Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se společně vydáme na oslavy mezinárodního dne Romů. Samozřejmě
nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Brno velkolepě oslavilo Mezinárodní den Romů
Na různých místech nejen České republiky se minulou středu oslavoval
Mezinárodní den Romů. 8. dubna v roce 1971 totiž vznikla v Londýně
Mezinárodní romská unie a proto oslavy připadají právě na toto datum. Svoji
tradici už mají také například oslavy v Brně. Na programu se tam podílí
všechny zainteresované neziskové organizace, školy i zástupci města. Akce
začala v jednu hodinu odpoledne jako každý rok na faře v Brně Zábrdovicích.
Byla tam s mikrofonem i Gabriela Grmolcová.
„A nyní už mi dovolte abych vás co nejsrdečněji přivítal na dnešní brněnské
oslavě Mezinárodního dne Romů, který každoročně připadá právě na 8. dubna.”
Co očekáváte, na co se nejvíc těšíte?
„Těšíme se nejvíce na tanečníky, slibovali nám zákusky, jsme rádi, že jsme
Romové, že pocházíme z Indie.“
Nejvíce se programu brněnského dne Romů účastní jako vždy mladí lidé, ať
už z nějakých kroužků, neziskových organizací nebo škol. Tzv. Strom
tolerance, na který dávají účastníci na úvod stužky, zasadil předseda
organizace Společenství Romů na Moravě Karel Holomek.
„Ten strom roste dobře 4 nebo 5 roků a zdá se, že přeci jen situace se
vyvíjí k lepšímu, i když jsem dost velký pesimista vzhledem k tomu, co se
děje, ale věřím, že situace se určitě zlepší, protože jinak to ani nejde.
Musíme věřit, že se zlepší i v té pospolitosti Romů, která se do společnosti
začlení skutečně jako její integrální součást, ale také ve smyslu
angažovaných občanů.“
Na faře v brněnských Zábrdovicích mělo proslov několik řečníků, jako
např. zástupci magistrátu či neziskových organizací, reflektovala se logicky
i současná situace romské otázky v České republice, jedním z přítomných byl
i ředitel střediska Drom Miroslav Zima.
„Já si myslím, že ty organizace, které se o to starají, tak se nějak
posunuly, zdokonalily se, že vlastně se zdokonalil systém přístupu díky
evropským projektům. Ale mám obavy, že pořád zůstává dost Romů v situaci
zadluženosti, problémů s byty, v nezaměstnanosti, zvlášť teď v době krize,
tzn. některé systémové věci by ještě chtěly zdokonalit.“
Jedním z dalších organizátorů je František Jemelka z Muzea romské
kultury.
„Hlavním cílem tohoto svátku je upozornit na to, že tato minoritní
společnost, na kterou se bohužel většina lidí dívá trošku přes prsty,
protože všichni vidí jen takové ty negativní jevy, o kterých se neustále
píše v novinách a v televizi, že je to národ, který má svojí kulturu,
vyspělou kulturu. Co si budeme povídat, romští hudebníci, muzikanti jsou
známí po celém světě, vystupují v nejslavnějších operních sálech po celém
světě.“
Zhruba po hodině vyrazil ze zábrdovické fary průvod do galerie Vaňkovka,
kde ve venkovním areálu vystupovalo několik pěveckých a tanečních skupin,
jako např. Paramisara, Cikne čhave nebo Monika Bagárová s kapelou. Večer
celý program zakončil koncert kultovní balkánské dechovky Bobana a Marko
Markoviće v klubu Fléda.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní den Romů v Chomutově začal u Stromu smíření
Mezinárodní den Romů v Chomutově byl také dokonale připraven. Marie Vrábelová se
zeptala na více informací k těmto oslavám
organizátora Jana Šipoše.
„Zorganizovali jsme svátek Romů, tzn. u Stromu smíření, kde se setkáváme
každým rokem. Pozvali jsme hosty, kteří si váží toho našeho svátku, chtěli
jsme jim dát možnost prokázat úctu tomu stromu, kterého si my vážíme.
