoršit podle toho, jakým způsobem provede změnu.“
Jak se lidé dostanou k tomu indexu?
„Index bude zveřejňován a bude neustále k dispozici na stánkách
spotrebitele.info.“
V rámci prevence to znamená, že se lidé budou jím řídit, kde si vezmou
úvěr a čím se řídit?
„Přesně tak, tzn. přečíst si smluvní podmínky, porozumět jim, pokusit se
nalézt, co mě čeká i v případě, že poruším smluvní podmínky, protože jedna
věc je, kolik ten úvěrový produkt stojí, ale to se vztahuje jen na případ,
kdy úvěr splácím. V případě, že se ocitnu v situaci, že z nějakého důvodu
nebudu moct úvěr splatit, tak potom jednotlivé společnosti mají různá
sankční opatření, která v mě mohou uvrhnout do neřešitelné sociální situace.“
To znamená, aby se lidé uměli orientovat v těch smlouvách?
„Obecně porozumět smlouvám, snažili jsme se vytyčit několik parametrů, které
jsou ve smlouvách důležité. Snažíme se klientům říct, aby si dávali ve
smlouvách pozor např. na to, jestli společnosti využívají institutu rozhodčí
doložky, jestli mají úroky z prodlení nad rámec občanského zákoníku, jestli
mají smluvní pokuty a jak vysoké apod. Několik takovýchto základních
opatření, která jsou důležitá a mají potenciální dopad v případě nějakého
problému.“
Právě to, na co si lidé hodně stěžují je, že nerozumí těm smlouvám,
kolikrát je to tak nesrozumitelné a nepřehledné, že se v tom neumějí
orientovat.
„Úplně jednoduchá odpověď je: pokud smluvním podmínkám nerozumím, tak mám
jít jinam. Jsou společnosti, které mají smluvní podmínky přehledné, lze jim
porozumět během chvíle a je možné je přečíst během několika minut.“
To znamená, že tam budou mít třeba i informace, na co si konkrétně mají
dát pozor?
„Společnost nebo banka, která bude akceptovat kodex etického úvěrování, tak
lze říct, že poskytuje úvěrové produkty za tak transparentních podmínek a s
tak málo rizikovými smluvními ustanoveními, že lze, aniž by se klient sám
orientoval v tom, jaké konkrétní ustanovení má, tak lze předpokládat, že
tato společnost je méně riziková. Třeba např. velká část veřejnosti vůbec
netuší, co je to institut rozhodčí doložky, proto je v tuto chvíli lepší,
pokud ty společnosti ten kodex přijmou, tak značnou část toho výběru udělá
za klienta už samotná skutečnost, že ten kodex je. Úvěr poskytuje celá řada
společností, firem, živnostníků, všechny ani zdokumentovat nelze, jednoduchá
rada je, že společnost, která transparentním způsobem nezveřejňuje své
smluvní podmínky, tak od té si za žádných okolností nepůjčovat, a to se
snažíme obsáhnout v tom indexu. Naším cílem je do budoucna rozšiřovat seznam
nebo ten počet společností, které jsou sledovány v indexu, rovnou říkáme, že
společnost, která nezveřejňuje smluvní podmínky, tak tou se nebudeme
zabývat, protože u takové společnosti nemá vůbec smysl uvažovat o tom, že si
u ní vezmete úvěr.“
Proč jste se vůbec do toho pustili, na základě čeho?
„Obě dvě naše společnosti se zabývají problematikou předlužení a my jsme
stereotypně rozřazovali bankovní subjekty a nebankovní subjekty, analýzu
jsme zaměřili na nebankovní subjekty, ale nutno říct, že z výsledku analýz
nám vyplynulo, že mezi těmi nebankovními společnostmi jsou tak velké
rozdíly, že lze říct, že některé nebankovní společnosti poskytují levnější a
méně rizikové produkty než některé banky a opačně. Z tohoto důvodu jsme se
rozhodli, že tyto výsledky zveřejníme, protože už to není tak, že se člověk
rozhoduje, jestli si půjčí od banky nebo od nebanky, kde lze předpokládat,
že to riziko bude menší než u některé velké banky.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kvůli emigraci přichází česká společnost o romskou elitu
Romové nemají v České republice sympatie veřejnosti. Svědčí o tom průzkumy
veřejného mínění, řada negativních vtipů o Romech a v extrémních případech
jejich verbální nebo dokonce fyzické napadání. Někteří Romové z obavy o
bezpečnosti vlastní rodiny volí emigraci do ciziny. Jana Šustová se zeptala
socioložky Jiřiny Šiklové, jaký má postoj k emigraci českých Romů do
zahraničí.
