Litvínov jako předzvěst
Nedávno se v Litvínově střetli tzv. pravicoví radikálové s policií. Ti první
se rozhodli vystoupit proti Romům obývajícím tamější sídliště. Dalo se
čekat, že jejich demonstrace povede k násilnostem. Předvídavá policie se
rozhodla tomu zabránit. Střetnutí obou stran překvapilo nejen prudkostí, ale
i hromadnou podporou radikálům, kterou jim projevili místní neromští
starousedlíci.
Radikálové přislíbili, že příště do toho půjdou s ještě větší vervou. Lze
očekávat, že i policie se důkladněji připraví a nasadí více těžkooděnců,
koní i techniky.
Myslím, že by bylo chybou, kdyby státní moc pokládala podobné události za
pouhou kriminální, tedy policejní záležitost. Jsou totiž ukazatelem
rostoucího vlivu tzv. pravicového extremismu, jemuž se dostává (asi nejen v
Litvínově) podpory veřejnosti, která pravděpodobně není ani pravicová, ani
extremistická. Spíše tu máme co činit s obecnějším tíhnutím k populismu a
jeho sklonem k radikalizaci.
Populismus je slovo v žurnalistice a v politických polemikách často užívané,
ale obsahově nejasné. Populus je latinsky lid. Kdo má být tím lidem, to je
různé. Někdy je to dav, případně neurčitá množina těch, kdo jsou ochotnější
než jiní tím davem se stát. Jindy je to tzv. prostý lid, čili široká
veřejnost, masy, tedy (zjednodušeně řečeno) "národ minus jeho elity".
Populistická politika je definována jako líbivá. Populisté vyhlašují,
případně provádějí to, co se lidu líbí. Např. zvyšování mezd bez ohledu na
možnosti ekonomiky. Nebo ostouzení či vylučování těch, kteří se lidu nelíbí.
Populismus může mít spoustu podob. Společným rysem je převaha emocí nad
racionalitou. Zdálo by se, že je hoden odsouzení. Pokud však emoce ovládnou
významnou část veřejnosti, mohou leccos změnit. Mohou uvést zemi v chaos,
způsobit převrat, někdy i revoluci. Záleží na tom, kdo se té příležitosti
chopí. - Tak horké to u nás zatím není, ale rozumný politik by neměl nad
populismem ohrnovat nos. Měl by uvážit, jak prostý lid cítí a hlavně proč
tak cítí. Může se totiž stát, že se prostý lid odvrátí od jedněch politiků a
dá svůj hlas jiným politikům, resp. těm, kdo si jimi z jeho vůle stanou.
Jak moc je naše česká současnost přízniva vzniku a šíření populistických
nálad? Dosud se zdálo, že nepříliš. Snad proto, že se nám, jak pravila hlava
státu, dosud nikdy nevedlo tak dobře jako nyní. To se ale může změnit.
Světová finanční krize, přerůstající leckde v krizi ekonomickou, nás zatím
postihuje méně než jiné, ale i ona otřásá vžitými jistotami a budí obavy.
Též ideová a hodnotová vyprázdněnost naší politiky a zejména chování její
reprezentace vyvolává v části veřejnosti (patrně větší než malé) výbušnou
směs negativismu a zloby, snad i touhu po "rázných řešeních".
A pak je tu další téma: romský problém a znepokojivá neschopnost státní moci
i občanské společnosti postavit se mu čelem. I on má svou dynamiku. Přibývá
míst sociálního propadu Romů. Jejich mladší generace se tam postupně
radikalizuje, zajisté po svém. Nedaří se tomu rozumět, ba ani problém
pojmenovat. Nelze o něm vést svobodnou veřejnou rozpravu. Brání tomu
mediální scéna, která si osvojila pokrytecký postoj tzv. politické
korektnosti a sugeruje ho i politikům. Kdo tuto konvenci nerespektuje,
riskuje, že bude označen za rasistu. Nesluší se mluvit o "romských
neplatičích", ale jen o "neplatičích". Média se občas zmíní o
nezaměstnanosti Romů, nikoli o stále častější nezaměstnatelnosti mnohých z
nich. Gabalova zpráva o romských ghettech žurnalistiku neinspirovala. Zato
se jí podařilo vštípit veřejnosti nechuť k Jiřímu Čunkovi, třebaže nikdo
přesně neví, co ten člověk vlastně spáchal. Zdá se, že romská tématika
slouží pranýřování politických odpůrců, nikoli otázce, jak řešit samotný
problém.
Ti, kdo ho nepociťují, reagují mrazivým nezájmem. V těch, kdo s ním mají
osobní zkušenost, se hromadí nespokojenost a zášť. Živná půda populismu.
Vytěsněného problému se ujímají tzv. extremisté - a bodují. Např. v
Litvínově. A nejen tam. Romové jsou ponecháni svému osudu, zatímco politici
se handrkují o posty v mechanismu moci, neboť volby rozdaly karty jinak.
Brzy budeme svědky "porcování medvěda". - Není to povzbudivá vyhlídka.
|
|
Nedávno se v Litvínově střetli tzv. pravicoví radikálové s policií. Ti první
se rozhodli vystoupit proti Romům obývajícím tamější sídliště. Dalo se
čekat, že jejich demonstrace povede k násilnostem. Předvídavá policie se
rozhodla tomu zabránit. Střetnutí obou stran překvapilo nejen prudkostí, ale
i hromadnou podporou radikálům, kterou jim projevili místní neromští
starousedlíci.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články