Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se nejdříve dozvíte, že Evropský parlament žádá vytvoření společné
strategie pro integraci Romů do společnosti a vydáme se také na Slovensko,
kde se Romové aktivizují a připravují vznik nové politické strany.
Samozřejmě nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Evropský parlament požaduje vytvoření společné strategie pro
integraci Romů
Evropský parlament se zastal Romů. Žádá vytvoření společné strategie pro
jejich integraci do společnosti. Více Pavel Novák přímo ze Štrasburku.
Členské státy sice vynaložily značné prostředky z vlastních zdrojů i z
fondů Evropské unie na pomoc dlouhodobě nezaměstnaným Romům při hledání
práce, dosud ale neexistuje řešení na úrovni celé Unie. Poslanci tedy
doporučili členským zemím, aby vytvořili skupinu odborníků složenou také z
romských zástupců, která by koordinovala strategii jednotlivých států pro
začleňování romských komunit. Evropská komise by podle europoslanců měla
apelovat na vnitrostátní orgány členských států, aby zabránili
diskriminačním postupům při soudním vystěhovávání obyvatel romských
chudinkých čtvrtí, místo toho mají vytvořit konkrétní projekty na zajištění
jejich bydlení. Europoslanci také vyzvali členské země k přípravě projektu
pro boj s negativními stereotypy, které o Romech přetrvávají.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romové na Slovensku chtějí založit novou politickou stranu
V dalším příspěvku se vydáme k našim sousedům na Slovensko. Právě tam se
aktivizují Romové, kteří mají zájem o založení nové politické strany. Více
Oto Görner.
Do června by měl vzniknout nový politický subjekt – Strana romské koalice.
Podle předsedy přípravného výboru Gejzy Adama půjde o stranu s levicovou
orientací. V současnosti začali sbírat deset tisíc podpisů, které jsou
potřebné pro její registraci.
„Není to náhodou, že začíná vznikat tato politická strana, je to z
nespokojenosti z toho, co se děje s romskou národnostní menšinou, protože
když vidíme 19 let po revoluci život Romů, tak ten se nemění, takže všichni
ti zplnomocněnci vlády využili různé zdroje a ani jeden zatím nebyl
efektivní. Nevládní organizace i tento přípravný výbor chtějí pomoct této
vládě řešit tyto problémy.“
=[ Reportáž ]=
Chomutov řeší letité problémy s dlužníky
Severočeský Chomutov se rozhodl jednou provždy vyřešit letité problémy s
dlužníky. Kromě podávání žalob na vystěhování z bytů se rozhodl jako zatím
jediný v republice k netradičnímu kroku, prostřednictvím exekutora odebírat
vyplacené sociální dávky. Akce je namířená hlavně proti problémovým lidem,
kteří dluží městu na pokutách. Nejvíce se exekuce zatím dotkly romských
rodin, pro které jsou sociální dávky většinou jediným příjmem. Jak ale
zdůraznila redaktorce Evě Holé chomutovská primátorka Ivana Řápková, dluhy
jsou už neudržitelné a musí se s nimi co nejdříve něco udělat.
„Dluh města Chomutova je zhruba ve výši 240 milionů korun, 200 milionů je
nájemné, 40 milionů jsou poplatky a pokuty. Co se týká dlužného nájemného,
tak to je opravdu obrovský problém. Dám příklad, pokud jsme dali žalobu na
člověka, že nájemné neplatí, tak soudní rozhodnutí trvalo běžně 8 až 10 let.
Poté, co jsme obdrželi soudní rozhodnutí, museli jsme podat další žalobu,
protože ten člověk dobrovolně neodešel z bytu, dávali jsme další žalobu na
vyklizení bytu. Tato žaloba také trvala 8 až 10 let. Takže když vezmeme 16
až 20 let, kdy město čekalo, než se byt uvolní, tak v podstatě v té době
nájemník stále neplatil nájemné a byt devastoval.“
Slova primátorky potvrdil i předseda chomutovského okresního soudu Petr
Schuster. Upozornil, že s dlužníky se dlouhá léta nedalo nic dělat a dluh
města jen narůstal.
