Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

„Ta deska a vlastně celá naše tvorba, pokud to mohu říct, vzniká tak, že čerpám ze vzpomínek z dětství. Když jsem byl ještě malý, tak kolem 12ti nebo 13 let, tak moje babička, děda, strýcové a ostatní příbuzní se scházeli doma, protože dříve nebyly takové možnosti zábavy jako dnes a když se rodina sešla, to bylo tak 20 až 30 lidí a začali zpívat a bavit se - to byl vlastně můj nejhlubší hudební zážitek. A právě jsem chtěl tyto své staré pocity zachytit, z paměti vylovit ty melodie a dostat je na desku, což se mi částečně podařilo, ale protože to už bylo tak strašně dlouho, tak jsme použili i některé věci z osad, ze Slovenska, na té desce máme dvě melodie, které vycházejí přímo z romských osad, které jsme samozřejmě upravili. To se nedá použít tak, jak my to od těch lidé dostaneme. A vlastní tvorba se vlastně odráží od myšlenek na tu starou dobu, protože si myslím, že ta starší doba byla mnohem víc svobodná v lidství, ta doba se mi moc líbila, bylo mi v ní fajn a tak jsem to chtěl dostat na tu desku a myslím si, že se mi to podařilo.“

Jak jste našli ty písničky z osad, to jste jezdili přímo do osad?

„Byl jsem ve dvou osadách, kde se mi podařilo sehnat jednu nahrávku a pak tu další nahrávku jsem dostal od kamaráda, který byl na Slovensku a přivezl mi to.“

Jak často se scházíte ke zkouškám a jak vypadá váš běžný život, kde jste třeba zaměstnaní?

„Jsme zaměstnaní, já pracuji jako soustružník, práce mě baví, dělám v malé dílně a s kapelou zkoušíme zhruba tak jednou až dvakrát týdně, pak máme jednou za dva až tři měsíce zkoušku, protože dva kluci z naší kapely žijí v Praze, tak se občas sejdeme na jeden až dva dny, občas jsme to dělávali i na Moravě, že jsme tam zkoušeli, ale to jsme zavrhli, protože tam jsme pak nezkoušeli, ale pili jsme víno, takže teď se budeme scházet v Hradci ve zkušebně.“

Považujete za dobré to vaše spojení hudby s prací nebo byste se chtěli živit jen hudbou?

„Nechceme se živit muzikou, byly doby, kdy jsme skoro nestíhali práci, ale stejně jsme toho nenechali, protože si myslím, že to, jakou děláme muziku, není na to, aby mohl člověk dělat jen muziku. Tato muzika potřebuje určitou svobodu a tím, že bych jen hrál a hrál, tak bych se najednou začal cítit jakoby trošku otrokem a to nechci, takže proto i pracujeme.“

Kde byste řekli, že máte víc úspěchů? V zahraničí nebo tady u nás doma?

„Pro nás nejsou úspěchy až tak důležité, nemáme měřítko, kolik jsme prodali desek, nebo jestli jsme byli v televizi nebo v rádiích. Pro nás je úspěch každý ten koncert, protože my si každý ten koncert vychutnáme, máme z toho velkou radost a nemůžeme říct, kde máme větší úspěch. Je pravda, že poslední dva roky jsme hráli hodně venku, ale to byla otázka nabídky a když se naskytne nabídka, tak se náš manažer domluví, takže jsme hráli hodně v zahraničí, hráli jsme třeba ve Skotsku, nebo potom v Itálii, ale každý koncert nás baví a já si myslím, že i na těch koncertech je to vidět, že nás to baví a ty lidi potom taky.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
07.04.2015	Bo me som Rom: Terne Čhave se vrací se svým čtvrtým, zatím nejosobnějším albem	Zprávy ze života Romů
13.01.2015	„Gipsy Parade“: Terne čhave a Shum Davar v pražském Rock Café	Zprávy ze života Romů
10.01.2015	Kapela Terne čhave podniká hudební výlety do oblastí, kam se ne každý odváží	O Roma Vakeren
11.05.2009	Na Habrovce letos zahrají Parno Graszt i Terne Čhave	Zprávy ze života Romů
20.02.2009	More love?!?	O Roma Vakeren
13.02.2009	Kapela Terne čhave se v letošní sezóně chce věnovat domácím fanouškům	O Roma Vakeren
07.05.2008	V Praze bude hudební festival Den Evropy – Společně v rozmanitosti	Zprávy ze života Romů
20.02.2008	Skupina Terne čhave vystoupí v Brně	Zprávy ze života Romů
19.11.2004	Skupina Terne Čhave pokřtila své druhé album s názvem Kaj Džas - Kam jdeme	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Můžete nám vysvětlit pojem anticikanismus?

