Televizní snímek Černý slzy čerpá svůj příběh z osvědčeného dramatu Romea a Julie. Kromě hlavních dvou představitelů „gádže“ Kena a Romky Darji, zde vyniká především postava moudrého bezdomovce, jenž je analogií k páteru Vavřincovi. Ve filmu odhalíme také některé slavné pasáže, jako jsou balkónová a ložnicová scéna nebo zobrazení tajného sňatku (tady pouze symbolického). Nenávist mezi dvěma skupinami, z nichž hlavní hrdinové vycházejí, zde není dána pouhou etnickou odlišností Romea a Julie, ale je podpořena faktem, že Ken je mladičký neonacista a Darju právě propustili z pasťáku. Na půdorysu slavné tragédie se pak odvíjí víceméně analogický příběh, který v zájmu zachování většího realismu nekončí smrtí, ale vzájemným odloučením obou hrdinů.

Snímek Černý slzy byl natočen jako televizní film. O jeho realizaci se uvažovalo již v počátku devadesátých let, kdy tento příběh „o lásce romské dívky a skina, který se skutečně stal, vyprávěl Josef Klíma“ [www.ceskatelevize.cz]. Devět let autoři usilovali o jeho realizaci a o jeho natočení na filmový pás a uvedení do distribuce. Na to vzpomíná režisér filmu Milan Cieslar následovně: „Původně jsme plánovali distribuční film, jenže pan Stankovič nás tehdy napadl, že jde o rasistický text, což považuji za absurdní tvrzení - ale nedostali jsme na film grant. Nakonec jsme se rozhodli jít cestou minimalismu, natočili jsme na DVD a byli jsme domluveni, že když se to povede, že se to zvětší. Nakonec se nám bohužel nepodařilo sehnat prostředky - a myslím, že je to škoda. Podle zkušenosti z mezinárodních festivalů vím, jaký je vkus a takovéto sociální téma je absolutně frekventované, takže jsem přesvědčen, že by film, kdyby byl na filmové surovině, měl šanci jít z festivalu na festival...“ [www.ceskatelevize.cz].

Kvalita díla je jistě poznamenána nedostatečnou technologií, ale rovněž svým omezením, kterou kategorie televizní film má. Ačkoliv měl snímek ambice stát se distribučním filmem většího formátu, ve výsledku opravdu splňuje spíš kritéria filmu televizního. Kamera se nezatěžuje zobrazováním krajiny, města či prostředí, ve kterém hrdinové žijí, přestože by se to u snímku tohoto charakteru možná hodilo, naopak se soustředí výhradně na tváře postav. Najdeme zde také jen několik „němých“ míst. Jedná se vesměs o jednolitý dialog, což umožňuje většinou pouhý poslech.

Televizní formát ovšem nemusí být vždy na závadu a jen stěží za něj můžeme schovávat hlavní nedostatky filmu. Největším nešvarem tohoto snímku je jeho schematičnost a prvoplánovost. Jeho cílem je spíš být filmem pro mládež, ve kterém by se novým způsobem aktualizovalo sociální téma. Zřejmě právě proto ustupuje hlubší propracovanost díla povrchnímu vyjádření a nízkým nárokům na autenticitu.

Černý slzy (Milan Cieslar, ČR, 2002). Scénář: Jiří Bednář. Kamera: Marek Jícha. Hudba: Jan Černý. Výroba: Česká televize. Hrají: Kryštof Hádek (Ken), Lucia Hurajová (Darja), Miroslav Táborský, Valerie Zawadská, Jiří Pecha, Matěj Hádek, ad. Délka: 90 min. Premiéra: 12. 1. 2003 TV.