Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Dobrý večer, to dnešní O Roma vakeren je už vánoční. Dozvíte se, jak se
slavily tyto svátky v romských rodinách dříve a jak se slaví dnes. Nad
smyslem oslav Vánoc se také zamyslíme například se spisovatelem Vladem
Oláhem z Matice romské. Nebude chybět ani pozvánka na sváteční romskou
zábavu a nebo koncert.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Daďives vakeraha pale Karačoňa. Šunena romane giľa the nevimata -
andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Mnozí Romové neoslaví Vánoce doma, protože se rozhodli emigrovat
I přesto, že Vánoce jsou nejkrásnějšími svátky v roce, tak ne každý má to
štěstí, aby pro něj takové byly. Od těch minulých svátků se událo mnoho věcí
a mnoho lidí tento rok ani neoslaví Vánoce doma v České republice, protože
se rozhodli emigrovat. K tomu je vedli zejména události uplynulých měsíců,
jako útoky neonacistů, jejichž terčem se měli stát Romové z Janova. Vážnost
situace vnímá i spisovatel Vlado Oláh z Matice romské. Jak řekl Anně
Polákové - každý rok pravidelně pro Romy připravuje mše.
„To bylo pro Romy ze Smíchova, připravil jsem jim mši, která byla věnovaná
romským zemřelým.“
O čem to bylo?
„Páter Lízna měl kázání k Romům, povzbuzoval je, aby udržovali svoje zvyky a
tradice, aby si nedělali starosti s počtem dětí, že to je Boží dar, ale
samozřejmě, že se o ty děti Romové musí postarat.“
Sledujete určitě současnou situaci, když jste mi volal, tak jste říkal,
že jste znepokojen. Jak byste tu situaci zhodnotil, jak vnímáte vy to, co se
děje?
„Ono to je odraz toho, že předchozí vlády. I současná vláda se málo stará
romské etnikum, oni si myslí, že dají sociální dávky a problém bude
vyřešený. Sociální dávky problém neřeší, musí se jim dát prut, ať si rybu
chytí a ne jim tu rybu dát rovnou, takto padají do větší a větší bídy.“
Vy patříte ke generaci, která si pamatuje, že v těch 80. letech se žilo
Romům dobře, všichni pracovali, nebyl nedostatek. Jak to vše vnímají ti
Romové, kteří tím prošli, dnes jsou bez práce a zažívají tu situaci takovou,
jaká je?
„Tak situace je to těžká, já vítám, že je změna ve společnosti, ale žije se
nám hůře, jsme bez práce, jsme bez bytů a za komunistů se nám žilo lépe.“
Mnoho lidí, i mladých Romů poukazuje na to, že Romové by měli být více
zodpovědní, že by se měli více snažit, jaký je váš názor?
„Samozřejmě zodpovědnost za svojí vlastní osobu musí mít každý, ale pomocnou
ruku by jim měla podat vláda, Romové jsou závislí na současné společnosti,
bez pomoci společnosti se nepohneme z místa.“
Jak vy sám diskutujete o této situaci s Romy, na co si stěžují, jak je
podporujete, co jim říkáte, aby se sami snažili to změnit?
„Snažím se jim říkat, aby nezlehčovali přístup ke studiu, pokud mají práci,
tak ať si tu práci drží, ať pracují, aby zajistili svůj život i své rodiny.“
Co si myslíte, že čeká Romy, situace je taková, jaká je, jak si myslíte,
že budou Romové žít dál v této společnosti? Jaký bude vývoj?
„Romové, zvlášť Romové, na tom budou hůř a hůř, budou padat do větší bídy,
protože pokud se společnost a vláda nevzpamatuje a nezačne věnovat romské
otázce, romským dětem a mládeži a jejich kvalifikaci, tak se dostaneme
ještě do většího bláta, než jsme teď.“
Mají Romové zájem o práci a vzdělání?
