Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se společně vydáme do Rakouského kulturního fóra v Praze, kde byla
českým čtenářům představena kniha „Žijeme ve skrytu. Ivan Veselý ze sdružení
Dženo se vyjádří k současné situaci Romů a nebudou chybět zprávy ze života
Romů.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Do češtiny byla přeložena první kniha rakouské Romky Ceiji Stojky
V úterý byla v budově Rakouského kulturního fóra v Praze představena českým
čtenářům kniha „Žijeme ve skrytu. Vyprávění rakouské Romky.“ Její autorkou
je Ceija Stojka, která se narodila v roce 1933 ve Štýrsku v rodině kočovných
Romů. Za války byla její rodina zavlečena do různých koncentračních táborů a
většina Ceijiných příbuzných byla vyvražděna. O tom a mnohém jiném je kniha
„Žijeme ve skrytu“, která právě vyšla v češtině. Autorkou překladu z němčiny
je Jana Zoubková, kterou k mikrofonu pozvala Jana Šustová.
Jako překladatelka jste měla možnost se s knihou Žijeme ve skrytu
podrobně seznámit, mohla byste ji našim posluchačům stručně představit, o co
v té knize jde?
"Ceija Stojka je rakouská Romka, která už před 20ti lety napsala svojí první
knihu, která v českém překladu vyšla před třemi dny. V českém překladu se
jmenuje ,Žijeme ve skrytu. Vyprávění rakouské Romky'. Je to velmi
sugestivním, ale prostým jazykem napsané vyprávění z jejího života zhruba od
roku 1938 nebo 1939, přes věznění ve třech koncentrácích - Osvětim-Březinka,
Ravensbrück a Bergen-Belsen, kde byla ona a její matka osvobozeny. A dále
ještě součástí knihy je velký rozhovor editorky knihy původního německého
originálu Karin Berger, kde se jí vyptává i na život před válkou a po
válce."
V jakých letech ta kniha končí?
"Vzhledem k tomu, že byla vydaná v roce 1988 v Rakousku, tak samozřejmě ty
vzpomínky jdou jenom do tohoto roku."
Obsahuje kniha také nějaké ilustrace?
"Do českého vydání jsme zařadili asi 40 jejích obrazů a několik fotografií,
které její autobiografický text velmi vhodně doplňují."
Ta kniha byla přeložena již do několika jazyků, víte zhruba do kterých?
"Pokud já vím, tak byla přeložena do japonštiny a nizozemštiny."
Jak se vám jako překladatelce pracovalo s touto knihou?
"Na překlad to nebyl těžký text, ale psychicky to samozřejmě bylo poněkud
těžší, protože i když to zdaleka není první knížka, kterou jsem překládala a
která se zabývá holocaustem nebo vůbec obdobím nacismu, nejenom holocaustem
Židů nebo Romů, různé vzpomínky, memoáry, nebo jiný typ literatury, tak tato
kniha, já bych řekla, je velmi specifická, protože Ceija Stojka umí číst a
psát, ale to je všechno, ona jiné vzdělání nemá a v tom je, myslím, rozdíl
od těch vzpomínkových knih jiných autorů na dobu nacismu."
Měla jste možnost paní Ceiju Stojku poznat osobně před tím, než jste začala překládat?
"Já jsem samozřejmě znala její knihu, znala jsem fotografie a znala jsem
reprodukce obrazů, ale poprvé jsem jí viděla před hodinou a půl."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jaký směr bude mít řešení situace Romů v rámci Evropské unie?
Rada vlády pro záležitosti romské komunity připravuje konferenci, na které
by se měl vytýčit směr řešení situace Romů v rámci Evropské unie. Více řekl
Markovi Polákovi místopředseda rady vlády pro záležitosti romské komunity
Ivan Veselý, který se zúčastnil Romského Summitu v Bruselu.