„Vyklizení bytů obývaných bez právního důvodu, to je situace velice tristní
v tom směru, že oni jenom proto, že se to neprojednává tak, jak by se mělo,
jsou tam 3 nebo 4 roky, policie to za trestný čin nepovažuje, takže ty obce
a nejenom obce, ale i soukromí majitelé nemovitostí, kteří si někoho vzali
do nájmu a ten nájem skončil, tak jsou naprosto vystaveni zoufalé otázce,
kdo jim teď pomůže, protože ačkoliv ten člověk ví, že už tam nemá co dělat,
tak se dobrovolně nevystěhuje a čeká na vystěhování soudem.“
V Chomutově se neplatiči nejvíce stěhují do Dukelské ulice, stojí tu i
nechvalně známé buňky pro neplatiče, ve kterých v současné době nikdo
nežije. Jací jsou v Dukelské nájemníci, prozradila jedna z obyvatelek
místních holobytů.
„V Dukelské ulici bydlí samí Romové, asi si myslí, že jsme všichni na jedno
kopyto, tak nás dávají k sobě.“
Jak se vám tu žije?
„Mně dobře.“
Jsou tu problémy?
„Nejsou, třeba hádky mezi dospělými vůbec žádné.“
Co říkáte tomu postupu města, který zvolilo?
„Já třeba říkám, že dluhy by se měly platit, ale nemůže přijít exekutor a
vzít jim všechny peníze. Z čeho potom to mají ti lidé platit a žít? Já tam
mám třeba 900 korun na pokutách a paní na úřadu řekla, že mě to bude stát
10 tisíc.“
Exekuce místní obyvatele vyděsily, proto se rozhodli domluvit si
splátkový kalendář, i když jejich dluhy jsou často v ohromných částkách.
„Já si jdu zrovna pro podporu na úřad práce, pak půjdu zaplatit dluh, nájem
si zaplatím, udělám si splátkový kalendář, a přímo půjdu na úřad, aby o mě
věděli, že mám zájem platit. Mám tam obrovský dluh, rok beru podporu, jsem
bez práce, žiji jen ze sociálních dávek, za ty roky to dělá 90 tisíc.“
Řada romských rodin, které se po exekucích dostaly do neřešitelné
situace, se obrací na terénní pracovníky organizace Člověk v tísni. Ján
Šipoš, který se v terénu pohybuje, potvrdil, že jim dokáží sehnat pomoc.
„My nejsme humanitární organizace, my finančními prostředky nedisponujeme,
ale spojili jsme se s Charitou a teď děláme akce, že se jim dávají třeba
potravinové balíčky, bundy a různé věci. To je jedna část a druhá část je,
že s těmi klienty píšeme žádosti o zastavení exekucí a třetí část je, že se
dál bude monitorovat situace, jakým způsobem jejich život pokračuje. Byli
jsme třeba u jedné rodiny, která byla zrovna exekuovaná a je to rodina, kde
oba manželé jsou nezaměstnaní, mají čtyři děti, jedno z dětí má astma, maska
dnes stojí 600 a ta maminka nevěděla, jestli má koupit tu masku nebo jídlo.
Takže ta situace, do které se dostali, je velmi špatná.“
Exekuce také donutila mnohé dlužníky k jednání.
„Někteří za námi přišli, neříkám, že to je hromadná akce, že by dlužníci
přišli, že teď budou všichni platit, ale někteří se na nás obrátili, že ani
nevědí, že něco dluží nebo kolik. Přišli se nás zeptat, jakým způsobem by se
to dalo zjistit a nechali si udělat splátkový kalendář.“
Většina Romů je bez práce, někteří dokonce poukazují na diskriminaci
kvůli barvě pleti. Vedoucí odboru poradenství a zprostředkování zaměstnání
na úřadu práce v sousedním Mostě Jiří Pánek ale jejich tvrzení vyvrací. Kdo
chce práci najít, ten se podle něj uplatní.
