Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám nejdříve řekneme o státní návštěvě generální guvernérky a vrchní
velitelky ozbrojených sil Kanady, která přijde i mezi Romy, dozvíte se o
koalici neziskových organizací Společně do škol a nebudou chybět ani zprávy
ze života Romů.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Kanadská generální guvernérka se setká i s českými Romy
Zítra přijede na pětidenní státní návštěvu České republiky Její Excelence
Michaëlle Jean, Generální guvernérka a vrchní velitelka ozbrojených sil
Kanady. Kromě setkání s předními českými politiky má v plánu také seznámení
se s romskými umělci a osobnostmi. Další podrobnosti o multikulturní stránce
její návštěvy má Jana Šustová.
Návštěva kanadské guvernérky Michaëlle Jean a jejího manžela začne zítra
v odpoledních hodinách v Brně. Na Masarykově univerzitě se oba zúčastní
panelové diskuse s kanadskými delegáty a jejich českými protějšky, kteří se
podělí o zkušenosti ve svých zemích v oblasti kulturní rozmanitosti a
integrace menšin. Poté Michaëlle Jean spolu s manželem navštíví Muzeum
romské kultury, kde se více dozví o historii, umění a kultuře Romů a při
setkání s romskými umělci budou diskutovat o současném romském umění.
Kanadského velvyslance v České republice Michaela Colcotta jsem se zeptala
na důvody návštěvy Muzea romské kultury.
„Sama jako emigrantka se paní Jean velmi zajímá o otázky spojené s
multikulturním prostředím a také s integrací různých kultur v zemi. V Kanadě
je to velmi důležitá otázka, protože máme mnoho imigrantů. A ona sama jako
emigrantka se touto otázkou velmi zabývá, a proto se rozhodla navštívit
Muzeum romské kultury v Brně. Chce se totiž seznámit s umělci, kteří se
zasloužili o renesanci romského umění tady v České republice.“
Ve středu paní guvernérka v Praze navštíví občanské sdružení Palaestra,
které nabízí sportovní aktivity pro romské děti. Má další otázka pro
kanadského velvyslance Michaela Colcotta byla, zda Kanada už v dřívější době
měla nějaké kontakty s Palaestrou.
„Ano, měla. Před několika lety Kanadská agentura mezinárodního rozvoje ACDI
finančně podpořila počátky činnosti Palaestry. A díky těmto fondům mohla
Palaestra koupit sportovní vybavení pro svou práci. Jsme velmi hrdí na tuto
asociaci a jsme velmi spokojeni s její prací mezi mládeží.“
Pan velvyslanec se zmínil, že paní guvernérka sama zažila emigraci.
Požádala jsem ho, aby řekl několik slov o jejím životě a o tom, odkud přišla
do Kanady.
„Narodila se na Haiti a když byla velmi mladá, přišla se svou rodinu jako
uprchlice do Kanady, kde se její rodina usadila. Takže ona sama je
emigrantka a také její manžel přišel jako emigrant z Francie. Takže ji velmi
zajímá otázka multikulturalismu a také a je velice vděčná za příležitosti,
které v Kanadě dostala. Zároveň uznává podíl kanadských Čechů na úspěchu
naší země a ten chce uctít při své návštěvě České republiky. V Kanadě žije
přibližně 80 tisíc Čechů, kteří působí nejen v byznysu, ale i v kulturním a
politickém životě a v mnohém přispěli k rozvoji naší země.“
Kromě návštěvy romských organizací se kanadská guvernérka zúčastní také
Konference Multikulturní dialog, která proběhne v úterý v dopoledních
hodinách v Praze. Podrobnosti mi řekl Michael Vlček z Kanadského
velvyslanectví v Praze.
„To je konference, kterou pořádá Magistrát hlavního města Prahy. Jedná se o
osmým rokem pořádané setkání národnostních menšin, v rámci kterého probíhají
různé programy, včetně Multikulturního dialogu. Podařilo se nám domluvit s
organizátory, že v rámci této konference proběhne i česko-kanadský panel.
Bude to v úterý 2. prosince od 10:30 hodin. Úvodní příspěvek v
česko-kanadském panelu pronese paní generální guvernérka. Tématem
česko-kanadského panelu je integrace menšin ve městech. Kromě paní
guvernérky budou mít příspěvky dva čestí panelisté a dva kanadští panelisté.
