Snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba od Drahomíry Vihanové se zaměřuje na tradiční romskou společnost v osadách na Slovensku. Příběh vypráví o dvou českých studentech, jejichž romský kamarád Imro zabil kvůli nevěře svou manželku Eržiku. Zatímco student filosofie Jakub zapírá, že by cokoliv o vraždě věděl, budoucí právník Petr policii přizná, že vrahem byl Imro. Mezi kamarády tak vznikne závažný rozpor, neboť Jakub nechce Petrovi jeho výpověď odpustit. Petr se pomalu připravuje na svou budoucí dráhu advokáta a začíná nový život se svou přítelkyní, ale případ Imra mu nedá spát. Neustále se v něm sváří výčitky s vědomím spravedlivého rozhodnutí. Jakub se zatím nechá vyhodit ze školy, pomalu se vzdaluje svým kamarádům a vnějšímu světu vůbec. Vydává se na Slovensko, kde potkává osamělou Evu a dále putuje s ní. Nakonec se oba kamarádi setkávají před soudem, který má rozhodnout o osudu Imra. Petr udolán výčitkami přehodnocuje svůj postoj a náhle mění výpověď. Jakub zcela odmítne vypovídat.

Z tohoto letmého popisu příběhu vyplývá, že ve středu zájmu zde nejsou Romové, ale studenti, kteří do jejich kultury částečně vstoupili a nyní hledají východisko, jak vyřešit konflikt mezi tradiční romskou a moderní společností. Imro je podle romské tradice potrestán tzv. obřadem „snížení“, který v podstatě znamená vyloučení z komunity a s tím i determinaci na celý život. Hlavním morálním rozporem hrdinů filmu tedy je, zda má být Imro potrestán ještě jednou, tentokrát neromským soudem.

Snímek zcela určitě nelze chápat jako výpověď o životě Romů. Autorka sice ukazuje mnohé obrázky reflektující situaci ve slovenských osadách i zobrazující tradiční obřady (pohřeb, svatba, křest), vše je však zahaleno zdůrazňováním morálního rozporu, který má širší zaměření a nedá se vztahovat jen na romské etnikum. Sama režisérka se na stránkách České televize k filmu vyjádřila takto:

„Neskrývám, že můj film je vlastně polemika. O vině a trestu a obecně o hodnotách života. O tom, jak různě lze nahlížet na stejný čin z pohledů odlišných kultur a etnik. Je také o respektu k jinakosti a k různým přístupům k životu. Kdo má recept na to, jak žít? Jaké hodnoty vyznávat? V čem nacházet štěstí? Pokouším se vést multikulturní dialog, aniž bych dokázala jednoznačně odpovědět na mnohé otázky, které nastoluji. Dnešní svět nám ale tyto otázky klade se stále větší naléhavostí a také se neptá, zda známe odpověď.“

Přestože je příběh filmu určitou modelovou situací, režisérka při zobrazování života v osadě používá částečně dokumentární styl. Některé tyto obrazy jsou však poněkud zavádějící. Snímek je natočen podle skutečné události, která se na Slovensku odehrála asi před čtyřiceti lety. Samotný film se odehrává v současnosti a některé atributy, které autorka používá, jsou již v obrazu nynější romské společnosti poněkud nemístné (tradiční oblečení Romů, Imrův koňský povoz). Stejně tak lze předpokládat, že by současná romská společnost odsoudila takto fatální potrestání nevěry mnohem tvrdším způsobem.

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (Drahomíra Vihanová, ČR/SR/Francie, 2000). Scénář: Drahomíra Vihanová, Vladimír Vondra. Kamera: Juraj Šajmovič. Střih: Josef Valušiak. Hudba: Emil Viklický, Ida Kelarová, Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach. Zvuk: Libor Sedláček. Výprava: Tomáš Berka, Jiří Sternwald. Kostýmy: Zuzana Krejzková, Iveta Trmalová. Odborný poradce: Eva Davidová. Vedoucí produkce: Ilona Jirásková, Vladimír Bednár. Produkce: Viktor Schwarcz, Marián Postihač, Alice Nemanská, Helena Slavíková, Marián Puobiš, Francois Margolin. Hrají: Adrian Jastraban (Jakub), Gustav Řezníček (Petr), Theodora Remundová (Gábina), Marián Balog (Imro), Jolana Badžová (Eržika), Zuzana Šulajová (Eva), Zuzana Stivínová, ad. Délka: 95 min. Premiéra: 7. 9. 2000.

Foto: www.ceskatelevize.cz