Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes vás pozveme na Colour meeting festival do Poličky na Vysočině, kde bude i čtení romské spisovatelky Eriky Oláhové, a nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

Colour meeting festival je akce, kterou pořádají v Poličce na Vysočině každý rok. Jde o sbližování různých kultur, především s cílem porozumět menšinám, které také žijí v České republice. Letos je zaměřen na romskou kulturu a hudbu. O smyslu a programu letošního Colour meetingu hovořila Věra Pavlasová s hlavním organizátorem akce, Dušanem Svíbou.

„Festival obecně je věnovaný soužití naší české většiny s menšinami u nás, tento šestý ročník je věnovaný specielně našim vztahům s Romy.“

Proč děláte tuto speciální akci právě tady, v tomto regionu, kde moc Romů nežije?

„Tak asi nejviditelnější část je hudební, která bude 19. a 20. června. Program je rozdělen jakoby napůl, v romské části tam budou např. z Česka Terne Čhave, kteří letos získali Anděla za svou desku, ze zahraničí tu budou Trois Romanos z Francie, kteří míchají francouzský gipsy jazz, francouzskou muziku a romskou muziku, Karavan Familia z Maďarska, kteří tu muziku také obohacují vlivy odjinud, není to typická romská muzika, ale ten temperament tam je. A potom je tam taková kategorie, která právě spojuje oba ty světy Romů a gádžů.“

„To je pomyslná kategorie a představují ji umělci, kteří nějakým způsobem navazují na romskou hudbu nebo případně spolupracují s Romy, kde jsou společné projekty. Typickým příkladem je Divadlo Paramisa z Brna-Líšně, kde se spojili Romové a Češi nebo Moravané a vytvořili společné představení na motivy romské pohádky. Další je např. Šahab Tulju, který pochází z Persie, z Íránu, hraje perskou hudbu dohromady s flamengem a s ním tu hrají čeští spoluhráči, takže tak je to postaveno.“

„Míváme tu vždy i doprovodné programy, které předcházejí tomu hlavnímu víkendu. Letos to bude třeba autorské čtení Eriky Oláhové z její knihy, paní Oláhová je romská spisovatelka z České Třebové. Potom pan Zbyněk Andrš z Filozofické fakulty Pardubické univerzity, který žil sám dva roky s Romy v osadě, takže zná ten život velmi zblízka.“

Vy jste říkal, že to je už šestý ročník, jaký je zájem o Colour Meeting tady na Poličsku?

„My nemáme v úmyslu dělat nějaký monstr festival, je to malý festival a návštěvníků každý rok přibývá. Nemáme tu žádná slavná jména, spíš se snažíme lidem přinést nové věci, které neznají a stavíme spíš na atmosféře, na tom, že lidé budou spokojení, že něco nového objeví a řeknou to dalším.“

Zadluženost českých domácností stále stoupá. Ne každý ale dokáže své pohledávky umořovat. Jaké šance mají ti, kteří se zadlužili a nemají možnost splácet své dluhy? Za finančním analytikem Sdružení obrany spotřebitelů Michalem Kebortem zašel pro odpověď Jan Mišurec.

Lidé, kteří jsou velmi zadlužení, mají několik dluhů, banky i nebankovní subjekty jim nabízejí konsolidaci jejich dluhů?

„Konsolidace úvěrů může být užitečný nástroj ve chvíli, kdy chceme ušetřit, máme-li více menších úvěrů, spotřebitelských úvěrů, které jsou zpravidla drahé a jsou tam různé další poplatky za vedení toho úvěru. Pak můžeme ušetřit výrazné částky pokud to sloučíme do jednoho úvěru, také pokud jde o úvěry na kreditních kartách atd., to je ten samý případ, tam to může být užitečné. Ovšem banka samozřejmě za taková úkon vyúčtuje svojí částku, svou položku. A další věcí je, že např. u spotřebitelských úvěrů budeme muset zaplatit poplatek za předčasné splacení, pokud budeme dělat konsolidaci. Jestliže to je u jedné banky, tak takový problém nenastane, jestliže to je u jiných bank nebo nebankovních subjektů, tak s touto položkou musíme počítat a cena by potom mohla být rozhodně vyšší.“

To ale platí jen pro zaměstnané klienty, jakou šanci mají nezaměstnaní?

