Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se nejdříve vydáme na mezinárodní konferenci Vzdělání bez bariér –
Romské děti v České republice – k tomuto tématu se vyjádří osobnosti od nás
i ze zahraničí. Nebudou chybět ani zprávy ze života Romů.
Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma
vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.
To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní konference Vzdělání bez bariér – Romské děti v České republice
Rok po průlomovém rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve sporu D. H.
a další versus Česká republika se Evropské centrum pro práva Romů, Romský
vzdělávací fond, Open Society Fund Praha a koalice neziskových organizací
Společně do škol rozhodly uspořádat mezinárodní konferenci Vzdělání bez
bariér – Romské děti v České republice. Své hodnocení k vzdělávání romských
dětí řekla Tara Bedard z Evropského Centra pro práva Romů.
Jaká je situace v základním vzdělávání Romů v ČR?
„Co se týče vzdělávání Romů, tak situace je docela alarmující. Zabýváme se
touto záležitostí od roku 1996 a tento rok jsme udělali nový výzkum, který
jsme dnes oznámili na této konferenci a podle výsledků navzdory všem
legislativním dodatkům co se týče vzdělávaní, tak situace vzdělávání Romů
zůstává stejná.“
Podle Tary to znamená, že Romové jsou stále posíláni do zvláštních škole
pro mentálně postižené děti. Dále jsme se jí zeptali co se změnilo tím, že
Zvláštní školy byly přejmenovány na Praktické:
„Jediné co se změnilo, byl název a to je vše. Jsou zde přípravné třídy, dále
také romští asistenti, učitelé, nicméně školní osnovy zůstávají stejné a
romští žáci nadále spadají do kategorie dětí s mentální dysfunkcí, i když
mnozí z nich žádnou takovou netrpí. Takže navzdory všem snahám se nic
nezměnilo.“
Co se tedy vyučuje na takovýchto školách?
„Během diskuzí s řediteli praktických škol jsme se dozvěděli, že nějaké
změny tu nastaly co se týče školní osnovy, například že se začala vyučovat
angličtina, nicméně jsme nezaznamenali to, že osnovy praktických škol by se
změnily natolik, aby se přiblížili standardům, které nabízí základní školy.“
Tara zdůrazňuje, že čas věnovaný například, matematice, jazykům nebo
jiným vědním oborům je ve srovnání s časem věnovaným praktickým schopnostem
velmi krátký. To je podle ní znepokojující a podle ní je nutné změnit mnoho
věcí, aby se tato situace zlepšila…
„Naše první doporučení je, aby tyto školy jednoduše zanikly. Děti, které
navštěvují tyto školy, a děti, které by mohly trpět lehkou mozkovou
dysfunkcí, by měly chodit na normální základní školy. Tyto školy by jim pak
měly poskytnout pomoc ve formě doučovaní apod. Já jsem z Kanady a u nás
děti, které potřebují speciální učební potřeby, je dostávají na základních
školách… Myslím, že speciální nebo praktické školy v ČR nemohou mít za
výsledek integraci, to je velmi důležité.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Podle ministra školství budou moci romské děti chodit do běžných základních
škol až za několik let
Zlepšit možnosti přístupu romských dětí ke vzdělání lze v Česku podle
ministra školství Ondřeje Lišky i po zavedení různých vládních programů na
jejich podporu jen postupně a pomalu. Romové proto budou podle něj moci
chodit do běžných základních škol podobně jako většinová populace teprve za
několik let.
„My připravujeme národní akční plán inklusivního vzdělávání, protože si
myslíme, že je to natolik komplexní problém, že potřebuje systematický
rámec, v němž se bude politika ministerstva školství, ale nejenom školství,
ale i ostatních resortů, pohybovat. Tzn. my hledáme nadresortní spolupráci,
hledáme způsob, jak zefektivnit tu současnou politiku a zároveň přicházíme s
novými iniciativami, jako jsou legislativní změny v samotném školském
zákoně, které by se měly orientovat od těch řekněme vydělujících,
segregačních mechanismů spíše k těm inklusivním a definovat vzdělávání
určené pro tyto děti na základě jejich zvláštních vzdělávacích potřeb, které
nesvědčí o tom, že by tyto děti byly jakkoliv méně inteligentní, ony mohou
dosahovat stejných, možná i lepších výsledků, pokud jim bude včas věnována
patřičná péče.“
Česká republika je dlouhodobě kritizována za vzdělávání Romů.