„Samozřejmě, že mají, každý by chtěl pracovat, ale to bych neříkal pravdu,
kdybych říkal, že každý, jsou i rodiny, které neposílají děti do školy, ale
to jsou výjimky, ale opravdu většina Romů posílá děti do školy a mají zájem
o práci a vzdělání.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vánoční přání Vlado Oláha
Spisovatel Vlado Oláh se narodil na Slovensku ve Stropkově, kde také prožil
své dětství a studia, která ukončil vysokoškolským diplomem.
Jak budete slavit Vánoce?
„Vánoce budeme slavit v rodinném kruhu, prvně jako vdovec, protože před
rokem mi zemřela manželka, takže bude to vzpomínka na manželku, nebude to
veselé. Budeme slavit tak, jak slaví každý křesťan, budeme očekávat příchod
Ježíše Krista, našeho spasitele, našeho ochránce.“
Vy jste se narodil na Slovensku, ve Stropkově, na Slovensku jste také
vystudoval, co jste vystudoval?
„Vystupoval jsem obor výchova a vzdělávání dospělých, vystudoval jsem
střední vojenskou školu.“
Jak jste říkal, tak na Slovensku jste vystudoval a pak jste přijel do
Čech. Určitě vzpomínáte na Vánoce na Slovensku, změnily se nějak Vánoce,
když jste byl tenkrát na Slovensku a v současné době?
„Tak rozdíl je v tom, jak jsem slavil v osadě a jak jsem slavil v bytě na
sídlišti. To je velký rozdíl, v osadě jsem Vánoce slavil jako dítě, bylo to
slavnostnější, hlouběji jsem to prožíval, radostněji jsem to prožíval,
prožíval jsem to celu duší a tělem.“
Vy jste celý život ve Stropkově popisoval v jedné ze svých knih, psal
jsme tam o Vončakovi, Viku tam byl, poznávají se tam někteří lidé? Já jsem
tam třeba poznala svého dědu.
„No, samozřejmě, většina se narodila ve Stropkově a vrací se tam na
prázdniny a popřípadě tam chtěli zůstat, ale pak si to rozmysleli a zůstali
žít v Praze.“
Je zájem o vaše knihy mezi Romy?
„Samozřejmě, mezi Romy i mezi ne-Romy.“
Vraťme se ještě k těm Vánocům, co byste popřál Romům, co byste si přál?
„Tak vinšuji jim hodně zdraví, to je hlavní, to pozná jen člověk, který je
nemocný, takže zdraví, hodně štěstí, štěstí potřebujeme v této době, v této
nezdravé společnosti, která se jen pomalu přibližuje k demokracii, ačkoliv
to je už delší doba od roku 1989, ale pořád jsou tu bolesti a problémy při
budování demokracie. Přeji jim zaměstnání, přeji jim toleranci a lásku a
přeji jim, aby do svého srdce přijali Pana Ježíše Krista, našeho Spasitele,
který přichází každé Vánoce a je oslavován v každé rodině. Amen.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vánoce v rodině Agnesy Oláchové
Paní Agnesa Oláchová se narodila před více než 60ti lety na Slovensku v
Kurimě u Bardejova. Jak vypadal den Vánoc v rodině, kde paní Agnesa
vyrůstala spolu se svými dalšími sourozenci a rodiči, se ptala Dana
Dubjelová.
Můžete porovnat Vánoce v České republice, lépe řečeno v Praze, a Vánoce,
které jste prožívala na Slovensku jako malá holčička?
„To byly nejkrásnější Vánoce, které jsem prožívala na Slovensku, to bylo
nádherné. Byli jsme chudší, ale byli jsme šťastní. Nikdy jsme nebyli
nemocní. Tatínek se o nás staral i maminka a velice dobře nás vychovali.
