Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Hned v úvodu se dozvíte o dobrovolné službě mezi Romy, představíme vám
trenéra boxu Stanislava Tišera a nebudou chybět zprávy ze života Romů.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
=[ Reportáž ]=
Servitus umožňuje dobrovolnickou práci v zahraničí - třeba v romských
komunitách
Lákalo by vás prožít rok v zahraničí, vyzkoušet si práci s lidmi a rozvíjet
vlastní osobnost? Pak se prostřednictvím občanského sdružení Servitus můžete
přihlásit jako dobrovolník do některého ze zahraničních projektů. Pro
posluchače O Roma vakeren je zvláště zajímavé to, že dobrovolná služba
nabízí také program Dialog Romů a Gadžů prostřednictvím dobrovolné služby.
Další podrobnosti řekla Janě Šustové Zuzana Soběslavská.
„Občanské sdružení Servitus vzniklo v roce 2003 a je to ekumenická
organizace, která se zabývá mezinárodním dobrovolnictvím. Založili ji
představitelé křesťanských církví a židovských obcí a spolupracuje s
Charitami a Diakoniemi Českobratrské církve evangelické a jinými
organizacemi, které jsou napojeny na církve.“
Máte více směrů, kam posíláte dobrovolníky - jakého zaměření jsou ty
dobrovolnické služby?
„Máme několik programů - pět, které jsou určitým způsobem zaměřené
tématicky. Je to například Služba smíření, díky Aktion Sühnezeichen
Friedensdienste, německé organizaci, která nedávno oslavila padesátileté
výročí. A to je služba, která má takový politický podtext. V rámci tohoto
dobrovolnického programu přijíždějí němečtí dobrovolníci sem do České
republiky a zároveň do zemí, které nějakým způsobem poškodil nacismus. Je to
tedy dlouhodobější služba, roční, a jedná se skutečně o práci se seniory v
rámci židovských obcí, zejména o sociální projekty. Stejně tak ale můžeme
vyslat české dobrovolníky do Německa a ještě do jiných zemí, ale to teprve
připravujeme, ale do Německa mohou Češi jet zejména do archívů
koncentračních táborů, ale to už je spíš taková vědecká práce, ale zase na
bázi dobrovolnictví.“
Kolik dobrovolníků tak přijíždí v rámci tohoto programu?
„V rámci tohoto programu je to každý rok kolem deseti až patnácti
dobrovolníků, je to náš nejsilnější program.“
A v rámci ostatních programů? Jaké máte ještě?
„Další silný program je Evropská dobrovolná služba, což je skvělá možnost
pro všechny mladé lidi do 30ti let, tam je jediná tato hranice, jinak to
není nijak omezeno, vycestovat a účastnit se dobrovolné práce v sociálních,
kulturních, ekologických, sportovních a dalších mnoha projektech. A je to
služba, která usiluje o evropské občanství, o to, aby mladí lidé skutečně
nacházeli cestu k jiným národnostem, je to skutečně interkulturní neformální
vzdělávání.“
Potom máte ještě jeden dobrovolnický program zaměřený specielně na Romy,
jak se tento program jmenuje a co je jeho součástí?
„Roma gadže dialog prostřednictvím dobrovolnické služby je iniciativa, která
vznikla díky mezinárodní síti organizací, které se soustřeďují na
dobrovolnictví a jsou zároveň napojené na církve, jsou to ekumenické
organizace, stejně jako Servitus. Cílem tohoto programu je pomoci řešit
romskou otázku, zejména v zemích Střední a Východní Evropy. Je to program,
kterého se účastní země Střední a Východní Evropy, ale také třeba Severní
Amerika. Ten program funguje jako dlouhodobá dobrovolnická služba, kdy
dobrovolníci, ať neromští nebo romští, odjíždějí na rok až dva do – a teď se
to právě dělí – romští dobrovolníci většinou slouží v zemích Západní Evropy
nebo právě ve Spojených Státech a neromští dobrovolníci přijíždějí naopak do
států Střední a Východní Evropy přímo do romských komunit. Jde o to, aby se
ta dvě společenství promísila a trošku poznala a důraz je také kladen na to,
aby účastníci tohoto programu, až se vrátí do svých komunit a zemí, ze
kterých přijeli, tuto myšlenku šířili dál, tzn. účastnili se konferencí,
politického a veřejného života, vystupovali v podstatě jako svědci toho, že
spolupráce na této bázi je možná.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Dialog Romů a Gadžů prostřednictvím dobrovolné služby
V minulém příspěvku jsme začali hovořit o programu Dialog Romů a Gadžů
prostřednictvím dobrovolné služby a v tomto tématu budeme ještě pokračovat.
