Stýská se jim po Třetí říši
Neonacismu se ve východním Německu nebývale daří. Krajně-pravicovou
ideologií jsou prosáklé tisíce mladistvých. A jak jsou na tom v tomto ohledu
země ve střední Evropě?
Pravicový extremismus a xenofobie. To jsou dva navzájem propojené nešvary,
které 20 let po pádu Berlínské zdi trápí bývalou NDR. Nová kriminologická
studie zveřejněná minulý týden ukázala, že v některých východoněmeckých
okresech je až 17 procent chlapců mladších osmnácti let členem nějakého
krajně-pravicového seskupení.
"Deutchland, Deutchland, Main Land...," zpívá jedna z německých kapel. Kdo u
našich západních sousedů poslouchá tyto neonacistické melodie? Dlouho jimi
byl omámený třeba dnes pětadvacetiletý Dennis, který v krajně-pravicových
kruzích strávil sedm roků svého života.
"Když mi bylo asi tak 12 let, navázal jsem kontakt s pětadvacetiletým
skinheadem. Chodil jsem k němu domů, kde mi začal vykládat o německé
historii, lásce k vlasti a podobně. Pomalu jsem začal přebírat jeho názor,
že nacisté představovali pro Německo vlastně velké dobro. Moje rodina
zpočátku nechápala, co se vlastně děje. Pochopili až v okamžiku, kdy jsem si
ve čtrnácti, patnácti letech začal v pokoji vyvěšovat vlajky s hákovým
křížem," uvedl Dennis.
Pak to začalo jít s Dennisem rychle z kopce. Členství ve skinheadském a
neonacistickém hnutí White Power, první výtržnosti, násilnosti, první
policejní záznam a nakonec i pobyt ve vězení. "Nejčastěji jsem se zamíchal
do bitek na různých vesnických slavnostech. Mlátili jsme se s místními
chuligány nebo s normálními lidmi, se kterými jsme se provokovali. Ano,
nosil jsem u sebe i zbraně - pistoli, obušek nebo kovové boxery. Za mřížemi
jsem skončil za těžké ublížení na zdraví, když jsem oběti rozbil hlavu. Mám
na svědomí taky jednu zlomenou čelist a jeden zlomený nos," cituje z
bohatého rejstříku svých provinění pohledný mladík, který díky bohatým
dreadům na hlavě neonacistu ani vzdáleně nepřipomíná.
"Největším problémem ale bylo zpřetrhat vazby s Dennisovými kamarády. Tenhle
dlouholetý ,kamarádšoft' představoval jeho svět. Šlo de facto o sektu, velmi
uzavřený okruh lidí, kteří žijí ve vlastním světě a stýkají se jenom se
stejně smýšlejícími osobami. Společně pili, společně mlátili lidi na ulici,
navzájem si pomáhali. Když z něčeho takového najednou vystoupíte, spadnete
do obrovské, prázdné díry," přiblížil Michael Ankele, někdejší streetworker
a dnes osoba, která se na vlastní pěst snaží bývalé extremisty vracet do
normálního života. V případě Dennise se to povedlo.
"Lidem, kteří se krajně pravicovou scénu snaží opustit, hrozí smrtí.
Výjimkou není bití a evidován je taky minimálně jeden případ sebevraždy.
Jednomu muži, který byl ženatý a měl děti, se rozpadal život. Nevěděl, jak
se s novou situací vyrovnat a nakonec si sáhnul na život," uvádí americký
fotograf agentury Getty Images Sean Gallup, který právě dokončil pozoruhodný
projekt o obětech a pachatelích krajně pravicového násilí ve východním
Německu. Obyvatelé bývalé NDR nálepku neonacistického a xenofobního podhoubí
odmítají. Statistiky i konkrétní případy ale mluví jasnou řečí.
"Je tu známý případ protestantského kněze, který si vzal za manželku
Indonésanku. Dlouhá léta žili i se třemi dětmi v Západním Německu a nikdy
neměli sebemenší problémy. Situace se ale změnila poté, co se přestěhovali
do Durynska. Sice na ně nikdy nezaútočili neonacisté, ale stali se opakovaně
terčem latentního a slovního rasismu v každodenním životě," uvedl konkrétní
případ fotograf.
Naprosto nedostatečná denacifikace v bývalé NDR a ve srovnání se západním
Německem dlouhá léta minimální styk s cizinci. Kromě těchto faktorů živí
extremismus na východě Německa taky vysoká nezaměstnanost a sociální
problémy. Generální tajemník Ústřední rady Židů Stephan Kramer ale odmítá,
že právě v tom je třeba hledat kořeny neonacismu.
"Je velký omyl se domnívat, že když tu zítra budeme mít plnou zaměstnanost,
tak tenhle problém zmizí. Tím tohle smýšlení neodbouráme. Znám spoustu
nezaměstnaných a lidí pobírajících sociální dávky, kteří mají s pravicovými
extremisty zatraceně velký problém," řekl Stephan Kamer.
Sean Gallup si myslí, že zlepšení stávající situace rozhodně není jen na
bedrech spolkové vlády a tvrdší represe. "Bývalí neonacisté a některé oběti
útoků se shodli v názoru, že je mládeži v malých městech ve Východním
Německu třeba nabídnout více alternativ pro trávení volného času. Na mysli
mám sportovní kluby nebo kterékoli jiné aktivity, za které nemusejí platit.