Jeden den před Štědrým dnem můj tatínek šel do lesa uříznout jedličku, druhý
den na Štědrý den jsme zdobili s tatínkem ten stromeček, i salát jsme
dělali. Maminka ve čtyři hodiny ráno vstávala a zadělávala na koláče s mákem
a s kakaem. Když bylo šest hodin, každý jsme byli připravení, umytí,
vykoupaní, zasedli jsme kolem stolu, maminka prostřela bílý ubrus a tatínek
vzal litr kořalky, každému nalil trošinku, abychom si mohli ťuknout, tatínek
nám zavinšoval, pak jsme se museli pomodlit, zasedli jsme ke stolu a maminka
podávala večeři. Po večeři jsme se sebraly my děti a šly jsme zpívat koledy,
vydělávaly jsme si i peníze, i sladkosti jsme dostávaly a ti lidé už čekali,
kdy přijdeme.“
Já vás přeruším, já, co jsem slýchávala, tak je zvykem u některých rodin
pod Štědrovečerní stůl dát slámu a sekyru.
„Také jsme měli slámu.“
Co to znamená, také to patří k romským tradicím, nebo ke křesťanským
tradicím?
„Ano, ke křesťanským, to všude dávali slámu, protože se na slámě narodil
Ježíšek.“
Z kolika děti vy jste?
„Ze 14ti.“
Tak to bylo určitě obtížné pro vaše rodiče zvládnout takové množství
dětí, vychovat je. Co třeba dárky, našli jste pod stromečkem dárky?
„Žádné dárky jsme neměli.“
Takže dárky nebyly, ale o to byly asi ty Vánoce krásnější, že jste se
sešli v takovém počtu.
„Vždy pět až šest dětí bylo doma a ti starší šli do světa za prací.“
Vy jste odešla ze Slovenska v 19ti letech. Jak vy připravujete
Štědrovečerní večeři, co vy jste vlastně předala svým dětem, jak vypadá
Štědrý den u vás?
„U nás na stole musí být řízky, bramborový salát, chlebíčky, jednohubky,
uzené maso, cukroví.“
Takže od každého něco.
„Ano, kdo co chce. Pochopitelně to je bohatší stůl než na Slovensku, co jsme
měli.“
Myslíte si, že dnešní vánoční svátky jsou na úkor hektického světa kolem
nás a že dříve byly Vánoce víc prožity, víc jste je vnímali?
„Ano, určitě víc, lidé nebyli tak bohatí jako v dnešní době, ale lidé se
měli rádi a život byl šťastnější, všichni jsme byli stejní.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
První polistopadová romská politická strana v Česku asi skončí. Romská
občanská iniciativa je jednou ze sedmi stran, které zřejmě zruší Nejvyšší
správní soud. U dalších 15ti uskupení soud rozhodne o pozastavení činnosti.
Návrh na zrušení a pozastavení činnosti několika stran kvůli nečinnosti nebo
neplnění administrativních povinností schválila v úterý vláda.
Někteří studenti pedagogických fakult, tedy budoucí učitelé, smýšlejí
xenofobně, rasisticky a etnocentricky. Ukázal to průzkum organizace Člověk v
tísni, který v tomto školním roce probíhal na patnácti fakultách v Česku.
Zúčastnilo se ho 283 studentů navštěvujících kurzy multikulturní výchovy.
Ve Volyňské oblasti na Ukrajině byl vydán první romský slabikář v Evropě.
Publikace je součástí snah o uchování identity tamních Romů, kteří nemají
vlastní písemnosti a obvykle používají abecedu země, v níž žijí. Autoři
slabikáře tvrdí, že je napsán v dialektu, kterému rozumějí Romové v pěti
zemích světa.
Světově uznávaný umělec a proslulý tvůrce filmové hudby Goran Bregovič
zavítá na konci letošního roku do České republiky. Tentokrát ve společnosti
své „šťastné“ Karmen. K vidění budou hned na první svátek vánoční, 25.
prosince v pražském Kongresovém centru.