Jana Šustová se zeptala Zuzany Soběslavské z občanského sdružení Servitus,
co konkrétně dobrovolníci v rámci programu Dialog Romů a Gadžů dělají.
„Většinou romští dobrovolníci v zahraničí se mohou účastnit služby v rámci
volnočasových center, ty oblasti jsou nejrůznější – ekologie, ekonomika,
kultura, muzea, Muzeum romské kultury v Brně mělo slovenskou dobrovolnici
Romku Beátu Šoltákovou. A pak také neromští dobrovolníci, romští mohou také,
ale neromští zejména, můžou dělat individuální službu, tedy je tam ten
dobrovolník sám a pracují často v poradenských centrech právě pro Romy, pro
romské komunity.“
A jak je to s tou další částí, když jsou to naopak neromští dobrovolníci
vyslaní do romských komunit, podařilo se vám vyslat někoho od nás?
„Od nás nebyl nikdo vyslán v rámci této iniciativy, my naopak hostíme spíš
dobrovolníky a to jsou zejména němečtí dobrovolníci, kteří dělají v klubech
volnočasových aktivit pro děti, kam docházejí i romské děti.“
Kolik za tu dobu existence Servitu od roku 2003 přijelo takovýchto
dobrovolníků, kteří pracují mezi Romy a kde zhruba pracují, v jakých
organizacích?
„Bylo jich dohromady 5 a pracují, jak už jsem řekla, nejčastěji v oblasti
volnočasových aktivit klubů, což Roma gadže iniciativa velmi vítá, protože
to je kontakt s malými dětmi a tam skutečně dochází k tomu prorůstání kultur
úplně od začátku. Takové kluby máme jednak v Českém Brodě, je to občanské
sdružení Leccos, pak je také v Salesiánském středisku dětí a mládeže v
Ostravě, tam jsme měli loni dobrovolníka také z Německa a spolupracovali
jsme s Muzeem romské kultury v Brně.“
A kdyby se někdo z našich posluchačů chtěl přihlásit na dobrovolnickou
službu, ať už mezi Romy nebo v nějakých církevních organizacích, co by měl
udělat a od kdy do kdy taková služba probíhá, v jakých měsících a kde by se
mohl přihlásit?
„Nejjednodušší je kontaktovat přímo Servitus, tedy mě, na e-mailové adrese
info@servitus.cz. Ten zájemce by to
měl stihnout do konce ledna, protože to
je uzávěrka přihlášek a ta služba je deseti až dvanáctiměsíční. U Roma gadže
projektu je to individuální, je to jeden až dva roky, podle situace v té
organizaci, v tom projektu, kterého by se rád zájemce účastnil.“
Když to někdo nestihne do konce letošního ledna, což už je docela brzy,
budete tento projekt opakovat zase příští rok?
„Každý rok se opakuje, 1. září je nástup do projektů v rámci dobrovolné
služby.“
Jak je ten člověk finančně zajištěný? Musí si ten rok, kdy někde pobývá,
platit úplně sám, nebo má nějaké základní kapesné? Má zajištěné ubytování,
stravu a tak podobně?
„Je to různé, právě podle těch programů, které nabízíme. Většinou platí, že
strava, ubytování a dokonce jazykový kurz, který je nutné absolvovat v
průběhu té dobrovolné služby, učit se jazyk země, do které přijíždíte, to je
hrazeno. Dokonce dobrovolník dostává kapesné, ale důležité je vědět, že si
za ten rok nevydělá žádné peníze a na to musí přistoupit.“
Máte i nějakou internetovou stránku, kdyby si někdo chtěl vyhledat
podrobnější informace?
„Samozřejmě, je to www.servitus.cz.“
=[ Reportáž ]=
Tišerova škola boxu
V následujících minutách se společně vydáme do Box klubu, který sídlí na
pražském Žižkově. Ten vede Stanislav Tišer, kterého pozval k mikrofonu
Marek Polák.
Jak dlouho jste boxoval závodně?
„Závodně přes 20 let.“
Jak jste se k tomu dostal?
„Já už jsem byl odmalička takový rvavý, rychlý, pohyblivý, náhoda byla, že
jsem se seznámil s klukem, který mě pozval, abych se s ním šel podívat na
box a tím to všechno začalo.“
Můžete vyjmenovat nějaké vaše úspěchy?