„Anticikanismus je něco, co jde za rasismus, vzniklo to na základě nějaké historické zkušenosti tím, že Romové jsou odlišní, dá se říct, že společnosti si na ostatní cizince už nějakým způsobem zvyká, ale na Romy si pořád zvyknout nemůže, hází je do jednoho pytle s nepřizpůsobivými. Když dnes mluvíme o nepřizpůsobivých lidech, tak se většinou myslí Romové.“

Tento termín je zavedený nebo se užívá jen v České republice?

„V České republice se používá termín anticikanismus, nepoužívá se moc dlouho, ještě se požívá třeba termín romofobie, což je nějakým způsobem strach z Romů, na mezinárodní úrovni se používá termín antigipsysm, kde slovo Gipsy je ekvivalentem slova Cikán.“

Jak se to tedy projevuje u nás v České republice konkrétně?

„Já vidím hlavní nebezpečí v takovém tom plíživém, nenápadném vtírání se anticikanismu do lidských myslí. Jak jsem už jsem zmínila, je dnes již skoro normální srovnávat nepřizpůsobivé s Romy. V českých médiích se to vlastně projevuje generalizací, i když se tam používá slovo Rom, ale neustále to v lidech vyvolává určitou averzi, že Romové zneužívají sociální systém, aby pobírali dávky, aby měli hodně dětí a nechodili do práce. Když se podíváme třeba na internetové diskuze, které následují za články, které se nějakým způsobem Romů týkají a nemusí to být jen o Romech, ale o komkoliv s tmavou pletí, tak se to přesune na to, že se tam diskutuje o Romech nebo Cikánech v tomto smyslu. A já mnohdy říkám, že je lepší se na ty internetové diskuze nedívat, protože zase to vyvolává další negativní podněty vůči Romům, které potom vidíme v průzkumech veřejného mínění. A já bych opravdu apelovala na to, aby se lidé naučili vnímat Romy nebo vůbec tyto problémy jednotlivě. Dobře, jsme si vědomi toho, že jsou tu někteří Romové, kteří ten noční klid ruší a tím pádem narušují veřejný pořádek, přestupují limity, které stanovuje zákon nebo vyhlášky, ale na druhou stranu nemůžeme říkat, že všichni Romové toto dělají. Jsou tady Romové, kteří jsou vzdělaní, kteří chodí do práce, kteří chodí do škol, žijí normálním životem jako každý jiný. Já bych ještě v tomto smyslu zmínila Chomutov, nebo třeba Litvínov a takovéto události posledních dní a já si myslím, že to je hodně o lidském přístupu k této otázce a o tom, že bychom si měli udržet jako lidé morální hodnoty a zodpovědnost vůbec k tomu, že bychom sami měli podporovat to soužití. Kdo jiný by tu měl mít tu zodpovědnost? Ano, na jedné straně tu je stát, třeba naše kancelář, kde se snažíme prosazovat integraci Romů a bourání předsudků a stereotypů, ale je tady i zodpovědnost obcí a měst postarat se o své lidi a když je tato otázka dlouhodobě zanedbávána, jak můžeme vidět v některých městech v minulých letech, že se i kolikrát plánuje dopředu toto zanedbání. Tak je potom možné, že tady najednou vznikly statisícové dluhy, když tu máme nástroje, které to mohou řešit, jako třeba institut třetího příjemce nebo jiné formy, nemusí se hned volit exekuce, kdy za dluh 400 korun musí Romové zaplatit 9 nebo 10 tisíc exekutorovi, za to, že jim někdy v minulosti vznikl dluh, když ten dluh mohl být odebrán třeba samotným městem. To jsou takové ty otázky jako právo versus morálka, kde já bych apelovala na morálku a ještě bych poukázala na to, že teď jsme před volbami do Evropského parlamentu a že je nejlepší čas vytáhnout anticikánskou linku - právě ta osloví hodně voličů a ukáže politika v lepším světle, že je schopný a ochotný represivně a drsně řešit ty nepřizpůsobivé cikány, kteří nám tady stěžují život.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
18.03.2014	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítá	Zprávy ze života Romů
08.02.2014	Gabriela Hrabaňová jedná v Bruselu za Romy s vysokými úředníky Evropské komise	O Roma Vakeren
19.01.2014	Srovnání antisemitismu za první a druhé republiky se současným anticikanismem	Zprávy ze života Romů
01.12.2013	Anticikanismus a křesťané	Zprávy ze života Romů
26.08.2013	V ČR sílí 'anticikanismus' a přibývá aktivit radikálů, říká ředitel Agentury pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
25.08.2013	Protiromské pochody prošly i Duchcovem. Policie zasahovat nemusela	Zprávy ze života Romů
15.06.2013	Gabriela Hrabaňová jedná za Romy s vysokými úředníky Evropské komise	O Roma Vakeren
05.01.2013	Romské ženy z Česka a ze Slovenska se domluvily na společné kampani proti anticiganismu	O Roma Vakeren
14.07.2012	Prešovská Zeď nářků odděluje Romy od ostatní populace	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Zážitek na filmu Smradi byl velice intenzivní, silný, já jsem od té doby sledoval, jak to u nás s romskou komunitou dopadá, a když se pak naskytla příležitost potkat se s původní hlavní představitelkou filmu, tak tam vznikla myšlenka filmu El Paso.“

