Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se společně vydáme na výstavu o neonacismu, která začala o víkendu v
Jihlavském muzeu Vysočiny a do Komunitního centra do slovenských Markušovců.
Nebudou chybět zprávy ze života Romů a právní poradna.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
V Jihlavě byla zahájena výstava o neonacismu
Pod dohledem policistů začala o víkendu v Jihlavském muzeu Vysočiny výstava
o neonacismu. Anarchisté z Antifašistické akce AFA na třech desítkách panelů
připomínají případy rasově motivovaných vražd. Vernisáž byla z
bezpečnostních důvodů neohlášená. Jihlavská redaktorka Olga Tesařová si ale
nenechala ujít samotnou výstavu a teď ji doporučí i vám.
Přicházím do patra Jihlavského muzea Vysočiny a zaujme mě dramatická hudba.
Jde o film, který stále dokola běží na obrazovce televize uprostřed výstavy.
Ve filmu se prolínají kruté obrázky holocaustu prostříhané s chováním
současných neonacistů. Hudba na vás působí i ve chvíli, kde si prohlížíte na
desítkách panelů texty s obrázky obětí neonacismu. 28. 8.1991 – oběť Radek
Rudolf, opilý 22letý neonacistický skinhead Petr Krnač napadl a brutálně
zabil 6tiletého romského chlapce Radka Rudolfa, který si hrál v místním
parku. Krnač ho intenzivně dusil, bezvládného ho pak přenesl do objektu
bývalé kuželny, kde ho dál škrtil elektrickým kabelem, potom mu skleněným
střepem způsobil čtyři bodnořezná zranění břicha. Pachatel se ještě po činu
pokusil zapálit dům, v němž žijí Romové. Zůstává mi rozum stát nad tím, jak
je vůbec něco takového vůbec možné. A nejsem jediná. Putovní výstavu podle
organizátorky Evy Kojšové viděli tisíce lidí.
„Tím, že ta výstava byla u památníku a měla být do prosince, tak my jsme
celou výstavu museli přetisknout a k tomu jsme si leště doplnili historii,
což je fašismus a nacismus, takové to obecné povídání je tady nahoře na
arkádách.“
Mezi panely potkávám i fascinovanou paní Jitku s přítelkyní.
„Já jsem vyrůstala v té době a tak mě zajímá, jak ti mladí lidé jsou
informováni o té době, kterou my jsme prožívali. Byla to opravdu a těžká
doba a teď to pokračuje. Jak mladí lidé dokážou zabít třeba bezbranné děti,
to je opravdu kruté a něco by se s tím mělo dělat. Ono by bylo nejlepší tuto
výstavu někde hodně publikovat, aby si všichni dovedli uvědomit, co dokáží
lidé lidem udělat..“
Výstavu o neonacismu, práci autorského týmu kolektivu studentů ve spolupráci
s Antifašistickou akcí můžete vidět v Jihlavském muzeu Vysočiny do 30.
března.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Práce s dětmi z osady v Markušovcích nese dobré ovoce
Nechceme, aby se z dětí v naší osadě stali feťáci,“ říká Margita Horváthová,
která už sedm let pracuje jako dobrovolnice v Komunitním centru v
Markušovcích na východním Slovensku. Věnuje se hlavně dětem a její práce
nese po letech dobré ovoce, protože mnozí z jejích bývalých svěřenců už
vystudovali střední školy. Jana Šustová se Margity Horváthové zeptala, jaké
konkrétní aktivity s dětmi dělá.
„Pracuji s dětmi, i se s staršími, i ve školce s dětmi pracuji, i ve škole,
např. tu mám taneční soubor, takže dělám, co se dá, aby ty děti vyrostly v
lepší lidi a byly rozumnější. Ty děti, které sem chodí do mateřské školky,
třeba vůbec neumí mluvit slovensky, takže takovéto základní věci je tady
učíme ještě s jednou paní, Katarinou Pechovou.“
Jste zaměstnaná přímo v té školce?
„Ne, já tam nejsem zaměstnaná, já to dělám jako dobrovolnice, dělám to
zdarma, nikdo mi za to neplatí, dělám to proto, aby se naše romské děti měly
lépe, aby rozuměly slovenštině, aby měly vzdělání, aby se lépe učily, aby,
až skončí základní školu, neseděly doma, aby měly střední a vysoké školy a
tak. Ale aby zároveň neztratily romský jazyk a naši kulturu.“
Říkala jste, že máte taneční kroužek, jak často se scházíte?