Program začínal uvítáním hostů, pak se hrála hymna od známé skupiny Čilágos
z Náchodu, poté následovala minuta ticha jako vzpomínka na holocaust Romů a
pak bylo svěcení stromu, který posvětil přímo chomutovský farář.“
Takto to je každý rok v Chomutově?
„Každý rok máme jiný program, děláme to různě, třeba minulý rok jsme jeli na
voze, na něm hrála naše chomutovská skupina, zpívali jsme a projížděli jsme
celým městem, vždy jsme na chvilku někde zastavili a zahráli. Jízdu jsme
končili u Stromu smíření, kde jsme ukončili svátek Romů. Takže každým rokem
se to snažíme dělat pestře a ne jednotvárně.“
Jak byste třeba srovnal minulý rok a letošní rok?
„Nechci se chválit, ale myslím si, že je to každým rokem lepší.“
Jaká je atmosféra v Chomutově?
„Po situaci zeleného záchranného kruhu je nálada různá, zejména Romové
pociťují exekuce, nelíbí se nám rozdělení, které hlásá naše starostka,
rozdělení na lidi nepřizpůsobivé a na lidi, kteří se chovají asi podle
nějakých šablon, a řekl bych, že společnost je na Romy v Chomutově dost
zlá.“
Jak se cítíte v Chomutově?
„Někdy hloupě a blbě, že to takto říkám, protože chodím třeba do sauny,
chodím tam už 15 let, známe se tam mezi sebou, kdo se tam chodí pravidelně
saunovat, ale najednou se jakoby trošku otočili v tom, že jsme se neshodli v
názoru, jestli je správné vzít těm lidem poslední peníze, které mají a
exekuovat a spousta lidí říká, že to je v pořádku, že na ty lidi se musí
vzít bič, že jiný způsob není. Oni vnímají negativně, že já se zastávám těch
lidí. Já se jich sice zastávám, ale myslím si, že platit se musí, ale musí
to být taková forma, aby se těm lidem neubližovalo, protože tam jsou např.
děti.“
Chtějí vystěhovávat Romy do jiných bytů, jaké byty by to měly být, jsou
už připravené?
„Je tu asi 70 žalob na vystěhování od města a to, co vím, tak se asi těžko
někde najde místo, ty známé buňky ty jsou de facto plné a v té známé
dukelské lokalitě také moc bytů volných není. Takže ta představa města, že
ty lidi vystěhuje do nějakých jiných bytů, tak tu neznám, nevím přesně, kde
by je měli ubytovat.“
Kdo pomáhá Romům, kteří jsou v nouzi?
„Já pracuji v organizaci Člověk v tísni jako sociální pracovník, pak je tu
Romodrom a pak různé organizace, které se snaží pomáhat Romům humanitárně,
jako je třeba mostecká Charita.“
Jak se cítíte v této společnosti, cítíte se ohrožen?
„Tak přímo jako fyzicky ohrožen, tak to by záleželo, kolik by těch lidí
bylo, je to nepříjemné večer někam chodit, nebo třeba manželka se nechce se
mnou jít večer projít, protože ta situace je opravdu divná v Chomutově.“
Jak vidíte budoucnost Romů u nás?