„Za prvé si myslím, že to není správné z hlediska jich samotných i z
hlediska toho státu. Z hlediska jich samotných je to proto špatné, protože
bude odcházet jejich elita, jejich nejlepší lidé. Tak je to vždy, že z
každého národa, když někdo emigruje, tak je to vlastně ten schopnější, dalo
by se říct, že to je ten, který je tak sebevědomý a ví, že se někde v té
cizině uplatní a má v sobě odvahu. Takže tou emigrací se de facto
odčerpávají, odcházejí ti Romové, kteří jsou schopní.“
Emigraci Romů srovnává Jiřina Šiklová s dřívější emigrací Čechů. Ostatně
sama jako disidentka takových lidských osudů zažila mnoho.
„Našemu národu se toto už stalo, že lidé, skoro by se dalo říct nejlepší
lidé, kteří měli dobré názory, odsud odcházeli v několika emigračních
vlnách. Také nás to poškodilo jako celek. Tak to je podle mě názor, proč by
se toto dělat nemělo.“
Jiřina Šiklová ještě nabízí druhý názor.
„Když odcházejí tito lidé, tak je to jakýsi impuls pro ty ostatní: my
odejdeme také. A na ty lidi, kteří odejdou, se ti ostatní budou dívat (teď
mám na mysli naše většinové obyvatelstvo, majoritu) a budou říkat: tak vida,
oni si toho neváží, oni vytvářejí situaci, že kvůli nim budou zase zavedena
víza s Kanadou, což už se jednou stalo. Já tedy doufám, že Kanada bude
tentokrát tak rozumná, že kvůli několika tisícům Romů nebude zavádět vízovou
povinnost, ale kdyby ji zavedla, tak se to obrátí proti těm Romům, kteří zde
žijí, ostatní jim to budou vyčítat, že se to stalo kvůli nim.“
Jako důvod emigrace nezřídka uvádějí Romové strach o bezpečnost vlastní
rodiny. Zeptala jsem se, co by jim Jiřina Šiklová poradila.
„Já nemůžu radit nikomu, protože jsem nebyla v jejich situaci. Ale ti, co
teď odešli, třeba zrovna paní Poláková, ta pro ně byla velice významnou
osobností, já bych se nerada jí dotkla, chraň Bůh, ale vlastně ona tím, že
odešla, tak nejenom že ostatní přijdou o skoro takovou ikonu, ale také budou
mít pocit, že i ona je pustila, protože ona byla jakousi jejich mluvčí. K té
otázce, že ti lidé jsou nějakým způsobem napadáni, pronásledováni: já to
vím, ale tady byly také lidé pronásledováni a také jich hodně zůstalo, ale
hodně jich také odešlo.“
Nabízí se také srovnání s Romy ze Slovenska.
„Já si myslím, že třeba je poškozena komunita Romů na Slovensku tím, že
mnozí Romové ze Slovenska, ze slovenských osad, odcházejí a odešli sem k nám
do Česka a proto v těm romských osadách na Slovensku zůstávají lidé staří
nebo příliš mladí a i proto se zhoršuje jejich situace právě v těchto
romských osadách.“
Jiřina Šiklová apeluje na inteligenci všech národů.
„Já se domnívám, že nějakým způsobem inteligence každého národa, každé
etnické skupiny, by si měla uvědomit, než toto udělá, jaký to bude mít dopad
na tu komunitu, na ty lidi, s kterými žije a ke kterým patří.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Sněmovna po více než roce přehlasovala veto prezidenta Václava Klause a
schválila antidiskriminační zákon. Podpořilo jej 118 poslanců, proti bylo
16. Bez této legislativy by Česku hrozily vysoké pokuty od Evropské unie.
Zákon vymezuje právo na rovné zacházení a zakazuje diskriminaci například v
přístupu k zaměstnání, podnikání, vzdělání či zdravotní péči.
Asi stovka Rumunů žijících v severoirském Belfastu musela kvůli rasově
motivovaným útokům v úterý utéct ze svých domovů a ukrýt se nejdříve v
kostele a pak v místním kulturním domě. Na domech, jež Rumuni obývali, gangy
útočníků cihlami a lahvemi rozbily okna a dveře. Mezi napadenými byla i jen
několik dnů stará holčička.
Čtyři ženy a jeden muž z osmdesátičlenné romské komunity v Dobré Vodě u
Toužimi si dokončili tento týden základní vzdělání, které jim léta chybělo.