"Ten summit v záři minulého roku byl v rámci francouzského předsednictví. Francouzské předsednictví začalo přemýšlet o romské strategii pro Romy v rámci členských zemí Evropské unie. V září minulého roku se nic zásadního na té úrovni Evropské unie nebo Evropské komise neudálo. My jsme očekávali, že ze strany Evropské komise přijde návrh programových zásad závazný pro členské státy Evropské unie. V současné době má předsednictví České republika a Rada vlády pro záležitosti romské komunity ve spolupráci ministra Kocába a dalších lidí připravují konferenci v Praze na duben. Tam bychom se o těchto zásadních věcech měli bavit, ale to je iniciativa ne Evropské unie, to není iniciativa ani francouzského nebo českého předsednictví, ale toto je iniciativa Rady vlády pro záležitosti romské komunity, která jednoznačně pochopila deficit komunikace romských poradních orgánů vlád s odpovědnými sekcemi Evropské komise. Co se nám stalo v současné době, je, že řešení romského problému si přehazují jako horký brambor národní vlády s Evropskou komisí. Evropská komise tvrdí, že to je v kompetenci národních vláda a národní vlády nastartovaly tu strategii, ať to řeší Evropská komise, že ony na to nemají peníze. Takže panuje vakuum, nic viditelného se pro Romy nedělá, ani ze strany Evropské komise, ani ze strany vlád. Je řada deklarací, koncepcí, ze strany Evropské unie je řada direktiv, ale v podstatě tyto programové dokumenty v realitě každodenního života nepracují."
V čem podle vás spočívá nezájem těchto institucí řešit tento problém?
"Já bych to charakterizoval jako přehazování si zodpovědnosti, jako selhání zodpovědných úředníků, kteří vlastně těží z toho, že není politická vůle tento problém kvalitativně jiným způsobem řešit."
O čem jste na tom summitu jste debatovali?
"Ten summit byl důležitým mezníkem, vlastně i šéf komise Barroso a řada politiků deklarovalo jakousi vůli s romským problémem něco v Evropě dělat. Jedna věc je něco deklarovat a jiná věc je opravdu něco dělat a my jsme toto kritické stanovisko zaujali z toho důvodu, že víme, jak řada mezinárodních procesů, které měly napomoct při řešení romských problémů, z nedostatku politické vůle vyšumělo do ztracena. Naše motivace je v podstatě tuto deklaraci monitorovat a tlačit na zodpovědné úředníky a politiky, aby se to snažili implementovat. Protože situace v členských zemích Evropské unie s Romy je opravdu tristní. Řada věcí, které vycházely z členství zemí Evropské unie ve vztahu k Romům, co je naplňuje v oblasti lidských práv, v oblasti diskriminace, v oblasti ochrany menšinových jazyků atd. a všichni jsou zticha. Ale že zásadním způsobem se v zemích Evropské unie porušují lidská práva, tak v podstatě tu Evropskou agenturu pro lidská práva a odpovědné eurokomisaře v podstatě nezajímá."
Co očekáváte od předsednictví České republiky v Evropské unii?
"My si musíme uvědomit jednu důležitou věc, že my Romové v České republice v současné době máme dost velkou šanci, protože Česká republika v době předsednictví vytýčí směr toho řešení, nastartovat ten proces, který měl už nastartovat ten Evropský summit v září minulého roku a evaluovat určité politiky členských států Evropské unie vůči romské menšině. Myslím, že se to povede, protože bude přípravná schůzka, konference na tu přípravnou schůzku, na konferenci budou přicházet už delegace z těch vlád, z neziskového sektoru s jednoznačnou evaluací toho, co je špatně v politikách jednotlivých zemí a Brusel se bude snažit přijmout určitá opatření."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kapela Terne čhave se v letošní sezóně chce věnovat domácím fanouškům
Česko-romská kapela Terne čhave z Hradce Králové se vrátila do České
republiky. Po mnoha koncertních vystoupeních po celé Evropě v loňském roce
by ráda letošní sezónu věnovala domácím fanouškům. Jana Šustová se na další
informace zeptala kapelníka Gejzy Bendiga.
Vaše skupina Terne čhave se v poslední době docela dost prosadila na zahraničních koncertech, kde všude jste hráli a kdy jste začali hrát v cizině?
"Tak v cizině jsme začali hrát, když jsme vydali první desku, to už je pár let, ale ta první deska se nám hodně povedla, takže na základě toho jsme ze začátku dostali pár nabídek jet hrát ven. Tam jsme svojí šanci nepromarnili, odehráli jsme pár dobrých koncertů a od té doby se to tak nějak vleče. Jednoduše řečeno máme proježděnou celou Evropu od Skotska až dolu do Itálie. Minulé dva roky jsme odehráli nejvíce koncertů venku, doma jsme skoro nehráli, byla to Anglie, kde jsme měli 6 koncertů, hráli jsme i v Londýně, na velkých festivalech jsme hráli, v Holandsku, Španělsku, Itálii, prostě je toho moc, hráli jsme i na Szigetu, ale vlastně bych chtěl říct, že i když takhle hrajeme venku, tak se nám teď začalo trošku stýskat po Česku, rádi bychom trošku zahráli i pro české publikum."
