Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Zkusme se přesunout o těch více než 60 let nazpět a odpovědět nejprve na otázku – proč se vlastně ty transporty Romů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi tenkrát konaly?

„Ty transporty, které byly vypraveny během roku 1943, to byla závěrečná fáze toho, co se chystalo, můžeme říct, už od poloviny 30. let, kdy se Hitler dostal k moci a kdy v komentářích k Norimberským zákonům bylo napsáno v překladu asi toto – vedle Židů mají v Evropě cizí krev také Cikáni. Tím byli jasně stanoveni ti dva základní nepřátelé – Židé a pak ti tzv. Cikáni nebo cikánští míšenci. A potom během těch 30. let se Hitler a nacistická moc obrátila právě i proti Romům. Všechny zákony a nařízení, které do té doby platily v Německu, se potom zkopírovaly pro protektorát po jeho vzniku v roce 1939, takže postupně ty kroky směřovaly ke konečnému řešení cikánské otázky. Posledním krokem byl tzv. Osvětimský výnos ze 16. 12. 1942, kterým vůdce SS Heinrich Himmler vyhlásil, že všichni Cikáni a cikánští míšenci z Německem okupovaných zemí mají být koncentrováni, transportováni na jedno místo. Vybrán byl koncentrační tábor v Osvětimi 2 - Březinka, kde byl vytvořen uvnitř toho tábora speciální blok, který měl označení B2E a to byl ten cikánský rodinný tábor.“

Co vadilo nacistickému režimu na židovském obyvatelstvu, to nechme pro tuto chvíli stranou, ale proč vlastně byli pronásledováni Romové?

„Oni na to šli už od poloviny 30. let z toho rasového hlediska, protože v roce 1936 byl zřízen rasový hygienický institut v Berlíně, v jehož čele stál v této oblasti velice známý vědec doktor Ritter. Tento ústav měl díky sbírání nejrůznějších informací o jednotlivých romských rodech, o jejich rodokmenech pseudovědecky dovodit, že Cikáni a cikánští míšenci jsou rasově méněcenní, že mají špatnou krev a také měli doložit, že jsou dědičně asociální. Termín asociálnost se vlastně prvně objevuje právě v této době, a to spočívalo v tom, že osoba označená za asociála je už od narození geneticky zločinná. Tzn. že ni vyvodili z této pseudovědecké teorie, že pokud se narodí Rom jako dítě, tak už je odmalička zločinec a nedá se převychovat, nedá se s ním udělat nic jiného, než že musí být nějak odstraněn ze společnosti.“

První transport do Osvětimi vyjel z Brna 7. 3. 1943, neuniklo mu více než tisíc lidí, dá se vůbec popsat ta atmosféra, která na místě panovala?

„Obecně se dá říct, že vždy předcházely těm transportům nějaké soupisy těch, kteří budou do transportů vzati, byla určena sběrná místa, kde se tyto osoby nebo celé rodiny měly shromažďovat. Většinou to byly nějaké sokolovny, nějaké haly, nádraží, odkud ten transport byl vypraven. V Brně bylo vybráno místo stájí bývalé jízdní policie v Masné ulici, kde ti Romové byli v těchto jarních měsících shromažďováni, kde i několik týdnů museli čekat na transport, takže samozřejmě v chladném počasí, bez nějakých dobrých životních podmínek, čekali hromadně na transport, který pak byl vypraven 7. března.“

Dneska ale žijí i lidé, kteří byli očitými svědky tehdejších událostí. Jednou z nich je také paní Emílie Machálková, která na transport vzpomíná takto:

„Já už jsem dva roky pracovala jako totálně nasazená, když jsme ten večer rychle jeli do těch Svatobořic, tak to na mě ještě tak nedolehlo, až jsem viděla ty moje bratrance a sestřenice, jak tam leží, maj9 vytřeštěné oči, teta seděla, měla bílé vlasy, ona zešedivěla, bylo jí 34 let a strýc se postupně s těmi svými dětmi loučil.“

Muzeum romské kultury v Brně ale uchovává řadu dalších očitých svědectví na transporty a na vyvražďování Romů v Osvětimi. S materiály se může také seznámit široká veřejnost, potvrzuje historik muzea Michal Schuster.