Tříměsíční kurz na Základní škole praktické ve Žluticích zakončili úspěšným
složením zkoušek ze všech předmětů. S nabídkou studia přišlo občanské
sdružení Český západ, které v této komunitě dlouhodobě působí.
Pedagogové ze Základní školy v brněnské Křenové ulici slaví úspěchy s
projektem Pojďme se učit, děcka! Děti se učí lépe díky vytrvalosti dvou
učitelek. Škola patří k takzvaným romským školám a většina žáků pochází ze
znevýhodněného prostředí. Osvědčený projekt získal v dubnu na další tři roky
podporu patnácti miliónů korun z evropských fondů.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Podle výzkumu třetina romských dětí dobře ovládá romštinu
Pracoviště romistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
provádí od loňského roku Sociolingvistický výzkum situace romštiny na území
České republiky. Zaměřuje se na znalosti tohoto jazyka u romských dětí. S
dosavadními výsledky výzkumu seznámil Janu Šustovou Pavel Kubaník.
„Výzkum měl dvě části, v té první jsme objížděli školy a na školách jsme
pořádali takové jazykové hry s romskými dětmi, děti mohly vyhrát CD a pro
nás to vlastně byla příležitost trošku si omrknout, jak jsou na tom děti s
romštinou. A na základě těchto her jsme si potom vybrali pět měst, kde jsme
mohli předpokládat, že se tam mluví romsky, že děti mají dobrou kompetenci v
romštině nebo kde jí mají velmi malou a na základě toho jít do těch měst,
navštívit rodiny těch dětí a ptát se, co je za tím, proč ty děti mluví
romsky nebo nemluví.“
Z hlediska metodiky dat měl výzkum dvě části, podrobnosti uvádí PhDr. Jan
Červenka.
„Jedna byla spíš kvantitativní, a druhá spíš kvalitativní. Ta kvantitativní
byla spíš ta přehlednější, která potom víc třeba zajímá novináře a
ministerstvo školství, které nás podpořilo, a ta skutečně dala nějaká data a
počty, ať jsou sebenepřesnější. Kdežto ta druhá část v těch lokalitách byla
kvalitativní a spíš zkoumala pozadí, postojovou stránku, důvody, proč někdo
předává romštinu svým dětem a proč někdo ne atd. Z této části nemáme všechny
výsledky zpracovány, ale je tam spousta zajímavých dat.“
Já bych se tedy zeptala nejdřív na ta kvantitativní data, kolik romských
dětí je schopných mluvit romsky a předávat tento jazyk dalším generacím?
„Podle našich dosavadních výsledků, protože výzkum pokračuje i v tomto roce
a samozřejmě jsme neobjeli tolik lokalit, kolik by mělo být a v každé
lokalitě je to trochu jinak. Zhruba souhrn dat hovoří o asi třetině dětí,
které v dětství umí natolik romsky, že je naděje, že v dospělosti budou
romštinu dále předávat a ještě je u toho třeba zdůraznit, že se jedná o Romy
mluvícími centrálními dialekty romštiny, tedy hlavně severocentrálním
dialektem, méně už jihocentrálním dialektem. Ale tyto výsledky jsou úplně
jiné u skupiny olašských Romů, která byla v tom vzorku daleko menší, u nich
se dá říct, že více než 90 procent jejich dětí je plně kompetentních v
romštině, je to jejich mateřský jazyk. Takže to, co my říkáme, je souhrn,
ale u olašských Romů je třeba zdůraznit, že tam to je jinak, že tam je
romština daleko vitálnější.“
A Pavel Kubaník k tomu dodává.
„Také ty výsledky na jednotlivých školách byly dost různé, takže my sice
můžeme mluvit o třetině dětí, které mluví romsky, ale stejně tak můžeme
najít v České republice města, kde je romština stále pro děti mateřským
jazykem, není jich třeba moc, ale jsou taková a naopak města, kde už se
romština skoro nepředává. Takže když budeme mluvit v globále o těch
třetinách, tak je třeba mít na paměti i toto, že každé to město, které jsme
navštívili, je trochu jiné.“
Kromě aktivní znalosti romštiny zkoumal výzkum i znalost pasivní. Pavel
Kubaník k tomu uvádí.