Čeští panelisté, tj. paní Kafková z Evropské kontaktní skupiny, což je
nezisková organizace, která se věnuje uprchlíkům a jiným menšinám, a potom
tam bude pan profesor Drbohlav z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy,
který bude také mluvit na téma integrace menšin ve městech. Budou tam i dva
kanadští odborníci, kteří se dlouhodobě zabývají právě tímto tématem. Bude
to hodně o výměně zkušeností v této oblasti. Jaké jsou zkušenosti v České
republice, jaké jsou zkušenosti v Kanadě. Co funguje, co nefunguje, co je
možné dělat, co se třeba neosvědčilo apod. Důležitou součástí bude i
diskuse, a to nejen mezi panelisty, ale i s publikem, protože by tam mělo
být mnoho odborníků i zástupců státní správy a samosprávy. Takže by z toho
měla být velmi zajímavá diskuse.“
Je ta konference volně přístupná, nebo je potřeba se někde přihlásit?
„Je potřeba se přihlásit. Termín pro přihlášení už uplynul, ale myslím si,
že když byste se obrátili na organizátory, to znamená na Magistrát hlavního
města Prahy, tak že ještě nějaká volná místa by tam snad byla.“
Během návštěvy paní guvernérky také vystoupí pan Vojtěch Lavička. Můžu se
zeptat, kde vystoupí? A jestli to bude hudební vystoupení, nebo naopak
nějaké povídání s ním?
„S panem Lavičkou to bude akce, které říkáme Dialog s mladými, to je akce,
kterou paní guvernérka pořádá v Kanadě i v zahraničí. Tématem našeho
zdejšího dialogu bude občanská angažovanost. Pan Lavička tam vystoupí oběma
způsoby, tzn. vystoupí tam hudebně, a potom bude účastníkem dialogu s
mladými. Měla by to být diskuse s lidmi do třiceti let, takže skutečně
opravdu mladí lidé. Proběhne v La Fabrice v úterý 2. prosince od 15 hodin.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S Gabrielou Hrabaňovou o pracovní cestě do Kanady
Jak už jsme vás informovali - novou ředitelkou kanceláře Rady vlády pro
záležitosti romské komunity a tajemnicí rady byla jmenována Gabriela
Hrabaňová a tak vystřídala ve funkci Radku Soukupovou. Gabriela Hrabaňová
se v těchto dnech vrátila z Kanady, kde byla na pracovní cestě s ministryní
Džamilou Stehlíkovou.
„Účel cesty byl především dozvědět se o tom, jaký je azylový a integrační
systém kanadského státu vůči všem azylantům a migrantům přicházejícím do
Kanady. Velice zajímavé bylo nejen to, že jsme prošli všechna zařízení,
počínaje od vstupu potenciálního žadatele o azyl na letiště, kde musí projít
všemi těmi procedurami. Setkali jsme se se zástupci Ministerstva pro
občanství, migraci a multikulturu, které ma na starosti nejenom celý azylový
proces, ale poté i integrační proces. Je velmi zajímavé se koukat na to, jak
s tím Kanada pracuje. Nejen, že mají speciální Ministerstvo pro občanství,
migraci a multikulturu, což je teď nově, protože mají nového ministra Jasona
Kenneyho. On je expert na multikulturu, takže i agenda multikultury přešla
pod toto velice důležité ministerstvo. Nejen tedy, že mají toto speciální
ministerstvo, ale mají řadu integračních programů, kde pracují od dětí po
dospělé. Mají různé motivační, orientační programy zaměřené na to, aby se
nově příchozím dobře integrovalo, aby se potom všem společně dobře žilo. A
to je ta multikultura. Mají to podpořené i rozpočtem. Hodně na tyto služby,
které nabízejí, vyhlašují výběrové řízení pro toho, kdo je bude realizovat.
Ten systém je opravdu hodně dobře nastavený.“
Jak se jim tam tedy žije?
„Měla jsem možnost potkat se první den s místními Romy v takovém komunitním
středisku, kde jsme diskutovali především o nových událostech, které se dějí
v České republice, spíš než abychom se zaměřovali na to, jak se tam těm
Romům žije. Samozřejmě, byli tam Romové, kteří tam žijí víc než deset let, a
bylo vidět, že díky této multikulturní společnosti se tam sžili a nejsou
viditelně národnostní menšinou. Je tam tolik barev, různých národností, že
Romové sami se mezi nimi ztrácí.“
Jaké jsou výsledky vaší cesty?