„My nerozlišujeme národnosti, samozřejmě, že evidujeme každého podle našich
zákonných podmínek, nemůžeme lidi ani rozlišovat, ale je pro nás důležité,
že každá zprostředkovatelka, která zprostředkovává práci, má v dnešní době
přes 400 uchazečů a vlastně i doporučování do práce se dělá tím způsobem, že
o tom člověku neví detaily, nezná ho soukromě, jak by bylo asi dobré, ale
zprostředkovává se na základě jména. Takže my doporučujeme každého, nemůžeme
a ani nechceme dělat rozdíly v tom, zda jde o Roma nebo o Čecha,
nerozlišujeme to. Myslím si, že ještě v dnešní krizové době platí, že kdo
práci chce, tak si ji najde pořád, i když volná místa ubývají, ale pořád je
to o tom, že práce tady je, ale je to trošku o chuti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na internetu číhají na děti různá nebezpečí
Březen je měsíc internetu a v následujícím příspěvku se dozvíte, že internet
nemusí být vždy jen dobrým sluhou, ale dokáže být i zlým pánem. Různým
nástrahám jsou vystaveny především děti. O různých nebezpečích si Jana
Šustová povídala s inženýrem Pavlem Vichterou ze společnosti Safer Internet
Institut.
„Děti na internetu může potkat velmi podobná sada nebezpečných událostí jako
v reálném životě. Děti mohou být zneužity, protože ony jsou velmi sdílné a
bezbranně a bezelstně sdělují na internetu svoje osobní údaje svým kamarádům
nebo i neznámým lidem. Stává se velmi často, že se v internetových diskuzích
seznámí s někým, koho neznají a může se stát, že o tom neřeknou rodičům a
potom se s takovým člověkem sejdou a v patnácti procentech případů, kdy se
taková schůzka uskuteční, je ten člověk, který je na druhé straně a se
kterým se to dítě sejde, starší o deset let.“
Vedle schůzek s neznámými lidmi je dalším rizikem zneužití osobních údajů
a informací.
„To je úplně stejné, jako když má dítě klíč od bytu a někomu by ho dalo,
stejně tak může někdo vniknout do našeho soukromí, může využít ty informace,
které dítě podává apod. A takto bychom mohli pokračovat dál, že nám někdo
může vykrást byt, že nám někdo může ukrást nebo zneužít dítě.“
Internet a jiné technologie se dají zneužít také k šikaně.
„Dalším rizikem, které na internetu vzniká, je kombinované používání
mobilních telefonů a počítače jako takového a děti se mezi sebou mohou např.
vydírat, mohou se natáčet, mohou někoho zesměšňovat, mohou vystavovat nějaké
natočené scénky o druhém spolužákovi na internet. Samozřejmě takto dotčený
člověk, takto dotčená malá dětská bytost to mnohdy neunese, takže je
potřeba, aby rodiče stanovovali pravidla pro používání internetu, aby
učitelé stanovovali pravidla, a aby hlavně malé děti používaly internet
pouze za asistence dospělé osoby. A to platí především o dětech od 6ti do
12ti let, ty by měly na internet chodit s dospělým člověkem a v podstatě by
se mezi rodičem a dítětem, které se učí poznávat internet, měla vytvořit
důvěrná atmosféra, která umožní to, že přístup na internet pro rodiče i pro
ty děti je vlastně společná hra.“
Šikana na internetu může mít i rasové motivy.
„V médiích jsme mohli vidět některé dětmi natočené klipy, které měly rasový
podtext, tzn. že točily třeba romského spolužáka v nějakých trapných
situacích, potom ty klipy vystavovaly na internet, byly dostupné komukoliv a
to je možná ten prvek rasismu a možná určitého kastování mezi dětmi, ke
kterému ve školách dochází, se kterým my se můžeme setkat.“
Aby internet byl pro děti dobrým sluhou a ne zlým pánem, je potřeba s
dětmi o užívání internetu hovořit.
„Zase je potřebné, abychom děti poučili o tom, jaká jsou základní pravidla
používání takovýchto technologií, že to je úplně stejné, jako když učíme
pravidla silničního provozu, tak ty děti musíme naučit zacházet s mobilním
telefonem, zacházet s internetem. Děti samozřejmě přirozeně ty technologie
používají, znají je mnohdy více, ale neznají žádná pravidla, takže to je
dnes velký problém a já bych řekl, že by rodiče i učitelé, kteří mají
ostych, že zaostávají v těch informacích a sociálních dovednostech k
používání mobilů a internetu, měli tento strach překonat a měli by se snažit
najít recept na to, jak začít s dětmi komunikovat o tom, jak oni poznávají
internet, jak oni používají mobilní telefon a ten recept se jmenuje důvěra.