„To je pravda, já sám ještě když jsem působil v nevládních organizacích, a i
dnes jako ministr jsem byl jedním z kritiků státní politiky v oblasti
vzdělávání Romů a vůbec politiky vůči romským komunitám. A dnes mám
jedinečnou příležitost ve své funkci s tím také něco udělat. To byl také
důvod, proč jsem zřídil na ministerstvu školství samostatnou skupinu, která
se inklusivnímu vzděláváni věnuje a je velmi aktivní, mimo jiné proto, že
tato skupina je jednou z mých hlavních priorit. A myslím si, že se nám daří
ten vztah mezi nevládními organizacemi a ministerstvem, který byl dříve
spíše stavem války, proměnit na vztah partnerství. Dnes jsme na společné
palubě jedné lodi, snažíme se každý svými vlastními prostředky přispět k té
změně. Příležitostí, ale nikoliv jediným impulsem k tomu, abychom
formulovali tuto společnou politiku, byl také rozsudek Štrasburského soudu
pro lidská práva, kde my jsme formulovali všechny kroky, které chceme v tom
nejbližším období učinit tak, abychom další segregaci romských dětí ve
školství zabránili. A já jsem tuto odpověď Štrasburskému soudu připravil,
předložím ji v nejbližší době vládě a poté ji samozřejmě zveřejníme.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Nadace OSF Praha o vzdělávání romských dětí
K mikrofonu jsme na konferenci Vzdělání bez bariér – Romské děti v České
republice pozvali také Marii Kopeckou – ředitelku Nadace OSF Praha.
Vaše organizace se tomuto tématu – vzdělávání Romů věnuje řadu let, jaké
jsou výsledky, jak byste to mohla zhodnotit?
„Skutečně se tomu věnujeme od roku 1994 a myslím si, že to je velmi těžké
hodnotit. Je tady celá řada zajímavých programů, které je možné replikovat,
je tu řada metodologií, které jsou k dispozici. To co jsem zmiňovala, je
třeba program Step by step, což je opravdu metodologie vzdělávání jak
mateřských, tak základních škol, která právě počítá s různými opatřeními,
které vyrovnávají ty handicapy, které si děti přináší, ať už z rodinného
prostředí nebo z komunity, ve které žijí. Program je inspirovaný americkým
programem Lets start, který je právě zaměřen na tento problém. Je tu
samozřejmě řada programů. Řekla bych, že na jedné straně je tu značné
množství programů, které je možné využít a které hodně škol využívá, ale
není to bohužel součást nějakého systému, tak aby jejich použití bylo
povinné.“
Tady zaznělo, že se ty zvláštní školy změnily na praktické školy a ty
statistiky jsou velmi špatné, že padesát procent dětí, jak jsem slyšela,
jsou stále v těch praktických, tedy dříve zvláštních školách. Tak je ten
člověk odtržen od toho, aby se pak dostal na střední školu a potom na
vysokou školu. Co udělat pro to, aby to tak nebylo, protože peníze na to
byly vynaloženy a ty výsledky jsou špatné?
„Já si myslím, že toto je opravdu věc ministerstva školství. To, jestli to
dítě bude zařazeno tam či onam, nemůže být na libovůli nebo na nějakém
víceméně osobním stanovisku jedné osoby, ať už to jsou pracovníci
pedagogických poraden nebo učitelé. Já si myslím, že tady by měla být
stanovena jasná metodika, jasný systém ministerstva školství. Sama jste
slyšela, že nakonec i ta definice, kdo je a kdo není sociálně vyloučený,
nebo kdo je kdo není Rom, je velmi rozmlžená. Tam nejsou vůbec žádná
kritéria, která by určovala, jestli ten žák patří do té či oné kategorie. Je
samozřejmě důležité pracovat s rodiči, to je zrovna pole pro neziskové
organizace, ale myslím si, že ten systém musí být nastaven shora, musí být
jasně řečeno, jaké podmínky musí být splněny, aby to dítě vůbec mohlo být
zařazeno do té praktické školy. Asi jsou případy, kdy se jedná o nějaké
těžké mentální postižení, kdy možná to dítě nepatří do normální školy, ale
to by mělo být opravdu těžké mentální postižení a vy víte sama, že v tomto
je české školství velmi selektivní, že se dělají různé testy a i děti, které
jsou třeba trochu živější nebo naopak spíše plaché, tak se hned uvažuje, že
by měly být zařazeny do nějaké jiné školy než do té normální základní.“
Vytváří se nějaký tlak, který by zamezil tomu, co vidíme do dnes, že se
vynaloží mnoho sil, financí a práce a ten výsledek je špatný? Navíc, když
slyšíme, že padesát procent romských dětí je v těch praktických školách,
padesát procent romských dětí bude mít zkažený život, nedosáhnou na práci,
budou na sociálních dávkách atd. Ta situace je velmi alarmující, vytváří se
tlak, aby se ten zákon změnil, aby se k tomu začalo přistupovat jinak než do
této chvíle?