V záplavě vánočních koncertů, které se každoročně rojí v tomto čase, stojí
za povšimnutí a návštěvu minimálně jeden z nich. Romský nevidomý písničkář
Mário Boháči pořádá zítra – 20. prosince od 20ti hodin v břevnovském klubu
Kaštan vánoční veselici s romskou hudbou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ivan Veselý o smyslu oslav vánočních svátků
Do našeho vánočního O Roma vakeren jsme pozvali také Ivana Veselého –
ředitele sdružení Dženo, který se zamýšlí nad smyslem oslav vánočních
svátků.
„Každoročně Vánoce trávím v širší rodině, slavím je u svých rodičů na
Slovensku.“
Kdyby jste si měl vzpomenout, když jste byl malý a žil jste na Slovensku,
byly Vánoce jiné než teď?
„Bylo více radosti, upřímnosti, více se to oslavovalo, chodili jsme na mše,
tak já chodím samozřejmě do dnes. Co jsem já zažil, tak to bylo celé
narození Ježíška, chodili jsme vinšovat, a chodila kapela a vinšovala, děda
měl svojí kapelu, tradiční, housle, harmonika. Děda vždy vyprávěl o smyslu
Vánoc, o naději, o lásce, to byla taková naše oslava tohoto posvátného
okamžiku zrození Ježíše Krista. Já si myslím, že to je v lidech, v jejich
srdcích, každý by si měl uvědomit posvátnost toho okamžiku, touhu po naději
v lepší svět. V současné době, vůbec tady v Praze, toto necítím, přijde mi,
že se tam vytrácí ten duchovní, emocionální náboj.“
Čím si myslíte, že to je?
„Možná tím, že to je velké město, cítím tu shon, stres, nervozitu,
zklamání.“
Podle vás se vytratil ten tradiční smysl, duch Vánoc?
„To, že se ten duchovní rozměr vytrácí a vytrácí se z toho ty emoce, to je
jasné, to je trend posledních deseti let. To je možná tím, že Česká
republika je více ateistická a lidé se stávají slepými a hluchými ke svému
okolí. Ten nacionalismus, ta nacionalistická vlna je podporovaná i tímto
nedostatkem pozitiva, duchovního rozměru. To je jedna velká událost v roce,
která může chladná srdce u těch lidí více obměkčit, více ohřát, já to tak
cítím, že lidé potřebují cítit to teplo, lidské teplo a to lidské teplo
cítíte přes emoce. Podívejte se, jak se ti lidé chovají k nemocným, k
handicapovaným, ke starým, k bezdomovcům, lidé jsou slepí k jejich
problémům, protože každý z nás, až umře, bude stát tam někde nahoře a bude
se zpovídat, proč udělal to a ono, proč se zachoval tak nebo onak, bude
jedno, jestli je bílý nebo černý, já tomu věřím, že to tak je, že to tak
funguje, pokud existuje spravedlnost, spravedlnost vyššího řádu. Nemyslím tu
světskou před soudy, ale tu vyšší, před Bohem, tam se budeme všichni bez
rozdílu zpovídat ze svých životních postojů, proč jsme ubližovali, proč jsme
nepomohli, když jsme mohli, a o tom jsou pro mě ty Vánoce, že člověk
hodnotí. A to se vytrácí, a pozor, abychom byli spravedliví, tak to se
nevytrácí jenom u Čechů, gádžů, ale to s vytrácí i u Romů, odpuštění, když
třeba rodiny spolu nemluvily celý rok, ale o Vánocích chodily a žádaly o
odpuštění. To, že Romové přebírají určité zvyky od Čechů, ta asimilace, že
se dobrovolně vzdávají těchto kvalit, které potřebuje Evropa, ten život
znovu najít. To, že se chodilo a žádalo se o odpuštění – promiň, já jsem ti
ublížil, řekla jsem ti špatné slovo, promiň mi to – to se úplně vytrácí. A
ty odlišnosti, ty bychom měli držet, to odpuštění, že se lidé sobě omluvili,
