Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes se společně vydáme do Lichtenštejnského paláce na celorepublikový panel romských organizací. Zaměříme se také na téma drogy na školách a řekneme vám o novém projektu, který realizuje organizace Poradna pro občanství a občanská a lidská práva. Samozřejmě nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.

Místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské komunity a předseda občanského družení sdružení Dženo Ivan Veselý inicioval celorepublikový panel romských organizací. Dějištěm byl Lichtenštejnský palác v Praze, kde se sešli krajští koordinátoři romských poradců a členů rady vlády České republiky pro záležitosti romské komunity. Anna Poláková pozvala Ivana Veselého k mikrofonu.

„Tento panel jsme uspořádali jako vyvrcholení procesu setkávání, pracovních diskusí, konferencí na téma Vládní koncepce pro sociální začleňování a aktivní participaci Romů do české společnosti.“

Dohodli jste se na něčem? Já jsem se zúčastnila několika těchto panelů, kde se hovořilo o nezaměstnanosti, o bezpečnosti, jaký je výsledek?

„To, že se připravuje nová koncepce a řada lidí byla vyzvána k tomu, aby se podíleli na přípravě této koncepce, byla podána informace o staronovém zaměření romské agentury novým ředitelem Šimáčkem a bylo také informováno o memorandu o spolupráci s Českou stranou sociálně demokratickou, kde jsme se dohodli na tom, jak ostatní organizace budou přistupovat k tomuto memorandu.“

„Memorandum základním způsobem popisuje problémy Romů v České republice a navrhuje řešení. Nové je to, že jednoznačně říká, že bez aktivní spolupráce Romů to nejde řešit.“

„Nejdůležitější teze je velice aktuální a to je teze boje s extremismem, kde sociální demokracie jednoznačně neonacisty vnímá je jako své nepřátele.“

„Tak většina pozitivně, ale jsou tady lidé mezi námi, kteří vnímají tuto spolupráci negativně - na to mají plné právo.“

Konference v Lichtenštejnském paláci se zúčastnila řada osobností, které se vyjadřovaly také k sílícímu extremismu v České republice. Ten vyvolává v Romech obavu z příštích dnů. Marie Vrábelová se zeptala Jarmily Balážové ze sdružení Romea, jaká je situace Romů ve společnosti.

„Já myslím, že řada Romů má obavy zejména v souvislosti se sílícím pravicovým extremismem, s různými příznivci neonacistů, Dělnické strany, kteří cítí blížící se příležitost v evropských volbách minimálně v tom, že při získání určitého procenta hlasů by mohli získat finanční prostředky na posílení jejich činnosti, takže tam je veliká obava. Navíc to eskaluje i napětí mezi většinou a menšinovou společností, bohužel se v prozatímní vládě nepočítá v křeslem ministra pro menšiny a lidská práva, to si myslím, že je velká chyba, protože v okamžiku, kdy máme 330 vyloučených lokalit, kde 80 tisíc lidé žije v sociálním vyloučení, je tu řada nespokojených občanů v době prohlubující se hospodářské krize, tak si myslím, že to je velké minus. Že vláda by si to měla konečně uvědomit a systematicky to řešit nehledě na to, kdo je právě u moci.“

„My na našich webových stránkách www.romea.cz pravidelně sledujeme jejich akce, snažíme se ve spolupráci s celou řadou romských organizací a jednotlivců tu situaci monitorovat a upozorňovat v médiích na to, že extremismus není cesta, že daňové poplatníky stojí extrémně mnoho desítek milionů korun a že to může napomoci jenom k další eskalaci napětí, proto mi to děláme a proto na to upozorňujeme.“

Přidávají se k vám Romové? Protože dříve se dokázal postavit proto neonacismu např. Ondřej Cakl a pár lidí, co vím, nebojíte se?

„Je to samozřejmě velmi složité, chodí nám celá řada e-mailů a reakcí na web a přidávají se k nám zejména mladí Romové, kteří cítí, že je potřeba něco udělat a pozvednout svůj hlas.“

Myslíte si, že Romové emigrují z naší země z ekonomických důvodů nebo jsou to jiné důvody?