Je třeba získat si důvěru a pokusit se formou hry navodit stav, kdy to dítě
má v rodiče důvěru, když se seznámí s nějakým internetovým kamarádem, tak je
schopno to tomu rodiči sdělit. Když zažije nějakou trapnou situaci se
spolužáky, na internetu apod., tak aby bylo ochotno a schopno si o tom
popovídat s rodičem nebo i s učitelem, s vychovatelem, nebo s někým, kdo na
to dítě působí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Představitelé krajně pravicové Dělnické strany svolali na neděli 15. března
do Litvínova shromáždění za vyřešení problémů s nepřizpůsobivými osobami. Se
svými příznivci se setkají v místním Zámeckém parku. Občanům chtějí
představit i stínového starostu, jehož jmenováním strana vyjadřuje nesouhlas
s postupem vedení města při řešení situace v problémovém sídlišti Janov.
Tento týden začali odborníci vzdělávat prvních 15 strážníků Městské policie
Ostrava, kteří se pohybují v lokalitách s romským etnikem. Po absolvování
série školení by měli lépe zvládnout komunikaci s romskou minoritou.
Strážníky vyučují především psychologové, ale i sociologové a do své kultury
a způsobu života je zasvětí i samotní Romové.
Názory romských aktivistů na rušení vepřína stojícího v Letech u Písku na
místě bývalého sběrného tábora pro Romy z dob druhé světové války se liší.
Zatímco některým jihočeským Romům by stačilo důstojně upravit místo bývalého
tábora, sdružení Roma Realia trvá na úplném zrušení vepřína. Jihočeští
Romové s bouráním nesouhlasí zejména kvůli současné ekonomické krizi.
Stamiliony korun, které by případné zbourání stálo, by se podle nich daly
využít účelněji.
Východoslovenské Košice budou 25. a 26. března dějištěm mezinárodní
konference Romové – Romale – Romanies, kultura a vzdělávání. Konference se
uskuteční v prostorách košické Státní vědecké knihovny a je určena pro
veřejnost a odborníky, zabývající se romským etnikem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Mnohé dluhy vznikají zbytečně
Lidé se mnohdy zbytečně zadlužují. Pohledávky vznikají i neuváženým
podepisováním smluv u mobilních operátorů a neplacením závazků za využívané
služby. Nejen s těmito problémy se pak občané obracejí na pracovníky
bezplatných poraden. Marii Vrábelové to řekl mluvčí Sdružení obrany
spotřebitelů Jan Mišurec.
„Poradny jsou otevřeny ve všech krajích České republiky, slouží samozřejmě
spotřebitelům, kde se nabízí veškeré poradenství zdarma, nabízíme také náš
SOS magazín, brožury a letáky na odborná témata a jiné prospekty. V těchto
poradnách se samozřejmě poskytuje poradenství v oblasti, ať už jde o různé
reklamace, jejich uplatnění, ať už to jsou různé smlouvy, obchodní praktiky
apod. Je to vždy o tom, s čím se na nás spotřebitelé obracejí.“
Co to znamená?
„Záleží vždy, čeho se případný problém týká. Jsme zaměřeni na obranu
spotřebitelů, na zákon na ochranu spotřebitele a všeho, cos ním souvisí.
Pokud se jedná třeba o nesplacené dluhy u bank a podobně, tak i v této
problematice jsme schopni spotřebitelům pomoci, ale jsou tu i jiné občanské
poradny, které jsou speciálně zaměřeny právě na finanční oblast. Ale říkám,
že i s tímto problémem se na nás mohou spotřebitelé obrátit.“
Lidé mají často problémy s mobilními telefony, právě s těmi dluhy, s
nesplacením, i s tímto se na vás mohou spotřebitelé obrátit?