Co máte konkrétně v plánu?
"Rádi bychom zahráli na nějakých festivalech v Česku, po klubech, jak nás kdo pozve, tak určitě rádi přijedeme a budeme hrát pro Čechy, protože, jak se říká, všude dobře, doma nejlíp."
Jak už zmínil kapelník Gejza Bendig, skupina Terne čhave vystupovala i na největším evropském festivalu Sziget, který je pořádán v Maďarsku. Podrobnosti nám prozradil bubeník Libor Friedl.
"Tak ten festival je v Budapešti, je to na Markétině ostrově a já jsem tam byl letos poprvé s kapelou, která tam byla už podruhé, já hraji s kluky teprve dva roky. Je to skutečně megafestival, myslím si, že největší v Evropě. Jak jsme se tam dozvěděli, tak denní kapacita návštěvníků je 300 tisíc lidí a je to myslím od čtvrtka do neděle a během těch pěti dnů turnikety projde údajně 5 milionů lidí. Otvírala to Alanis Morissettte, Iron Maiden, když jsme hráli my v sobotu večer, tak na hlavním pódiu hráli R.E.M., na velkém pódiu, určeném pro etno muziku, hrál Gran Bregović, což je taková špička ve world music. My jsme hráli na pódiu, které je přímo určené pro romské kapely, přímo se to jmenuje Roma Tent - romský stan, kde s námi hráli evropské špičky, třeba Esma Redžepová, ona je považována za takovou romskou královnu zpěvačku. Je to tedy tak velké, že z vlastního příkladu mohu uvést, že jsem se tam ztratil, nemohl jsme ten náš stan najít a bylo už mi docela úzko, protože jsme se museli sejít hodinu před koncertem a dát se do kupy a já jsem nemohl trefit do toho našeho stanu, nebylo to dobré."
Kolik romských skupin tam asi vystupovalo?
"Co tuším, jak jsem četl program, tak pět za večer, takže to máte za pět dní 25 kapel, asi tak přibližně to bude. On je ten festival v létě, není to nonstop, tam se to zabalí kolem půlnoci a pak tedy fungují jakési house-hip hopové stany nebo něco takového, ale živé kapely končí kolem půlnoci. Kdo má chuť, tak tam ty nálevny fungují nonstop, ale muzika není nonstop, jak jsme byli občas zvyklí z českých festivalů, které občas byly nonstop, i když si myslím, že tomu už tak také není."
Jak velký prostor jste tam měli pro hraní?
"Byla to hodina."
Jaké byly reakce publika na váš koncert?
"Vzhledem k tomu, že zároveň s námi hráli R.E.M. a Goran Bregović, tak my jsme měli strach, že tam skoro nikdo nebude, nakonec ten stan byl skoro plný a tato muzika má výbornou výhodu, že reakce jsou vesměs velmi dobré, protože to je živá energie a lidé ji skoro všude berou."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Podle ministra pro lidská práva a národnostní menšiny Michaela Kocába by se
problémy soužití majoritní a minoritní společnosti měly řešit nikoliv na
ulici, ale u kulatého stolu. Řekl to novinářům po jednání, které bylo reakcí
na plánovanou protiromskou demonstraci v Kolíně. Její organizátoři protest
nakonec odvolali. Ministrovi však předali výzvu, ve které shrnuli své
požadavky na efektivnější řešení problematiky soužití s takzvanými
nepřizpůsobivými občany.
Nejvyšší správní soud bude 18. února rozhodovat o tom, zda bude Dělnická
strana, která se v posledním roce otevřeně propojila s neonacistickým
hnutím, rozpuštěna, či nikoliv. Nejde přitom, jak se mnozí domnívají, pouze
o formální otázku, ale o postoj, který české soudy zaujmou ke všem stranám
útočícím na samotné základy demokratického právního státu.
Hledání a zachycení romské identity, kultury a tradic je hlavním tématem
fotografické výstavy, kterou si mohou prohlédnout návštěvníci brněnského
Muzea romské kultury. Expozice je výběrem z 264 fotografií, které autoři z
10ti zemí světa zaslali loni do soutěže Českého rozhlasu. Výstava se jmenuje
Romipen, v překladu romství, a potrvá do konce května.