rozbrečeli se a řekli si, že i přes to, co si řekli nebo udělali, že jsou
bratři nebo že jsou jedna rodina a že to ta bída a život je takhle ničí, že
jsou tak hnusní, je to velká škoda, ale na těchto odlišnostech bychom měli
stavět. To by si lidé měli uvědomit. Že jsou lidé nezaměstnaní, to je
pravda, že nemají moc peněz a jsou chudí, ale že žijí, že jim srdce bije a
že jim koluje krev v žilách, že vědí, že žijí, toto my musíme držet, toto
nám umožnilo přežít, tyto duchovní odkazy, romani pačiv. Ať už přijde k moci
kdo přijde, už Hitler se nás snažil zničit, ano, umřelo nás hodně v
koncentrácích, umřelo nás hodně na frontách, ale přežili jsme. Když se
chodilo vinšovat, teď jsem si vzpomněl, co se říkalo:
'Mnoho gádžů umřelo, mnoho Romů umřelo, ale my jsme se dožili této svaté
události, tohoto svatého okamžiku.' Vždy je tam vyšší síla, Pán Bůh chrání
své děti, když se samozřejmě chovají jako jeho děti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak se slavily Vánoce v romské rodině v Bardějově
S odstupem času vzpomíná na svátky u rodičů v Bardějově také Anna Bystrá,
která žije v Praze se svou rodinou už 20 let. Více Dana Dubjelová.
Vy jste se narodila na Slovensku, jak vypadal Štědrý den u vás doma, jak
jste ho prožívali, co všechno obnášelo vánoční očekávání?
„Vánoce byly veselé, těšili jsme se na večeři, dělali jsme stromeček,
pomáhali jsme mámě. Když byl sníh, tak máma, aby se nás zbavila, nás poslala
ven, abychom stavěli sněhuláky a tak.“
Vy už jste měli normální klasický ozdobený stromeček, s kolekcemi, s
dárky?
„Dárky byly, ale dostali jsme je napřed, nebyly to hračky, alespoň si to
nepamatuji, ale věci potřebné, oblečení. Dříve se nosily takové boty, jako
babky, pak jsme dostávali sněhule, zimní bundy a šály, ale my jsme to
nemohli vydržet, tak nám to máma dala před Vánocemi, takže zabalené dárky
dostávala jen naše nejmladší sestra a bratr.“
A chodili jste třeba do kostela?
„Ano, chodili jsme pravidelně na půlnoční mši a před večeří jsme zpívali
vánoční písničky jako Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, prostě se zpívalo,
a bez kostela si ani ty svátky neumím představit.“
Dodržovali jste nějaké romské tradice?
„Na Slovensku ani tak ne, ale tady jsem se to naučila u manželových rodičů,
takže před večeří se koupeme v penězích, dáme si do vany drobné peníze a
šupiny od kapra a v tom se koupeme, abychom byli bohatí.“
Kdybyste srovnávala Vánoce a Štědrý den, které jste prožívala na
Slovensku jako malá holka a ty, které připravujete vy dnes svým dětem, jaký
je v tom rozdíl, o co jsou dneska lidé ochuzeni a naopak o co jsou bohatší?
„U nás na Slovensku, když jsem byla malá, tak Vánoce nebyly bohaté co se
týká dárků, protože nás bylo víc a rodiče neměli tolik peněz, a proto já
jsem se snažila svým dětem nadělovat hodně dárků, které já jsem neměla, tak
aby měly oni. Pro mě byly nejkrásnější Vánoce, když byly děti malé.“
Jak vypadá vaše Štědrovečerní tabule, co tam nesmí chybět?
„Nesmí tam chybět rybí polévka, kapr, vepřové řízky, kuřecí řízky, fazole,
houby, na přípitek šampaňské a lokše.“
Kdybyste měla možnost pozdravit své přátele, své známé, rodinu, co by to
bylo, co byste přála lidem, kteří jsou posluchači tohoto rádia?