„Vždy se snažíme spotřebitelům preventivně říkat, aby než se rozhodnou
podepsat jakoukoliv smlouvu, tak aby si jí dobře přečetli, protože podepsat
nic nemusí, ale musí si vše předem řádně přečíst, mít na to i čas, případně
se poradit s někým, kdo této problematice rozumí, zda se ten daný produkt
člověku vyplatí a zda-li nedojde třeba k zatížení rodinného rozpočtu. Když
už dojde k nějakým dluhům, může to být problém na straně spotřebitele,
protože pokud už podepsal nějakou smlouvu a zavázal se k nějakému plnění,
tak by to plnění měl dodržovat. Potom jsou tu sankce ze strany
poskytovatelů služeb, které jsou mnohdy oprávněné, takže pokud se
spotřebitelé rozhodnou využívat třeba služeb právě mobilních operátorů, měli
by si smlouvu řádně přečíst.“
Lákavé nabídky a reklamy, mobil za korunu, laciné volání, co na to
říkáte?
„Některé tyto nabídky opravdu nemusejí být tak lákavé a výhodné, jak se může
na první pohled zdát. V tomto případě by měli být spotřebitelé opravdu
obezřetní a měli by si vždy pamatovat, že ne všechno, co je jim nabízeno
rádoby zdarma, opravdu zdarma být nemusí. Takže je vždy na spotřebiteli, aby
se zajímal, jaké plnění se k produktu váže, za jakých podmínek je uzavírána
smlouva a jaké povinnost v rámci této smlouvy vyplývají.“
Jsou poradny hodně navštěvované?
„V poslední době jsme zaznamenali velký zájem o naše poradny, ať už jsou to
fyzické poradny, které jsou dnes ve všech krajích České republiky, ale i o
poradenství na webu SOS, jehož adresa je www.spotrebitele.info. A samozřejmě
máme i poradenskou linku na čísle 900 08 08, která je zpoplatněna osmi
korunami za minutu, ale i na tuto linku se na nás spotřebitelé se svými
dotazy obracejí a myslím si, že ta pomoc je velmi efektivní. V poslední době
jsme otevřeli poradnu v Opavě a v České Lípě, chystáme novou výjezdní
poradnu také ve Frýdku-Místku.“
Proč jste se rozhodli právě pro tato místa? Měli jste třeba zmapované,
kolik spotřebitelů a kde by potřebovalo radu?
„Vždy jednáme na základě určitých informací, které nám poskytují třeba
městské úřady nebo živnostenské odbory, pokud se na ně spotřebitelé obracejí
se svými dotazy, ale snažíme se naše výjezdní poradny otevírat tam, kde už
nějaká spolupráce s jinými organizacemi nebo s městským úřade funguje a
samozřejmě snažíme se vyplnit vždy nějaké to prázdné místo, kde poradenství
zdarma právě pro spotřebitele ještě nefunguje.“
Už jste se setkali i s diskriminací spotřebitelů?
„SOS se dlouhodobě zaobírá a zajímá o možnou diskriminaci spotřebitelů,
bohužel z těch podnětů, které dostáváme k dispozici, k diskriminaci dochází
u nás, bývá to často kvůli jiné etnické příslušnosti, kvůli věku, kvůli
pohlaví apod.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Rakouská Romka Ceija Stojka a její výtvarná tvorba
Na Mezinárodní den Romů, tedy 8. dubna, bude v brněnském Muzeu romské
kultury zahájena výstava obrazů rakouské Romky Ceiji Stojky. Tato žena v
dětství prošla třemi koncentračními tábory a tematika holocaustu se v její
výtvarné tvorbě dodnes odráží. Jejím dalším zdrojem inspirace je příroda,
kterou zobrazuje nesmírně zářivými barvami. Před týdnem jsme vám představili
její literární tvorbu a v dnešním příspěvku se Jana Šustová Ceiji Stojky
zeptala, kdy se začala věnovat výtvarné činnosti.