„Všechny fondy muzea, ať už jsou to knihy holocaustu v knihovně, nebo jsou to nejrůznější písemné dokumenty ve fondu písemného materiálu, nebo jsou to audio nebo video nahrávky, tak to vše je přístupno veřejnosti.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
06.08.2016	Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustu	Zprávy ze života Romů
25.06.2016	Nizozemský umělec Ron Glasbeek zachycoval život Sintů v období před, během a po druhé světové válce	O Roma Vakeren
12.03.2016	Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna Trollmanna	O Roma Vakeren
12.03.2016	Holocaust přežila jen desetina českých a moravských Romů	O Roma Vakeren
12.03.2016	Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad Váhom	O Roma Vakeren
20.02.2016	Ignác Zima spoluzakládal Muzeum romské kultury a vyučoval romštinu	O Roma Vakeren
16.01.2016	Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u Písku	O Roma Vakeren
05.12.2015	Plesem desetiletí vyvrcholily oslavy deseti let existence Muzea romské kultury jako státní organizace	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kniha Žijeme ve skrytu má dvě části. V té první Ceija Stojka popisuje život za 2. světové války, kdy se nejprve její rodina musela kvůli hrozbě nacismu vzdát kočovného způsobu života a nakonec stejně neunikla útrapám koncentračních táborů. Desetiletá Ceija byla v roce 1943 deportována s matkou a sourozenci do Osvětimi-Březinky. Jejich další štací byl koncentrační tábor Ravensbrück, kde spolu s matkou jen o vlásek unikla nucené sterilizaci, která v tamních podmínkách znamenala jistou smrt. Osvoboditelská anglická armáda je zastihla v táboře v Bergen-Belsenu.

Druhou část knihy tvoří rozhovor paní Karin Berger s Ceijou Stojkou, kde se čtenář více dozví o Ceijině dětství a o životě po válce. A kdy se Ceija Stojka odhodlala své vyprávění z války napsat? Na to už odpovídá ona sama.

„To bylo v roce 1987, kdy jsem při jedné procházce poprvé slyšela pojem osvětimská lež. Tehdy jsem šla po ulici a nějací mladí lidé se dívali na číslo, které mám z Osvětimi vytetované na ruce. Neměli ponětí, co to znamená, a tak se smáli. Tito mladí lidé o tom nic neví, protože nečtou a neposlouchají, co vyprávějí starší lidé. A tak vznikla tato kniha. Nicméně nepsala jsem ji pro veřejnost, ale pro své děti, pro mojí snachu a další známé, kteří mají děti. Už se mi tehdy podařilo od svých dětí odehnat strach a pak člověk slyší něco takového, jako já tehdy na ulici. Také jsem to napsala kvůli tomu, aby moje děti dobře naslouchaly a dávaly pozor na svůj život, aby se jim nikdy nestalo to, co mně. A mezitím se objevila paní Karin Berger, která mě chtěla vidět a naslouchat mi. Zrovna jsem byla doma se svým manželem a vařila zelí, když mi volala a ptala se, jestli se mnou může udělat rozhovor. Řekla jsem ano, proč ne, ale vůbec jsem netušila, co z toho vzejde. Moje sestra jí během toho rozhovoru prozradila, že mám doma papíry, na které jsem všechno vyprávění napsala. Karin Berger se pro mě stala sestrou. A dál už to šlo rychlostí blesku. Kniha ještě voněla tiskařskou černí, ještě neměla žádné stránky, pouze obálka byla hotová, a už byla prezentována v televizi. To bylo v roce 1988 a od té doby jsem pořád na cestách, takže jsem zůstala kočovnicí, kterou jsem byla před válkou.“

Ceija Stojka byla vůbec první z rakouských Romů, kdo se svým válečným osudem vyšel na veřejnost. Navíc to učinila jako žena. Žel její kniha se tehdy koncem 80. let nesetkala s žádnou odezvou mezi Romy.

