Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se dozvíte o nové publikaci, která představuje Romy ve Středočeském
kraji. Vydáme se také na pietní akt do Let u Písku a na koncert houslisty
Gezy Hosszu Legockeho. Samozřejmě nebudou chybět zprávy ze života Romů a
pěkná muzika.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Film Romové ve Středočeském kraji
Krajský úřad Středočeského kraje připravil ve spolupráci se sdružením Romea
film o Romech. Zájemci o romskou tematiku zde najdou krátký exkurz do romské
historie. Nechybí ani krátké portréty významných romských osobností a
romských podnikatelů, kteří v tomto regionu žijí a pracují. Více už Robert
Ferko, který pozval k mikrofonu romského koordinátora středočeského kraje
Cyrila Kokyho.
Kde se zrodil nápad vydat DVD o významných romských osobnostech a
romských podnikatelích ve Středočeském kraji?
„Středočeský kraj v minulém roce nechal zpracovat informační brožuru Romové
ve Středočeském kraji, takže tento film navazuje na tištěnou brožuru. Je
určen jak školským zařízením ve středních Čechách, kde je zřizovatele
krajský úřad, tak i studentům, obcím, městům a pochopitelně široké
veřejnosti.“
Co by mělo lidem přinést shlédnutí právě tohoto dokumentu, pokud má
posloužit k lepší orientaci v romské problematice?
„Je tam velmi dobrým způsobem zpracovaná historie Romů, od příchodu do
Evropy až po listopad 1989 a já si myslím, že tuto pasáž lze použít v rámci
občanské nauky nebo dějepisu na základních a středních školách. A pak jsou
tam popsané aktivity, které provádí krajský úřad v této oblasti, je tam řada
osobností a organizací, které poskytují sociální služby, těch organizací je
celá řada, které pracují ve středních Čechách. Některé jsme vybrali, nemohli
jsme tam dát všechny, takže je tam ukázána jejich práce - jaké služby
poskytují v regionu.“
Jaké osobnosti uvidíme na DVD?
„DVD navazuje na informační brožuru, kterou jsme vydali před rokem. Jsou to
organizace nymburského regionu, kde jsem působil pět let a znám tu situaci
dobře. Pak je tam Člověk v tísni, je tam Anton Tonda Lukáč, což je jeden z
nejstarších romských poradců v regionu, Milan Horváth – významný romský
podnikatel a radní města Lysá nad Labem a pochopitelně my těch podnikatelů
máme spoustu, ve všech velkých městech se najdou. Nejvíce jsem se zaměřil na
ten region, kde jsem působil, tímto bych se rád omluvil všem ostatním, že
ten film je krátký, poznávací, takže ti podnikatelé a osobnosti tam nemohou
být všichni.“
Je zájem o toto DVD a kde se dá koupit?
„Nápad se zrodil ještě v minulém roce, v tuto chvíli máme 500 kusů, budou
obeslány všechny městské úřady ve Středočeském kraji, školská zařízení. DVD
je k dispozici v našem informačním centru v rámci úřadu a další možnosti
jsou pochopitelně po určité dohodě.“
Budete pokračovat s vydáním dalšího DVD o významných romských občanech a
podnikatelích?
„V tuto chvíli ne, ale do budoucna to nevylučuji. Já si myslím, že ten film
je zpracován hezkou formou, určitě má co dát lidem, studentům, kteří o této
problematice integrace Romů vůbec nic nevědí.“
Chcete se zaměřit pouze na Středočeský kraj?
„Pochopitelně mě zajímá Středočeský kraj, ale ta první pasáž o historii je
obecná, já si myslím, že poskytne hodně informací jak studentům, tak i
odborné veřejnosti a pomůže jim to se s tou problematikou seznámit trošku
víc.“
Další informace o DVD najdete zde.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pietního aktu v Letech u Písku se zúčastnila i řada studentů
V následujících minutách se společně vydáme na Pietní akt romským obětem
nacismu, který se každoročně koná na nouzovém pohřebišti koncentračního
tábora v Letech u Písku. Vzpomínkový obřad uspořádal Výbor pro odškodnění
romského holocaustu. Ten vede Čeněk Růžička, kterého pozval k mikrofonu Jan
Berousek.