„Tak obecně jestli člověk není solventní, tak málokterá slušná úvěrová společnost mu půjčí. A jestliže bonitní není, je to o něm známé, že nemá žádný příjem, že je nezaměstnaný, nemá žádný majetek a přesto mu někdo nabídne, že mu půjčku poskytne, měl by se mít na pozoru a dost pravděpodobně se bude jednat o nějakou formu sharkerů, tzn. finančních žraloků, kteří hrají na to, že pokud klient nezaplatí včas svoje závazky, on ho následně bude sankcionovat, případně to dotáhne až k exekuci atd.“

„Za prvé si musí být jisti, že jsou skutečně předlužení, že už nemají jinou možnost, např. pozdržením splátkového kalendáře, kde by jim jejich věřitel rozložil splátky do delšího období, kdy by oni byli schopni normálně splácet. Tam je jasně řečeno, že musí hrozit nebo už nastat situace taková, že klient nemá na splácení, nemá na splácení dluhů v dlouhodobém horizontu, takže není možné jiné řešení. V této chvíli se může obrátit na jakýkoliv z krajských soudů nebo na městský soud v Praze a v Brně, které spravují insolventní právo, podat přihlášku do insolvenčního řízení a v tom může uvést, že má zájem o oddlužení jako jednu formu insolvenčního řízení. Soud bude následně zkoumat opodstatněnost, klient bude muset doložit své příjmy za minulé tři roky a další finanční toky, to u mnoha klientů může dělat problémy, ale určitě je lepší, aby nejdříve kontaktovali nějakou společnost, která se zabývá předlužením, která jim dokáže poradit, je to třeba Poradna při finanční tísni nebo občanské sdružení Spes, tam jim poradí, jaké dokumenty budou muset mít. Ono by se jim totiž mohlo snadno stát, že přijdou k soudu, dodají tam své materiály a v tu chvíli jim soud řekne, že ty materiály jsou nedostatečné a chce je doplnit a jestliže oni je nebudou moci doplnit, nejsou dostupné ty materiály a soud přijde na to, že jsou předluženi a konstatuje úpadek a nechá je v insolvenčním rejstříku a tam pak akutně hrozí konkurz a konkurz je pro fyzickou osobu horší varianta, než kdyby se podrobila exekuci, dostane se měsíčně na nižší částky, které budou splácet než konkurz, kde prakticky budou lidově řečeno oholeni až na životní minimum. Dalším problémem s insolvenčním řízením je, že je vyměřena záloha na insolvenční řízení a ta může dosahovat výše 2 až 50 tisíc, nám se to zdá poněkud nesmyslné, je-li člověk zadlužený a mnohdy jsou to částky kolem 70 tisíc, které již lidé nemohou splatit, tak ten člověk si buď může půjčit dalších 10 tisíc, ale pokud je zadlužený a nikdo mu nepůjčí, nebo ve stejné situaci bude konstatováno jeho předlužení a bude v insolvenčním rejstříku a opět mu hrozí konkurz.“

V Německu nedaleko našich severozápadních hranic žije nejmenší slovanský národ na světě – Lužičtí Srbové. Své zajímavé muzeum mají ve městě Budyšín (Bautzen) a až do 6. září se v něm můžete dozvědět také leccos o romské kultuře. V květnu totiž byla v Srbském muzeu zahájena výstava Moderně z tradice - nahlédnutí do kultury Romů. S jejím kurátorem Janem Bartem hovořila Jana Šustová.

Romský obývací pokoj na výstavě Moderně z tradice (Foto: Jana Šustová)

Co Vás přivedlo k tomu, že jste v Srbském muzeu zorganizovali výstavu o Romech? Mají Romové něco společného s Lužickými Srby?

Srbové přímo nemají nic společného s Romy, ale nepřímo ano, protože Srbové jsou menšina stejně jako Romové a tak se toto téma hodí i do našeho muzea, protože je to muzeum menšiny. A navíc je to téma, které nás hodně zajímalo, a to byl ten původní důvod, proč jsme tuto výstavu začali plánovat.

Exponáty pocházejí z různých míst. Největší podíl na výstavě má Muzeum romské kultury v Brně, druhý největší podíl má Etnografické muzeum v polském Tarnowě a potom jsou zde věci od soukromých sběratelů, kteří nám dali k dispozici věci, které sami získali během svých cest například na jih Evropy do Makedonie.