Sdružení romských občanů v Lysé nad Labem pořádá 12. celostátní
reprezentační romský ples. Koná se pod záštitou první dámy České republiky
Lívie Klausové na výstavišti v Lysé 7. března od půl osmé večer. K poslechu
a tanci hrají nymburští Gipsy Billy a hosté ze Slovenska Amor Duo.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Představujeme Lucii Horváthovou
V následujících minutách vám představíme Lucii Horváthovou, která studuje
na pardubické univerzitě sociální antropologii a pracuje pro romskou
komunitu.
"Já tedy studuji v Pardubicích, studuji na univerzitě obor sociální antropologie a mým hlavním zaměřením jsou Romové?"
Věnujete se ještě mimo školy něčemu, máte nějakou práci?
"Pracuji v Praze pro Úřad vlády."
Co je náplní vaší práce?
"Jestli bych mohla spíš mohla mluvit o roce 2007, to byl právě rok věnovaný rovným příležitostem, tak mojí náplní byla hlavně koordinace těch projektů, které se realizovaly v rámci tohoto programu. V rámci tohoto programu bylo podpořeno sedm projektů, které byly zaměřeny na diskriminaci na základě pohlaví, rasy, náboženského vyznání, sexuální orientace."
Jak vy sama vnímáte situaci Romů v Česku? Zaznamenala jste pokrok?
"Je hrozně těžké mluvit o nějakém pokroku, někdo vidí v každé oblasti pokrok a jiný vidí zase to, že se někdo nějak posouvá rychleji nebo pomaleji. Ale celkově si myslím, že ta situace se v určitém směru zlepšuje, ale samozřejmě jen pro určitou skupinu Romů, protože nemůžeme mluvit o Romech jako o jedné homogenní skupině, pro kterou platí úplně vše stejně. Tudíž si myslím, že se Romové jako skupina hodně stratifikuje, tzn. že se vytváří vyšší vrstvy, nižší vrstvy. Ti, kteří chtějí prioritně vidět to špatné, tak vidí sociálně vyloučené lokality, jsou zase Romové, kteří tu situaci vnímají pozitivně, vidí vysokoškoláky, nebo zlepšující se situaci v zaměstnání, i když je opravdu minimální, získat práci pro Romy v některých částech republiky už není takovým problémem."
Blíží se Mezinárodní den Romů, jak vy se na ten den připravujete, oslavujete to, co pro vás znamená tento svátek?
"Pro mě osobně je to tedy nový svátek, já jsem o něm v minulosti nevěděla. Je to pro mě takový svátek, kdy si připomínám, že jsem Romka a že tento ten by se měl věnovat i nějakému zamyšlení, co vůbec Romové jsou, jaký je smysl tu být, s čím se potýkáme. Všeobecně by tento svátek neměl být jen romským nebo pro Romy, ale měl by být veřejný pro všechny občany této republiky, tudíž pokud se nějaké aktivity dělají, mám na mysli třeba kulturní akce nebo podobného typu, tak by neměly být pouze zaměřené pro Romy, sice je to svátek romský, ale nikde není řečeno, že je jen pro Romy."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Film Krátká dlouhá cesta přichází do kin
Dokument Krátká dlouhá cesta se představil na své premiéře
novinářům. Je to poslední střípek do multimediálního projektu.
Kniha a web na internetu dokument předběhl. Více informací o
dokumentu řekne Marii Vrábelové autor Fedor Gál.
"My jsme nedělali tento film proto, aby nás pochválili kritici nebo abychom byli odvysíláni v televizi nebo v klubových kinech. My chceme diskuzi, chceme jít mezi lidi, chceme promítat a mluvit, chceme říct, že ten film není především o holocaustu, i když tam ten holocaust cítit je, není o Židech, i když já jsem Žid a dělal jsem ten film o příběhu svého táty a své rodiny. Je to o lidech."
Váš film půjde mezi jaké lidi?
"Ozvali se mi studenti z Katolické univerzity v Ružomberku, na Slovensku je velice citlivé téma viny a odpovědnosti katolického kléru za osudy Židů, katolická církev má obrovský dluh pokud jde o Židy. A řeknu ještě něco, my jsme si na začátku v té partičce, která na tom projektu pracovala, řekli, že to neděláme pro ani pro Slováky nebo pro Čechy. Vždyť to je 15 miliónů lidí a problém etnického, národnostního a náboženského násilí je globální. Naše ambice je, aby ten film byl promítán v Anglii,ve Francii, v Indii, kdekoliv a to je celé obrovská práce."
Říkal jste, že budete jezdit mezi lidi, mezi jaké lidi? Mezi studenty, mezi žáky?
