Nejprve trochu rekapitulujme: v noci na 19. dubna dosud neznámí pachatelé podpálili rodinný dům ve Vítkově na Ostravsku. Požárem byli zraněni tři lidé, dva relativně méně, avšak dvouletá holčička od těch chvil bojuje o život s popáleninami na osmdesáti procentech těla. Od počátku bylo jasné, že šlo o zločinný útok, vyšetřovatelé poměrně brzy přišli na to, že výpovědi napadené romské rodiny nejsou vymyšlené. Kdosi vhodil do domu několik zápalných lahví.

Po devíti dnech odborníci dokonce zjistili, že hořlavina v lahvích byl bezolovnatý benzín. Co nezjistili je, zda šlo o rasistický zločin.

Dům obývala romská rodina, všichni tedy můžeme - do vypátrání a přiznání pachatelů jaksi povinně - tápat, dokud se neprokáže, že se skutečně jednalo o rasově motivovaný útok. Přitom ovšem velká mlčící bílá většina více než tuší, že to byl, podobně jako v mnoha desítkách či stovkách případů v minulosti, pravý a nefalšovaný rasový útok. Tak dlouho chodíme většinově kolem horké kaše, až nevíme, jak z ní ven.

Následovat mohou běžná novinářská a moralistická klišé. I když na druhou stranu, když jde o život, asi se tomu neříká klišé, nýbrž jen "opakování" dávno vyřčených jednoduchých faktů. Jestli nejsme spojené národy českých, moravských a slezských rasistů - proč už dávno nepochodují našimi městy "pochody solidarity". Že nevíte, co to je? Rád to připomenu. V dobách, kdy - před pěknými pár lety - v sousedním Německu proběhlo několik očividně rasově motivovaných útoků, okamžitě se zdvihla vlna zdánlivě nikým neorganizovaného, avšak většinovou společností masivně podporovaného odporu vůči podobným zvěrstvům V mnoha velkých i menších městech (já to absolvoval ještě jako exulant v Mnichově) pochodovaly deseti, ba statisíce lidí na koordinovaných akcích, jejichž účastníci se jednoznačně distancovali od rasově motivovaného násilí vůči menšinám všeobecně,vůči přistěhovalcům pak konkrétně.

V téže době byla tamní média plná rázně formulovaných protirasistických a protixenofobních stanovisek vůdčích politiků jak celostátních, tak regionálních či městských a místních. Rozběhlo se též cosi, po čem tu marně toužíme už asi dvacet let, i když o tom začasto kde kdo hovořívává - totiž tzv. "široká, celospolečenská diskuse" na téma, jak proti projevům takového násilí, jakož i proti kořenům takového chování a jednání účinně bojovat.

A co se stalo od devatenáctého dubna u nás? Tak například, všichni přední politici bez výjimky pronesli tak plytké a nic nevyjadřující řeči, že kdyby byl našinec z Marsu, nejspíš by nevěděl, o co se jedná, natož aby si z těch informací odvodil, že házet Molotovovy koktejly na jiné lidské (a spící) bytosti je hrubě nemorální.

Málokdo z vrcholných politiků zřetelně (s výjimkou do politiky zbloudilého poctivého rockera Michaela Kocába a další, v podobě přerušení trestu pro jednu z obětí prezidentem Klausem) projevil postiženým a jejich rodině osobní projevy účasti.

Média se začala ihned zabývat pseudoproblémem, zda totiž vzniknou romské bojové jednotky, které začnou chránit své lidi. Tato idiotská myšlenka se sice vzápětí ukázala být toliko zkomolenou senzacechtivou odnoží návrhu, aby neozbrojení (lépe řečeno tužkou, papírem, popřípadě kamerou vyzbrojení) Romové ve spolupráci s místními orgány monitorovali (opakuji pro většinu národa s třepotavým, na teplotě vzduchu závislým IQ - monitorovali, tedy česky "zaznamenávali") projevy rasové nenávisti ve svém okolí... Samozřejmě, že kvůli lepší prodejnosti médií se "romské hlídky" držely na stránkách novin i internetu poměrně dlouho, a to přesně do té doby, než tuto pseudo-hrozbu přebila jiná "senzace", totiž "prasečí chřipka". A i ta má nyní namále, když předseda sociální demokracie nabídl místo na kandidátce údajně sociálně smýšlející herečce, která se ovšem v nedávné minulosti proslavila výrokem o tom, že s "chudákem by si nikdy nic nezačala".

Ba ne, nejsme dočista rasisté, jsme jen špičkově nedůslední v udržování už před dvaceti lety navržené politiky důsledného, přísného, leč spravedlivého přístupu k menšině, kterou nám všem předchozí komunistická totalita tak rozmazlila, že se téměř celá odnaučila pracovat. A tahle naše špičková nedůslednost, proložená občas nepromyšleným výrokem špičkového politika, který se dá vyložit, když už ne vyloženě rasisticky, tak přinejlepším na hraně slušnosti a vychování, je dobrým základním stavebním kamenem nenápadné, ale doširoka rozprostřené nevraživosti vůči (nejčastěji) Romům, ale i dalším našim menšinám. Troufám si odhadnout, že když s tím ta chytřejší část našich národů nezačne něco dělat, zaděláváme si na to, že v budoucnosti se obecná nenávist může obrátit i proti zdánlivě nyní nezasaženým dalším množinám lidí na okraji společnosti - od handicapovaných spoluobčanů, přes nemocné a nezaměstnané, až po vyloženě nic nedělající důchodce, kteří si také "jen" chodí pro své dávky, a na které musí ostatní tzv. "vydělávat"... Jen se smějme, jen se smějme...

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.04.2015	Natálka Siváková má za sebou přes padesátku operací	O Roma Vakeren
19.04.2014	Pět let po žhářském útoku ve Vítkově malá Natálka stále trpí	O Roma Vakeren
18.01.2014	Natálka Kudriková půjde na podzim do školy	O Roma Vakeren
20.10.2013	Vítkovští žháři dostali výjimečné tresty před čtyřmi lety. Popálená Natálka kvůli útoku stále trpí	Zprávy ze života Romů
20.10.2013	Ostravská policie obvinila čtyři účastníky nepovoleného protiromského protestu	Zprávy ze života Romů
19.10.2013	Ostravou prošlo bez povolení na 250 radikálů. Policisté zadrželi 15 lidí	Zprávy ze života Romů
02.09.2013	Stop předsudkům! Stop Čechům!	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V Ostravě padla obvinění kvůli sobotním výtržnostem a útokům na policisty	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V ČR sílí 'anticikanismus' a přibývá aktivit radikálů, říká ředitel Agentury pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)