„Já jsem optimista, doufám, že dojdeme k tomu, co naše demokracie chce a co
my chceme také, tak věřím tomu, že to po nějakém čase snad bude, nejsem ale
fantasta, je potřeba ještě udělat mnoho kroků.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S ministrem Kocábem o Mezinárodním dni Romů
Mezinárodního dne Romů v Chomutově se zúčastnil i ministr pro
menšiny a lidská práva Michael Kocáb, který Marii Vrábelové
řekl:
„Já bojuji za spravedlnost, já bojuji za tuto komunitu, která je bezesporu
kulturně bohatá. Hilary Clintonová to řekla správně, když řekla, že to je
komunita, která zanechala nesmazatelnou stopu, a sáhněme si do svědomí,
jestli jsme i my zanechali nesmazatelnou stopu na světové úrovni. A já se
obávám, že o nás, kteří si občas myslíme, že jsme v některých ohledech Romům
nadřazeni, by se to nedalo říct. Je to komunita, která má své problémy, ale
i obrovské plusy, je nesmírně vepředu v některých oblastech, jako je umění,
tanec, hudba a jsou to hlavně lidé, jsou to naši spoluobčané a musíme se k
nim chovat stejně slušně jako k sobě.“
Za celou dobu se toho pro Romy příliš neudělalo, hodně se toho
naslibovalo, jak byste teď vůbec charakterizoval tu pozici Romů ve
společnosti?
„Jsou přijímáni s určitými stereotypy, oni nejsou takoví, za co jsou
vydávaní, máme tu zhruba 250 tisíc Romů, z toho 60 až 80 tisíc patří mezi ty
sociálně vyloučené, ale z těch 60ti tisíc je problémových třeba jen malé
procento, ti ostatní jsou jen v sociálně tíživé situaci. Ale podobně byste
ten koláč mohla naporcovat i u bílé majority, ale tam už se nepoukazuje na
to, že my Češi jsme sociálně problémoví. U nás se správně konstatuje, že to
jsou excesy, nebo výjimky, ale takto to musíme přijímat i u Romů.“
Společnost se v poslední době k Romům chová dost nepřátelsky, vnímáte to
také tak?
„Jak která, určitě tak nazírají ti, kteří s nimi bydlí a jsou nespokojeni,
protože tam se skutečně objevují problémy, ale nikdo nedokáže přesně
rozklíčovat, kdo přesně za to může, jestli ti, kteří přivodili existenci
těch ghett.“
Je Mezinárodní den Romů, co byste popřál Romům do budoucna?
„Tak já jim samozřejmě přeji to, co je nasnadě, aby se situace ve
společnosti zlepšila, aby byli vnímáni přívětivěji a s větším pochopením,
aby si lidé všímali jejich dobrých vlastností, není to jen ta hudba, tanec,
umění, o kterém mluvíme, ale je to třeba jejich schopnost chovat se pěkně k
dětem, ke svým starším, oni jsou uvnitř komunity velmi sociálně ohleduplní a
vyzrálí, dalo by se říct. Já když jsem přišel do těch nejhorších oblastí,
tak byly vždy jejich byty v pořádku a když tam vedle sebe bydleli bílí a
Romové, tak ti sociálně nepřizpůsobiví Romové se ukázali naopak jako
sociálně velmi přizpůsobiví, kteří to tam měli vždy v rámci možností velmi
hezky zařízené, útulné, kdežto ti bílí bydleli často v neuvěřitelném
nepořádku. Tam se trošku změnil můj pohled na to, jak to vůbec je, a já jsem
pochopil, že když se bílý člověk dostane do takové šlamastiky, tak to
vzdává, naopak Romové jsou přizpůsobiví a dokáží vyjít i s těmi
nejnuznějšími podmínkami.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Most získal dotaci z Evropské unie na revitalizaci dvou problémových lokalit
– sídliště Chanov a čtvrti v okolí bloku 100, kde žijí Romové a
nepřizpůsobiví lidé. Integrovaný plán rozvoje deprivovaných území města je
souhrnem projektů zaměřených na vzdělávání, zaměstnanost, sociální služby,
ale i rekonstrukci obytných domů či bezpečnost a prevenci kriminality.
Kanadský ministr pro občanství, přistěhovalectví a multikulturalismus Jason
Kenney vyzval Česko, aby zakročilo proti agenturám, které možná stojí za
přílivem českých Romů do Kanady, kde žádají o status uprchlíka. Vláda v
Ottavě však podle ministra neplánuje opětovně zavést pro české občany
vízovou povinnost.