Jsme tady v Letech u Písku na pietním místě, kde zahynulo mnoho Sintů,
Romů, co se změnilo za tu dobu?
„Za tu dobu se nezměnilo prakticky vůbec nic.“
Stále se říká, že to je otázka peněz, proč si myslíte, že to zatím
nedopadlo na úrodnou půdu a nevyřešilo se to doteď?
„Osobně si myslím, že to o penězích není, tady na tomto místě došlo k tomu,
že oběti tady hynuly pod správou Čechů, tam byli všichni samí čeští
dozorci.“
Vaše sdružení má i jiné aktivity?
„Samozřejmě, rok co rok upozorňujeme vládu na tu realitu, říkáme, že místa
spojená s genocidou lidí se nesmí hanobit a žádáme vládu o to, aby tento
stav odstranila.“
Pořádáte výstavy o Sintech Romech, jaký život ti Romové tehdy žili před
válkou, za války?
„Obsáhnout život Romů před 2. světovou válkou není jednoduchá záležitost,
výstava pojednává o tom, jak ti Romové ve skutečnosti žili, jak vypadali,
nepojednává se to textem, ale pojednává se to fotografiemi o naší kultuře.
Každého, kdo tu výstavu spatří, ho překvapí úroveň těch lidí. Mluvíme tu o
Romech, kteří tady žili před 2. světovou válkou, tzn. roky kolem 1935, 1937
atd. a už tenkrát jakou měli úroveň.“
Čím se živili?
„Tady to bylo rozdělené na dvě skupiny, jedna byla moravská a potom česká.
Co se týkalo Romů, kteří žili na českém území, tak to byli z 90 procent
Romové kočovní a živili se obchodováním s koňmi. To byl velmi dobrý způsob,
jak se tenkrát uživit, tzn. že kočovali a se svými koňmi objížděli ty své
sedláky, každý měl svůj asi 50ti kilometrový rajon, jezdili na trhy a velmi
dobře se živili. Na Moravě byli Romové takoví více usedlejší, tak minimálně
z 80ti procent byli Romové usedlí, a živili se nádeničinou a takovými
podobnými řemesly, nebo byli také košíkáři, kováři apod.“
V dnešní době se vyčítá Romům, Sintům, že mají nízkou úroveň vzdělání.
Měli v té době nějaké vzdělání?
„Před 2. světovou válkou a ještě dlouho po ní ke vzdělání, zejména těch
původních českých Romů, nedošlo, protože se kočovalo, do školy nechodili a
hodně lidí bylo negramotných. Na Moravě to bylo trošku lepší, ale ještě
lepší to bylo u Sintů, zejména v Německu, ti měli i vysoké školy nebo vyšší
vzdělání, nebo alespoň vzdělání na normálních základních školách.“
Kam se můžeme na vaší výstavu podívat o Sintech – Romech?
„Výstava se má ještě v tomto měsíci prezentovat v Praze, požádalo nás o to
americké velvyslanectví, bude na Malé Straně v jejich budově."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jan Hauer vzpomíná na život svých předků
Pietního aktu se zúčastnil také jeden z pozůstalých Jan Hauer, který
vzpomíná na život svých předků.
„Na zimu zajížděli do svých domovů, do statků, a v létě obchodovali. Naši
lidé byli obchodníci, nedělali žádné těžké práce.“
Tady je hodně pozůstalých, z jakých jsou rodin?
„Jsou tady Růžičkové, Vrba tu je, je tu také moje rodina a teď sem přijela
nějaké škola, celý autobus Romů.“
Setkáváte se každoročně na tomto pietním místě?
„Setkáváme se tady, nezlepšilo se tu nic, akorát sem jezdí více lidí. Lidé
už si uvědomili, kde mají být.“
Takže to povědomí je větší, už se ví, o co jde, že tu hynuli lidé za
války...
„Tady hraje roli jedna věc, že v dnešní době je v Čechách hodně Romů ze
Slovenska, ale ti nemají s tímto místem nic společného, protože tady byli
jen čeští Romové, ale i tak jich sem pár přijde.“
Přijedete i příští rok?