„Boxoval jsem nejvyšší státní ligu Československou, byl jsem juniorský mistr
republiky, pak jsem byl pětkrát mistrem České republiky a mistrem
Československa, v roce 1984 jsem byl na olympiádě v Los Angeles, kde jsem
odboxoval pár zápasů jako reprezentant. Boxoval jsem ve váze 51, 54 a 57,
celých těch 20 let, co jsem boxoval, jsem byl na špici, porážel jsme všechny
soupeře u nás i venku.“
Kde jste všude byl?
„V Itálii, ve Francii, ve všech socialistických zemích – Německo, Maďarsko,
Rumunsko, Jugoslávie, všude možně jsem byl.“
Lišil se něčím box, který se vyučoval zde, od ostatních zemí?
„Tréninky ani ne, spíše technika, např. Němci z Východního Německa byli
takoví bijci, hodně útočili dopředu, zase Italové nebo Rumuni byli takoví
techničtější. Ono také záleží na váze, jestli to je vyšší váha nebo nižší
váha. Nižší váha je rychlá a technická, vyšší váhy jsou pomalejší, ale zase
mají tvrdé údery, takže na tom spíš záleží“
Jak dlouho už jste trenérem Box klubu na Žižkově? Jak to celé začalo?
„Začalo to tak, že jsem v devadesátých letech učil na školách, děvčata, ale
jen samé naše lidi, Romy, a pak se začali přidávat bílí, ze začátku to bylo
sto procent Romů, ale postupně tak po dvou letech Romové odpadali a začali
převažovat gadžové. Já jsem začínal vlastně s tím, že jsem chtěl tak trošku
ukázat těm našim romským dětem, že není jen to flákání, ale že se i sport dá
vyučovat, třeba ve škole, že se to hodí k dobrému chování, vystupování, říká
se, že se sportovci chovají dobře, že mají smysl pro fair play, tak jsem to
zamýšlel. Tady nebyl žádný kroužek, nebo něco takového, takže to byla taková
moje první myšlenka a s tím jsem to i zakládal. Založil jsem toto sdružení
pro mimoškolní aktivity a sport.“
Daří se?
„Ano, určitě, funguje to už spoustu let, nejdříve jsem byl v Libni, teď jsem
tady na Žižkově už deset let, kdyby to nefungovalo, tak se tu neudržím tak
dlouhou dobu, spousta lidi sem chodí.“
A máte nějaké svěřence, kteří jsou úspěšní?
„Samozřejmě, máme tři lidi v nejvyšší celostátní lize, boxují za České
Budějovice a Děčín, takže odsud ti kluci odchází ve skvělé formě. Mám
stříbrného mistra republiky, bronzového mistra republiky, letos jsem měl
kluky taky na mistrovství republiky, umístil se jen jeden, na třetím místě,
ale i to je úspěch, si myslím. Takže úspěch máme, máme dobré borce.“
Chodí sem trénovat Romové i ne-Romové, jaká mezi nimi panuje atmosféra?
„Vynikající, tady se vůbec nerozlišuje, kdo je Rom a kdo ne, nebo jestli je
třeba z Maďarska nebo Venezuely, chodí sem Arab, Slovák, Polák, Ukrajinec,
Bělorus, takže lidé různých národností a z různých etnik a vůbec se tu
neprojevuje, jestli je bílý, černý nebo nějaký jiný.“
Přijal byste rasistu?
„Ano, proč ne, já jsem trénoval i skinheady, kteří předtím byli skinheady a
dneska už nejsou, právě díky tomu, že nás tady poznají a přehodnotí ty svoje
životní postoje a začnou být úplně jinými lidmi.“
Foto: www.boxclub.cz
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Litvínovská radnice se podle starosty Milana Šťovíčka intenzivně zabývá
situací na sídlišti Janov, kde mají starousedlíci problémy s
nepřizpůsobivými občany. Starosta Litvínova tak reagoval na tvrzení
místopředsedy extremistické Dělnické strany Petra Kotába, který město
obvinil z liknavosti. Tvrzení Dělnické strany se nezakládá na pravdě, město
vyvíjí značnou snahu o zlepšení situace na sídlišti – řekl Šťovíček.
Záměr Dělnické strany znovu provokovat na sídlišti Janov se nelíbí místním
Romům. Předseda Romského křesťanského sdružení Radek Grundza považuje
Dělnickou stranu za nekompetentní a chce jí zabránit proniknout na sídliště.
Reagoval tak na prohlášení jejího místopředsedy Petra Kotába, že 24. ledna
vyšlou do Janova takzvané monitorovací hlídky.