Film je založen na skutečné události, kde jste se setkal s tou paní, která je ve skutečnosti hrdinou tohoto příběhu?

„Ona je z Českých Budějovic, tak jsem se tam za ní vydal, už při první schůzce jsem se jí představil a řekl jsem jí, že mě velice zajímá její situace, že má 9 dětí, je čerstvá vdova a bojuje za to, aby mohla ty děti vychovávat, že se mi to zdá velice silné a zajímavé a že bych rád o tom natočil film, ale nemohu jí to slíbit, protože film je velice drahá záležitost a trvá to dlouhou dobu, že ji mohu slíbit jen to, že se o to budu ucházet. A ona mi uvěřila, a to velice napomohlo tomu, že se nakonec ten film natočil.“

Ten film má zatím za sebou jen několik promítání, většina našich posluchačů ho asi ještě neviděla, můžete nám stručně říct jeho obsah?

„Obsah je vlastně velice důležitý, jde o to, že žena, romská maminka, která má ve film sedm dětí, trošku jsem ubral, protože i sedm se mi zdálo moc. Ona začíná řešit takovou situaci po manželovi, o které ani netušila a vlastně ten její boj o děti, láska k dětem je vlastně celé téma toho filmu.“

Byl tam i nějaký problém ohledně dluhů, exekucí?

„To tam je, to k tomu patří, protože jsem měl pocit, že ona se předtím o takové věci vůbec nestarala, to bylo všechno ta věc, kterou řešil nebo neřešil její manžel. Ona není rozhodně svatá, je to prostě žena z masa a kostí, má spoustu chyb a je velmi konfliktní, ale její láska k dětem je nezpochybnitelná a ta si myslím, že je velmi důležitá, já nejsem zastáncem toho, aby se děti automaticky dávali do ústavů. Myslím si, že to ničemu dobrému neprospívá, že porušení té citové vazby vede vlastně k takové citové vyprahlosti dětí a u nás to vlastně byla dřív taková automatická politika a to by se mělo změnit.“

V tom filmu jde hodně právě o odebrání či ponechání dětí v rodině, jak to dopadlo v rodině té hlavní hrdinky a jak to dopadne ve filmu?