„Samozřejmě, jako každý rok.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Nejen Romy znepokojuje nárůst extremismu
„Extremismus mě znepokojuje, protože jeho nárůst začíná být tak velký, že
by to nemělo nechat lidi v klidu,“ říká historička Jaroslava Milotová, která
se ve středu také zúčastnila pietního aktu v Letech u Písku. Pracuje v
Institutu terezínské iniciativy, což je odborné zařízení, které vzniklo z
podnětu přeživších vězňů Terezínského ghetta. Důvod k obavám Janě Šustové
vysvětlila doktorka Milotová takto.
„Protože se může stát, že to jednou začne ohrožovat úplně všechny, protože
se hledají jednoduchá řešení věcí, které jsou složitější, vyžadují větší
čas, větší přípravu, větší promyšlení a tady se nabízí na všechno takové
jednoduché odpovědi, jednoduchá řešení, což samozřejmě hodně lidí přitahuje.
Ale z toho pak většinou vzniká celá řada dalších komplikací, které pak
ohrožují celou společnost. Hlavně mě znepokojuje reakce veřejnosti na to,
jednak reakce společenských elit a politiků – ti se většinou spokojí s
nějakým prohlášením pro veřejnost, které nic neřeší, je to víceméně po
povrchu, a jednak netečnost většinové společnosti, která na to nereaguje.“
Máte zkušenost třeba z okolních zemí, že politici a společnost reagují
jinak než u nás?
„Když si vezmu tu poslední záležitost s tím žhářstvím s tragickými důsledky
pro tu rodinu, tak na západě se na tuto situaci většinou reaguje tak, že
veřejnost jde do ulic společně s politiky a společenskými elitami. Tady se
to sice ohromě medializovalo, hodně lidí se k tmu vyjadřovalo, ale nějaké
podstatná reakce na to není.“
Jak to vnímají třeba Židé, jak se momentálně cítí v naší společnosti?
„Právě s tou historickou zkušeností, kterou židovská komunita má, tak to
samozřejmě sledují s velkou nervozitou.“
My teď stojíme v Letech u Písku, státe se dohaduje, jak by toto míst mělo
být upraveno, zda tu vepřín nechat nebo ne, jaký na to máte názor?
„Já si myslím, že i když to vzbuzuje velké vášně, velké emoce, že by ten
vepřín měl být odstraněn. Nepovažuji to za vhodné, že tu je. Ti lidé, kteří
tady zemřeli, tak to jsou oběti války, my je vykazujeme v obětech
Československého státu, takže i k tomuto místu by se mělo přistoupit stejným
způsobem. Ten vepřín tady, to je stejná situace, jako kdyby na místě
střelnice v Kobylisích stál kolotoč, nebo kdyby se udělal hypermarket v
Lidicích a podobně. To je prostě nedůstojné, je to nedůstojné nás všech.“
A co si myslíte o sporech, které se o Lety vedou, jestli to byl
koncentrační tábor nebo nebyl?
„Já rozumím tomu, že když se používá termín koncentrační tábor, tak ve
většinové společnosti ten termín něco evokuje, že se to bere jako místo, kde
umírali lidé v podmínkách, které jsou prostě nepředstavitelné s tím, že
vlastně probíhá ta polemika, že jedni si myslí, že to byl koncentrační
tábor, druzí to odmítají. On to byl za války v období 1942 – 1943 cikánský
lágr, v historickém kontextu je samozřejmě nutné používat historické
termíny, ten termín měl nějaký obsah. Co považuji za velkou chybu, že se
tady neudělala zásadní historická analýza všeho, co se dělo na tom místě,
ale i těch dalších věcí, které s tím souvisely, že to zůstalo prostě na
povrchu a dnes se to opravdu ventiluje v tom sporu o ten termín, jestli to
byl nebo nebyl koncentrační tábor a uniká všechno kolem, co s tím
souviselo.“
Kdo by podle vás měl tu historickou analýzu udělat?
„Tak měl by to být opravdu odborný tým, když se na to podívám z profese
historika, tak tam je celá řada věcných problémů, které je potřeba
analyzovat, takže by tam měl být znalec na tu problematiku romského
holocaustu, měl by tam být znalec dějin období protektorátu, měl by tam být
znalec na problematiku policejní atd.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Kanada zvažuje změny v přistěhovaleckém zákonodárství, které by pomohly
sledovat, jak se vracejí odmítnutí žadatelé o azyl do svých původních zemí.