„Kromě té jedné třetiny dětí, které romsky aktivně umí, existuje opět asi
jedna třetina dětí, u které můžeme předpokládat že romsky rozumí, akorát
mají určitý blok romsky mluvit, prostě nejsou rozmluvené. Toto neplatí jen
pro děti, to je platné i u dospělých. A dále je potřeba zdůraznit, že
výsledky se týkají dětí do asi 17 let, u starších lidí můžeme předpokládat
daleko větší kompetenci v romštině.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vzpomínky Emila Ciny na moderování romského vysílání Českého rozhlasu
Romský básník, spisovatel a překladatel Emil Cina se narodil v roce 1947 v
Praze. Je to člověk, který má za sebou velice bohatý život a zkušenosti,
které jsou podle něj k nezaplacení. Cina má velice příjemnou vzpomínku na
jeho začátky v Českém rozhlase, kdy dostal nabídku na moderování romského
vysílání. Jak sám říká, ani ve snu by ho nenapadlo, že jednou zasedne před
mikrofon a bude jedním z těch, kteří budou promlouvat k Romům.
Váš život je ale přeci jen pestrobarevný, vy jste jeden čas byl
redaktorem romského vysílání Českého rozhlasu, jak jste se dostal k této
práci?
„Tam chodila Milena Hübschmannová, to byla nejlepší ženská, kterou jsme kdy
poznal, a Gejza Demeter, a měli tam svoje půlhodinové vysílání a nejen pro
Romy, to bylo pro menšiny, pro Ukrajince, pro Maďary, pro Chorvaty, střídali
se po půl hodině. Jednou nepřišel ani jeden, a jeden redaktor mi řekl, že já
tam musím jít, já jsem tehdy dělal ve správě budovy. Já jsem říkal, že tam
nejdu, že neumím mluvit, že jsem koktavý, ale oni mi říkali, že musím, tak
jsme tedy nakonec šel, nadechnul jsem se, vydechnul a začal jsem mluvit.
Když zazněla znělka, změnil jsem hlas a takto to šlo kolik let až do
povodní, než přišel nový ředitel a ten pořad pro menšiny už potom nebyl. A
já jsem si říkal, co budu dál dělat, protože jsem dělal redaktorskou práci.
Tak mi v rádiu řekli: Hele, ty máš před důchodem, tak tu musíš zůstat, a
zůstaneš ve správě, tak jsem tu dodnes, ale letos již půjdu do důchodu, tak
už to musím nějak vydržet.“
A není vám to líto, takový skok ze správce budovy na redaktora, potom
zase zpátky?
„Ona s tím byla dost práce, musel jsem shánět zprávy, lidi na mluvení, to
bylo dost náročné, písničky shánět, i když to mělo něco do sebe, ale teď
bych asi chtěl, aby to dělali mladší.“
Posloucháte pořad O Roma Vakeren na Českém Rozhlase a jak se vám líbí?
„Poslouchám, je tam hodně zajímavostí, od začátku se to hodně vylepšilo.
Romština mi tam trošku schází, protože já jsem mluvil i zprávy v romštině,
tu tam moc neslyším, spíš jen češtinu, ale když je to romské vysílání, tak
by tam mělo být víc romštiny, jinak proti tomu nemůžu nic říct.“
Co byste chtěl říct posluchačům O Roma Vakeren?
„Aby věděli víc o Romech, o jejich životě, o jejich skladbě života, protože
Romové mají velkou historii. Dnes třeba už mnoho lidí neví, co znamená slovo
Cikán, jednou mi Milena Hübschmannová, profesorka na Karlově Univerzitě
řekla: Emilku, Athinganoi, to znamená v perštině v historii, člověk
pracující s ohněm, kovář, takže když mi někdo řekne Ty cikáne, tak mě říká
Ty kováři. Dá se říct, že Romové pocházejí ze Severní Indie, z místa
Moharadžo v Rádžastánu a Panžábu, to znamená pět řek a Rádžastán je
královské město, přeloženo. A to Moharadžo, odkud pocházíme, než Alexandr
Makedonský zničil tu říši, tam měli velkou kulturu a živili se právě
kovářstvím, každý člověk musí mít nějakou práci, kterou se živí a říkali si
Lomové nebo Domové, ne Romové a to se změnilo. Já jsem napsal pohádku
Slunečná země, kde hledají nového boha v Evropě, tak šli za papežem, který
je pokřtil, tam dostali glejt, že jsou křesťané a když se jich někdo zeptal,
odkud jsou, tak řekli, že z města Roma a to L a D se změnilo v R. Tuto
pohádku jsem napsal před lety, a všichni historici mi říkali: Hele, Emile,
ty to ale říkáš špatně, to slovo Romové není od města Roma a já jsem
souhlasil, že mají tedy pravdu. A asi za rok byl ve 100+1 článek, že v
tajných schránkách ve Vatikánu našli důkaz, že to slovo pochází od slova
Roma, od města Řím, a to nám zůstalo dodnes, protože Romové šířili
křesťanství po Evropě.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 19. června.
Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a
najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
|