Na ombudsmana Otakara Motejla se Romové se svými problémy příliš často
neobracejí. Veřejný ochránce však upozorňuje, že co se týče diskriminace
Romů v přístupu ke vzdělání, není situace jednoduchá. Motejl zdůrazňuje
zejména přístup rodičů, kteří by měli dbát na svoje děti, aby včas a
dostatečně přijaly správné učební návyky. Dospělí Romové však často školní
vzdělávání podceňují.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S Karlem Holomkem o Konečném řešení Otázky cikánské
Jak už jsme řekli ve středu 8. dubna si Romové v různých zemích světa
připomněli svůj mezinárodní den. Velkolepé oslavy se uskutečnily také v
Brně, kde jejich účastníci nejprve uvázali stužky v barvách romské vlajky na
Strom tolerance v Zábrdovicích a poté se v průvodu vydali přes centrum města
k areálu Vaňkovka, kde probíhaly koncerty a taneční vystoupení. Jana Šustová
požádala o rozhovor inženýra Karla Holomka, který se ve svém projevu v úvodu
oslav zmínil také o studii Národní strany s názvem Konečné řešení Otázky
cikánské (nejen v Českých zemích).
„Našel jsem to jednak na internetu, ale třeba ráno mě na to upozornil článek
v Lidových novinách, které mám ve schránce – Konečné řešení otázky cikánské,
což mi samozřejmě připomnělo období války a toho dokumentu, který zněl
stejným způsobem jako tento, který vlastně byl teoretickým základem pro
konečné řešení Romů, jímž se myslela Osvětim, plynové komory atd. Čili už
jen tento příměr, ten název a použití výrazu cikánské s malým c, což není
otázka jen toho, že u přídavných jmen se používají malá písmena, ale celý
ten styl dokumentu, který si klade ambici být intelektuálním výtvorem pana
Gaudina, myslím, že se tam jmenuje, je samozřejmě velmi pomýlený dokument,
protože přesto, že jsou v něm některá historická fakta správná, tak
interpretace těchto faktů do současné situace je naprosto mylná, pochybná a
velmi nebezpečná, protože nastoluje otázku likvidace jedné skupiny, což je v
demokratických poměrech naprosto nepřístojné.“
Karel Holomek doufá, že společnost s touto knihou nebude souhlasit.
„Doufám, že se tím naše instituce budou zabývat a budou zkoumat, zda to není
doklad, který by zakládal příčinu žaloby a nějakého postihu, ale to ani
nepokládám za podstatné. Za podstatnější bych pokládal, aby celá společnost
svým přístupem k těmto věcem dala najevo, že smýšlí úplně jinak než tito
lidé.“
S Karlem Holomkem jsem mluvila u Stromu tolerance, který on sám v roce
2003 zasadil na zahradě fary v Brně - Zábrdovicích. Zajímala mě otázka, jak
se od té doby změnila účast Romů na oslavách jejich mezinárodního dne a jak
se změnila situace Romů v České republice.
„Ta účast je znatelně vyšší, ale ne tak znatelně, aby mě to mohlo těšit.
Oficiální osobnosti, které jsou vždy zvány organizátory, ty se tu vždy
objevují, ale posun v praktickém zlepšení té situace, který si všichni
přejeme, ten tu stále nevidím, čehož je také důkazem třeba politická scéna.