„Dopadne to vlastně dobře, ve skutečném životě se to té mamince podařilo, myslím si, že jí v tom i náš zájem pomohl, že ona se tak jakoby emancipovala a víc si musela ještě srovnat v hlavě, kým je. A v tom filmu je to vlastně s otevřeným koncem, protože on ten problém je velice složitý a my jsme to nechtěli zjednodušovat na nějaký plakát, protože ten život jde dál, je nějaké zítra a pozítří, ta situace je trochu jako na houpačce, lidé jdou dolu a nahoru, daří se jim, nedaří se jim, ale musí o to trochu pečovat, to si myslím, že je velmi důležité, podstatnější než nějaký závěr, jednoznačný konec, ať takový nebo makový.“

Můžete vysvětlit význam toho názvu El Paso?

„Někteří naši spoluobčané používají spojení El Paso jako slangový název pro loupežné přepadení - EL je loupežné, P je přepadení, tj. ELP a z ELP se odvíjí El Paso, a ten název se mi zdál takový přitažlivý, zajímavý, takový svůdný a film s takovou tématikou potřebuje veškeré tyto atributy, aby trochu budil pozornost, aby trochu budil očekávání, aby si člověk neřekl automaticky, že to už zná, že o tom už všechno ví, což se stejně stane, nejsem tak naivní, ale snažím se nabourat obal toho nepřijímání.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
03.04.2009	Kdo hrál romské postavy ve filu El paso	O Roma Vakeren
18.03.2009	Film El paso vypráví skutečný příběh romské vdovy	Zprávy ze života Romů

Sdružení bývalých romských vězňů v koncentračních táborech a jejich pozůstalých se obrátilo na ministra Kocába se žádostí o vytvoření nadačního fondu. Ten by – podobně jako před deseti lety u židovské komunity - měl být gestem vlády zmírňujícím nedořešené majetkové a další újmy. Na konfiskacích romského majetku se podílely protektorátní orgány a podle dochovaných dokumentů i místní obyvatelstvo.

Pořádek, méně kriminality, nerušený noční klid či méně návykových látek mezi dětmi by měly na nechvalně známém sídlišti Luník 11 ve slovenských Košicích zajistit obnovené romské hlídky. Jejich příslušníci složili slib a nastoupili do služby na tomto největším romském sídlišti ve střední Evropě.

Muzeum romské kultury v Brně má potíže se svojí budovou. Stavba v Bratislavské ulici patří Brnu, muzeum ale zase náleží pod ministerstvo kultury. Výsledkem je, že ani ministerstvo ani magistrát o budovu nepečují a nedávají peníze na její opravu.

Sdružení Romů a národnostních menšin v Hodoníně pořádá 18. dubna soutěž Miss Roma 2009. Už devátý ročník se uskuteční od 19ti hodin v kulturním domě Horní Valy Hodonín pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška. Garanty jsou místostarostka Města Hodonín Zuzana Domesová a poslanec Parlamentu České republiky Zdeněk Škromach. Tradičním moderátorem akce je Jan Čenský.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Vy jste režíroval dokument Krátká dlouhá cesta, byl to váš první dokument o holocaustu?

„Ano, byl to první můj dokument o holocaustu, protože já jsem se těmto dokumentům vyhýbal záměrně, protože jsem jich pár viděl, četl jsem o tom, a vlastně jsem ani neměl klíč k tomu, jak bych to dělal.“

Ale pak jste přijal nabídku?

„Ano, pak jsem přijal nabídku Fedora Gála. Původně jsem to nechtěl dělat ani s Fedorem Gálem, ale pak jsme si o tom začali povídat, začali jsme na tom vidět ani ne tak ten holocaust, ale spíš takové putování lidskou duší nebo duší lidstva, to mě najednou začalo zajímat, protože v tom jsem viděl daleko větší smysl. Já osobně bohužel už nevidím smysl v tom, pořád dávat příběhy lidí, kteří to přežili. Možná, že to nějaký smysl má, ale o tom mám velkou pochybnost.“

Jak to myslíte?