„Romové z Rakouska i z celého světa mě tehdy nechali ve štychu. Ale později už se pohnuli z místa, protože dnes mohou díky této výpovědi obhajovat svá práva, mohou stát vzpřímeně, nemusí se už skrývat. Ale přesto ta výzva zůstala od nich nevyslyšená. Avšak naopak ne-Romové jsou velmi aktivní, je to vidět i tady v Česku.“

Kromě knihy Žijeme ve skrytu napsala Ceija Stojka ještě několik dalších titulů.

„Druhá kniha se jmenuje ‘Kočovníci na tomto světě‘. Pak následovala kniha ‘Moje volba psát - já to neumím‘ – to je básnická sbírka, ale velmi politicky podbarvená. A poslední kniha se jmenuje ‚Zdá se mi, že žiji?‘. Potom jsou dva filmy – jeden se jmenuje ‘Ceija Stojka‘ a druhý ‚Pod prkny je zelená tráva‘. A toho, co o mě napsali jiní lidé, je daleko víc, než jsem já sama napsala.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.01.2014	Před rokem zemřela Ceija Stojka	O Roma Vakeren
09.02.2013	Zemřela romská spisovatelka, výtvarnice a pamětnice holocaustu Ceija Stojka	O Roma Vakeren
09.07.2010	Dokumentární film o Ceije Stojce oceněn v Telči	O Roma Vakeren
27.11.2009	Romská malířka a spisovatelka Ceija Stojka získala profesorský titul	O Roma Vakeren
10.11.2009	Spisovatelce a malířce Ceije Stojce byl udělen profesorský titul	Zprávy ze života Romů
01.04.2009	V Brně bude zahájena výstava obrazů rakouské romské malířky Ceiji Stojky	Zprávy ze života Romů
13.03.2009	Rakouská Romka Ceija Stojka a její výtvarná tvorba	O Roma Vakeren
13.02.2009	Do češtiny byla přeložena první kniha rakouské Romky Ceiji Stojky	O Roma Vakeren
12.02.2009	O knize Ceiji Stojky Žijeme ve skrytu	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Větev na obrazech, v knihách nebo podpisech upomíná na jeden strom, který byl v Bergen-Belsenu. Když totiž končila zima a blížilo se jaro, tak v našem oddělení tábora, v lese mezi tmavými černými jedlemi, které nám připomínaly esesáky, se najednou olistil strom, který měl krásné šťavnaté listy. Jedla jsem jeho listy, kůru a větve. A z jeho kmene tekla pryskyřice, kterou jsme také jedli. Ani se nemusím podepisovat, všude maluji větvičku. Miluji tu větev – zachránila mi život.“

Ceija ke svému podpisu v knihách maluje také oko a ptáky. I to má svůj význam.

„To je Pán Bůh, Boží oko. Ať vás i nás ochraňuje! A ptáci znamenají, aby lidé, kteří to čtou, byli zdraví.“

Někteří lidé, kteří prošli velkými životními strázněmi, zlořečí za své utrpení Bohu a ztrácejí v Něj víru. Naopak Ceija Stojka patří k těm, kdo za své vyváznutí z nacistického pekla Bohu děkuje.