„Tak ten zákon asi není až takový problém, zvláštní školy by mohly být
zrušeny, ale špatná je ta praxe. Já si myslím, že neziskové organizace se
snaží ten tlak vytvářet, ale ta pozice neziskovém je asi velmi slabá v tomto
případě. Já doufám, že tato konference, která se teď právě koná, ten tlak
nějakým způsobem zintensivní. Přitom ta mezinárodní pozornost je a v tom si
myslím, že je ten smysl, že ta pozornost je tomu takto věnovaná, ta
pozornost se upírá na to, že to není v pořádku a to doufám, že povede k
nějakým opatřením. Já říkám, že to je opravdu na straně státní správy, těch,
kdo ten systém nastavují, protože neziskovky na to mohou jen upozorňovat,
mohou vytvářet nějaký tlak, ale ten krok by měla učinit státní správa.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková čelila v Kanadě
tvrdé kritice ze strany Romů uprchlých z České republiky. Čeští Romové
kritizovali Stehlíkovou poté, co vznesla otázku, proč se Romové chovají
jinak v Kanadě než v Česku, napsal internetový server The Star. Karolina
Banomová, která odešla do Kanady před 11ti lety vysvětlila, že mezi českými
Romy v Kanadě neexistuje žádná kriminalita. Účastníci také kritizovali
českou vládu za nečinnost vztahující se k etnické perzekuci a právům menšin.
Podle člena vládní rady pro záležitosti romské komunity Cyrila Kokiho Česku
hrozí největší občanské nepokoje. Uvedl to pro server Romea.cz a vyzval
ministryni Džamilu Stehlíkovou, aby zvážila své další setrvání ve funkci.
Stehlíková v sms zprávě ČTK napsala, že řešení nevidí ve svém odstoupení,
ale naopak v další práci přímo na místě. Vyzvala Kokiho, aby převzal svůj
díl odpovědnosti a zapojil se do práce jejího týmu v oblasti romské
integrace v Janově.
Zákaz nebo rozpuštění pondělního shromáždění na litvínovském Náměstí Míru a
následného pochodu do sídliště Janov, obývaného převážně Romy, bylo podle
starosty Milana Šťovíčka v kompetenci policie. Město nepochybilo, znění
zákona o shromažďování konzultovalo i s právní kanceláří a policie navíc
celou akci řídila. Velitel policejního zásahu Jaroslav Zeman naopak tvrdí,
že pochod měla rozpustit právě litvínovská radnice.
Problémy s bydlením, vzděláním a zaměstnaností Romů jsou řešitelné, ale
vyžadují jednotný postup v celé zemi. Měla by se jimi zabývat především
města, která ale na řešení musí dostat peníze od státu. Na konferenci o
regionální politice v Brně to řekl místopředseda vlády a ministr pro místní
rozvoj Jiří Čunek. Podle něj je řešení problémů dlouhodobým úkolem a bude
vyžadovat změnu některých zákonů.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romské děti jsou mnohdy automaticky zařazovány do praktických škol
Na mezinárodní konferenci nazvané Vzdělání bez bariér - Romské děti v České
republice vystoupila také Edita Stejskalová z organizace Z§vůle práva. Podle
ní je praxe taková, že romské děti jsou mnohdy automaticky zařazovány do
takzvaných praktických škol, které vznikly z bývalých zvláštních škol, a učí
se podle vzdělávacích dokumentů určených pro děti s lehkým mentálním
postižením. Jejich šance dostat se na střední školu tak klesá.