„Když děti chodí do školy, tak chodíme každou sobotu, máme i zpěv a tanec,
kroužek vyšívání a ruční práce, a když děti mají prázdniny, tak se scházíme
častěji.“
Jste na to sama, nebo máte ještě nějaké kolegyně?
„Mám i kolegyně, Katarinu Pechovou, která dělá terénní sociální pracovnici,
ale většinou, když je ona v práci, tak já to dělám sama. Mám ještě jednu
pomocnici, Halinu Tomkovou, takže ta mi také pomáhá.“
Kolik dětí sem asi chodí?
„Někdy i 20 nebo 25, když máme taneční kroužek, tak jich chodí méně, protože
máme malé místnosti, kam by se jich více nevešlo, není tam ani větrání, to
chodí tak 15 až 20 dětí. A když máme třeba vyšívání, tak to tu máme třeba i
40 dětí.“
Jaké mají děti oblečení, když tančí? Mají nějaké speciální?
„Ano, paní Klára Orgovánová.. nám asi před 5ti roky poslala látky a z těch
látek jsem jim já ušila ručně sukně a i taková trička, protože jinak nemáme
žádné finance. Teď jsem si založila sdružení, tak uvidím.“
Budete někde žádat o nějaké granty, budete psát projekty?
„Ano, nějaký projekt bych chtěla na ty děti, hlavně zaměřený na mladší děti,
aby z nich něco bylo. Aby to nebylo jako v jiných vesnicích, kde děti
fetují, nechci, aby z našich dětí byli také feťáci, proto s dětmi tolik
pracuji. Je tu několik lidí – je to můj manžel Rudolf Horváth, já, Katarína
Pechová, Zdeno Horváth, pak Helena Tomková, Marie Tomková, a my jsme si dali
takový závazek, že nechceme, aby naše děti z naší vesnice Markušovce
fetovaly, chceme, aby žily normálně, aby se měly lépe. Proto jim děláme tyto
kroužky, taneční soubor, vyšívání pro děvčata, aby znaly naši kulturu, ale
aby měly i vzdělání.“
Už třeba někdo ze zdejších Romů vystudoval střední, nebo dokonce vysokou
školu?
„Ano, moje vnučka má střední školu a chce jít ještě dál na vysokou školu. Má
4leté vzdělání jako zdravotní sestra. Můj syn má střední vzdělání a chce si
udělat bakaláře, moje dcera má potravinářskou střední školu, a více lidí má
střední školu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Telefonická linka obětem diskriminace poskytuje právní poradenství
V O Roma vakeren jsme vás informovali o projektu, organizace Z§vůle práva,
který nese název – Ma den pes! Jde o kontaktní centrum pro romské oběti
závažného kriminálního jednáni a diskriminace. Telefonická linka obětem
diskriminace poskytuje právní poradenství a ve vybraných případech i
komplexní právní pomoc. Jak řekla Anně Polákové Kateřina Hrubá, linka je v
provozu v pracovní dny v době mezi 9. a 17. hodinou.
V této svízelné situaci se nachází už druhá generace, jak to vnímají ti
mladší, kteří jsou si vědomi toho, že jsou porušována jejich práva, a jak to
vnímají ti starší občané?
„Já můžu mluvit ze svých osobních zkušeností z posledních několika let, nebo
z posledních měsíců, kdy jsme se intenzivně pohybovali v terénu. Není rozdíl
mezi mírou uvědomování si, že není něco v pořádku, je tam pochopitelná únava
z toho, že se snaží domoci se svých práv a to se nedaří. Tak tam si myslím,
že není rozdíl mezi mladší a starší generací. Neřekla bych, že to někteří
vnímají méně nebo více, nebo že někteří rezignovali, určitě ani ti starší
nerezignují, ale ten rozdíl, který já vnímám, je, že právě ta starší
generace, která teď má dorůstající, nebo čerstvě zletilé děti, tak cítí
velké obavy, že právě to někdy vnímají tak, že oni už nemají takovou šanci a
uvědomují si, že když se tu situaci nepodaří změnit, tak jejich děti se
nedostanu z té životní situace, ve které žijí a mají právě chuť pro to něco
udělat, bojovat a právě proto, aby jejich děti dostaly skutečně vzdělání,
které jim náleží a dostaly šanci na normální zaměstnání, na život mimo dnes
existující segregované lokality.“
Myslíte si, že se situace ve školství nějakým způsobem změnila? Měli jsme
tu rozsudek ze Štrasburku, kde Romové spor vyhráli, myslíte si, že se to
někam posunulo?
