Hledají své místo na slunci?
Stále častěji se v Česku ozývají hlasy varující před značným
nárůstem extremismu a rasismu. Množí se pochody radikálů ulicemi
měst či pokusy o razie v lokalitách, v nichž žijí převážně
Romové. Rozhodný protest proti tomu zazněl z politické scény, policie
začíná být aktivnější v zákrocích proti projevům extremismu. Je
důvod k obávám?
Kalich trpělivosti se pro politiky i policii naplnil před dvěma týdny,
kdy bezpečnostní složky provedly razii proti organizátorům koncertů
propagujících nacismus. Policisté při ní zajistili počítače,
kompaktní disky s neonacistickou hudbou, trička propagující
extremistická hnutí i zbraně. Proti deseti mužům, kteří
zorganizovali od loňského dubna 11 takových koncertů, bylo vzneseno
obvinění. Všichni patří k představitelům neonacistického
Národního odporu a hrozí jim za podporu a propagaci hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod člověka od tří do osmi let
vězení. Je dobře, že policie nasadila tak přísný metr na osoby
podezřelé z propagace nacismu? Ondřej Cakl ze sdružení Tolerance a
občanská společnost by zvolil jiný sled událostí:
"U některých kauz policie zasahuje velmi benevolentně a u
některých je naopak velmi razantní a tvrdá. A pokud kapely vyzývají k
násilí nebo jsou v rámci nějaké mezinárodní neonacistické
organizace, tak určitě by policie měla proti kapelám i distributorům,
kteří souhlasí s ideologií násilného neonacismu, tvrdě zasahovat.
Myslím si, že možná nejdříve měly být zásahy vůči militantní
neonacistické scéně, to znamená těm, kteří stáli za násilnostmi v
Janově, a potom se mělo jít i proti organizátorům neonacistických
koncertů."
Dušan Stuchlík ze serveru Policista.cz má odlišný názor:
"Já se domnívám, že to je velmi diskutabilní, protože ti lidé
nejsou stíhání za žádnou přípravu násilností. Jsou stíhání
více méně za přenos nějakých názorů a politických myšlenek.
Jinými slovy, stíhat za hudbu, knihy mi přijde trošičku nebezpečný
trend."
Dušan Stuchlík si rovněž nemyslí, že by nyní v Česku docházelo k
nějakému velkému nárůstu extremismu:
"Já tady tuhle scénu sleduji bezmála dvacet let, a faktem je, na
něm trvám, že činnost a aktivity na rasové, extremní scéně
kulminovaly koncem minulého desetiletí, to znamená rok 1996, 1997, 1998.
Pohled do policejních statistik jasně ukazuje, že společensky
nejnebezpečnějších, to znamená násilných trestných činů bylo
podstatně více než je podle statistik policie na rok minulý. To ještě
předesílám, že koncem minulého desetiletí policie takovým způsobem
tuto problematiku nesledovala, to znamená, že spoustu věcí
nezachytila."
Podle Ondřeje Cakla však jsou policejní statistiky zavádějící. Pro
Český rozhlas to dokumentoval na příkladu protiromského pochodu
neonacistů na litvínovský Janov v listopadu loňského roku:
"Viděli jsme tam násilí, viděli jsme tam, že neonacisté
použili zápalné láhve, použili vojenské rozbušky. Proti tisíci
policistů, těžkooděnců vrhali kameny, dlažební kostky a jiné
předměty, a ze zhruba 850 až 900 pravicových extremistů bylo
nejdříve obviněných 25, ale v konečném stádiu jsou pouze 4. To
znamená, že se tam rvalo několik set neonacistů s policií, ale v
konečném stádiu ve statistice jsou zatím jenom 4. To znamená, že ty
statistiky pokulhávají a překvapuje mě, že Dušan Stuchlík toto není
schopen reflektovat. V devadesátých letech bylo zhruba 20 shromáždění
a 20 koncertů, v současné době máme 45 až 50 veřejných
shromáždění, to znamená každý týden. Média to reflektují a
vzhledem k tomu, že žijeme v internetové době, v mediální době, tak
k tomu má člověk větší přístup. Jenom si klikne, a vidí to na
všech serverech. V zásadě je velký nárůst. Oproti devadesátým
letům je nárůst v některých věcech, například u veřejných
shromáždění, až stoprocentní."
V Janově došlo k do té doby nevídanému jevu - na stranu neonacistů
se postavili místní občané nespokojení s tím, jak stát některé
problémy řeší, či spíše podle jejich názoru neřeší. Trpělivost
došla také našim politikům. Předsedové všech parlamentních stran a
obou komor parlamentu, všichni členové vlády, ombudsman Otakar Motejl a
bývalý prezident Václav Havel před dvěma týdny, v den policejní
razie, podepsali dohodu o společném postupu proti rostoucímu extremismu
a rasismu.
Politolog Zdeněk Zbořil, který se také otázkami extremismu
dlouhodobě zabývá, v České televizi ocenil postup politiků i policie,
ale zároveň upozornil na složitost situace, jejíž řešení nebude
jednoduché:
"Jisté gesto se od státu očekávalo a stát ho učinil. Teď jde o
to, jestli na ty represe naváže nějaký jiný program, který by s těmi
lidmi pracoval, protože nezapomínejme, že to nejsou klasické politické
strany, to jsou mladí lidé. Ti nejstarší jsou okolo 30, 35 let.
Výjimko je samozřejmě pan Vandas (předseda neonacistické Dělnické
strany - poznámka redakce), ale také on pochází z Republikánské
mládeže Miroslava Sládka. Ti lidé tady s námi budou, nemohou žít
statisticky dalších 40, 50 let za dráty nebo v nějakém vězení, v
nějakých kriminálech. Ti lidé se musí nějakým způsobem adaptovat na
ústavní pořádek České republiky, musí s ním souhlasit, a ta
společnost musí s nimi najít nějakou formu dialogu. To, že se to
vyhrotilo tak dalece, že spolu bojují a že jsou na válečném poli, to
je skutečně významná změna, ke které dochází a která zatím nemá
řešení."
|
|