„Velice důležitou, jak jsem říkala, byla schůzka paní ministryně s novým
ministrem. Při této příležitostí, která navazovala na schůzku jeho
předchůdkyně paní Diane Finley, která byla v Praze a setkala se s ministrem
Schwarzenbergem. Velmi důležitá byla dohoda mezi ministerstvem vnitra a
tímto ministerstvem ohledně konkrétních věcí, právě co se migrační politiky
týče. Zvali jsme jejich zástupce sem do České republiky, aby se podívali,
jak to u nás funguje, jaký máme systém. S tím, že my jsme se teď naučili
něco od nich, oni se zas můžou něco naučit od nás. Bude se určitě dál
spolupracovat na konkrétních věcech, jako je třeba organizovaný zločin, k
čemuž se kanadská strana vyjádřila, že by v této oblasti ráda spolupracovala
– je totiž otázka zneužívání pasů. Že díky tomu, že Česká republika má teď
bezvízový styk, tak dejme tomu i pasy České republiky jsou velmi žádané a v
posledním roce se našli i některé, které byly zneužité. Takže v této oblasti
bude určitě nastavena nějaká spolupráce. Samozřejmě to vše se tam teprve
navrhlo a teď bude konkrétní zpracování celé té cesty v následujících
týdnech. “
Co to tedy znamená pro Romy?
„Nic konkrétního tady není. Samozřejmě, my teď víme, čím tam Romové
procházejí, nebo čím tam prochází vůbec každý azylant. Co by to mohlo spíš
znamenat pro Romy tady v České republice, je to, že jsme se tam seznámili s
jejich integračními programy, které budeme ještě dále studovat. A chtěli
bychom některé z nich využít při aktualizaci koncepce romské integrace tady
u nás. Protože tam vlastně už integrační a multikulturní společnost je
nějakým způsobem nastavena. Mají tam dobré nástroje řešení. A myslím si, že
by bylo velice zajímavé a víceméně výhodné pro Českou republiku, některé z
těch jejich nástrojů převzít a implementovat je tady u nás.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Koalice neziskových organizací Společně do škol
Nyní se společně vydáme na konferenci Vzdělání bez bariér – Romské děti v
České republice, kde vystoupila řada osobností, mezi nimi i Jindra Pařízková
z koalice neziskových organizací Společně do škol.
„Taková neformální koalice neziskových organizací, jak českých, tak je tam i
Evropské centrum pro práva Romů, nebo například World Peace, které patří
mezi ty mezinárodní, konec konců i Amnesty International, které mají za cíl
desegregaci školství a inkluzi romských dětí do hlavního vzdělávacího
proudu, nebo se tím tématem jakýmkoli způsobem zabývají nebo k němu můžou
přispět.“
Vy jste se zúčastnila této konference. Získala jste nějaké poznatky?
„Cíl této konference byl především potkat se s lidmi, kteří nějakým způsobem
participují na vzdělávacím systému. Slyšet příklady dobré praxe jak z České
republiky, tak i ze zahraničí, což pro nás může být určitě poučením a
inspirací. Docela jsem se těšila na příležitost setkat se se zástupci
ministerstva školství, abychom viděli, jak pokračují se změnami nebo i s
reakcí na loňský rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. Tato konference
pro mě osobně byla určitě novým impulsem pro práci, kterou dělám, které se
věnuji. Utvrdili jsme se v tom, že některé cíle pro další měsíce, které jsme
si jako koalice vytyčili, jsou opravdu potřeba. A určitě jsme viděli, čemu
bychom se pak měli věnovat v nějakém dlouhodobějším horizontu.“
Hovořilo se zde o šikaně, o diskriminaci na školách. Že to je jeden z
hlavních důvodů, proč romské matky a vůbec rodiče dávají děti do speciálních
škol ze základních, protože se tam necítí bezpečně. A vůbec to prostředí,
což se ukazuje dlouhodobě, je nepřátelské...