Republiková rada Strany zelených schválila jako svého kandidáta do obměněné
vlády hudebníka Michaela Kocába. Ten by měl v kabinetu nahradit ministryni
pro lidská práva Džamilu Stehlíkovou. Kocáb – jeden z aktérů sametové
revoluce a někdejší federální poslanec – se do české politiky pokoušel
vrátit už loni na podzim, kdy neúspěšně kandidoval do Senátu v prvním
pražském obvodu.
V pražské kavárně Jericho začala výstava fotografií dětí z ústecké sociálně
vyloučené lokality Nový svět s názvem Miripen. Expozice představí 17
fotografií pořízených dětmi v rámci projektu Fokus Nový svět. Ty tvoří
polovinu z kompletní série, která byla prezentována v prosinci minulého roku
v Ústí nad Labem. Výstava potrvá do poloviny února.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení R-Mosty poskytuje sociální poradenství a právní služby
Sdružení R-Mosty, sídlící v budově základní školy na Havlíčkově náměstí v
Praze, pořádá pravidelně různé vzdělávací a rekvalifikační kurzy pro děti
i dospělé. Mimo to poskytuje svým klientům také sociální poradenství. Více
řekla Marku Polákovi sociální pracovnice Pavlína Radlová.
„Poskytujeme tady sociální poradenství, zároveň i právní poradenství, v
některých výjimečných případech poskytujeme právníka i k soudnímu jednání.“
Jaké jsou cíle R-Mostů?
„My samozřejmě máme těch aktivit několik, ale konkrétně tady pro mou práci
jsou to cíle pomoct znevýhodněným lidem nebo lidem v situaci, která je velmi
obtížná, tak jim tu situaci ulehčit, pomoct jim najít cíl nebo alespoň
nějaké východisko z té jejich situace.“
Kdo jsou ti sociálně slabší lidé?
„Jedná se především o Romy, ale není výjimkou, že k nám chodí i česká
populace, především ženy samoživitelky, máme tady i ukrajinské a vietnamské
spoluobčany.“
Ti, co sem chodí, přicházejí v podstatě se stejnými problémy?
„Ty problémy jsou opravdu stejné, většinou se jedná o bydlení, z velké části
o exekuce, hledání zaměstnání, což je teď veliký problém, čili jim pomáháme
nacházet zaměstnání. V poslední době bych řekla, že ubývá problémů s úřady.
Ty problémy jsou opravdu skoro stejné.“
Jaké problémy s úřady?
„Problémy na úrovni komunikace, že si navzájem nerozumí a je potřeba tam
některé věci osvětlit, vysvětlit.“
Takže vy v tomto případě sloužíte jako zprostředkovatel informací?
„Ano.“
Vidím, že zde máte hudební nástroje.
„Ano, tato místnost, která je rozdělena na dvě části, slouží jak k
sociálnímu poradenství, tak zároveň jako zkušebna pro mládež, která dochází
do našeho nízkoprahového klubu, o který se R-Mosty také starají.“
Zpět tedy k tomu sociálnímu tématu, kolika lidem už se vám podařilo
pomoct? Podařilo se vůbec pomoct?
„Určitě, těch lidí k nám chodí hodně, je to zhruba kolem tisíce lidí ročně.“
Na stole před učebnou jsem si všiml publikací, k čemu slouží?
„Jednu z těch publikací – Sociálního rádce - jsme vydali přímo my, R-Mosty,
ostatní publikace nejsou přímo od nás, jsou od jiných neziskových
organizací, které se také snaží pomoct lidem v nouzi a my je samozřejmě
shromažďujeme, aby ti lidé měli možnost si je odsud vzít, můžou si je
odnést, poučit se, poradit se, podívat se. V podstatě jsme jediná, alespoň o
které víme, organizace, která poskytuje zdarma právníka k soudnímu jednání,
což jsme zatím využili dvakrát, vždy to bylo ohledně bydlení, ti lidé
dostali výpověď z bytu a nám se podařilo pro ty lidi získat ten byt nazpět.“
Jak získáváte takového právníka?
„Získat právníka není až zas tak těžké, spíše je horší získat peníze na toho
právníka, to bohužel tak jednoduché není. Všichni lidé, kteří pracují v
neziskových organizacích vědí, co jsou to projekty, projekt musí projít
určitou komisí, musí být schválen a ty dotace až potom přijdou k vám.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Film Cinka Panna ukazuje romský vzor
V únoru přijde do českých kin film Cinka Panna, který vypráví o životě
legendární romské primášky a její nelehké cestě k tomu, aby se jako žena
prosadila v ryze mužské profesi. Cinka Panna žila v 18. století a pohybovala
se na hranici dvou světů: v romské komunitě, ve které vyrostla, a ve
šlechtických palácích, kde hrála. Avšak film Cinka Panna není dokumentem
mapujícím její život. Jak řekl Janě Šustové autor scénáře Ľubomír Slivka,
měl možnost poznat Romy v mnoha zemích světa a příběh Cinky Panny zasadil do
kontextu romských pravidel a zvyků, kterými se Romové řídí, ať žijí
kdekoliv.