„Jsou narvané obrovské archivy, kde jsou tisíce hodin výpovědí lidí, kteří prožili koncentrační tábory nebo pochody smrti. Já mám přístup k hromadě těchto věcí a neumím to použít a nechci to používat, protože nevidím smysl a to, že já v tom nevidím smysl a ta názorová situace, která dneska je, tak pravděpodobně ten smysl asi nevidí kde kdo. Zatím to teda moc lidí netrefilo, ale spíš naopak, bych řekl.“

Byl tento dokument nabit emocemi, jak jste to prožívali?

„Já jsem pravdu rok a půl špatně spal, protože všechno, co jsme si s Fedorem povídali, tak já jsem to transformoval do sebe, přes svoje vnoučata. Já jsem vůbec nebyl schopen pochopit tu obrovskou dávku toho hajzlovství, egoistiky, amorálnosti, která je jenom v psaných dokumentech z počátku Slovenského štátu. Já jsem to vůbec nebyl schopen pochopit.“

Co vás během natáčení nejvíce překvapilo, reakce lidí?

„Mě nejvíc překvapila jistá faleš lidí na Slovensku a velmi mě překvapila naprostá upřímnost lidí v Německu a ještě mě překvapilo, jak obrovské množství otázek existuje kolem tohoto problému a jak malinká kupička odpovědí je tady.“

Když jste do toho šel, měl jste vůbec představu, o čem to bude, nebo to bylo plné překvapení a změn?

„To už kdysi Fellini řekl, že kdy začnete točit film, tak ten před vámi utíká a když jste dobrý, tak ho tak jako sledujete a tak tak ho doháníte a on vám zatím bliká na horizontu. Já nejsem Fellini, ale to si šlo svým směrem a díky tmu, že jsem měl u sebe Richarda Krivdu a Pána Boha v hrsti a že jsme byli schopni občas odhadnout, protože už jsme přeci jenom starší pánové, co se tak může stát, tak díky tomu si ten film žil a byl a my jsme se okolo něho těšili.“

Sílí hnutí neonacismu, jaká je atmosféra ve společnosti?

„Já nevím, jestli to je neonacismus, to, co mě znepokojuje. Mě znepokojují hajzlové, mě znepokojuje lidská povrchnost, mě znepokojují ta desetiletí, která teď prožíváme a která jsou o frázích, které nejsou o myšlenkách, o frázích ve vědě, v umění, v politice. Znepokojuje mě jedna věc, že volby se vyhrávají ne na základě programu, který by mohl pomoct té zemi, ale na základě PR, jak to udělat, abych v těch lidech vzbudil nenávist a abych je uplatil, abych je postavil proti úspěšným, abych se trefil toho, co chce průměr nebo spíš podprůměr. Toto mě znepokojuje víc než neonacismus.“

Tady vlastně sílí i nenávist vůči lidem, vůči jiným lidem, konkrétně teď budu mluvit o Romech.

„Ti lidé, kteří jsou nenávistní vůči Romům, ti jsou čitelní, o nich víme, ty umíme pojmenovat, umíme nad nimi přemýšlet a umíme se jim bránit. Ale jak se chcete bránit člověku, který je normálně slušný, když jde po ulici, pak sedne do automobilu a dělá všechno proto, aby vás zabil, protože se najednou jeho myšlení vymkne z kloubů jenom proto, že má v ruce volant.“

Já se teď vrátím zpátky k tomu dokumentu, pociťoval jste nenávist lidí, byla tam taková atmosféra?

„Toto jsem vůbec nepociťoval, naopak mi to přišlo všechno velmi zajímavé. Možná, že jistý druh nenávisti, jistý druh nepochopení, takové falše jsem cítil v té Partizánské Ľupči, odkud Fedor pochází. Tam jsem měl pocit, že celý tento problém normálně jede na plné pecky a nakonec se nám to potvrdilo. Vlastně pointa toho filmu o tom hovoří.“

V tom filmu na závěr běží titulky, že vlastně když se točilo a byl tam štáb, tak se ti lidé chovali jinak, ale potom, když vy jste odjeli, tak se ti lidé chovali jinak, co byste k tomu řekl?