„I toto téma tam zaznělo. A pan ministr to, konec konců, dnes reflektoval i
na konferenci. Že to není jenom otázka nějakých legislativních nebo
kurikulárních změn, že je opravdu potřeba trochu měnit myšlení nebo postoje
lidí, kteří buď jsou v té škole, tedy učitelé, nebo celé společnosti, což se
potom přenáší na žáky, nebo spolužáky těch dětí, kteří tam kvůli šikaně
potom nechtějí být. Ale určitě tam to téma je. Já osobně z rozhovorů s
romskými rodiči i s dětmi vím, že tohle je jeden z hlavních důvodů, proč
navštěvují praktickou školu. Setkala jsem se s tím, že prostředí na
praktické škole pro ně mohlo být příznivější. Mohla je tam táhnout dokonce i
pozice asistenta, který mnohem častěji bývá na praktických školách než na
těch základních. Což já osobně vnímám jako problém. Ten asistent dává mnohdy
romským dětem pocit, že ta škola je i něco pro ně. Protože na běžných
školách nemají kontakt s vlastním jazykem, nemají kontakt s vlastní
historií. A nejenom asistent tam může být pro ně nějaké lákadlo. Protože
asistent je tam pro ně tak trochu pojítkem s domovem. Takže bohužel i takto
dobrý nástroj, pokud se neužívá tak, jak by měl, může být spíše na škodu,
než k užitku. Což je velká škoda. Takže jsem se dostala k tomu, co pro mě
osobně by byla priorita, a to určitě snažit se o to, aby asistenti pedagoga
určení pro romské děti, byli více na základních školách, aby se pro ty děti
stali motivací, proč tam chodit. A zároveň ve spojitosti s tím, že by se
romské děti měly dozvídat víc o své historii, mnohem více, aby tam byl
prostor pro jejich kulturu. Aby bylo patrné pro ně i pro děti z majoritní
společnosti, že tady neexistuje to, že jedna kultura je něco víc a jedna
kultura je něco míň, a proto o ní radši nebudeme mluvit a budeme se ji
snažit potírat.“
Včera tady zaznělo, že praxe s nultými ročníky, takzvanými přípravnými
ročníky, kam chodí převážně romské děti, je segregační. Že je praxe taková,
že děti z přípravných ročníků, většinou, ta procenta tu byla zmíněna,
přecházejí do zvláštních škol. Jaký názor na to máte vy? Proč třeba není
součástí běžné mateřské školky sociální pedagog, základ toho, že by neměla
být segregace, ale běžná školka, kde by byl takový pracovník?
„Určitě máte pravdu. Přípravný ročník může být segregační, pokud je při
praktické nebo při speciální škole. Protože potom opravdu ty děti, a ta
procenta také nevím, ale vím, že to je většina, a vím to i z praxe, ze své
vlastní zkušenosti, že potom ty děti pokračují ve studiu na praktické nebo
speciální škole. Myslím si, že řešením by mohly být zase přípravné ročníky,
a ty by byly určeny všem dětem při škole základní. Máte pravdu, že
plnohodnotná předškolní výchova na úrovni mateřské školy poslouží mnohem
lépe než jakýkoli přípravný ročník. Také jsme dnes slyšely mnoho příkladů
dobré praxe s romským asistentem v mateřské škole. Pro toto opatření bych se
zasadila.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Nespokojení obyvatelé problémového litvínovského sídliště Janov se sejdou s
vedením města 8. prosince. Původně chtěli občané z Janova uspořádat pochod
ze sídliště včera a zastupitelům sdělit své výhrady, radnice však pochod
zrušila. Karel Pauš z janovského sídliště připomněl, že situace je kritická
a je ji třeba urychleně řešit.
Litvínovská radnice zakázala další pochod, který na 29. listopad až konec
ledna příštího roku oznámil pražský příznivec krajní pravice. Pět pochodů a
shromáždění už zakázala ve středu. Kromě extrémistů je svolali i občané
nespokojení se situací na místním sídlišti Janov a Romské křesťanské
sdružení.
Situaci Romů v České republice se ve více než tříminutové reportáži věnovala
na svém anglickém kanále katarská televize Al-Džazíra. Zaměřila se zejména
na diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání a uvedla, že Romové
jsou v Česku znevýhodňováni už po staletí.