Jaký je současný stav po přijetí nového školského zákona? Jak byl tento
zákon definován tak, aby se ta situace změnila?
„Nový školský zákon, který nabyl účinnosti 1. 1. 2005, se zaměřuje na to, že
české školství by nemělo segregovat na základě určitých rysů, mezi něž lze
třeba zařadit sociokulturní znevýhodnění, mezi tuto kategorii lze často
řadit romské děti. Ta situace je taková, že nedošlo k žádným změnám a to, co
je obecně vnímáno veřejností jako školy romské, tak to jsou právě školy
základní se speciálními osnovami. Stále přetrvává význačný rys na těchto
školách, výraznou většinou těchto dětí jsou právě romské děti, přičemž
speciální školy jsou určené dětem, to zákon také říká, které jsou lehce až
středně těžce mentálně postižené, které nejsou proto vzdělavatelné v běžných
základních školách. To, co my jsme zaznamenali při tom výzkumu, bylo, že se
dají vést diskuze nebo navodit jisté pochybnosti o tom, že osmdesát procent
romských dětí, které jsou v těchto školách, jsou mentálně retardované.
Pochybnosti vyslovovali při těch rozhovorech jednak učitelé, kteří
přicházejí každodenně do styku s romskými dětmi na speciálních školách,
stejně tak pochybnosti vyslovovali i pedagogicko-psychologické poradny,
jejich zaměstnanci říkali, že spíše než o diagnózu mentální retardace by se
většina romských dětí diagnostikovala jako tzv. hraniční případy, tzn. ty
jejich rozumové schopnosti jsou na takové úrovni, že by byly vzdělavatelné v
běžných základních školách, pokud by byla nastavena jistá opatření.“
O jaká opatření jde, když už o tom mluvíte?
„Např. to, že dítě, které je v hraničním pásmu, by nenastoupilo do první
třídy, ale nastoupilo by např. o rok později. Pokud se u těchto dětí
objevují různé logopedické vady, tak by maminka s dítětem chodila do poradny
apod. Vlastně handicapy, které mu brání zvládat ten první ročník bez
výrazných prospěchových obtíží, by se v tom prvním roce odstranily. Dalším
způsobem je, že romské děti budou více navštěvovat mateřské školy.“
Vy jste se zmínila v tomto semináři o tom, že romští rodiče nedůvěřují
základním školám.
„My jsme vedli rozhovory celkem se 120 rodiči a většina rodičů odpovídala
nejčastěji, že usilují o to, aby dítě bylo rovnou zapsáno do zvláštní školy
nebo aby přestoupilo ze standardní školy na tu speciální školu z toho
důvodu, že standardní škola, respektive jak kolektiv dětí, tak i učitelé
jsou vůči nim velmi silně xenofobní a rasističtí. Velmi detailně popisovali
situace a zážitky dětí, které byly školním kolektivem i učitelem šikanováni
pro svůj etnický původ. Další věc, kterou zmiňovali, jsou finanční problémy,
které studium na základní škole znamená. Rodinu ohrožovaly zejména náklady,
se kterými se nedá počítat. Školní pomůcky jsou rodiče dětí schopní zajistit
v základní míře, musíme si uvědomit, že romské rodiny mají často více dětí
školou povinných, takže ty náklady představují pro ně obrovskou částku. Ale
standardní školy se vyznačují např. vysokým počtem mimoškolních aktivit a
rodiče si nemohou dovolit dětem poskytnout tyto záležitosti. Říkají, že díky
tomu, že se děti nemohou účastnit např. plaveckého výcviku nebo výletu, tak
tento samotný fakt ještě umocňuje vyřazení toho dítěte z kolektivu, následně
je pak stigmatizováno. Takže se ukazuje, že romské dítě je stigmatizováno
nebo je diskriminováno na základě svého etnického původu tím systémem nebo
jeho nastavením. Za druhé se ukazuje, že je dítě stigmatizováno na základě
svého sociálního původu, tzn. že je prostě chudé.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak byl odvrácen útok neonacistů na sídliště Janov u Litvínova
Na začátku tohoto týdne zaútočili neonacisté na sídliště Janov u
Litvínova, kde žije větší počet Romů. Na místě byl i aktivista
Ondřej Cakl, který demonstrace neonacistů monitoruje. Marie
Vrábelová se ho zeptala, jak byl útok neonacistů na sídliště
odvrácen.