„Nemůžeme mluvit o Romech jako o celku, mezi těmi, kteří emigrují nebo třeba hledají jen pracovní příležitosti, jsou lidé, kteří mají různé důvody. U některých to skutečně mohou být obavy před sílícím extremismem, u někoho už jenom to, že Romové mají velmi špatnou image ve společnosti a oni v tom nechtějí vychovávat svoje děti a chtějí žít a pracovat někde, kde budou mít větší respekt. A u někoho mohou samozřejmě převážit i ekonomické problémy, ale já nemám oprávnění mluvit za všechny a je to velmi složité.“

A nemyslíte si, že je to jejich svobodná vůle se rozhodnout, kde budou žít?

„Samozřejmě, že to jejich svobodná vůle, ale také si myslím, že všichni to neřeší jenom cestou emigrace. Víme, že v rámci Evropské unie můžeme cestovat, mít pracovní povolení atd., a nikdo nemá právo nikomu jako jednotlivci něco určovat. Je potřeba si uvědomit, že pokud chce společnost tady mít Romy, kteří jsou integrovaní, kteří se snaží pro tu společnost něco dělat, tak jim musí ukázat, že se nemají čeho obávat a že je s nimi počítáno, a že nebudou trpět tou paušalizací a nálepkou někoho, kdo je jen příživníkem této společnosti, protože potom nám právě budou odcházet tito nejschopnější lidé.“

V Brně přibývá dětí, které chodí pod vlivem drog přímo do vyučování na základních školách. Tvrdí to odborníci i učitelé, kteří se s problémem dlouhodobě potýkají. Většinou se jedná o děti ze sociálně vyloučených lokalit, které užívají běžně dostupný toluen. Učitelé si většinou s takovými žáky neví rady. Zúčastněné instituce, jako je policie, neziskové organizace, úřady a podobně už začaly zvažovat možná řešení. Více informací už má Gabriela Grmolcová.

Problémem v Brně se zabývá např. středisko Drom, které organizuje romské policejní asistenty, kteří se snaží lidem v podobných situacích pomoct. Pokračuje jedna z asistentek, která si nepřála být jmenovaná, důvodem je i osobní zkušenost, o které se s námi později v reportáži podělí.

„My jako policejní asistentky máme na starost právě tyto nezletilé, drogově závislé a ti rodiče jsou také bezradní. Chtějí něco dělat, ale nedaří se jim to, nemají dost odvahy, aby je sebrali a odvedli je někam, kde by s nimi mohli něco dělat, léčit je.“

Snaha o řešení situace připomíná začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit.

„Tady se jednou za čas pořádá noční výjezd policie, kde chytáme pořád ty stejné naše klienty, takže je to pořád do kola. Předáváme je rodičům nebo je předáváme výchovným ústavům a je to stále to stejné.“

Co alespoň vy jako asistentka můžete třeba dělat pro ty lidi, kteří se dostali do tohoto začarovaného koloběhu?

„Snažím se jim říct svou zkušenost, kterou s tím mám, že je chápu, že vím, že to je těžké, je to dlouhodobé, jenže oni tu výdrž nemají.“

„Můj syn sám spadl do drogové závislosti, skončil na heroinu a pervitinu, kde jsem tedy byla už úplně bezradná a zkoušela jsem všechno možné, všechny možné odvykací kůry, trvalo to celkem 7 až 8 let, než se z toho úplně dostal. Teď je tedy díky Bohu čistý, bude se dokonce ženit, je úplně v pohodě, ale stálo to dost nervů a úsilí.“

Zástupci střediska Drom vidí jako jednu z možných variant řešení zřídit speciální zařízení, které se bude zabývat drogově závislými dětmi. Prvním předpokladem je ale oficiální výzkum. Pokračuje organizátorka projektu romských policejních asistentů z brněnského střediska Drom Simona Wachsbergerová.