Ekonomická fakulta Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava
realizuje projekt „Poskytnutí možnosti vysokoškolského vzdělání vybraným
jedincům romského etnika a rizikovým skupinám“. Projekt je určen studentům
nebo absolventům středních škol s maturitou, kteří mají vážný zájem o
studium na této fakultě, hlásí se k romskému etniku, absolvují vstupní
pohovor, test základních předpokladů pro studium na vysoké škole a úspěšně
vykonají národní srovnávací zkoušku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Andrej Mirga, poradce pro Sinti a Romské záležitosti ve Varšavě
Na mezinárodní konferenci nazvané Vzdělání bez bariér - Romské děti v České
republice vystoupila také řada osobností ze zahraničí, mezi nimi i Andrej
Mirga, poradce pro Sinti a Romské záležitosti ve Varšavě. Více Marek Polák.
Ve své řeči jste mluvil především o segregaci Romů ve
školství, jaké kroky, podle Vás vedou k eliminaci segregace?
„Segregace, té se musíme zbavit. Školství by
to nemělo podporovat a romské děti pokud budou nadále posílány
do speciálních škol, tak jim to určitě uzavře cestu k vyššímu
vzdělání.“
Pan Mirga se domnívá, že prvním krokem k odstranění
segregace je docházení do mateřských škol, kde už v předškolním
věku se dítě snáze integruje a pozdější psychologické a jiné testy
nebudou zapotřebí pro romského žáka pro vstup na základní školu.
Dále jsme se zeptali pana Mirgy, z jakého důvodu jsou Romové
posíláni do zvláštních škol.
„Já myslím , že to je záležitost zvyku, že
romské děti z ghett jsou posílány do zvláštních škol. V druhé
řadě si myslím, že je to pro romskou rodinu také podnětné.
Nejen co se týče financí, ale také z důvodů psychologických,
bezpečnostních atd. Věřím, že takto myslet není jednoduše
správné. Protože do budoucna jim to moc nepomůže.“
Pan Mirga dodává, že to, jak Romové přemýšlí, co se týče vzdělávání,
nemusí byt jenom jejich chyba. Přiznává, že Romové mohou být
snadno manipulováni.
„Je to velmi snadné. Když je někdo nevzdělaný,
tak se může snadno stát terčem diskriminace. Chybí jim znalost,
jak proti diskriminaci bojovat či argumentovat. Nicméně, řekl
bych, že je to odpovědnost státu přesvědčit majoritu a Romy samotné o
tom, že do budoucna příští romská generace musí být vzdělaná a musí
pracovat.“
Myslíte, že jediné východisko pro Romy je vzdělání?
„Ano vzdělání je velmi důležité, ale také
záleží na mezietnických vztazích. Pokud nemáte přátelské
vztahy, tak samozřejmě vznikají tenze mezi majoritou a menšinou.
Každopádně stát by na tom měl pracovat společně s romskou elitou,
o které by se mělo vědět více, a snažit se zviditelnit romskou kulturu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Mnohé romské děti zažívají ve škole šikanu
V předchozím O Roma vakeren jsme si povídali s Editou Stejskalovou ze
společnosti Z§vůle práva o současné situaci ve školství. V rozhovoru nám
řekla, že průzkum, který zpracovala pro OSF, potvrdil, že mnohé romské děti
zažívají ve škole šikanu. Jak mají rodiče řešit tuto situaci, aby díky
neřešení těchto případů děti nekončily na speciálních školách?
Jaký je váš názor na to, že když romské děti nastoupí do základní škol,
jsou většinou po prvním ročníku přeřazeny do speciálních škol?
„Jednoduše řečeno, většinová společnost, a tím pádem i učitelé, kteří jsou
ve většině případů ne-Romové, nejsou zvyklí na to, že do školních lavic
usedne vyšší počet romských dětí. Dokonce jim vadí, když do školní lavice
usedne byť jeden Rom. Dokud se tento postoj majority nezmění, pak
diskriminace romských dětí bude pokračovat dál a segregované školství v
České republice bude příznačným prvkem. Výzkumy ukazovaly, že velmi často
rozhodnutí, že dítě bude přeřazeno na speciální školu, rodiče dělají pod
nátlakem. A nerozhoduje o tom ani jejich sociální statut. Například jsme v
terénu, nebo v lokalitě narazili na paní, která byla terénní sociální
pracovnicí. S romskou komunitou pracovala řadu let. Poskytovala jim sociální
poradenství. A vlastní dceru ve čtvrté třídě přeřadila na praktickou školu,
poté co byla neustále šikanována učitelkou. Maminka, která jaksi měla jednak
vzdělanostní zázemí, a jednak materiální zázemí, ten tlak prostě nevydržela.