"V Martině půjdeme promítat a diskutovat se středoškoláky dopoledne, večer dospělým a diskutovat budeme s tím, kdo přijde, to je jedno, kdo tam bude sedět. Podstatné je, aby přišli lidé zvědaví a chtěli debatovat. Ale na to, aby přišli a aby měli motivaci, tak jim musíme něco nabídnout, nejdříve musí být dobrá kniha, dobrý film, webová prezentace, já sám jsem alergický na to, když mě někdo poučuje, když je někdo příliš didaktický, když má někdo vztyčený prst, velice jsme se vyhýbali takovémuto tónu, takovémuto stylu."
Dokument by se možná především měl dostat k neonacistům?
"Já si především myslím, že člověk, který vyznává nacistickou ideologii, není partner pro diskuzi o toleranci, soucitu, o soužití lidí, není partner. Tito lidé jsou nepřátelští, jsou agresivní, jsou nenávistní a na ně neplatí emocionálně silný příběh. Na ně platí jen podívat se jim zpříma do očí a postavit se jim tváří v tvář."
V poslední době se objevují lidé, kteří popírají holocaust, jak na to nahlížíte?
"Popírači holocaustu byli vždy, už od války, jsou to exoti, protože by jim stačilo si zajít do Osvětimi, do Terezína, kamkoliv, kde byla ta spousta různých vyhlazovacích táborů, ale oni nechtějí pravdu, oni o ní nestojí, stejně jako neonacisté nestojí o to, aby pochopili, že jinakost je normální, přirozená."
Mohou lidé shlédnout tento dokument Krátká dlouhá cesta?
"Okamžitě po premiéře jde do distribuce, do kin, když proběhne kiny, pak ho vydáme na DVD a půjde do televize."
Tento dokument - je to kus vašeho života?
"To není film o mě, já jsem si nehladil vlastní ego, nicméně tím, že v pozadí je velice osobní příběh mého táty, tak to mi dávalo sílu, to mi dávalo energii, to mě hnalo k tomu, aby ten příběh existoval, abych ho udělal, abych sehnal lidi, kteří jsou ochotní pracovat se stejným nasazením jako já a povedlo se mi to. Já jsem skutečně v tak skvělé partě v životě nepracoval, jako na tomto projektu."
To znamená, že jsou lidé, kteří smýšlejí stejně jako vy?
"Nebylo by možné pracovat na tomto tématu s někým, komu je to lhostejné nebo tomu nerozumí, to je nesmysl. Jsou to lidé, se kterými stejně dýcháme, stejně myslíme, dokážeme pracovat se stejným nasazením."
Jak to na ně zapůsobil vůbec to natáčení?
"Byly okamžiky, kdy brečeli a nemohli natáčet, já jsem se ptal kameramana a režiséra, jak poznají, že se teď povedl udělat dobrý záběr, dobrá sekvence a oni říkali, že když se jim postaví chlupy na celém těle. Prostě byli v tom až po uši a je to vidět na tom výsledku."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 13. února je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
| 
Jako překladatelka jste měla možnost se s knihou Žijeme ve skrytu
podrobně seznámit, mohla byste ji našim posluchačům stručně představit, o co
v té knize jde?
Obsahuje kniha také nějaké ilustrace?
"Na překlad to nebyl těžký text, ale psychicky to samozřejmě bylo poněkud
těžší, protože i když to zdaleka není první knížka, kterou jsem překládala a
která se zabývá holocaustem nebo vůbec obdobím nacismu, nejenom holocaustem
Židů nebo Romů, různé vzpomínky, memoáry, nebo jiný typ literatury, tak tato
kniha, já bych řekla, je velmi specifická, protože Ceija Stojka umí číst a
psát, ale to je všechno, ona jiné vzdělání nemá a v tom je, myslím, rozdíl
od těch vzpomínkových knih jiných autorů na dobu nacismu."
Poslech:
Související články
Vaše skupina Terne čhave se v poslední době docela dost prosadila na zahraničních koncertech, kde všude jste hráli a kdy jste začali hrát v cizině?
"My jsme nedělali tento film proto, aby nás pochválili kritici nebo abychom byli odvysíláni v televizi nebo v klubových kinech. My chceme diskuzi, chceme jít mezi lidi, chceme promítat a mluvit, chceme říct, že ten film není především o holocaustu, i když tam ten holocaust cítit je, není o Židech, i když já jsem Žid a dělal jsem ten film o příběhu svého táty a své rodiny. Je to o lidech."
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články