„Už v matčině lůně jsme byli spojeni s Bohem a s Marií, Jeho matkou. Bez nich bychom nic nemohli dělat. Bůh a Jeho Matka nám hodně pomohli překonat náš hlad, zimu, žízeň. Neměli jsme nic na oblečení. V Bergen-Belsenu jsem mluvila s mrtvolami, byla tam hromada, kde leželo 2400 mrtvol. A já jsem spala v jejich středu. Máma jim sundávala opasky nebo boty, které byly z vepřové nebo hovězí kůže. Vždy mi říkala: ‘Caijo, podívej se, jestli má boty nebo opasek!‘ Potom to žvýkala a říkala: ‚Caijo, otevři pusu!‘ A strčila mi to do pusy. Byly to boty nebo opasky mrtvých, nebo látky. Tehdy ještě díky Bohu neexistovaly nylonové látky, ale byla to bavlna nebo ovčí vlna a to všechno člověk může jíst, pokud chce přežít. Jedla jsem také hlínu. Avšak díky tomu mám celý život problémy se žaludkem a nemůžu moc jíst. Trvá to dodnes. Jídlo je pro mě utrpení. Ale esesáky a nacisty tohle nezajímalo. Pro ně každý den, kdy mohli někoho zabít, byl vyznamenáním. Díky Bohu už je ta doba pryč. Chtěla bych, aby takovýto čas míru byl i v době, kdy moje pravnoučata budou mít děti, aby naše prapravnoučata mohla být šťastná a nezažívala žádné války.“

Stejně jako Židé ani Ceija Stojka nezůstává lhostejná k výrokům biskupa Richarda Williamsona, který popírá holocaust a jehož exkomunikaci z církve papež Benedikt XVI. nedávno zrušil. Je třeba podotknout, že Williamson byl z Římskokatolické církve exkomunikován za papeže Jana Pavla II. kvůli ryze církevním sporům a jeho znovupřijetí do církve bylo dáno snahou současného papeže o sjednocení církve. Při rušení exkomunikace papež Benedikt XVI. o Williamsonových názorech na holocaust nevěděl a později se od popíračů holocaustu distancoval. Nicméně toto pochybení vatikánské byrokracie, která papeže o Williamsonovi dostatečně neinformovala, se dotklo mnohých lidí, jejichž rodiny byly postiženy holocaustem. Výjimkou není ani Ceija Stojka.

„Je velmi špatné, že existují zlí lidé jako Williamson, který tvrdí, že v Osvětimi nebyly žádné plynové komory a krematorium. Teď musím každý den nakreslit tři nebo čtyři obrázky, abych zpracovala to, co je člověk schopen říct dnes - v roce 2009.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.01.2014	Před rokem zemřela Ceija Stojka	O Roma Vakeren
09.02.2013	Zemřela romská spisovatelka, výtvarnice a pamětnice holocaustu Ceija Stojka	O Roma Vakeren
09.07.2010	Dokumentární film o Ceije Stojce oceněn v Telči	O Roma Vakeren
27.11.2009	Romská malířka a spisovatelka Ceija Stojka získala profesorský titul	O Roma Vakeren
10.11.2009	Spisovatelce a malířce Ceije Stojce byl udělen profesorský titul	Zprávy ze života Romů
01.04.2009	V Brně bude zahájena výstava obrazů rakouské romské malířky Ceiji Stojky	Zprávy ze života Romů
13.03.2009	Rakouská Romka Ceija Stojka a její výtvarná tvorba	O Roma Vakeren
13.02.2009	Do češtiny byla přeložena první kniha rakouské Romky Ceiji Stojky	O Roma Vakeren
12.02.2009	O knize Ceiji Stojky Žijeme ve skrytu	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Krajně pravicová Dělnická strana smí dále působit na politické scéně a usilovat o hlasy voličů. Nejvyšší správní soud zamítl návrh vlády na rozpuštění strany. Vláda se domnívá, že Dělnická strana zastřešila extremisty a usiluje o svržení demokratického zřízení. Podle soudu však vládní návrh neobsahuje dostatek přesvědčivých důkazů.

Ředitelé romských základních škol v Brně by na výplaty učitelů měli dostat víc peněz. Nový dotační program pro školy pravděpodobně vypíše ministerstvo školství Podle vedoucího magistrátního odboru školství Martina Jelínka se teď program dolaďuje a hotový by měl být v dubnu. Je třeba dořešit například to, jakou školu za romskou považovat. Brno navrhovalo, aby to byly takové, kde romské děti tvoří víc než 80 procent žáků.