„Přeji všem pokoj, mír a lásku, to je nejdůležitější, a zdraví. Lidé jsou
dnes takoví, každý sám pro sebe, uzavření, tak aby trošku drželi pohromadě,
aby se měli rádi a to zdraví hlavně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Štědrý den v pěstounské rodině
Ne všechny děti mají to štěstí, že mohou Vánoce i své dětství prožívat v
rodinném kruhu. Právě dětem z dětských domovů se snaží s hledáním nové
rodiny pomáhat Středisko náhradní rodinné péče. Jana Šustová pozvala k
mikrofonu jednu z pracovnic této organizace, která je sama maminkou
jedenácti dětí, z nichž šest jich má v náhradní rodinné péči. Tato
pozoruhodná žena, která se ujala i romských dětí, se jmenuje Jana Frantíková
a bude nám vyprávět o tom, jak v jejich početné rodině prožívají
Štědrý den.
„24. ráno u nás začínají Vánoce. Už je všechno hotovo, už se nic neuklízí,
už se nic nechystá, je hezky ozdobený stůl připravený už od večera, já dám
dětem cukroví, každé si může nějaké vybrat, mohou si ochutnat salát a potom
se nachystáme a jdeme všichni do zoologické zahrady. A jdeme tam celá
rodina, takže se tam sejdeme i s babičkami a s dědy, s ženatými dětmi, s
vdanou dcerou, s vnoučaty, se sourozenci, s jejich dětmi a je to hrozně
prima, jsme taková velká skupina v zoologické zahradě. Samozřejmě, že
neprojdeme nějakým závratným tempem obhlídku zvířat, ale prostě jsme tam
spolu, navzájem se mezi sebou promícháváme, chvilku si ten povídá s tím,
chvilku s oním, děti tam řádí, užijí si spolu, ženské si mezi s sebou
navzájem vymění vánoční cukroví, abychom měli více druhů. V zoo zavírají
kolem druhé hodiny, tak potom už jedeme domů.“
Doma už to dýchá vánoční atmosférou, ale ještě před večeří je u Frantíků
zvykem, že děti vyrazí s tatínkem do ulic.
„Potom začínáme poměrně brzy Štědrovečerní večeří. Ale než já jí úplně
nachystám na stůl, tak manžel vezme děti a každé dítě si vezme do ruky svůj
zvoneček a jdou na procházku. A vždy, kdo první uvidí nějaký rozsvícený
stromeček, tak na ten zvoneček zazvoní, a oni si potom počítají body, kdo
jich má nakonec nejvíc. A já jsem s ním smluvená přesně na minutu, kdy
přijdou, a když přijdou, tak už je tady vše nachystáno, svítí tu svíčky,
hraje tu koleda a sedáme ke Štědrovečerní večeři.“
Štědrovečerní večeře je v této neobvyklé rodině tradiční – ryba a
bramborový salát, ale jelikož ne všechny děti rybu jedí, dělá paní
Frantíková také kuřecí a vepřové řízky. Po večeři si ještě rodina chvíli
povídá a poslouchá koledy, ale děti se samozřejmě nejvíc těší na dárky.
„Já jsem se vždy hodně snažila, aby všechny děti koupily dárky všem, protože
když jsme si brali děti z dětských domovů, tak jsme si vlastně z těch šesti
dětí vzali jenom jednu malou holčičku, která byla ještě miminko, jinak
všechny ostatní děti už byly starší a oni měli zkušenost, že dárky
dostávali, ale neměli vůbec žádnu zkušenost, že by dárky dávaly někomu, koho
mají rády. Možná občas pro nějaké sponzory nakreslilz obrázky, ale to vůbec
není to samé, jako když u štědrovečerního stromečku čekáte, až si někdo
rozbalí ten váš dáreček. A pamatuji si na první Vánoce s našima dvěma
holčičkami, jak jejich největší potěšení bylo, že já rozbalím ten jejich
dárek.“
Takže děti u Frantíků kupují dárky všem sourozencům i oběma rodičům a tak
je jich pod stromečkem pěkná hromada.