„Policie měla dva a půl až třikrát více policistů. Teď šlo z náměstí Míru v
Litvínově shromáždění čítající zhruba 600 lidí kolem Národního odporu,
Autonomních nacionalistů a Dělnické strany, potom tam byl zhruba 200 občanů
a pak tam byli novináři, pak nějací policisté z antikonfliktního týmu a
několik dodávek policistů, které jely vedle toho průvodu. Vypadalo to ohromě
co se týká počtů, ale zhruba s těmi místními občany, kteří se tam přišli
podívat, tak si myslím, že tam mohlo být tak 850 lidí, možná míň.“
Jak se chovali místní lidé k neonacistům?
„Teď to bylo tak, že když už tam lidé stáli, přicházely jednotlivé skupinky
na náměstí Míru, začaly tam projevy, potom jakoby skončila demonstrace
Dělnické strany a hned nato navazovala demonstrace dalšího uskupení. Ta
demonstrace byla nahlášená dvěma lidmi, kteří jsou aktivní u Autonomních
neonacistů a odtamtud začal pochod, který přišel na takový kruhový objezd do
Janova. Tam to měla policie zatarasené a tam se chvilku vyčkávalo, načež tam
už v průběhu toho pochodu létaly různé dělobuchy, létala tam pyrotechnika,
která dělá zvukové efekty, a sem tam i dým a kouř. Neonacisté byli
zakuklení, někteří už byli vyzbrojení, protože v průběhu toho pohodu
neonacisté odbíhali pro zbraně, které tam měly připravené.“
Byli tam i Romové z Janova?
„To byli lidé, kteří jsou z Janova nebo z Litvínova, přišli se podívat, nebo
tam přímo bydlí a vyjadřovali otevřené sympatie k neonacistům a někteří byli
dokonce tak aktivní, že řvali na zasahující policisty vulgární urážky,
nadávky a i samotní policisté museli být překvapení, jaká tam je vůči nim
nenávist. Teď jsem zažil, že na jedné straně té barikády byli lidé, kteří
sympatizovali s neonacisty a neonacisté a na druhé straně byli Janovští,
kteří také z velké většiny sympatizovali s těmi lidmi, kteří byli proti
Romům nebo vlastně proti těm problémům, které tam jsou.“
Tato nálada ještě zvyšuje tu celkovou nenávist?
„Pociťují velké problémy a to, že když si zatelefonují na policejní linku,
tam jim ta policie nepomáhá, to je tam taková ohromná nenávist, přestávají
věřit v systém, ta policejní ochrana tam nefunguje a úřady s tím pořádně nic
nedělají.“
Myslíte si, že tam budou dělat pořádek neonacisté?
„Myslím si, že tam neonacisté nesmějí dělat pořádek, to musí dělat policie,
a pokud policie selhává, tak holt tam budou takovéto skupiny osob, které se
sjíždí z celé republiky a budou tam neustále nepokoje.“
Jak je možné, že přišlo tolik lidí k úrazu, vy sám jste byl také napaden
před očima policistů, proč nezasáhli?
„To nevím, proč u mě nezasáhli. Několikrát se stalo, že policie musela
utéct, protože ty útoky byly natolik velké, že samotní policisté byli
zranění. Místní oddělení policie není schopno ty konflikty, které tam jsou
na tom sídlišti, řešit. Musí s těmi lidmi, co tam dělají ty problémy,
normálně zatočit, jinak bude rasová nenávist až válka, je to začarovaný
kruh, který musí někdo řešit, jinak to dopadne hůř.“
Myslíte si, že toto byl poslední útok neonacistů?
„Myslím si, že ve chvíli, kdy mají podporu místních obyvatel, tak tam
přijdou znovu, určitě, na to je třeba se připravit. Jakmile se tam sjede víc
neonacistů, než bylo teď, tzn. třeba dvakrát tolik, což se třeba jednu může
podařit, tak zaútočí ze dvou stran a v té chvíli už to policie neubrání.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 21. listopadu je u konce. Ale
naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 -
Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše
vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen
andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge
bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a
Jaroslav Sezemský.
|
|