V Maďarské obci nedaleko Budapešti, kde před týdnem došlo k útoku na dům Romů, se konal pohřeb dvou obětí. Pietního aktu se zúčastnily tisíce lidí, kromě Romů se dostavili i politici. Pohřeb se nesl v duchu demonstrace proti rasově motivovanému násilí, ačkoliv policie zatím rasový motiv útoku nepotvrdila.

Zítra se už podvanácté koná v Lysé nad Labem celostátní reprezentační romský ples. Pod záštitou první dámy České republiky Lívie Klausové bude od 19.30 hodin na Výstavišti. K tanci a poslechu zahrají Gipsy Billy z Nymburka a také hosté ze Slovenska Amor duo – Zlaté klasy.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

„Ohledně těch lidí, které nahlašujete, to nejsou lidé, kteří by měli charakter návštěvy. To není vaše tchýně, která vám přijede vypomoct, když máte nemocné ledviny a potřebujete, aby se vám někdo postaral o malé děti. To není vaše kamarádka, která přijela ze zahraničí a pobyla u vás pět týdnů: To jsou osoby, které musíme nahlásit pronajímateli, které mají zájem v tom bytě trvale delší dobu bydlet, sdílet tu společnou domácnost. Nejsou to osoby, které k vám přijedou jinými slovy na prázdniny nebo i třeba na několika týdenní návštěvu. Takže to jen abychom si vyjasnili, že ty osoby, které hlásíme a jsme povinni hlásit, musí mít zájem v tom bytě dlouhodobě, trvale bydlet. Neznamená to, že ty osoby tam musí mít trvalé bydliště, to jsou dva rozdílné pojmy, víme, že někde trvale bydlet a někde mít čistě identifikačně trvalé bydliště, není totéž. A zrovna tak často narážíme na to, že někde máte trvalé bydliště, ale nemáte k tomu bytu nájemní smlouvu, a to neznamená, že vás z toho bytu někdo nemůže vyhodit, protože ten právní titul není ten evidenční pobyt, tzn. trvalé bydliště, ale existence nájemní smlouvy.“

Může se ke mně někdo přihlásit, aniž bych to věděla?

„To se vám stát nemůže, protože to poznáte okamžitě na vyúčtování služeb, tam uvidíte, kolik osob je evidováno ve vašem bytě. A hlavně se to nemůže stát z jednoho prostého důvodu, protože tuto povinnost má nájemce, takže pokud si bereme příklad, že vy jste ten nájemce, tzv. že byste musela tu osobu přihlásit, to nemůže přihlásit někdo za vás. To je vaše povinnost, proto také výpověď by směřovala proti vám a ne vůči té další osobě. Tohle by nemohlo de facto nastat.“

Přejděme dále k důvodům výpovědi, jaké jsou další důvody?