„Na nějakých vytipovaných školách by se udělal jakoby takový minivýzkum, kterým by se i potvrdily nebo zjistili počty, ale řekla bych že, jak bylo období, kdy jsme si mysleli, že třeba toluen nebo vůbec ty čichací látky jsou na ústupu, tak teď mám pocit, že je naopak taková druhá vlna a je ještě větší.“

Brněnská škola Sekaninova se jako jedna z mála nebála na problém narůstajícího počtu dětí, které chodí do vyučování pod vlivem drog, upozornit. Pokračuje tamní zástupkyně Irena Vocílková.

„My jsme škola, my máme vzdělávat a ne léčit tyto děti. Když přijde dítě do školy takto zdrogované, tak se s ním samozřejmě nedá pracovat, ale ještě ruší ty děti, které by mohly normálně pracovat.“

„A je to nejenom v jedné třídě,“ říká ředitelka školy Sekaninova Alena Kohoutová.

„A my jsme na tom čím dál hůř, protože těch dětí opravdu přibývá a já potřebuji mít oporu dnes a denně. Vždycky se s tím nějak poprat musíme, ale otázka je, jak dalece to jde.“

Učitel by měl v současné době podle legislativy v první řadě volat rodiče, to ale podle pedagogů nefunguje, protože ti často nereagují. Užívání drog není nezákonné a tak nic nezmůže v akutních případech ani policie. Policie např. doporučuje odvést dítě k lékaři, na to škola ale podle učitelů nemá ani pracovníky ani čas, podle pedagogů by se legislativně měla více ošetřit zodpovědnost rodičů, celá věc se tak dostává do patové situace.

„Problém je, že v podstatě není v Jihomoravském kraji speciální zařízení, které by se těm dětem věnovalo,“, říká Simona Wachsbergerová ze střediska Drom, „takže další takový náš větší cíl, který bychom chtěli zrealizovat, abychom dospěli k tomu, aby prostě vzniklo nějaké oddělení léčby a práce s touto věkovou kategorií.“

Romští aktivisté uspořádají 3. května v různých městech řadu demonstrací, jimiž chtějí protestovat proti vzrůstajícímu extremismu v Česku. Mítinky se uskuteční například v Praze, Plzni, Pardubicích, Ostravě, Brně, Litvínově či Chomutově. Celkem půjde asi o 15 míst. „Plánujeme to jako pokojné, důstojné shromáždění, neplánujeme žádnou rebelii“, řekl jeden z organizátorů demonstrací a místopředseda vládní rady pro záležitosti romské komunity Ivan Veselý.

Výbor pro odškodnění romského holocaustu chce, aby byl obětem útoku na romský dům ve Vítkově přidělen nezávislý právní zástupce, který by od počátku dohlížel na vyšetřování příčin vzniku požáru. Svou výzvu výbor adresoval ministru vnitra Ivanu Langerovi a ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi.

Neznámí pachatelé zavraždili ve východním Maďarsku příslušníka tamní romské menšiny. Muž středních let byl podle zdejších obyvatel slušný člověk, který dvacet let pracoval v blízké chemické továrně. Útočníci ho zastřelili právě v okamžiku, kdy odcházel do práce. Uvedla to agentura APA s odvoláním na maďarská média. Policie teď vyšetřuje, zda čin má nějakou souvislost s vlnou protiromského násilí, které Maďarsko v poslední době zachvátilo.

Téměř dvě třetiny Romů v Česku se zmínily o tom, že zažili v posledních 12ti měsících diskriminaci. Čeští Romové tak bývají nerovnému zacházení vystaveni více, než příslušníci menšin a přistěhovalci v jiných zemích Evropské unie. Vyplývá to z celoevropského průzkumu o situaci menšin, který na svých stránkách zveřejnila Agentura EU pro základní práva.

Občanské sdružení Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva od 1. dubna 2009 realizuje tříletý projekt Začleňování romských rodin do společnosti. Tento projekt je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je zvýšení dostupnosti trhu práce pro obyvatele sociálně vyloučených romských komunit Středočeského kraje a snížení počtu dětí z těchto komunit umístěných v institucionální péči. Více řekla Anně Polákové koordinátorka Alena Svobodová.