Jak jsem si dnes dovolil nactiutrhačně říct, vláda opravdu má hodně práce s
tím, aby se udržela u moci, a stranické sekretariáty s tím, aby vydobyly to,
co je v jejich zájmu, aniž by to mělo nějakou souvislost se zájmy lidí. To
jim sebere veškerou energii, sílu a možná i dobrou vůli, aby vykonaly něco
konkrétnějšího, lepšího pro lidi, o Romech ani nemluvě. Otázka programu
integrace Romů do společnosti, která mohla být ještě na závěr toho
předsednictví Evropské unii nějakým způsobem prezentována díky třeba našemu
ministrovi Kocábovi, tak to už se nestane, protože vidíme, jak to všechno
dopadlo. To je špatné a v tomto směru já ten pokrok nevidím, bohužel.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Zaniklý svět připomíná kulturu Romů a Sintů
Zaniklou kulturu Romů a Sintů, kteří žili po staletí v českých zemích,
připomíná ojedinělá výstava Zaniklý svět, která je od 8. dubna k vidění ve
výstavní síni Zlatá trojka v Městské knihovně v Mostě. Život Romů
připomínají unikátní předválečné fotografie z rodinných archívů, které
představují svět romského etnika v době nacismu a život v koncentračním
táboře v Letech u Písku. Organizátor výstavy Čeněk Růžička, který se hrdě
hlásí k původním českým Romům a vede Výbor pro odškodnění romského
holocaustu, redaktorce Evě Holé potvrdil, že fotografie hovoří za vše a
každý si podle nich udělá o tehdejších romských rodinách obrázek.
„Přestože na té výstavě je textů velmi málo, předválečné fotografie mluví za
vše. Ukazují kulturu Romů z roků 1933, 1935, 1939 - ukazují tu obrovskou
kulturu, pěstovanost, ale ta kultura tu bohužel zmizela. Dnešní Romové, jak
tu jsme, tak jsme všichni házeni do jednoho pytle a tady mají lidé možnost
vidět také trošku něco jiného.“
Vy jste tady ve svém projevu zmínil, že Romové byli velcí znalci koní,
čím se to projevovalo, obchodovali s nimi, chovali je?
„Přesně tak, třeba můj otec byl vyhlášený obchodník s koňmi. Když se vrátil
po válce z koncentračního tábora se svými třemi bratry, kteří zbyly ze 30ti
členného klanu obchodníků s koňmi, tak si ho najala oblastní stáj v Liberci,
dostal motorku se sajdkárou, dostal k tomu šoféra a jezdil po okolí a
zkupoval pro tu oblastní stáj koně, protože to byl takový znalec, že byl
opravdu nedostižný. Fungovalo to tak, že každá ta romská rodina měla 4 nebo
5 koní, s nimiž přejížděla z místa na místo, měli takové obvody asi tak 50
kilometrů a v nich měli své sedláky, kteří už na ně čekali a to se přijelo,
a ten sedlák potřeboval nějakého koně buď koupit nebo vyměnit, tak se ten
obchod provedl a vždy se to oslavovalo. A já si pamatuji, že ještě do roku
1958, kdy vyšel zákaz obchodování za komunistů, tak já se na to dobře
pamatuji, já jsem do svých 12ti let také takto kočoval se svými rodiči. A to
byli tak velcí znalci, že když koupili nějakého zlobivého nebo nemocného
koně, tak oni ho dokázali zkrotit nebo vyléčit, to neuměl hned tak někdo.“
Vy jste říkal, že Romové přišli o svou kulturu, dnes jsou opravdu všichni
házeni do jednoho pytle, proč si myslíte, že nestudují tolik jako majoritní
společnost, proč se nezařazují trošku do toho života, lidé na ně hledí jako
na nějaké vyvrhele v společnosti?
„Jeden takový základní problém existuje, který by se měl do nejrychleji
vyřešit a to je vzdělávání romských dětí ve speciálních školách, dříve to
bylo ve zvláštních školách a když porovnáte ty učební programy, tak ty se
vůbec neliší a to je ten největší problém Romů. Dokud budou naše děti
navštěvovat zvláštní nebo speciální školy, tak se prostě nemůžeme nikam
dopracovat a my potřebujeme společnosti něco dát, ne od nich pořád chtít
sociální dávky apod. Ale na druhou stranu nám to ta společnost musí umožnit
a my zatím nevidíme žádný signál.“
Nemalé zkušenosti s Romy, ať už dobré nebo špatné, má mostecký primátor
Vlastimil Voska. Majoritní společnost se snaží Romy vyčlenit a často mezi
lidmi převládá nesnášenlivost. Ještě před několika desítkami let ale nikdo
nic podobného neznal, jevy z fotografií totiž jasně potvrzují, že Romové
jsou velmi hrdí a nedají se lehce zlomit.