Obrazy Karla Stojky hovoří o období holocaustu (Foto: Jana Šustová)

Konkrétně se výstava skládá ze čtyř místností, které jsou různě veliké. Máme dvě větší a dvě menší místnosti. Celou výstavu jsme rozdělili na čtyři úhly pohledu. První pohled je na venkov, druhý pohled je zvenku, třetí pohled je zevnitř a čtvrtý se zaměřuje na město. Pohled na venkov nám zprostředkovává obraz Romů, jejich práce a kultury. Druhá místnost zprostředkovává pohled na klišé a stereotypy, které o Romech máme a které často vedly k pronásledování a dokonce až k holocaustu. Ve třetí místnosti představujeme pohled zevnitř, takže jsme tam vybudovali romský obývací pokoj, který je v takovéto typické podobě častý třeba v Makedonii – například ve Skopje v Šutce. Tam jsme chtěli představit skutečnou situaci, konkrétní poměry a ne předsudky a představy, které máme. A ve čtvrté místnosti je to ještě konkretizováno výstavou fotografií, kterou nám poskytlo Fórum romistického výzkumu na univerzitě v Lipsku. Jeho členové byli před několika lety delší dobu v Makedonii, kde v Šutce, což je část města ve Skopje, žili mezi romskými rodinami, povídali si s nimi a hodně se dozvěděli o jejich kultuře. V rámci tohoto projektu vznikla celá řada fotografií, které můžete vidět ve čtvrté místnosti naší výstavy.

Jaké exponáty Vás nejvíc překvapily, když jste tu výstavu organizovali?

Fotografie ze Šutky v Makedonii (Foto: Jana Šustová)

Nedá se říct, že by mě něco překvapilo, protože jsme se na tu výstavu důkladně připravovali a věděli jsme, co přijde. Ale musím říct, že když jsme ty objekty měli opravdu fyzicky před sebou na stole nebo ve vitríně, tak v člověku vzbuzují úplně jiný dojem, než když jsou na fotografii v knize. A tady musím vyzdvihnout exponáty ze Súdánu, kde byly technikou recyklace vytvořeny předměty denní potřeby. Vznikly ze starých plechů, třeba ze starých plechovek, ze sudů na olej a tak dále. Ty na mě udělaly velký dojem, protože hodně vypovídají o chudobě v těchto zemích a jsou velmi autentické.

Jen asi třetina romských dětí v Česku umí natolik dobře romsky, že bude schopna tento jazyk předávat svým potomkům v dalších generacích. Přibližně stejná část romských dětí sice romsky tak dobře nemluví, romštině však alespoň rozumí. Vyplývá to z vůbec prvního průzkumu znalostí romštiny u dětí v Česku, který vypracovali romisté z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Slovenská vládní zplnomocněnkyně pro romskou komunitu Anina Botošová odstoupila z funkce. Její odchod následně formálně schválila vláda. Důvody odstoupení nejsou zatím známy, ale stalo se tak den poté, co ji kritizovala Unie Romů Slovenska, že údajně svému vlastnímu sdružení přidělila dotace.

Městská část Praha 7 zorganizuje pro žáky základních a středních škol přednášky, besedy, výstavu a nakonec i rockový koncert, které je seznámí s projevy extremismu. Kromě xenofobie a rasismu si projekt klade za cíl přiblížit jim i realitu života před rokem 1989. Projekt Totalita do 21. století nepatří! vznikl na základě pilotních přednášek. O přímou reakci na vzrůstající extremismus v Česku ale nejde.

Občanské sdružení Roma Červený Kostelec pořádá zítra, 13. června, přehlídku tanečních a hudebních seskupení pod názvem Romanofest. Akce začíná v 11 hodin na hřišti házené v Červeném Kostelci, jako hosté vystoupí Čilágos, Gipsy Golden, Orka a Ostrava-Karviná a moderují ji Richard Samko a Emil Baláž. Na přehlídku večer navazuje taneční zábava ve Velichovkách u Jaroměře.