Takové opatření by usnadnilo deportaci neúspěšných žadatelů, napsal kanadský
list Globe and Mail. Nejmenovaný představitel ministerstva pro
přistěhovalectví v něm potvrdil, že za vysokým počtem žádostí o azyl českých
občanů jsou Romové.
Víc než 600 tisíc korun se už sešlo na bankovním kontě, které pro oběti
žhářského útoku ve Vítkově na Opavsku zřídila tamní radnice. Podle starosty
města Pavla Smolky se za tuto částku dá ve Vítkově či okolí pořídit domek.
„Víme o dvou či třech nemovitostech a na konkrétní nabídky by se rodina měla
jet podívat příští týden. Doprovázet je bude naše pracovnice,“ řekl
starosta.
Ministr pro menšiny a lidská práva Michael Kocáb chce vytvořit nadaci na
vykoupení vepřína v Letech na Písecku, který stojí na místě nacistického
sběrného tábora pro Romy. Výbor pro odškodnění romského holocaustu usiluje o
odstranění velkochovu prasat už 12 let, ale zatím marně. Žádná z vlád, které
zrušení vepřína slibovaly, na něj nesehnala peníze.
Do brněnské muzejní noci se letos zapojí rekordních 16 institucí, které
provozují bezmála tři desítky budov. Výstavní síně zůstanou zítra, 16.
května, bezplatně otevřené dlouho do noci. Hlavním cílem akce je přilákat do
muzeí návštěvníky, kteří si tam jinak hledají cestu jen těžko. Například v
Muzeu romské kultury zazní romská hudba a přijdou také tři romské věštkyně.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Mají být ve třídě pouze romské děti?
Radnice ve Valašském Meziříčí čelí kritice ministra pro lidská práva a
národnostní menšiny za plán otevřít v září dvě první třídy, z nichž jedna
bude obsazena jen romskými dětmi. Projekt vznikl na základě lednových
zápisů, kdy se do Základní školy Masarykova přihlásilo 20 dětí a polovinu z
nich tvořili Romové. Proč se vedení školy a města rozhodlo pro takové
řešení, zjišťoval Roman Verner.
Masarykovu školu navštěvuje několik desítek romských dětí až do osmé
třídy, prvňáčků se letos ale přihlásilo neobvykle mnoho. Obrátil se tak
poměr, kdy romští rodiče dávali děti přímo do speciální školy - tam letos
nastoupí jen jeden žák. Masarykova škola tak musela vyřešit problém, jak
srovnat rozdíly, které mají noví žáčci v předškolní přípravě.
„Obrovská nevýhoda je v tom, že nenavštěvují mateřské školy. Kdyby
navštěvovaly mateřské školy, tak mají návyky - vědí, že si mají jít umýt
ruce, vědí, kam mají jít, to se právě snažíme ve spolupráci se Zerelinem
řešit. Ti romští žáci, kteří prošli Zeferinem, tak mají perfektní návyky,
začleňují se a to jsou právě žáci v druhých, třetích a čtvrtých třídách,“
zmiňuje ředitel školy Oto Medek spolupráci s komunitním centrem Zeferino,
které se věnuje práci s romskými dětmi ve volném čase. Podle Medka by při
vzniku společné první třídy vyučování nefungovalo, jak má.
„Jakmile budou tyto dvě skupiny pohromadě, bílí žáci odejdou pryč, s tím už
máme zkušenosti, proto jsme se snažili o to, abychom romskou komunitu
vyčlenili zvlášť, nabídli jim spolupráci se Nefelinem, kde by měli
doučování, kde by kroužky tak, aby se postupem času mohli integrovat do
ostatních tříd mezi ostatní žáky.“
Experimentální první třída však nebude pokračovat i v dalších ročnících,
tvrdí místostarosta Dagmar Lacinová.
„Naším cílem, který vzešel ze společné velké porady zástupců města, pedagogů
a také romského centra Zeferino, je, že až děti srovnají krok, tak budou
sloučeny do jedné třídy.“
S tím souhlasí i předseda Demokratické aliance Romů Petr Tulia, který se
na vzniku samostatné třídy podílel.
„V tom jednání jsem nevycítil, že by škola měla zájem děti diskriminovat,
spíše se hledá způsob, jak by bylo možné ty děti spojit a navíc, co se týká
romských dětí, tak už bylo řečeno, že na tu školu chodí spousta romských
dětí, postupují do vyšších tříd, nikdy nebyly větší problémy, spíš naopak.