„Otázka nesnášenlivosti je úplně jiná, než to, co jsme měli možnost
shlédnout na výstavě. Výstava ukazuje více jak šestisetletou historii pobytu
Romů na území nynější České republiky, to je o bohaté historii, o kulturních
tradicích tohoto etnika, a to je něco jiného, než se v současné době děje a
nesnášenlivost – to je otázka na velmi dlouhý rozbor. Myslím si, že to není
jen o nesnášenlivosti vůči Romům, to je o tom, že obecně teď panuje taková
nesnášenlivost lidí s lidmi, že každý se stará sám o sebe a to je samozřejmě
důsledek současného tlaku doby.“
Na těch fotografiích ty rodiny vypadají velmi spořádaně, kde si myslíte,
že se stal ten zlom a změnilo se to, a někteří Romové dnes žijí tak, jak
žijí?
„To je zásadním smísením různých kulturních proudů Romů, my v současné době
tu máme velké množství importovaných Romů historicky ze Slovenska, z
Maďarska. Ale ti Romové, které dnes vidíme na fotografiích, tak to jsou ty
rodiny, které mají tu rodinou tradici, na fotografiích se každý pěkně usmívá
a jsou pěkně oblečení, berme tu dobu, kdy ty fotografie vznikaly. Dnes je
doba jiná, lidé se třeba tolik neusmívají a třeba ani tak nedbají na svůj
zevnějšek, a to by chtělo srovnat současný svět a dát takovou výstavu hned
tady do vedlejší místnosti, to by se mi moc líbilo.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 17. dubna je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a
Jaroslav Sezemský.
|
|
„A nyní už mi dovolte abych vás co nejsrdečněji přivítal na dnešní brněnské
oslavě Mezinárodního dne Romů, který každoročně připadá právě na 8. dubna.”
Nejvíce se programu brněnského dne Romů účastní jako vždy mladí lidé, ať
už z nějakých kroužků, neziskových organizací nebo škol. Tzv. Strom
tolerance, na který dávají účastníci na úvod stužky, zasadil předseda
organizace Společenství Romů na Moravě Karel Holomek.
Na faře v brněnských Zábrdovicích mělo proslov několik řečníků, jako
např. zástupci magistrátu či neziskových organizací, reflektovala se logicky
i současná situace romské otázky v České republice, jedním z přítomných byl
i ředitel střediska Drom Miroslav Zima.
„Hlavním cílem tohoto svátku je upozornit na to, že tato minoritní
společnost, na kterou se bohužel většina lidí dívá trošku přes prsty,
protože všichni vidí jen takové ty negativní jevy, o kterých se neustále
píše v novinách a v televizi, že je to národ, který má svojí kulturu,
vyspělou kulturu. Co si budeme povídat, romští hudebníci, muzikanti jsou
známí po celém světě, vystupují v nejslavnějších operních sálech po celém
světě.“
Zhruba po hodině vyrazil ze zábrdovické fary průvod do galerie Vaňkovka,
kde ve venkovním areálu vystupovalo několik pěveckých a tanečních skupin,
jako např. Paramisara, Cikne čhave nebo Monika Bagárová s kapelou. Večer
celý program zakončil koncert kultovní balkánské dechovky Bobana a Marko
Markoviće v klubu Fléda.