"Malovat jsem začala poté, co jsem byla v Japonsku se svou první knihou
Žijeme ve skrytu. Tam byli děti a mládež, staří umírající lidé i právě
narozené děti. A také tam byla mateřská školka se zhruba třemi nebo čtyřmi
sty dětmi. A tyto děti křičely: ‘Milá teto Ceijo, nech nám tady nějakou
památku na Tebe, kterou bychom si později mohly pohladit! My jsme pro Tebe
vyrobily kalendář.‘ A od té doby od nich každý rok dostávám kalendář. A
tehdy jsem se rozhodla, že jim něco namaluji. Moje vnučka Wilma ráda maluje
a občas mě prosila, abych jí něco namalovala. A jiná moje vnučka Simona
chodí do Steinerovy školy a tam se učí o barvách. Takže jsem se svými
vnučkami malovala, kreslila a psala, a přitom jsem dostala nápad, že těm
dětem v Japonsku namaluji jeden nebo dva obrazy. To jsem také udělala. Ty
moje vnučky jednoho dne namalovaly jen nějakou maličkost a uháněly domů s
tím, že ráno musí do školy. A já jsem tam zůstala sama s těmi barvami a v
Japonsku čekali na obrazy. Tak jsem namalovala dva obrazy, Japonci si je
vyzvedli a prezentovali je. Pak je pověsili ve školách. Pestré barvy jsem
vždy velmi milovala, protože můj bratr Karl Stojka po návratu z
koncentračního tábora maloval. Byla jsem nadšená, co všechno můj bratr
dokáže, tak jsem to zkusila také a zpracovala jsem příběh svého života tuší
a barvou."
Ceija Stojka je praktická žena a pokud nemá k dispozici žádné profesionální
výtvarné pomůcky, dokáže si poradit i jinak.
"Maluji vším. Někdy, když nemám žádné barvy, používám třeba listy ořechu,
květy ovocných stromů, pomerančovou kůru, brambory nebo černý bez, prostě
jakékoliv rostliny nebo i potraviny, které dávají barvy."
Autorka má hodně výstav svých obrazů. Kromě Rakouska a Japonska vystavovala
i v jiných zemích.
"Měla jsem výstavy v Německu, na Slovensku, hodně obrazů teď jelo do Ameriky.
Bylo hodně výstav, lidé to chtějí vidět a to je důležité."
A na otázku, zda své obrazy také prodává, odpovídá:
"Je těžké vzdávat se svých dětí. Ale bez toho, aby člověk své obrazy obětoval
a prodal je, tak by nemohl nic vypovědět. Takže já si ty obrazy nesmím
nechávat, lidé je také musí vidět. A když jeden nebo dva obrazy prodám, tak
to nevadí. Zase přijdou na svět nové."
Romové, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů, neměli ani po válce
lehký život.
"Před válkou jsme byli kočovní Romové a po válce také ještě. Moje poslední
vzpomínka je, že moje teta Gejša se svým manželem kočovali v Rakousku s
obytným vozem až do roku 1960. Pro rakouskou vládu i obyvatele nebylo lehké,
že z Osvětimi, Ravensbrücku, z Bergen-Belsenu a jiných koncentračních táborů
se vrátili lidé jako my, tedy Romové. Evropané si říkali: ‘Teď jsou zase
tady.‘ Skoro 50 let se mluvilo jen o židovském holocaustu, o tom, že Židé
trpěli, že Židé byli zplynováni a spalováni. To je všechno OK, tak to
opravdu bylo. Někteří lidé ani do osvětimského tábora nevstoupili, protože
vlak jel přímo ke krematoriu, tam vystoupili a šli jako ovce rovnou do
krematoria. Ale o Romech se nemluvilo. A představte si, že o tři roky
později přijdou tito lidé osvobozeni spojenci – Rusy, Francouzy a Angličany.
Osvětim neotevřel žádný Němec, Čech nebo Polák. Po osvobození Osvětimi
nacisté v Ravensbrücku a v Bergen-Belsen ještě další čtyři měsíce mordovali
lidi. Ale přesto jsme se vrátili a co měla rakouská vláda dělat?"
Ceija Stojka dnes žije ve Vídni, ale v poválečných letech ještě nějaký čas
kočovala. Dokonce ji jedno rakouské muzeum požádalo o výbavu pro kočovný
vůz.
"Nedaleko odsud, v muzeu v Kittsee ve spolkové zemi Burgenland je obytný
vůz. Po vyjití mé knihy si muzeum přálo, abych ho vybavila. Jinak já jsem
byla na cestách s koněm a vozem až do roku 1960."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 13. března je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|