Evangelická akademie - vyšší odborná škola sociálně právní a střední škola sociální v Praze - jako jedna z prvních škol v naší republice před 13 lety nabídla Romům šanci na vzdělání. Nápad vzešel z nadace Rajka Djuriče, Open society found a fakulty sociální práce. Tito tři zakladatelé oslovili školu, jestli by se tento projekt nemohl realizovat na jejich akademii, jejímž zřizovatelem je Českobratrská církev evangelická. Jan Berousek oslovil ředitelku školy Jitku Jarošovou a zeptal se jí, jaký byl cíl tohoto studia.

Studenti Evangelické akademie (Foto: Anna Poláková)

„Cílem projektu bylo tenkrát v druhé polovině 90. let zajistit dobrou komunikaci mezi romskou komunitou a státní správou, tenkrát bylo potřeba řešit plno problémů, které tenkrát vyvstaly.“

„Byl to experiment a studovalo se dálkově, studenti dojížděli do školy jedenkrát za tři týdny vždy na pátek a sobotu.“

„Studenti dojíždí do školy pořád jednou za tři týdny na pátek a sobotu, my vždy otvíráme ročník ob rok, takže v současné době máme první, třetí a pátý ročník a příští rok bude druhý a čtvrtý.“

„Obecně škola má dvě součásti, je to střední škola a vyšší odborná škola. Na vyšší odborné škole se studuje sociální práce, tzn. absolvent je sociální pracovník, po ukončení naší školy si mohou absolventi dodělat titul bakalář na Evangelické teologické fakultě. A pak je tedy střední škola, kde je právě obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit, to je to dálkové studium určené původně Romům, dnes tam studují i ne-Romové a v denním studiu máme studijní obory Sociální činnost, Sociální vychovatelství a Sociální pečovatelství.“

Je možnost přestoupit na vaši školu v dálkovém studiu, když studuji na jiné škole?

„My to vítáme, snažíme se vytvářet lidem druhou šanci, zejména těm, kteří předčasně opustili vzdělávací systém, takže k nám je možné nastoupit i do vyšších ročníků, v případě, že zájemce prokáže nějakým způsobem, že studoval na jiné škole, popř. absolvoval různé kurzy nebo jinak dokáže znalost učiva prvního ročníku, takže my v současné době, protože příští rok neotvíráme první ročník, tak letos naopak nabízíme zájemcům nástup přímo do druhého ročníku, s tím, že budou muset prokázat, že znají to, co se u nás učí v prvním ročníku.“

Na vaší škole se učí romsky, je tento jazyk povinný a jaké jiné jazyky můžeme studovat zde na vaší škole?

„Romštinu se učí Romové i ne-Romové, i bílí studenti se musí učit romštinu, a občas máme volitelný předmět pro studenty denního studia, mohou navštěvovat romštinu nebo romistiku. A dalšími jazyky jsou angličtina, němčina a teď studenti dálkového studia bojují o ruštinu, aby se mohli učit rusky.“

Ve společnosti se romské menšině vyčítá malé procento středního a vyššího vzdělání, týká se to i vaší školy?

„U nás v denním studie myslím, že v každé třídě jsou vždy tak dva Romové a téměř všichni vždy zdárně ukončí studium maturitní zkouškou. Letos např. Veronika Oláhová, s malým ročním dítětem, složila velmi pěkně maturitní zkoušku.“

Jaké uplatnění se nabízí po absolvování víceletého studia na vaší škole?

„Měli dělat romské poradce při okresních úřadech, tato pozice už dnes vlastně neexistuje, byla zrušena a přesto naší absolventi nacházejí uplatnění dobře. Někteří z nich pracují již v průběhu studia, v různých neziskovkách, v rádiu, v televizi, na úřadech práce, uplatnění nacházejí v té sociální oblasti velice dobře.“

Jaký je váš názor na selekci studentů dokonce už na základních školách na Romy a ne-Romy?

„Mě to připadá nepřirozené, protože si myslím, že v té škole by to mělo fungovat jako ve společnosti, tzn. selektovat romské děti do jiné třídy mi připadá, že je předem předurčuje k tomu, aby se oni pak v té společnosti se nenaučili fungovat. Já bych to řešila tak, že pakliže oni potřebují nějakou větší péči, tak je možné získat z různých projektů a programů nějaké dotace na různé doučování a řešit to tímto způsobem.“

„My teď musíme změnit celý systém středoškolského vzdělání v souvislosti s novým zákonem o sociální službách, zároveň vzniknou pro náš obor rámcové vzdělávací programy, takže ty naše programy se budou měnit.“

Blíží se doba letních prázdnin a dovolených, která přímo svádí k cestování. A tak Vás chceme pozvat do Polska, kde Okresní muzeum v Tarnowě už několik let pořádá putovní tábor s Romy a kočovnými vozy. U ředitele tarnowského muzea Adama Bartoše zjišťovala podrobnosti Jana Šustová.