„Rozbalujeme hrozně dlouho a rozbalujeme pomalu, vždy po jednom dárku,
vždycky každý dostane jeden dárek, pak ho rozbalí, pak si ho vyzkouší nebo
si s ním pohraje, nebo si ho očichá nebo si přečte návod, nebo cokoliv a pak
se jde na další dárek a pak to trvá strašně strašně dlouho. A další den se
sejdeme s těmi zbývajícími dětmi, které si slavily Štědrý den ve svých
rodinách a máme druhé kolo, protože tam si také všichni dávají dárky, co
tady u nás už nebydlí a pak se ještě sejdeme s babičkami a dědy ještě další
den, tak máme Vánoce natažené strašně moc.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 19. prosince je u konce.
Naladit si nás můžete v pátek 2hého ledna ve 20.05 - na vlnách Českého
rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních
studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Romale vinčinav tumenge bachtaľi
Karačoňa the Nevo Berš. Kaj te aven saste u kaj ke tumende te el o Del. Ada
sa vinčinel tiž predalo Pavel the Martin Slivka, Jan Mata fameľia. Romale
mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a
Jaroslav Sezemský.
|
|
„To bylo pro Romy ze Smíchova, připravil jsem jim mši, která byla věnovaná
romským zemřelým.“
„Páter Lízna měl kázání k Romům, povzbuzoval je, aby udržovali svoje zvyky a
tradice, aby si nedělali starosti s počtem dětí, že to je Boží dar, ale
samozřejmě, že se o ty děti Romové musí postarat.“
Vy patříte ke generaci, která si pamatuje, že v těch 80. letech se žilo
Romům dobře, všichni pracovali, nebyl nedostatek. Jak to vše vnímají ti
Romové, kteří tím prošli, dnes jsou bez práce a zažívají tu situaci takovou,
jaká je?
Poslech:
Související články
Jak budete slavit Vánoce?
Můžete porovnat Vánoce v České republice, lépe řečeno v Praze, a Vánoce,
které jste prožívala na Slovensku jako malá holčička?
„Také jsme měli slámu.“
Tak to bylo určitě obtížné pro vaše rodiče zvládnout takové množství
dětí, vychovat je. Co třeba dárky, našli jste pod stromečkem dárky?
„Každoročně Vánoce trávím v širší rodině, slavím je u svých rodičů na
Slovensku.“
Vy jste se narodila na Slovensku, jak vypadal Štědrý den u vás doma, jak
jste ho prožívali, co všechno obnášelo vánoční očekávání?
„Na Slovensku ani tak ne, ale tady jsem se to naučila u manželových rodičů,
takže před večeří se koupeme v penězích, dáme si do vany drobné peníze a
šupiny od kapra a v tom se koupeme, abychom byli bohatí.“
„24. ráno u nás začínají Vánoce. Už je všechno hotovo, už se nic neuklízí,
už se nic nechystá, je hezky ozdobený stůl připravený už od večera, já dám
dětem cukroví, každé si může nějaké vybrat, mohou si ochutnat salát a potom
se nachystáme a jdeme všichni do zoologické zahrady. A jdeme tam celá
rodina, takže se tam sejdeme i s babičkami a s dědy, s ženatými dětmi, s
vdanou dcerou, s vnoučaty, se sourozenci, s jejich dětmi a je to hrozně
prima, jsme taková velká skupina v zoologické zahradě. Samozřejmě, že
neprojdeme nějakým závratným tempem obhlídku zvířat, ale prostě jsme tam
spolu, navzájem se mezi sebou promícháváme, chvilku si ten povídá s tím,
chvilku s oním, děti tam řádí, užijí si spolu, ženské si mezi s sebou
navzájem vymění vánoční cukroví, abychom měli více druhů. V zoo zavírají
kolem druhé hodiny, tak potom už jedeme domů.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články