„Tento projekt se zaměřuje na začleňování romských rodin do společnosti. Jeho cílem je začleňování romských občanů především na trhu práce a také je tam prevence nařizování ústavní výchovy. Obsahuje dvanáct aktivit, pro klienty je to především poradenství, a to sociální, právní a psychologické, je to vždy v oblasti trhu práce, v oblasti bydlení, v oblasti dluhů a ústavní výchovy dětí. Potom jsou tam pro klienty počítačové kroužky pro děti a pro dospělé.“

Tento projekt je komplexní od pracovního zařazení až po vzdělávání, pokud se někdo nějakým způsobem dostane dopředu, jak s ním budete pracovat dál?

„Snažíme se klientům zvýšit kompetence např. těmi počítačovými kurzy a pak bychom rádi pro něj opravdu cíleně našli práci, např. tuto kompetenci, tj. používání počítače a internetu tam bude moct využít, budeme ho podporovat, doprovázet ho, pomáhat mu sepsat životopis, chodit s ním na různé konzultace k zaměstnavatelům, aktivně oslovovat zaměstnavatele, pomáhat třeba i zaměstnavatelům vytvářet pracovní místa pro sociálně znevýhodněné osoby.“

Projekt je tříletý, ta skupina lidí, např. starostů a dalších lidí, kteří do toho budou zainteresováni z těch úřadů, se budou každé měsíce scházet.

„Je to pracovní skupina, která nejenže bude hodnotit projekt, ale především jejím úkolem bude ty problémy, které ty obce a klienti mají, aby se nějakým způsobem zobecnily a pomohly se udělat nějaké legislativní návrhy, nějaké legislativní změny, které by se potom v rámci projektu snažily prosadit, např. na úřadech státní správy nebo přímo v poslanecké sněmovně.“

„Ano, to je velký problém v těchto lokalitách, ale nejenom v nich. S krizí začíná přibývat osob ze střední třídy, např. když jsou oba zaměstnáni ve sklářské firmě a najednou oba přišli o práci, můžou se také začít stávat sociálně vyloučenými. Proto sociální bydlení by mohlo pomoct k integraci osob sociálně vyloučených, nejenom Romů.“

„Chtěli bychom i v rámci projektu minimálně nějakým způsobe rozvířit širokou diskuzi o sociálním bydlení, samozřejmě bychom rádi byli konkrétnější, tzn. pokud by se podařila nějaká legislativní změna, v tomto případě ani ne změna, ale úplně nový zákon o sociálním bydlení, byli bychom rádi, kdyby se to povedlo.“

Jak je na tom stávající zákon? Nabízí nějaké formy sociálního bydlení, víme o azylech, když třeba rodina přijde o bydlení, ale do nich se rodina těžko dostane. Co je dostupného, jak se taková rodina může neoctnout na ulici?

„Taková rodina je na tom velmi špatně, protože azylové bydlení vůbec nepatří do žádného zákona o bydlení, ale patří do sociálních služeb, takže je to něco, co vůbec nenabízí obce, nabízí to většinou neziskové organizace, ale jsou i některé osvícené obce, které mají azylové domy. Azylové domy jsou na dobu určitou a neřeší celou tu situaci, takže buď je obec osvícená a z vlastní vůle si nechá nějaké byty pro tzv. sociálně slabší rodiny a může jim je nabídnout, ale těchto obcí je absolutní minimum, většina obcí bytový fond privatizovala a ty byty pro sociálně slabé nebo sociálně vyloučené občany nemají, takže je to velký celorepublikový problém.“

Projekt Začleňování romských rodin do společnosti klientům poskytuje odborné sociálně-právní a psychologické poradenství, sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi, mediaci a bezplatné právní zastoupení advokátem v indikovaných případech. Jaká je situace v těchto lokalitách, nám řekl sociální pracovník a psycholog Ladislav Zamboj.