„Jsem z toho velmi zklamaná, že nikoliv. Paradoxně mám pocit, že tím, že
bylo dosaženo úspěchu v právním slova smyslu, zajisté existuje významný
precedent na úrovni evropského práva, tak jakoby český stát zaujal ten
postoj, že to bere na vědomí, že něco změnil, byl přijat nový školský zákon,
ale ta praxe samotná je, nemůžu říct jestli stejná, nebo horší, nemám to
podloženo tolika plošnými daty. A my jsme na začátku roku 2008 prováděli
výzkum ve dvou krajích České republiky a tam se ukázalo, ta situace je stále
velmi špatná, v některých ohledech dokonce horší. Tím, když my děláme
monitoring zejména v oblasti přístupu k bydlení, tak se setkáváme s tím, že
romské děti jsou i dnes zařazovány do speciálních škol na základě doporučení
nebo tlaku ať už ředitele nebo speciální školy, nebo nějaké tiché dohody
mezi řediteli standardní školy, speciální školy a pedagogicko-psychologické
poradny, které mají poskytovat ten expertní servis. Posudky také nefungují
tak, jak by měly. A informovanost na straně rodičů, což je zase úkolem těch
škol a poraden, aby je skutečně informovali o tom, co ten přesun dítěte
skutečně znamená, co to znamená pro jeho další vzdělávací kariéru, tak to
také nefunguje. Takže si myslím, že i z projektů Kontaktní linky pro oběti
diskriminace může vzejít další strategický případ v oblasti školství, kdy se
ukáže, že byť existuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, tak
přesto čeští Romové musejí opět sáhnout k soudnímu řešení, aby dokázali, že
samotný ten rozsudek praxi nezměnil.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
V Praze se uskuteční 26. a 27. února přípravné setkání k vytvoření
integrované platformy pro romskou inkluzi. Pořádá se v rámci českého
předsednictví Evropské radě. Setkání navazuje na závěry Evropského romského
summitu ze září loňského roku a závěry Rady Evropské unie z prosince 2008.
Na místě bývalého romského sběrného tábora v Hodoníně u Kunštátu na
Blanensku může vzniknout vzdělávací centrum romského holocaustu. Ministr pro
menšiny a lidská práva Michael Kocáb se o tom v Brně dohodl s majiteli
pozemků. Kocáb s nimi jednal o odkupu a schůzka skončila shodou.
Sněmovna opět odsunula rozhodující hlasování o antidiskriminačním zákonu a
to už počtvrté. Souhlasilo s tím 193 ze 194 přítomných poslanců. Normu loni
v květnu vetoval prezident. K jejímu prosazení ve sněmovně je potřeba
nejméně 101 hlas. Dolní komora hlasování od loňského června odkládá, mohla
by rozhodovat letos v březnu.
Romské děti z osady Dobrá voda u Toužimi namalují, jak by si představovaly
změny místa, kde žijí. Jejich náměty hodlá Občanské sdružení Český západ,
které projekt Společně v Dobré vodě připravilo, využít při úpravách
veřejných prostranství v obci. Do nich se mají zapojit všichni její
obyvatelé.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Důvody k výpovědi z pronajatého bytu bez přivolení soudu
V dnešní právní poradně rozebereme další důvody výpovědi z
pronajatého bytu, bez přivolení soudu. Marii Vrábelové k tomu
více řekl Miroslav Dvořák z Poradny pro občanství/Občanská a
lidská práva.