To samozřejmě vyžaduje buď soukromé sponzory nebo státní financování. Bývalý
neonacista Dennis to řekl správně: ,Když děti nemají co dělat a jen tak se
potloukají po ulicích, tak se dostanou do maléru'."
V Polsku nemá neonacismus na růžích ustláno
Polsko jako jedna z mála zemí nemá s neonacisty problém, protože ti, pokud
vůbec organizovaně existují, nedávají o sobě vědět. Pro totální Poláků je
neonacismus nepřijatelný a nepochopitelný, což je dáno především strašlivou
zkušeností s německým nacismem v době druhé světové války.
Přesto se občas nařčení a podezření z neonacismu objeví. Hovořilo se o něm
naposledy především v souvislosti s Celopolskou mládeží, která je
mládežnickou organizací krajně-pravicové Ligy polských rodin. Fotografie
prozradily, že členové Celopolské mládeže na jednom ze svých srazů
hajlovali. Bývalý poslanec a nynější šéf Ligy polských rodin Wojciech
Wierzejski nepříliš přesvědčivě vysvětloval, že šlo o starý římský pozdrav.
Společnost fašizující tendence okamžitě odsoudila a Liga polských rodin se v
minulých volbách nedostala do parlamentu. Odborníci na extremismus poukazují
na to, že si lidé často pletou neonacismus s vypjatým nacionalismem. Mezi
oběma vede sice tenká, ale podstatná hranice.
Maďarští ultrapravičáci hledají nepřítele venku, slovenští doma
Kořeny maďarského nacionalizmu vězí v rozpadu Velkého Uherska. Z toho mají
dodnes komplexy nejen extrémisté, kteří to cítí jako záměrnou křivdu
spáchanou cizími mocnostmi. Tři milióny etnických Maďarů za hranicemi jsou
pak dobrou záminkou pro rozpoutání vášní i mezi politiky.
Důležitým symbolem je odkaz na maďarský fašizmus za druhé světové války.
Toto období zásadně ovlivňuje i slovenské nacionalisty, ale přesně z
opačného důvodu. Kvůli válečným událostem vzniklo poprvé b historii
samostatné Slovensko.
Zjednodušeně platí, že maďarský nacionalista se dívá víc za hranice,
slovenský hledá nepřítele spíše doma. O nárůst nacionalizmu se starají
nejenom populisté, ale na Slovensku třeba i ideolog Slovenské národní strany
Rafael Rafaj, který na základě číselných řad dokazuje, že Slováci jsou
vyvolený národ.
Neonacistů bude ve střední Evropě přibývat
Neonacismus není specificky východoněmecký problém, ale v bývalé NDR se mu
skutečně "daří". Co je hlavní příčinou?
Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vidí nárůst
neonacismu ve východním Německu právě v rozporu mezi východní a západní
částí Německa, v nenaplněných očekáváních. "Ukázalo se, že rozpory mezi
východem a západem jsou mnohem větší, než se čekalo. Pak ochota přibližovat
se je mnohem menší na obou stranách. Ve východní části vidíme bujení
problémů moderní společnosti, to znamená nezaměstnanost, ztráta nějaké
perspektivy a tak dále. Kvůli tomu se tam krajní pravici daří lépe," uvedl
Jan Charvát.
Jedná se podle něho o selhání celkového nastavení moderní společnosti.
Primárně je to selhání rodičů, protože nemají na své děti čas a nevědí, jak
k tomuto problému přistupovat, jako to bylo v případě Dennise z našeho
příběhu. "Rodiče velmi často tvrdí, že by je měla vychovávat škola. Přitom
škola na to nemá prostředky. Důsledek je, že děti velmi často vyrůstají samy
a věk 12 let je přesně ta doba, kdy se přiklánějí k nějaké ideologii, která
nabízí snadné řešení. Zároveň ale nabízí i vlastní identitu, kterou právě v
tomto věku velmi těžko hledají," doplnil Jan Charvát.
Neonacisté ve střední Evropě mezi sebou navázali poměrně těsné kontakty,
třeba styky mezi určitými skupinami v Sasku a Česku. Podle Jana Charváta se
jedná o fenomén, kterému se nedá vyhnout, protože neonacistické skupiny
dlouhodobě vyhledávají kontakty po celém světě. "U nás vidíme návaznost
právě na Sasko, respektive na německou NPD, odkud zřetelně přebírají některé
politické postupy, které pak používají u nás," upřesnil.
Stát tuto problematiku není schopen relevantně řešit. Proto se v poslední
době mluví o tom, že by to měla být výzva pro takzvanou občanskou
společnost. Přitom se jedná o problém všech jednotlivců. "A právě často
vidíme snahu lidí, kterých se to dotýká, se zbavit odpovědnosti. A říkají:
,Ať to za nás udělá stát, ať policie zasáhne, jenom ať my nemusíme dělat
nic.' Vidím i velký deficit v akademické sféře, která by měla vysvětlovat,
definovat problémy, které z krajní pravice vychází, a vyvracet tvrzení,
která se z její strany objevuje. Není to těžké vyvracet, ale nikdo to u nás
nedělá. Zvykli jsme si předávat tyto záležitosti státu nebo dalším
institucím, které by to měly vyřešit za nás. Pak se divíme, že to nefunguje,
protože stát na to nemá kapacitu," dodal Jan Charvát, který se domnívá, že s
dopady současné hospodářské krize bude příznivců krajní pravice ve střední
Evropě přibývat.
Tento příspěvek odvysílal Český rozhlas 1 - Radiožurnál v pořadu Pod
kůži.
|