„Pak jsou tu další dva výpovědní důvody, které víceméně vycházejí z té určité dvojkolejnosti, která u nás je, tzn. z toho, že máme nějaké smluvní nájemné, také se tomu část říká tržní nájemné, a pak máme regulované nájemné. Jistě není bez zajímavosti v souvislosti s tím, že v České republice už nějakou dobu aplikujeme zákon o jednostranném zvyšování nájemného, kdy se nám srovnávají postupně, ale přeci jen, tržní ceny a regulovaní ceny za nájem bytu a ty dva výpovědní důvody vlastně vycházejí z toho, že není spravedlivé, aby někdo dvakrát dostal tutéž výhodu od státu, nebo od obce v uvozovkách, nebo od majitele, tam jsou také regulované nájmy. Konkrétně se jedná o to, že ten výpovědní důvod nastává ve chvíli, kdy máte dva nebo více bytů, což jistě uznáte, že ve společnosti, kde by tato disbalance neexistovala, tak tam by nikoho nemuselo zajímat, jestli si držíte v pronájmu pět nebo deset bytů. A zrovna tak by nemuselo nikoho zajímat, pokud řádně platíte, což je další výpovědní důvod, ke kterému přecházím, zda-li ten byt dlouhodobě užíváte nebo jen občasně. V současném obchodním zákoníku tyto dva výpovědní důvody jsou, není bez zajímavosti, že v připravovaném novém občanském zákoníku nejsou, protože se předpokládá, že regulované nájemné nebude a jednoduše, že když na to budete mít a budete řádně platit, tak můžete mít pronajatých bytů třeba deset. Samozřejmě u těchto výpovědních důvodů je zase celá řada nuancí, které mohou nastat v případě, že máme-li dva nebo více bytů, vyjma případů, že po nás není možné spravedlivě požadovat, abychom užívali jen jeden, tak potom bychom asi měli vysvětlit, co se považuje za to, že máme dva nebo více bytů. Tam bude vždy záležet na právním vztahu k tomu bytu, na tzv. existenci nějakého právního titulu. To, že užíváme nějaký byt sám o sobě, to pro nás nebude z hlediska tohoto výpovědního důvodu důležité. Bude důležité to, zda-li k těm dvěma bytům máme vlastnický vztah, jsou naším majetkem nebo zda-li u toho jednoho bytu máme třeba nájemní smlouvu a u druhého bytu máme třeba věcné břemeno. Např. babička, která má v jednom bytě s regulovaným nájemným věcné břemeno na dožití a v druhém bytě má třeba nájemní smlouvu, tak tady už samozřejmě ten právní titul existuje a tady by se muselo hodnotit, proč ta dotyčná musí držet oba dva byty.“

To znamená, že mohu mít potom byt ve vlastním majetku a mohu si pronajmout byt v jiném městě, za účelem právě zaměstnání přes týden?

„Určitě to tak jde.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.01.2016	Úhrady za bydlení a co by měla obsahovat nájemní nebo podnájemní smlouva	O Roma Vakeren
28.03.2015	Nová koncepce sociálního bydlení	O Roma Vakeren
28.03.2015	Ombudsmanka si posvítila na diskriminaci menšin při pronajímání nemovitostí	O Roma Vakeren
04.04.2013	Česká republika stále nemá ucelenou koncepci sociálního bydlení	Zprávy ze života Romů
06.08.2012	Lidé z ostravského ghetta Přednádraží stěhování odmítají	Zprávy ze života Romů
30.06.2012	Radnice v Novém Boru vystěhovala Romy z bytů	O Roma Vakeren
27.08.2011	Co dělat, když zkrachuje firma, která Vám rekonstruuje byt?	O Roma Vakeren
23.04.2011	Prodlení při placení nájmu	O Roma Vakeren
12.02.2011	Konference o zlepšování přístupu Romů k bydlení	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Je to už jedenáctý ročník festivalu Jeden svět, v Praze proběhne 11. až 19. března, a dále se přesune do 29ti měst po celé České republice. Ozvěny Jednoho světa uvidí diváci třeba i v Bruselu nebo ve Washingtonu DC.“

Jaký je program?

„Letos jsme nakonec z 1500 přihlášených vybrali 123 dokumentů z více než 40ti zemí celého světa a program jsme letos přizpůsobili skutečnosti, že Jeden svět je oficiální doprovodnou akcí českého předsednictví EU, tudíž tam máme velkou sekci filmů, kterou jsme pojmenovali Evropa v jednom světě. V rámci podsekcí se tam objevují témata jako energetika, ekonomika, ale třeba i téma, které koresponduje právě s prioritami českého předsednictví v radě EU, což je Evropa bez bariér. Máme i spoustu krásných filmů o Africe, které jsme zařadili do sekce Obrazy z Afriky, ale nejsou to filmy jenom zahraničních režisérů o Africe, ale jsou tam i snímky afrických režisérů natočených v Africe. Jako každý rok představíme i nové české dokumenty, které vznikly v uplynulých dvou letech. Jako každý rok myslíme i na žáky základních škol a studenty středních škol, pro které chystáme projekce v dopoledních hodinách, nejenom ve všech festivalových pražských kinech, ale i v regionech. Myslím, že program bude opravdu bohatý. Doprovodný program máme také bohatý, jen v Praze pět výstav, různé koncerty a samozřejmě jako každý rok následuje po každém snímku debata buď přímo s tvůrci filmu, kterých přijede na festival kolem 100, tak s odborníky na dané téma.“

Zúčastní se festivalu také významné osobnosti?

