Veřejná prádelna změnila život východoslovenské osady
Veřejné prádelny patří k modernímu životnímu stylu ve velkoměstech. Ovšem
prádelny pronikají i do zcela jiného světa, a to do romských osad na
východním Slovensku. Ve vesnici Stráně pod Tatrami vyrostl tuto zimu tzv.
Dům hygieny, kde mohou lidé za úplatu použít pračku, ale také sprchy nebo
toaletu. Novinku prosadil starosta a zaplatila ho obec ze svých peněz.
V dřevěné chatrči o rozměrech zahradní kůlny postává 13 lidí. Návštěva
střídá návštěvu, do tváří bliká televize a mladá matka sedí na jediné židli
a podává těžké prso dvouměsíčnímu Kevinovi. Z kamen sálá příjemné teplo, pro
dřevo se ale musí do lesa a policie je ve střehu.
"A když jde člověk do lesa na ty haluze, tak ho policajti zbijí. To není
řešení. A kde ho potom mají vzít?" "Malá krádež je pro ně velké haló. Ale
když někdo dělá podvody ve vládě, policajti to zamaskují tak, že nikdo o tom
nic neví." To říkají obyvatelé osady na východě Slovenska.
Kromě dřeva musí Ivana chodit i pro vodu, pokud ovšem není veřejný vodovod
zamrzlý. I proto se nová prádelna hodí. Ovšem těžko říct, kolik lidí je
ochotno nebo spíše schopno za vyprání zaplatit.
"Chodím tam často. Včera jsem tam byla dát prát jen tři věci a sto čtyřicet
pět korun jsem za to dala. Ale je to lepší než ruční praní, protože to dáte
do pračky a pere to a ručně musíte prát tři i čtyři hodiny," říká mladá
Romka.
"Podle mě tam pere málokdo. Šest sedm lidí, to není nic moc. Dobrý chlap se
má starat o svoje děti. Mně je čtyřicet šest roků a postavil jsem pěkný,
velký dům s dvanácti místnostmi, myslím, že tam mám všechno, co moje rodina
potřebuje."
Rodiny jsou odkázané většinou na sociální dávky, měsíční příjem tvoří pár
desítek eur. Tomu odpovídá rozblácená osada bez cesty, bez vody, odpadů a
dalších výdobytků civilizace. Moderní prádelna proto působí jako pěst na
oko. Dveře otevírá starosta Gabriel Báčo. Ten říká: "Podle mě je to dobré,
jelikož to funguje."
Chodí sem někdo na toaletu? ptám se. "Ano, když čekají na taxík nebo jdou do
školy. Máme tu i sprchy se šampóny a ručníky," dodává Sylva Oráčková, která
má prádelnu na starosti. Stydět se rozhodně nemusí, pečlivá ruka je znát,
podlaha se leskne jak zrcadlo a prádlo se otáčí v jedné ze tří nových
automatických praček. Na dluh Sylva nedává.
"Ne, ne, všechno zaplatí hned, za služby se musí platit, dnes nikdo nikomu
zadarmo nic nedá. Mám doma pračku, ale i když si já vyperu, musím zaplatit
taky." A kolik stojí vyprání jedné várky prádla? "Jedno euro a padesát
centů, sprchování je za 10 korun, za 33 centů." A chodí se sem někdo
sprchovat? "Teď přes zimu moc ne, ale v létě ano."
"Kromě toho je tu jednou za dva týdny dětská poradna, chodí sem dětská
doktorka a maminky s dětmi. Pomáháme lidem vyprat, je tu poradna a chodí sem
tak i klienti za námi," vyprávějí starosta Báčo a Sylva.
Prádelna stála obec jeden a půl milionu slovenských korun. Vše podpořili i
neromští poslanci, kteří žijí ve vsi kilometr před osadou. Hlavní zásluhu má
ale starosta Báčo. Bydlí sice v domku se vším komfortem, v osadě se ale
narodil, a tak dobře ví, co obyčejná teplá voda vůbec znamená.
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články