„Společný mají vztah k hodnotám, k nějaké přirozené autoritě, k nějakému
Baro šerovi, který je jejich vůdcem, společný majetek a obyčejové právo,
rodový soud kris, způsob prodávání dětí do manželství anebo naopak
obhospodařování společného majetku. To bylo téma, které jsem toužil
zpracovat do hraného filmu a ta Cinka Panna jako historická postava, jako
žena, která chtěla prorazit a nakonec uspěla v ryze mužské profesi, mi
vyhovovala pro transformování všech těchto znalostí do příběhu hraného
filmu. A co mi ještě vyhovovalo, to byl ten fakt, že o Cince Panně se málo
vědělo a ví, a čím více jsem pronikal do archívů v Budapešti, povídal si s
lidmi v Košicích a v Bratislavě, s historiky, tím víc jsem si byl jistý, že
tady je prostor ne si vymýšlet, ale vytvořit fiktivní příběh.“
Takové údaje, jako že byla prodána do manželství, nebo že jí muž potom
zemřel a za jakých okolností zemřel, to jste odněkud věděl, to je
zaznamenáno, nebo je to fikce?
„Je to fikce, ale je to fikce na základech běžné praxe, prodej do manželství
a takové to dohadování manželství ve věku, kdy děti ani nejsou dospělé, to
jsem zažil v Turecku a na Balkáně, sám jsem se zúčastnil několika svateb. A
pak nám dramaticky vyhovoval ten fakt, ta možnost toho, že oni velmi milují
děti, děti a rodina jsou pro ně vším, široká rodina, teď nemyslíme nějakou
úzkou rodinu, a ženu, která neporodí dítě mohou po roce vrátit zpět. Toto je
historická skutečnost, kterou jsem já vztáhnul k této postavě. Cinka Panna
ve skutečnosti měla až pět dětí, i když historické prameny se rozcházejí.
Ale určitě měla tři děti, s kterými chodila hrát. Její manžel nezemřel, jen
v našem romantickém příběhu jsme to trochu zdramatizovali, nechali jsme ho
zemřít, aby ta vražda, která se ve filmu stala, byla důvodem k tomu, aby se
karavana pohnula dál.“
S jakým úspěchem, s jakým přijetím se ten film na Slovensku setkal?
„Řeknu vám upřímně, že jsme měli trošku strach, jaké budou reakce mezi Romy,
a z jejich strany se neozval jediný hlas, který by nějakým způsobem ten film
neprávem kritizoval. Ale děkují nám romská sdružení, jsou rádi, že vznikl
film, který je romantizující a trošku je idealizuje, ale ukazuje jejich
vzor. My jsme ten film netočili jako obhajobu Romů, my jsme ten film točili
jako všeobecně platný lidský příběh. Přijetí ze strany diváků bylo výborné,
ale ozvali se i kritiky, ale beru to tak, že každý kritik má svůj vyhraněný
názor na film, a nevidím důvod, proč by ho neměl říct. Ať ho poví, někdy i
negativní kritika, která film setře, vytváří polemiku a důvod pro to, aby se
diváci na ten film šli podívat.“
Kdyby se hovořilo o nějakém žebříčku pořadí nejsledovanějších filmů teď
na Slovensku, kde jste se umístili?
„Ten žebříček je neoficiální, vychází jen z výsledků Unie filmových
distributorů, ale v těch prvních čtyřech týdnech od premiéry od 23. října
2008, kdy jsme ten film uvedli na Slovensku, tak jsme byli třetí v
návštěvnosti, předhonil nás Madagaskar a James Bond. A v posledním čtvrtroku
jsme dvanáctý nejsledovanější film na Slovensku, což nás upřímně těší,
protože do toho počtu se počítají všechny komerční filmy, které v současné
době běží v kinech.“
Kdy se na Cinku Pannu mohou těšit čeští diváci?
„5. února 2009 uvádíme Cinku Pannu ve všech dobrých kinech. Bude v počtu
čtrnácti kopií, oproti Slovensku, kde jsme měli osm kopií, a já všechny české
diváky zvu do kina a věřím, že se jim film bude líbit.“
Foto: www.cinkapanna.cz
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 16. ledna je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a
Jaroslav Sezemský.
|