„Jedna z těch závažných nebo zásadních povinností nájemce je, aby doplnil
kauci na původní výši vždy, kdy ty deponované finanční prostředky byly
čerpány, právě pro účely zajištění závazku toho pronajímatele. Je tam taková
určitá nejasnost v té nové konstrukci toho paragrafu občanského zákoníku, že
není přesně řečeno, že je povinností pronajímatele informovat nájemce o tom,
že ta kauce byla čerpána. Nicméně dá se dovodit, že vlastně ta povinnost
doplnit tu finanční kauci nastane právě ve chvíli, kdy budeme nějakým
způsobem informováni o tom, že bylo započato čerpání a ta lhůta pro to
doplnění těch finančních prostředků na tu původní výši tak, jak byla kauce
sjednána, je do jednoho měsíce od té doby, kdy nám přijde to upozornění, že
tedy bylo čerpáno, tak pak tuto povinnost musíme splnit. Pokud to nedoplníme
do toho jednoho měsíce, pak zase naplňujeme výpovědní důvod.“
To byl tedy další důvod k výpovědi. Mezi důvody také patří pronajímání
další sobě bez upozornění majitele, jak nám dále řekl Miroslav Dvořák.
„Když si sjednáváme podnájem bytu, který máme v nájmu s nějakou osobou,
nemusí to být podnájem celého bytu, ale třeba jen jedné místnosti, za úplatu
na dobu určitou, tak zákon jednoznačně vyžaduje souhlas pronajímatele či
souhlas majitele toho předmětného bytu. Takže ta posloupnost je taková, že
majitel nám pronajme nějaký byt, my na základě toho máme nájemní smlouvu a
když my potom ještě podnajímáme ten pronajatý byt třetí osobě, tak vyžaduje
zákon rovněž souhlas toho, kdo nám ten byt dal do pronájmu, protože to je
jeho majetek a je zcela na něm, aby on souhlasil, zda-li ta dispozice toho
řešení bude taková či onaká.“
To znamená, že když já nemám dostatek financí k tomu, abych zaplatila
celý nájem a rozhodnu se s někým se podělit o byt, tak je to možné nebo to
není možné?
„Je to možné několika způsoby. Jedna z těch možností je, aby vznikl hned na
začátku nájemního vztahu společný nájem dvou osob a pokud nenastane ten
společný nájem, a vy se třeba dostanete do problému už ve chvíli, kdy máte
sjednaný nájem, pak máte možnost sjednat podnájem části toho bytu, ale platí
úplně stejná věc jako u toho nájmu, že to vždy musí být na základě podpisu a
svolení té strany, která s vámi sjednávala ten nájem, to znamená toho
pronajímatele. Pokud by ten pronajímatel totiž nesouhlasil s tím podnájmem a
ten podnájemník by tam dále žil a přebýval, tak nejenom on tam bydlí
protiprávně, ale vlastně i vy tam bydlíte protiprávně, protože vy jste
sjednala úkon, který je protiprávní.“
A to by nestačilo toho člověka přihlásit na počet osob a platit nájem a
neříkat, že se podílíme spolu na nájmu?
„V každém případě, když uvažujete o této alternativě, tak stejně je tam
určitá povinnost na vaší straně, kterou když nesplníte, tak zase naplníte
ten výpovědní důvod tohoto typu, tzn. pokud byste tam chtěla někoho
přihlásit, nějakou osobu a zvýšit počet osob obývajících ten předmětný
nájemní byt, tak zákon říká, že tuto povinnost v případě změny počtu,
nikoliv identity, ale počtu osob a to je podstatné si uvědomit, že partnera
můžete vyměnit vždy za jiného a pokud máte v tom bytě přihlášeny dvě osoby a
jeden partner se vymění za druhého a budou tam pořád dvě osoby, tak vám
tato povinnost nepřísluší. Ale v případě, že navýšíte počet osob v tom bytě,
tak máte povinnost do patnácti dnů o tomto informovat tu stranu
pronajímatele a samozřejmě to přihlášení má nějakou košilku, tzn. většinou
tam je datum narození, jména těch osob, atd., eventuálně další osobní údaje,
tak jak to ostatně upravuje občanský zákoník, kam se můžeme podívat na tuto
záležitost. V případě, že to neučiníte, tzn. nenahlásíte, tak vlastně také
naplňujete ten výpovědní důvod, protože jsme nesplnili zákonnou povinnost.
Čili odpověď na vaši otázku zní ano, můžete to udělat i tím způsobem, že se
rozhodnete a neuzavřete podnájem, ale v každém případě musíte učinit ještě
ten krok, že toho člověka nahlásíte tomu pronajímateli.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V domě v ostravské Riegrově ulici působí dvě nové sociální pracovnice
Jeden z volných bytů v ostravské Riegrově ulici má nové nájemnice. Zhruba
dva měsíce tam fungují dvě nové sociální pracovnice. Zaměstnala je
slezskoostravská radnice. Podle úřadu je to teď jediná možnost, jak alespoň
trochu zlepšit situaci lidí v této sociálně vyloučené lokalitě. Více už
Silvie Mikulcová.