Vy pořádáte taková putování s Romy a s kočovnými vozy – kdy se to koná a co se během toho putování děje?

Ten projekt, který v Tarnowě organizujeme, se jmenuje Mezinárodní Tábor paměti Romů a už v samotném názvu toho projektu je vyjádřena jeho idea. Využíváme romské kočovné vozy, které máme v naší muzejní expozici, půjčujeme si koně a každoročně vždy koncem července čtyři dny putujeme s Romy. Při tom navštěvujeme místa, kde jsou masové hroby, v nichž jsou pochováni Romové zavraždění v období nacismu. V okolí Tarnowa máme několik takových míst, jsou tak 20-30 km daleko. Během pouti se snažíme napodobit romské kočování. Jezdíme od jednoho pohřebiště k druhému, nad hroby se Romové modlí, hrají a později večer nastane i zábava. Podle romské tradice je třeba uctít památku zesnulých a zabitých, vzpomínat na ně, ale zároveň máme mít na mysli i to, že my žijeme a máme se z toho radovat.

Toho projektu se zúčastňují Romové z různých zemí. Někdy přijíždějí na jeden nebo dva dny, někteří dokonce jen na jeden večer, protože je to takový mobilní projekt - každý den jsme někde jinde. Romové se o nás dozvídají, přijíždějí a zúčastňují se té akce. Je to hodně důležité pro mladé lidi, kteří neznají svou vlastní historii, protože Romy ve škole nikdo neučí o jejich historii. A zároveň to hodně pomáhá k integraci, protože toho našeho tábora se zúčastňují jak Romové, tak i ne-Romové - každý se k nám může přidat. Je to zároveň i určitá osobitá forma propagace romské kultury, protože ukazujeme ten pozitivní stereotyp o Romech. Jak víme, v Evropě (v Polsku i v jiných zemích) existují dva stereotypy: ten negativní stereotyp je, že Romové jsou zloději, špindíry a lenoši, a na druhé straně je ten romantický stereotyp, podle kterého to jsou lidé barvití, zajímaví, svobodní a volní. Snažíme se tedy ukazovat tento pozitivní teatrální a barevný stereotyp, abychom tím způsobem propagovali romskou kulturu.

Když se někdo chce toho tábora zúčastnit, musí mít nějaké tradiční romské oblečení? Nebo pokud může přijít v běžném oblečení, jsou nějaká jiná pravidla?

To je dobrá otázka, protože, jak jsem řekl, je to rekonstrukce tradičního života v romském táboře. U nás v Polsku Romové velmi silně zachovávají své tradice, a tak se snažíme, aby od těchto tradic neustupovali. Takže pokud mezi nás někdo přijede, snažíme se upozornit na to, aby ženy na sobě měly sukni a ne kalhoty, a aby nebyly příliš odhalené. V romské táboře se nikdy nestává ani to, že by si muži svlékli košili, protože to je v romské tradici nepřípustné, zvlášť v přítomnosti žen. Rodiče také hodně napomínají své děti, když se chovají nevhodně. Velmi silná jsou pravidla spojená s vařením. Nikdo nepovolaný nemůže vejít do stanu, kde je kuchyně. Pouze romské ženy mohou připravovat jídlo, aby všichni věděli, že je čisté ve shodě s rituálem. Žádná neromská žena nemá přístup do kuchyně, to se hodně hlídá.

Začali jsme s tím v roce 1996, ale měli jsme nějaké přestávky, takže letos budeme mít jubilejní 10. romský tábor a bude to obzvláště slavnostní. Záštitu nad ním převzal polský prezident Lech Kaczyński, možná k nám přijede a pokud nedorazí osobně, tak k nám určitě pošle svého zástupce.

Fotografie pocházejí z knihy Tabor Pamięci Romów, kterou si ve formátu PDF můžete stáhnout zde: www.muzeum.tarnow.pl

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 12. června je u konce. Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.