Pan ředitel má zájem řešit tyto problémy s rodiči, spolupracuje s městem a s
romskými organizacemi.“
Jak dodává ředitel Oto Medek, v projektu nejde jen o školní docházku.
Dětem se budou věnovat i mimo vyučování.
„Naše představa je taková, že by ty romské děti měly trávit co nejvíce času
ve škole, aby se připravily na to vyučování, protože doma, jak už jsme tady
o tom také hovořili, ty podmínky nemají. Proto by po skončení vyučovaní šly
na oběd, po obědě by šly do Zeferinu, kde by si připravily úkoly na další
den, potom by následovaly kroužky, které už máme také rozjednány s Domečkem
dětí s tím, že by ty děti šly domů co nejpozději a byly by připraveny, měly
by nachystány věci, a druhý den ráno by měly být bez problému ve škole.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Večer s houslistou Gézou Hosszu Legockym
V sále královéhradecké Filharmonie druhou májovou sobotu v podvečer
vystoupil fenomenální 23-letý houslista Géza Hosszu Legocky. Na koncert
navazoval společenský večer v nedalekém kongresovém centru Aldis. I tady
předvedl světově uznávaný umělec spolu se souborem "The Devils 5" to
nejlepší z tradiční maďarské romské hudby. Na mezinárodní scéně hostuje jako
sólista s řadou významných těles a orchestrů - ve Francii, v Japonsku, v
Jižní Americe. S Gézou Hosszu Legockym a s pořadatelem akce Robertem
Entnerem se sešla Ivana Musílková.
Hrál jste už někdy v České republice?
„Když jsem byl ještě úplně malý, asi deset let, v Praze a Brně, bylo to s
doprovodem klavíru - Bach, klasický repertoár.“
Jak se vám podařilo dostat takovouto osobnost sem do Hradce Králové?
„O tuto hudbu se zajímám už delší dobu, máme to zažité v rodině, že jedni z
největších houslistů jsou maďarští houslisté, a když jsem slyšel, co to je
za muzikanta, tak jsem mu přes známého zavolal, měli jsme tu takovou
soukromou akci, tak tam přijel. Pak tu byl Cityples, a jak přijel, tak jsme
se domluvili, že tu uděláme něco většího, a protože on dělá ty koncerty, tak
udělal koncert ve spolupráci s filharmonií, a ten koncert přišel až teď.“
Tady vedle vás stojí cimbál, kontrabas, kytara, co je vám bližší,
klasický repertoár nebo folklorní písně?
„Na tyto nástroje, co jsou tady, se dá hrát opravdu všechno, může se hrát
folklor, může se hrát klasika, může se hrát jazz, swing, prostě všechno
možné. Cimbál je podobný klavíru, takže může cokoliv doprovázet, u mě je
vždy klasika otázka číslo jedna. Ale nijak bych to nerozlišoval, a to, že
udělal Five Devil s maďarskou kapelou, protože on má kořeny v Maďarsku, to
byl jeho nápad a dál to do takového žánru, že tím oslovil celý svět.“
Asi bychom měli také přestavit vaše kolegy muzikanty, kdo s vámi
vystupuje a hraje?
„Na cimbál hraje Istvan Bango, na kontrabas György Szücs, na violu
Laszlo Onodi a na klarinet Csaba Lukács.“
Koncertujete všude ve světě, jaké publikum máte rád?
„Teď jsem přijel z Latinské Ameriky, oni jsou takoví horkokrevní, cítí to
srdcem, takže tam je návštěvnost vždy veliká, a tam to má rád.“
Vybíráte repertoár také podle toho, do jaké země jedete?
„Repertoár měním, vždy zahrajeme něco z té země, ve které hrajeme. Repertoár
obměňuje, protože člověk se nemůže soustředit jen na to stejné. Co se týče
klasické hudby, tak jsem dostal dvě Grammy a jsem uznávaným houslistou,
vystudoval jsem v Rakousku konzervatoř a byl jsem tam jeden z nejlepších
žáků, hrál jsem s orchestry, už když mi bylo tak 7-8 let.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 15. května už patří historii.
Ale naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu
a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|