„Budou určitě, tady u nás asi jejich jména nikdo nezná, týká se to tedy především dokumentaristů. Pro mě osobně jsou tito lidé velmi zajímaví už jenom tím, co dokázali natočit, mnohdy za hrozných podmínek. Asi nejvýznamnější z těch filmařů bude slavný americký dokumentarista Ross McElwee, který je zároveň profesorem na Harvardu, my mu budeme dělat takovou malou retrospektivu, uvedeme jeho čtyři snímky, včetně jeho nejvýznamnějšího snímku Shermanův pochod, který získal hlavní cenu na festivalu v Sundance roce 1994 a jsme moc rádi, že Ross McElwee přijede do Prahy na naše pozvání a zúčastní se projekce těch svých filmů a ještě k tomu na FAMU bude mít takový malý masterclass.“

Kde si mohou posluchači najít více informací?

„Více informací si mohou najít na našich webových stránkách www.jedensvet.cz, kde se mohou podívat i na trailery skoro ke všem snímkům, takže si mohou udělat obrázek, na co by se chtěli do kina vypravit. Kromě našich webových stránek bych určitě rád posluchačům doporučil webové stránky našeho speciálu, které máme na stránkách České televize www.ceskatelevize.cz/jedensvet, kam jsme umístili speciální sekci 22 filmů, které reflektují, jakým způsobem probíhala transformace východoevropských zemí. Jsou to snímky nejenom naše, ale např. zmíním Konec stalinismu v Čechách od Jana Švankmajera nebo snímek Pavla Kouteckého Zánik Československa v parlamentu. Jsou tam velmi zajímavé snímky právě i z Polska, Německa, Maďarska, které různým, a myslím si, že zajímavým způsobem nahlížejí právě na těch uplynulých dvacet let v tomto regionu. V letošním roce, což je vlastně taková novinka, a je to celkem rarita, protože jsme festival dokumentárních filmů, tak v letošním roce zařazujeme zcela výjimečně i snímek hraný, je to snímek od Zdenka Tyce, který se jmenuje El Paso a je natočený podle skutečných událostí romské ženy, vdovy, matky osmi dětí. My k tomuto snímku budeme pořádat velké debaty, nejenom v Praze, ale i v jiných festivalových městech a rádi bychom na základě tohoto snímku, který vlastně bude mít na festivalu světovou premiéru, zahájili takovou rozsáhlejší debatu na téma, o kterém pojednává, což je téma sociálního vyčleňování a jakým způsobem se právě v jednotlivých regionech obyvatelé a úřady vyrovnávají s touto problematikou. Proto tento snímek dáváme do všech festivalových měst.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.03.2015	Dokument Toto a jeho sestry sleduje příběh dětí, které se dokázaly dostat z ghetta	O Roma Vakeren
07.03.2015	Hrdinkou filmu Královna ticha je neslyšící romská dívenka	O Roma Vakeren
15.03.2014	Nejlepší film Jednoho světa sleduje soud s vrahy šesti Romů	O Roma Vakeren
12.03.2014	Hlavní cenu festivalu Jeden svět získal film o vrazích maďarských Romů	Zprávy ze života Romů
01.03.2014	Festival Jeden svět představí i soud maďarskými vrahy šesti Romů	O Roma Vakeren
16.03.2013	Film Cikáni jdou do voleb dokumentuje volební kampaň Vlado Sendreie	O Roma Vakeren
02.03.2013	Filmový festival Jeden svět představí také pět dokumentů o Romech	O Roma Vakeren
19.02.2013	Dokumentární film může nyní ve výuce využívat každý pedagog v České republice	Zprávy ze života Romů
03.03.2012	14. ročník festivalu Jeden svět uvádí i dokumety o romské problematice	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)