Co potom udělá maminka, která má problémy s tím, jak rodinu finančně
stabilizovat, která nemá dostatečnou vzdělanostní kapacitu, aby ten tlak
vydržela?“
Jaké zhodnocení žáka umožňuje přeřazení na speciální školu?
„To dítě musí mít výrazné prospěchové potíže. Ty prospěchové potíže by měly
vypadat tak, že dítě opakuje některý z ročníků na základní škole třeba
jednou nebo dvakrát. Zajímavé je, že výzkum potvrzoval, že děti, které
přestoupily na speciální školu, ve většině případů neopakovaly žádný z
ročníků. Dokonce se objevují i přestupy ve druhém pololetí nějakého ročníku.
Což je velmi zajímavé. Takže dítě neopakovalo žádný ročník a rovnou mu bylo
doporučeno učitelem na standardní škole, aby bylo pedagogicko-psychologicko
poradnou vyšetřeno. Tito velmi často docházeli k závěru, že by bylo vhodné,
aby dítě přestoupilo. Doporučovali to rodiči, kterému však řekli, že dítě
není mentálně retardované. Bohužel my jsme neviděli dopisy nebo závěry z
pedagogicko-psychologické poradny v písemné formě, ale rodiče uváděli, že
dítě bylo přeřazeno z takových důvodů jako to, že je hravé, že je pomalejší
nebo že si nebude zvykat na kolektiv ne-Romů a že mu bude ve speciální škole
lépe, protože bude mezi svými. Je nutné říct, že rodiče byli velmi
překvapeni, když jsme se jich ptali, zda vědí, že speciální školy jsou
určeny mentálně postiženým dětem. Překvapení byli, když jsme se jich ptali i
na to, zda své děti považují za mentálně retardované. Vůči tomu se velmi
silně ohrazovali a řekli, že jejich dítě, byť navštěvuje speciální školu,
mentálně retardované není. Protože na této speciální škole má samé jedničky,
anebo vyznamenání. Často mají pochvaly za aktivity v hodinách. To dítě bylo
samostatné, tzn., že rodiče nedoprovázely dítě do školy, to cestovalo, často
samo. Na podobných příkladech nám ukazovali, proč si myslí, že mentálně
retardované dítě není. Pouze 3 rodiče v Ústeckém kraji ze 70 dotazovaných
rodičů, uvedli, že dítě mentálně retardované je. A to zdůvodňovali tak, že
dítě je v péči psychiatra, neurologa a bere léky.“
Co má rodič udělat, když zjistí, že jeho dítě na škole prochází šikanou?
Kam se má obrátit, aby to mělo co největší dopad? Aby se nerozhodli, na
základě toho, že dítě je šikanované, rodiče ustoupit a dát dítě do speciální
školy?
„Rozhodně bych chtěla romským rodičům říct, že si uvědomuji, jak složité pro
dítě je to, když navštěvuje základní školu. Jak složité je pro romské dítě
vyrovnat se s tím, že je jediným romským dítětem ve škole a že to není tím
kolektivem vnímáno zrovna pozitivním způsobem. Důležité je, aby romský rodič
vydržel a investoval veškerý čas, úsilí, klidně i peníze na to, aby udržel
dítě na základní škole, protože se mu to zúročí. Výzkum potvrzoval, že
většina těchto dětí končí na dvouletých učebních oborech. Vlastně jde o
nějaké dlouhodobé nebo delší rekvalifikační kurzy, které úřad práce může
vyřešit během pár měsíců, a člověk dostane certifikát. Tak tyto děti
zůstávají na těchto učebních oborech, které ani nedokončili. Důvodem opět
bylo, podle tvrzení rodičů, že na těch učebních oborech je spousta už
neonacionalisticky orientovaných spolužáků. Zde docházelo často už k
fyzickému napadání. U základních škol byly děti spíš šikanovány a ohrožovalo
to zejména jejich psychický zdravotní stav, což se projevovalo i
neurotickými stavy, jako že dítě bylo často nemocné, časté bolesti břicha,
zvracení atd. Ale k fyzickému napadaní, nějakému brutálnímu útoku, na
základních školách nedocházelo. Zatímco na učebních oborech, středních
školách už ano.“
Já se zeptám tedy ještě jednou. Je šikana postižitelná zákonem?