Poslech:
Související články
„Já bojuji za spravedlnost, já bojuji za tuto komunitu, která je bezesporu
kulturně bohatá. Hilary Clintonová to řekla správně, když řekla, že to je
komunita, která zanechala nesmazatelnou stopu, a sáhněme si do svědomí,
jestli jsme i my zanechali nesmazatelnou stopu na světové úrovni. A já se
obávám, že o nás, kteří si občas myslíme, že jsme v některých ohledech Romům
nadřazeni, by se to nedalo říct. Je to komunita, která má své problémy, ale
i obrovské plusy, je nesmírně vepředu v některých oblastech, jako je umění,
tanec, hudba a jsou to hlavně lidé, jsou to naši spoluobčané a musíme se k
nim chovat stejně slušně jako k sobě.“
„Našel jsem to jednak na internetu, ale třeba ráno mě na to upozornil článek
v Lidových novinách, které mám ve schránce – Konečné řešení otázky cikánské,
což mi samozřejmě připomnělo období války a toho dokumentu, který zněl
stejným způsobem jako tento, který vlastně byl teoretickým základem pro
konečné řešení Romů, jímž se myslela Osvětim, plynové komory atd. Čili už
jen tento příměr, ten název a použití výrazu cikánské s malým c, což není
otázka jen toho, že u přídavných jmen se používají malá písmena, ale celý
ten styl dokumentu, který si klade ambici být intelektuálním výtvorem pana
Gaudina, myslím, že se tam jmenuje, je samozřejmě velmi pomýlený dokument,
protože přesto, že jsou v něm některá historická fakta správná, tak
interpretace těchto faktů do současné situace je naprosto mylná, pochybná a
velmi nebezpečná, protože nastoluje otázku likvidace jedné skupiny, což je v
demokratických poměrech naprosto nepřístojné.“
„Přestože na té výstavě je textů velmi málo, předválečné fotografie mluví za
vše. Ukazují kulturu Romů z roků 1933, 1935, 1939 - ukazují tu obrovskou
kulturu, pěstovanost, ale ta kultura tu bohužel zmizela. Dnešní Romové, jak
tu jsme, tak jsme všichni házeni do jednoho pytle a tady mají lidé možnost
vidět také trošku něco jiného.“
„Přesně tak, třeba můj otec byl vyhlášený obchodník s koňmi. Když se vrátil
po válce z koncentračního tábora se svými třemi bratry, kteří zbyly ze 30ti
členného klanu obchodníků s koňmi, tak si ho najala oblastní stáj v Liberci,
dostal motorku se sajdkárou, dostal k tomu šoféra a jezdil po okolí a
zkupoval pro tu oblastní stáj koně, protože to byl takový znalec, že byl
opravdu nedostižný. Fungovalo to tak, že každá ta romská rodina měla 4 nebo
5 koní, s nimiž přejížděla z místa na místo, měli takové obvody asi tak 50
kilometrů a v nich měli své sedláky, kteří už na ně čekali a to se přijelo,
a ten sedlák potřeboval nějakého koně buď koupit nebo vyměnit, tak se ten
obchod provedl a vždy se to oslavovalo. A já si pamatuji, že ještě do roku
1958, kdy vyšel zákaz obchodování za komunistů, tak já se na to dobře
pamatuji, já jsem do svých 12ti let také takto kočoval se svými rodiči. A to
byli tak velcí znalci, že když koupili nějakého zlobivého nebo nemocného
koně, tak oni ho dokázali zkrotit nebo vyléčit, to neuměl hned tak někdo.“
„Jeden takový základní problém existuje, který by se měl do nejrychleji
vyřešit a to je vzdělávání romských dětí ve speciálních školách, dříve to
bylo ve zvláštních školách a když porovnáte ty učební programy, tak ty se
vůbec neliší a to je ten největší problém Romů. Dokud budou naše děti
navštěvovat zvláštní nebo speciální školy, tak se prostě nemůžeme nikam
dopracovat a my potřebujeme společnosti něco dát, ne od nich pořád chtít
sociální dávky apod. Ale na druhou stranu nám to ta společnost musí umožnit
a my zatím nevidíme žádný signál.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články