„To jsou lidé takoví, že člověk jim prostě podá pomocnou ruku a stejně z
toho nic není.“
A vy sama kdybyste dostala šanci třeba bydlet někde jinde, neváhala
byste?
„To víte, že ne.“
Jak je to třeba těžké přizpůsobit chod rodiny té lokalitě, v které
žijete? Máte třeba strach o děti?
„Mám, já děti vůbec nepouštím ven, jedině když jdou se mnou.“
Domy v Riegrově ulici chtěla slezsko-ostravská radnice před časem prodat,
říkala, že už odmítá utápět v začarovaném kruhu oprav své peníze. Rozhodnutí
ale změnila a to i kvůli Vládní agentuře pro sociální začleňování v romských
lokalitách. Zrodil se totiž nápad, že domy převezme nezisková organizace,
která se bude po všech stránkách starat o nájemníky a společně s nimi pak
třeba i o opravy bytů a objektů. Otázkou ale zůstává, jestli do Ostravy
slíbené peníze vůbec poputují. Radnice ale jedná i bez nich, teď třeba v
jednom z bytů vybudovala kancelář pro dvě nové sociální pracovnice. Na co
všechno mají dohlížet vysvětluje starosta Antonín Maštalíř.
„Na to aby děti chodily řádně do školy, na to, aby rodiny s dětmi chodily
řádně k lékaři, na to, aby se v lokalitě zmírnilo zakládání nových skládek,
aby se nerušil noční klid, aby se občanské soužití v té lokalitě nějakým
způsobem zlepšilo.“
Jednou z nich je i Edita Vašková. Vypravila jsem se za ní, abych
zjistila, jaké má zkušenosti. První otázka byla jasná: co lidi z Riegrovy
ulice trápí nejvíce?
„Tak nejvíc lidi trápí dluhy, ať už jsou to dluhy na nájemném, dluhy na
dopravním podniku nebo dluhy u různých nebankovních společností v
nebankovním sektoru. Trápí je také nezaměstnanost, i to, že ne nejsou
vzdělaní, takže je potom složité najít práci.“
Jak je to těžké u těch lidí získat tu důvěru? Pomáhá vám třeba to, že
máte kancelář přímo v jednom z domů v Riegerově ulici?
„Je to určitě plus. A co je ještě výhoda oproti dobrovolnickým akcím, je to,
že jsme z úřadu, takže z nás mají respekt, říkají třeba: Pozor, jde
sociálka! a i díky tomu se s námi baví, protože jsme úředníci.“
A s čím se tedy lidé na vás obracejí? Vy jste popsala ty problémy, které
ti lidé mají, ale s čím se na vás obracejí, jaké problémy s vámi řeší, když
za vámi přijdou?
„To je naše zbožné přání, ještě tomu tak není, zatím to funguje tak, že
chodíme my k nim, do jejich rodin, do jejich domácností a v podstatě z nich
taháme informace, co potřebují, co se děje, jestli je nějaká změna. Když
víme, že se něco dělo, že byl nějaký problém, v jaké je to stádiu, v jakém
je to stavu, jestli udělali to, co jsme jim poradili apod.“
Budování důvěry je křehká věc, slezsko-ostravským sociálním pracovnicím
se to ale daří. Jen díky Editě Vašková se mnou tato žena vůbec mluvila.
S čím byste třeba vy potřebovali pomoct, najde se něco?
„Teď momentálně asi kvůli soudu, protože já teď přebírám vnučku na sebe, do
mojí péče, je nezletilá, tak s tímto určitě.“
Možná to je i jedna z cest, jak sociálně vyloučeným lokalitám v Česku
pomoci, nechat sociální pracovnice působit přímo v problémových lokalitách.
Levné to ale nebude. Radnice z pravého břehu řeky Ostravice náklady na dvě
nové zaměstnankyně vypočítala na 700 tisíc korun, teď doufá, že 400 tisíc
dostane jako dotaci od státu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 6. února je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen . Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|
|