„Toto je jedno ze strašných nebezpečí, ve kterých se nacházíme. Neofašisty poznáte, jsou vyholení, blábolí nesmysly, ale tito lidé jsou zákeřní, tyto lidi můžete kdykoliv nastartovat, stačí lusknout prstem a říct jim, aby šli do toho znovu a ti, o kterých si myslíte, že jsou fajn, tak oni najednou vezmou ty vidle a jdou toho.“

Vy jste třeba s nimi seděl v hospodě, jak se chovali?

„Oni se chovali výborně doma i v hospodě, oni vám navyprávěli neuvěřitelné krásné věci, všecko bylo úplně v pořádku a úplně fajn, problém byl, když jsme odjeli, tak už to ono nebylo.“

Jaký z toho máte pocit, když takto vidíte celý dokument pohromadě?

„Jasně, že bych některé věci upravil, samozřejmě, že bych některé věci jinak načasoval, ale současně si myslím, že vzniknul ne film uplakaný a film vzteklý a vzdorovitý a to je vlastně to, o co nám šlo.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.08.2012	S Fedorem Gálem o situaci obyvatel ostravské ulice Přednádraží	O Roma Vakeren
07.01.2012	Bilance a prognóza Fedora Gála	O Roma Vakeren
26.11.2011	Je potřeba Romům pomáhat?	O Roma Vakeren
10.09.2010	S Fedorem Gálem o tom, jak média informují o Romech	O Roma Vakeren
07.05.2010	Je sociální začleňování odvislé od dotací?	O Roma Vakeren
23.05.2009	Lidé proti rasismu	Zprávy ze života Romů
13.02.2009	Film Krátká dlouhá cesta přichází do kin	O Roma Vakeren
02.01.2009	Bilance roku 2008 z hlediska sociologa Fedora Gála	O Roma Vakeren
17.10.2008	Projekt Krátká, dlouhá cesta putuje po republice	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Dnes jste byla na dokumentu Fedora Gála, jaké pocity ve vás zanechal tento dokument?

„Trošku úzkosti, protože odhaloval takovou zlou stránku v každém člověku, skrytý rasismus, který je neustále na Slovensku a myslím si, že mě hodně překvapilo, jak velký problém to na Slovensku je, protože když se mluví o holocaustu a o židovské otázce, tak se neustále mluví o Německu a najednou ta aktuálnost této otázky na Slovensku mě opravdu překvapila.“

Co si myslíte o České republice, je zde podle vás rasismus?

„Určitě, zatraceně hodně.“

Myslíte si tedy, že se tady porušují práva menšin?

„To, co na mě zapůsobilo z toho filmu je, že nezáleží na tom, jestli je člověk z Čech nebo ze Slovenska, jestli je bílý nebo zelený, ale je to o tom, jestli je dobrý nebo zlý, co v něm zvítězí.“

Jak tedy vnímáte, že tady pochodují neonacisté a co si o tom myslíte?

„Bydlím v Ústí nad Labem, takže tam to opravdu mám možnost sledovat v přímém přenosu a jenom bych k tomu chtěla říct, že ne všichni s tím souhlasí, že ti neonacisté jsou sice hodně vidět, ale není to ten nejsilnější hlas, jen je nejhlasitější.“

Co by se proti tomu mohlo udělat?

„Mě mrzí, že nezakázali Dělnickou stranu, to by mohl být určitě první krok a možná dát víc prostoru, aby se pořád neobjevovaly jen ty extrémní hlasy, ale aby proběhla diskuze.“

Myslíte si, že k tomu by pomohlo vzdělání Romů?

„Ano, určitě ano.“

Ale otázkou zůstává, jestli by to odstranilo rasismus nebo tu nenávist vůči Romům?

„Já si myslím, že je to opravdu v konkrétním člověku, že když chce člověk být nenávistný, tak si vždy důvod najde, ta barva kůže je jen zástupný problém.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
13.02.2009	Film Krátká dlouhá cesta přichází do kin	O Roma Vakeren
17.10.2008	Projekt Krátká, dlouhá cesta putuje po republice	O Roma Vakeren
26.09.2008	Krátká dlouhá cesta	O Roma Vakeren