„Já bych teď nerada vařila z vody, ale myslím si, že ano. Ale je řešitelná
pouze ve vztahu žák k žákovi, a to je na tom zajímavé, nikoli, když se
šikany dopouští učitel. Takto tam trestně-právní odpovědnost není. Což je
zajímavé. A je to ještě na dlouhou diskuzi. Nicméně, jak jsem říkala, rodič
musí vydržet. A může se obrátit na vedení školy, pakliže je dítě šikanováno,
a rodič to pozná, nebo když to pozná to dítě. Pakliže vedení školy není
ochotno věc řešit, v praxi si velmi často se šikanou neumí školy poradit,
hlavně, když je ve vztahu k romským dětem, o to méně. Oni sami mají svůj
osobní postoj. O co vlastně jde? Vždyť vy jste Romové, vždyť vy jste takoví,
jak to dítě tady říká. Tak co s tím máme dělat? A nedokáží se s tím
vyrovnat. Pakliže vedení školy není ochotno věc řešit, měli by se rodiče
obrátit na Českou školní inspekci a podat stížnost na postup školy. A podat
stížnost i na zřizovatele.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Básník Vojtěch Fabián píše o životě a o lásce
V Kávovarně v Praze se představila romská literatura. Literárního
pásma se zúčastnila i Marie Vrábelová a oslovila romského
hudebníka a básníka Vojtěcha Fabiána, který píše o životě a také
o lásce. Jeho básně se objevily i v časopisech v Rakousku a
Spojených státech amerických, zpívá romsky i česky a na otázku,
kde u nás veřejně vystupuje, řekl:
„Naposledy jsem byl v Roxy, v Divadle Komedie.“
Zvou si vás i Romové?
„Romové ne, s těmi jako bych ztratil kontakty...“
Proč myslíte? Čím to je?
„Těžko říct.“
Zpíváte romsky. Skládáte romské básně.
„Já žiju prostě v jiných dimenzích.“
Přesto stále jste Rom.
„Ano, to ano.“
Jak se v současné době Romům u nás žije?
„Žije se jim bídně. Ale to, co si opravdu myslím, je, že většina elity a
těch dobrých Romů, je pryč, bohužel. Jsou v Anglii, v Americe, v Belgii.“
Máte tady ještě své kamarády?
„Ano, mám. A ti jsou právě ještě z té dřívější doby. Ale většinou se stýkám
s Čechy, to je ten můj problém, že kolem mě nežijí žádní Romové. A ti, kteří
žijí kolem mě... když jdu kolem nich, to je samý problém.“
Často zpíváte třeba o romské ženě. Jaký je rozdíl mezi romskou ženou a
ženou gádžovskou?
„Já si myslím, že v podstatě není žádný. Všechny ženy se přizpůsobují. Je to
jak hudební nástroj. Buďto na něj umíte hrát a zní to hezky, nebo prostě
neumíte a zní to falešně. A je jedno, jestli je to romská, česká žena, anebo
Američanka.“
Vy ale zpíváte o věcech z toho svého romského života, zpíváte romsky.
Mluvíte s někým romsky?
„Občas se mi stane, že potkám někoho. Ale oni už romsky neumějí. Mluví
takovou panelákovou romštinou, která je z třetiny romština, z třetiny je
čeština a ta třetí třetina je bůhví co...“
Koho si vy vážíte z romských umělců?
„Třeba pana Antonína Gondolána. Myslím si, že je to jeden z nejlepších
basáků. Potom třeba Jožka Fečo. Je úžasný houslista a hudebník. Ono by se
jich našlo víc.“
Říkáte, že hrajete známé písničky a sám si k nim skládáte text.
„Víte, to je na přání mých přátel, protože mi vyčítají, že znám spoustu
písniček a neznám texty. Abych jim udělal radost, tak vždycky napíšu nějaký
text a zazpívám jim to.“
Hlásíte se k Romům?
„V podstatě ano. Kdybych jim mohl pomoct, tak určitě daleko víc bych i mohl
udělat pro ně, ale nezlobte se, myslím si, že to nikam nevede.“
Když si někam sednete, zahrajete písničky. Řeknete, že jste Rom?
„Záleží na tom, komu hraji. Když tam jsou Romové, tak okamžitě poznají, že
jsem Rom. Protože Čech by to takhle nezahrál. Když tam nejsou Romové, tak
neříkám, že jsem Rom.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 28. listopadu je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|
|