„Každá lokalita má řekněme svou atmosféru, ne každá je stejná, mají společné to, že je tam špatné bydlení. My jsme ten projekt začali teď prvního dubna, ale je tam mnoho problémů s insolvencí, lidé jsou zadlužení, je tam mnoho problémů s dlouhodobou nezaměstnaností, lidé se ptají, jestli mohou sehnat práci, oni by rádi pracovali, ale sami už říkají, že je místní nechtějí zaměstnávat. Snažíme se ty lidi nějakým způsobem povzbudit, poradit jim a pak případně poradit nějaké právní kroky, aby se odstranila diskriminace v jejich zaměstnávání.“

„Romové, a řekl bych, že je to jedna z mála pozitivních věcí, že i když to jsou vyloučené komunity, tak tam žijí pohromadě velké rodiny pohromadě a to je na jednu stranu stabilizuje i psychicky. Samozřejmě je deprimuje ta bezvýchodnost, někdy i bezmocnost se dostat z toho uzavřeného kruhu, tzn. najít si práci, pracovat, a přitom většina těch lidí, s kterými přicházím o styku, by chtěla pracovat, ale není to možné.“

„Mnohdy říkají, a myslím si, že správně používají slovo diskriminace, třeba jim řeknou, že se mají někam dostavit na pohovor, že jim třeba někdo zavolá, a oni tam přijdou a pak už jim nikdo nezavolá, nebo když je vidí, tak jim rovnou řeknou, že už mají obsazeno, nebo mi říkají, že se ani nedostanou přes vrátnici toho podniku. A samozřejmě ti lidé jsou citliví, vnímaví, a z tohoto pohledu si myslím, že se mnohdy takto páchají škody, kdy se jim jasně naznačuje, že je nechceme na tom pracovišti, že je nechceme přijmout.“

Jak vnímáte proslovy typu – Romové nechtějí pracovat, Romové chtějí využívat sociální systém, z vašeho pohledu, kdy vy máte ty zkušenosti, které máte?

„Mezi příslušníky majoritní společnosti, tak i mezi Romy jsou lidé, kteří programově nechtějí pracovat, v tom není sporu, ale moje zkušenost je taková, že drtivá většina mých klientů anebo i lidí, s kterými jsem se setkal doopravdy o práci zájem mají, to tvrzení považuji do určité míry za mýtus.“

„Samozřejmě i v rámci našeho projektu se budeme snažit jim poskytnout nějaké poradenství ve smyslu kvalifikačním nebo rekvalifikačním, tzn. co by je zajímalo, jakou práci by rádi dělali, bohužel objektivně jejich vzdělanostní úroveň je nízká, samozřejmě ty důvody jsou různé, jsou to stejně chytří lidé, jako jsme my, ale nemají stejné podmínky, a trošku se obávám, že to ještě chvíli potrvá, než budou mít stejné podmínky na vzdělávání, jako mají příslušníci majoritní společnosti. Takže se snažíme v rámci toho projektu sehnat informace o místech, která jsou pro ně vhodná, zprostředkovávat jim ty informace, tzn. budeme se snažit na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí nacházet vhodná pracovní místa, budeme se je snažit doprovodit, pokud budou mít problém jít k zaměstnavateli na první pohovor, budeme jim pomáhat, aby si napsali dobře profesní životopis, pokud to bude podmínka k přijetí do zaměstnání a jiné další praktické věci. Hlavně já z pozice psychologa se je budu snažit podporovat, vést a doprovázet je, protože si dovedu představit, jak se cítí člověk, který byl třeba i desetkrát, stokrát odmítnut jen proto, že má jinou barvu pleti, tak tomu se nejen těžko žije, ale i se mu těžko začíná. Také je opravdu potřeba povzbudit, zvednout sebevědomí, aby si oni uvědomili, že jsou neopakovatelnou lidskou bytostí stejně, jako jsme my a jako každý jiný člověk na této zeměkouli.“

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 24. dubna je u konce. Ale naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a Jaroslav Sezemský.